28 C 13/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 175,81 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 8 386,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 924,59 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 9 595,2 Kč od 18.12.2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 639,74 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 175,81 Kč od 18.12.2024 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 785,32 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, až do úplného zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 13 175,81 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 23. 4. 2023, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Dle smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy však maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se naproti tomu zavázal takto poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za něj úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 10 000 Kč, a žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. Během úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku ve výši 10 228,32 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 5 443 Kč. Jelikož žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1 ÚP úvěr zesplatnit a to ke dni 17. 7. 2024. Žalovaný po zesplatnění úvěru na svůj dluh ničeho neuhradil, a jeho závazek tak činí 13 175 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 595,20 Kč, poplatků za pojištění ve výši 119,61 Kč, nákladů na vymáhání 1 199 Kč definovaných ve smlouvě a smluvních pokut ve výši 2 145Kč požadovaných rovněž v souladu se smlouvou. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ani na tu však žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 3. 4. 2025, k němuž se žalobkyně a její zástupce, po předchozí písemné omluvě, nedostavili, ani z důležitého důvodu nepožádali o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Žalovaný se ani u jednání k žalobě nevyjádřil, ke svým poměrům však po poučení soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. uvedl, že žije sám, má jednu vyživovací povinnost k nezletilému synovi. V době uzavření smlouvy se žalobkyní jí k prokázání svých osobních a majetkových poměrů doložil pracovní smlouvou a výpisy z účtu, že je zaměstnán. Nic dalšího nedokládal. Své současné možnosti a schopnosti splácet žalobkyní požadovaný dluh navrhl prokázat účastnickým výslechem.

5. Z provedených důkazů má soud za prokázané tyto skutečnosti:

6. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, označené jako, Anonymizováno, , Anonymizováno, účet – Smlouva o revolvingovém úvěru vyplynulo, že žalovaný dne 23. 4. 2023 v prodejně , Anonymizováno, , adresa, stvrdil svým podpisem souhlas se zněním smlouvy, a tím se se žalobkyní dohodl na poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru až do výše 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splácet spolu s ročním úrokem ve výši 29,7 % v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z úvěrového rámce, vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci prvého čerpání. Spolu se smlouvou bylo sjednáno pojištění žalovaného schopnosti úvěr splácet ve výši 5,9 % z minimální splátky úvěru. Sjednání úvěrové smlouvy zprostředkovala společnost , právnická osoba, v souvislosti s nákupem zboží, tzv. černé techniky zn. Infinix, na jejíž zakoupení byl úvěr čerpán. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, má základní vzdělání, a je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , kde dosahuje čistého měsíčního příjmu 23 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč. Náklady žalovaného zjišťovány nebyly. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, k jednání, zbavila se žalobkyně možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud neprokázala, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované řádně a žalovaná byla schopna smlouvou sjednaný úvěr splácet.

7. Podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta zpracovaného oddělením řízení rizik žalobkyně a výkladem metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je zřejmé, že žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých jí žalovaným při uzavírání smlouvy a dále učinila dotaz na žalovaného v registrech dostupných žalobkyni (NRKI, CEE, MVCR).

8. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že ke dni sjednání smlouvy neměl žalovaný žádné závazky po splatnosti9. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný provedl prvé čerpání dne 23. 4. 2023 v částce 3 790 Kč. V dalších dne prováděl další čerpání, až načerpal částku 10 228,32 Kč. Zpočátku řádně splácel, na úhradu svých závazků poukázal celkem 5 443 Kč. Bez sankcí žalovaný celkem vyčerpal 10 228,32 Kč a na úhradu úvěru žalobkyni poukázal 5 443 Kč.

10. Jak je zřejmé s výzvy ke splacení úvěru ze dne 17. 7. 2024 adresované žalovanému, žalobkyně žalovaného písemně vyzvala ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy č. , hodnota, v celkové výši 16 234,35 Kč na tam uvedený účet v dodatečné lhůtě 14 dnů od sepisu výzvy, jinak se žalobkyně obrátí na soud.

11. Dle poštovního podacího archu byla doporučená zásilka adresovaná žalované předána k poštovní přepravě dne 18. 7. 2024.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 9. 2024 soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovaného písemně vyzval k zaplacení částky ve výši 16 826,06 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy č. , hodnota, nejpozději do 19. 9. 2024, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

13. Z poštovního podacího archu se podává, že zástupce žalobkyně předal zásilku adresovanou žalované k poštovní přepravě jako doporučenou dne 13. 9. 2024.

14. Z účastnické výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný žije sám v nájemním bytě od obce. Je zaměstnán na dobu neurčitou, jeho měsíční příjem činí 20 000 Kč, náklady na bydlení 9 000 Kč měsíčně. 2 000 Kč hradí výživné na svého nezletilého syna, 1 500 Kč na provoz telefonu a televize a internet, 3 000 Kč na stravu a ošacení. Vedle závazků k žalobkyni má řadu dalších dluhů, které dle svých možností splácí různými částkami, vždy dle toho, jak je situace akutní. Momentálně pracuje na přípravě insolvenčního návrhu, aby svou situaci definitivně vyřešil.

15. Vzhledem k tomu, že si jednotlivé skutečnosti vyplývající z provedených listin vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

16. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

17. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle §104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

21. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

22. P23. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. V projednávaném případě žalobkyně prokázala, že smlouva mezi účastníky byla sjednána písemně. Další povinností žalobkyně bylo zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.

26. Věřitel má povinnost při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti a v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování práv spotřebitele na ochranu jeho osobních údajů. Zjištěny by měly být informace o příjmech spotřebitele ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost, výživu dětí, případně nákladech na již existující závazky. Výsledkem je pak takové zjištění, že s ohledem na frekvenci splátek (týdenní, měsíční či kvartální) zůstane či nezůstane spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. V zásadě nelze zanalyzovat jen jednu stranu rozpočtu spotřebitele (například příjmy) s tím, že výdaje lze přepokládat ve standardní výši. Nelze vycházet jen ze subjektivního popisu spotřebitele, nýbrž jeho tvrzení je nutné konkrétními doklady zobjektivizovat. V tomto případě nelze hovořit o opakovaném prohlášení téhož obsahu, jedná se o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které objektivně a věrohodně vypovídají o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Z logiky věci lze totiž očekávat, že spotřebitel, který chce získat úvěr, má tendenci svou majetkovou situaci prezentovat v lepším světle. Ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Věřitel i s ohledem na princip přiměřenosti nemá povinnost ověřovat pravdivost každého předloženého dokumentu, naopak má povinnost užívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Proces ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by měl zanalyzovat jeho rozpočet a vždy by měl zahrnovat zjištění jeho příjmů i konkrétních výdajů. Proces zjišťování úvěruschopnosti by nebyl úplný, došlo-li by k nedůvodně rozdílnému přístupu mezi žadateli, navíc je nutné vzít v potaz i tu skutečnost, že osoby s vyššími příjmy mají vysoké (mnohdy i excesivní) výdaje.

27. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud. Pokud totiž spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ. Další soukromoprávní sankcí neplatně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru je, že nárok na nesplacenou jistinu úvěru je vázán na novou dobu splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutou anebo soudem určenou), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některými poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

28. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že šetřila úvěruschopnost žalovaného řádně, tím spíše pak, že žalovaný v době sjednání smlouvy úvěruschopná byl. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání, zbavili se možnosti vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o povinnost tvrdit a prokázat, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a žalovaná byla ke dni uzavření úvěrových smluv úvěruschopná. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž žalobkyně žalobou uplatněný nárok odvozuje, je absolutně neplatná.

29. Věc se však neposoudí podle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 ObčZ, nýbrž dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, neboť upravuje soukromoprávní sankci nepoctivých poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a žalovaný coby spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovaného nevyzývala, aby poskytnutou jistinu úvěru dle neplatné smlouvy dle svých schopností vrátil, ani se s ní nepokoušel na době splatnost dohodnout, a žalovaný po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., tvrdil a prokázal, jaké jsou jeho aktuální možnosti i schopnosti dluh z neplatné úvěrové smlouvy žalobkyni uhradit, soud žalovanému uložil částku, o níž se žalovaný na úkor žalobkyně skutečně obohatil (tj. částku 4 785,32 Kč odpovídající rozdílu mezi načerpanou částkou a částkou žalobkyni zaplacenou), zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Měsíční rozpočet žalovaného totiž dovoluje tuto částku žalobkyni hradit, aniž by tím byla ohrožena schopnost žalovaného uspokojovat své základní potřeby i splácet další závazky, které má, a a současně zajišťuje zaplacení dluhu ještě v přiměřené době.

31. Ve zbývající části předmětu řízení představované úrokem z úvěru, poplatky, pojištěním, náklady na vymáhání, smluvními pokutami a zákonným úrokem z prodlení v celé požadované výši soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich zaplacení nepřiznal, neboť v řízení úspěšnější žalovaný se svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal.