28 C 14/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 430 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyně částku ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 19.2.2023 do zaplacení, a to v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 430 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 430 Kč od 15. 10. 2021 do 18. 2. 2023 a z částky 2 430 Kč od 19. 2. 2023 do zaplacení, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 065 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 430 Kč od 15. 10. 2021 do 12. 1. 2022, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 11 430 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucího z této částky od 15. 10. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 065 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 15. 10. 2021 do 12. 1. 2022 s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 14. 9. 2021, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované, uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 9 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, dalšími poplatky a příslušenstvím v dohodnutém datu splatnosti. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně neplnila, když ke dni splatnosti úvěru dne 14. 10. 2021, ani kdykoli později, žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyni tak dluží 14 563,06 Kč, z toho na jistině 9 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2 430 Kč, zákonném úroku z prodlení 1 068,06 Kč a účelně vynaložených nákladech 2 065 Kč. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty, kterou však v návrhu rozsudečného výroku definovala jako smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 430 Kč od 15. 10. 2021 do 12. 1. 2022. Žalovaná dluh žalobkyni, byť částečně, neuhradila ani po předchozí předžalobní upomínce.

2. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalobkyně, po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Žalovaná u jednání dne 28. 3. 2023 potvrdila, že se žalobkyní smlouvu o úvěru uzavřela. Doplnila, že o úvěr žádala on-line a žalobkyně jí v žalobě tvrzenou částku skutečně popřela. Popřela však, že by žalobkyni předkládala listiny osvědčující její osobní a majetkové poměry, nic takového po ní ani žalobkyně nežádala. Vzhledem k závazkům, která žalovaná má, požádala o možnost částku, jež jí bude uložena zaplatit, splácet.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Z listiny označené jako Identifikované příjmy se podává, že žalobkyně v souladu s vnitřními pravidly společnosti a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti ověřila čistý měsíční příjem spotřebitele, který činí 9 000 Kč.

6. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] bylo žalované přiděleno evidenční číslo případu [číslo] a dne 14. 9. 2021 byl proveden výpočet její úvěruschopnosti. K její osobě bylo zaevidováno, že její trvalé bydliště se nachází na adrese [adresa žalované], z toho dva členové jsou s příjmem. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalované na půjčky činí 2 000 Kč, na bydlení pak 1 000 Kč. Ostatní zbytné výdaje žalované činí 1 100 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu činí 9 000 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uváděná spotřebitelem činí 25 000 Kč. Výpočtem došla žalobkyně k závěru, že rezerva pro výdaje činí 600 Kč, vypočítané minimální výdaje činí 3 715 Kč, disponibilní příjem 5 200 Kč, doporučila dvě prodloužení a posouzení úvěruschopnosti vyhodnotila jako úspěšné.

7. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním se žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník dne 14. 9. 2021 dohodly, že žalobkyně žalované poskytne spotřebitelský úvěr s možností postupného čerpání až do výše 9 000 Kč prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet dlužníka č. [bankovní účet]. Žalovaná se naproti tomu zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 430 Kč do 14. 10. 2021. Nedílnou součástí smlouvy mělo dle ust. čl. I. odst. 2 být Prohlášení dlužníka o stávajících závazcích, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaná vyjádřila svůj souhlas se smlouvou zadáním SMS kódu„ [číslo]“ dne 14. 9. 2021.

8. Ze Sazebníku, který není opatřen žádnou formou souhlasu s jeho zněním vyjádřeného žalovanou, se podává, že smlouvu mezi účastníky je možné prodloužení o 7, 14 či 30 dnů za poplatek ve výši 5,13 %, 10,27 % nebo 22 % z nesplacené jistiny apod., dále, že v případě prodlení má žalobkyně právo na náklady upomínání ve výši 35 Kč denně, nejvýše však 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dluhu.

9. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že definuje základní vlastnosti úvěru, jeho náklady a další skutečnosti s poskytnutím úvěru související.

10. Z všeobecných obchodních podmínek platných ode dne 1. 8. 2020 vyplývá, že upravují žádost o poskytnutí úvěru a jeho poskytnutí, podmínky splácení, prodloužení doby trvání úvěru, sankce a výpověď a možnost odstoupení.

11. Dle autorizace ověření totožnosti bylo ověření totožnosti spotřebitele autorizováno prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu dne 12. 10. 2020.

12. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně eviduje transakci spočívající v tom, že dne 14. 9. 2021 byla na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 9 000 Kč pod [variabilní symbol].

13. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby vyplývá, že zástupce žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 25. 8. 2022 písemně vyzval k zaplacení dlužné částky z úvěrové smlouvy ze dne 14. 9. 2021 ve výši 15 388,83 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 534 Kč do tří dnů. Současně žalovanou poučil, že v případě marného uplynutí této lhůty se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

14. Dle podacího lístku byla zásilka adresována žalované předána zástupcem žalobkyně k poštovní přepravě jako doporučená dne 25. 8. 2022.

15. Z dalších listin soud nezjistil pro věc relevantní skutečnosti.

16. Vzhledem k tomu, že se zástupce žalobkyně a žalobkyně k jednání soudu nedostavili, zbavili se možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení, jakým dalším způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a kdy se předžalobní výzva k plnění, případně jiná upomínka žalované dostala do její dispozice, a navrhnout důkazy k jejich prokázání, jinak se žalobkyně vystavuje nebezpečí vydání ve věci pro sebe nepříznivého rozhodnutí.

17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:

18. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc ta, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2391 odst. 1 obč. zák., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.

20. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014. Elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání (čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení).

21. Podle § 104 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

22. V daném případě žalovaná opatřila smlouvu tzv. jiným elektronickým podpisem, a soud má proto, i vzhledem k jejímu vyjádření, smlouvu o spotřebitelském úvěru za písemně uzavřenou.

23. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

24. Z dohledové činnosti nad poskytovateli úvěru vykonávané ČNB známé soudu z úřední činnosti vyplývá, že ve smyslu ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných primárně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. V souladu s ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele. Věřitel má povinnost zjišťovat informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které zahrnují zejména (i) výdaje na bydlení, (ii) pravidelné měsíční výdaje na provoz domácnosti, úhradu sjednaných služeb a všech stávajících závazků vůči třetím osobám a (iii) výdaje na domácnost (např. jídlo, ošacení, dopravné), a to za účelem získání objektivního obrazu o jeho komplexní finanční situaci.

26. Podle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli na základě požadavků poskytovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

27. Schopnost spotřebitele splácet sjednané spotřebitelské úvěry má vycházet nejen z dosavadního plnění dluhů, ale i z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, případně dalších kritérií (§ 86 odst. 2 ZSÚ). Je tak zcela nepochybné, že jediným kritériem při posouzení úvěruschopnosti nemůže být pouze plnění dosavadních dluhů.

28. Při posuzování schopnosti žadatele splácet žádaný úvěr musí poskytovatel úvěru vycházet z prokazatelných pravidelných příjmů žadatele a z pravděpodobnosti jejich udržitelnosti po celou dobu trvání úvěru a současně musí zkoumat výši jeho nezbytných životních nákladů (tj. nákladů spojených s bydlením, vyvolaných zdravotním stavem atd.), jakož i dalších finančních závazků (splátky dalších úvěrů a půjček, srážky ze mzdy, odpovědnostní plnění apod.). Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen zohlednit jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. změna rodinné situace apod.). Posouzení úvěruschopnosti žadatele s odbornou péčí zahrnuje také zjištění úrovně schopností, znalostí a zkušeností žadatele, pro účely volby nutné míry zevrubnosti vysvětlení obsahu a významu předsmluvních informací, kterého se má žadateli dostat, aby mohl náležitě posoudit, zda navrhovaná smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.

29. V daném případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla elektronicky, pomocí prostředků komunikace na dálku, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ovšem soud ji s ohledem na absenci důkazů prokazujících řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyní nemohl považovat za platnou. Právní vztah vyplývající z neplatně uzavřené smlouvy a na jejím základě poskytnuté plnění soud kvalifikoval jako vztah z bezdůvodného obohacení.

30. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 1958 odst. 2 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

32. Podle § 1968 obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

33. Protože bylo prokázáno, že žalobkyně na žalovanou určený účet bez právního důvodu poukázala peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, bylo povinností žalované žalobkyni takto přijaté plnění vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že žalovanou písemně upomínala a že se tyto upomínky, či sama předžalobní výzva, dostaly do dispozice žalované, bylo nutné za prvou validní výzvu k plnění považovat až samu žalobu. Ta se dostala do dispozice žalované posledním dnem odběrní lhůty, tj. dne 17. 2. 2023. Den následující, což vzhledem k výši dlužné částky soud považuje za okamžik, kdy je pohledávka dospělá, byla žalovaná povinna plnit a dne 19. 2. 2023 se ocitla v prodlení, které trvá. Neboť žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně, soud vázán jejím návrhem žalobkyni přiznal právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,5 % ročně ode dne 19. 2. 2023 do zaplacení. S odkazem na důvody rozvedené shora soud ve zbývající části předmětu řízení žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků vzhledem k jejich v zásadě rovnocennému úspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

35. Protože žalobkyně s poukazem na množství svých závazků, jež soud nahlédnutím do systému ověřil, žádala o možnost dluh splácet, soud jí dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. umožnil uhradit přisouzenou částku ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, jež považuje za přiměřené jak vzhledem k finanční situace žalované, tak výši dlužné částky. Splátkový režim je žalované umožněn pouze pro případ, kdy bude své povinnosti řádně plnit, v opačném případě je žalobkyně oprávněna využít možnosti požadovat úhradu v plné výši.