28 C 145/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 950 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 950 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 061,84 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 931,82 Kč, úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 950 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 606,30 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení ve výroku shora uvedené částky s tvrzením, že se žalovaným dne 12. 12. 2023, po předchozím řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného a zjištění, že je s ohledem na příjmovou i výdajovou stránku svého rozpočtu schopen úvěr splácet, uzavřela Smlouvu o úvěru č. 016157267R, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, jež se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně a dále Sazebníkem sjednanými poplatky. Počínaje dnem 12. 12. 2023, kdy byl otevřen úvěrový účet, byl úvěr čerpán. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 6 měsíců od povoleného přečerpání, svou povinnost však nedodržel a dostal se s úhradou do prodlení. Žalobkyně tak v souladu se smlouvou zastavila čerpání úvěru a prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný dopisem ze dne 29. 9. 2024. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého dluhu. Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky opakovaně vyzývala, žalovaný však, byť jen částečným plněním, nereagoval.

3. Žalovaný se k žalobě po celé řízení nevyjádřil.

4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 24. 7. 2025. Žalovanému bylo dne 19. 6. 2025 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

5. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil a zástupce žalobkyně navrhl žalobě vyhovět rozsudkem pro zmeškání. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

6. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. a § 2 a 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly z uvedeného titulu.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 606,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 278 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 950 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 380 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 230 Kč ve výši 1 098,30 Kč.