28 C 156/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. název žalované , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2. anonymizováno země , anonymizováno , IČO sídlem adresa žalované o určení vlastníka nemovitosti

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Ústecký kraj ze dne 21. 2. 2020, [číslo jednací], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému č. 1 náklady řízení ve výši 18 085,19 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovanému č. 2 se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2020, ve znění jejích oprav a doplnění, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalobce je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] katastrální území Vysoká Pec, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Vysoká Pec, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Vysoká Pec, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Vysoká Pec, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Kyjice, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Nové Sedlo nad [příjmení], která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Nové Sedlo nad [příjmení], která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Vrskmaň, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] (k. ú. Pohlody), pozemku parc. [číslo] katastrální území Drmaly, který byl dle předchozích pozemkových evidencí označen jako p. [číslo] části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí] [obec], který byl dle předchozích pozemkových evidencí označen jako p. [číslo] části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] pozemku parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, který byl dle předchozích pozemkových evidencí označen jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké [obec], která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] všechny vyznačeny v Grafickém znázornění srovnávacího sestavení vyhotoveném XI/2021 Ing. [jméno] [příjmení] pro příslušná katastrální území, a nahradil tak rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Ústecký kraj, sp. Zn. [anonymizováno] [rok] [číslo], [číslo jednací] ze dne 21. 2. 2020.

2. V žalobě uvedl, že povinnými osobami ke dni 24. 6. 1991 byly [anonymizována tři slova] [část obce] [anonymizováno], jejichž právním nástupcem je [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova], a dále [anonymizováno] [země] [obec], [anonymizováno], přičemž Státní pozemkový úřad vyšel z předpokladu, že vlastníkem výše uvedených nemovitostí byl pan [příjmení] [celé jméno žalobce], a proto nesprávně uzavřel, že žalobce není oprávněnou osobou.

3. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že oprávněnou osobou je, neboť [anonymizováno] [celé jméno žalobce] měl označené nemovitosti nabýt na základě směnné smlouvy z 15. 7. 1941 uzavřené mezi [anonymizováno] [celé jméno žalobce] a jeho otcem, tj. pradědem žalobce, [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce]. [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] však zemřel dne 22. 12. 1938 a zanechal po sobě osm dětí. Dva syny, [jméno] [celé jméno žalobce], otce původního dalšího účastníka - pana [jméno] [celé jméno žalobce], a druhého syna, [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], děda žalobce, a dále šest dcer. Všechny pozůstalé děti byly dle žalobce neopominutelnými dědici a byly tak oprávněny k podílu na pozůstalosti po [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce].

4. Okruh neopominutelných dědiců je definován ust. § 762 ABGB. Ust. § 763 ABGB dále doplňuje, že za potomky se považují i vnuci a pravnuci, za rodiče taktéž prarodiče zůstavitele. Povinný díl představoval obligační nárok dědiců a nesměl jim být upřen. Úprava obsažená v § 765 a § 766 nerozlišovala mezi zletilými a nezletilými potomky, z čehož vyplývá, že nezletilcům nezaručovala vyšší ochranu, jak je v současné době obvyklé. Dětem bez rozdílu věku tedy náležela jedna polovina toho, co by obdržely při zákonné dědické posloupnosti, a díl předků byl stanoven na jednu třetinu toho, co by obdrželi při zákonné dědické posloupnosti. Směnná smlouva měla být uzavřena tři roky po smrti [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], a absentuje na ní jak podpis [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], souhlas potenciálních dědiců (včetně děda žalobce, jako neopominutelného dědice v rámci dědictví po [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce]), tak souhlas dědického soudu, a zjevně proto nemohla být titulem pro nabytí vlastnictví uvedených nemovitostí [anonymizováno] [celé jméno žalobce].

5. Nadto [anonymizováno] [celé jméno žalobce] před nacisty emigroval a z pověření [jméno] [jméno] pracoval nejprve v průběhu 1941 jako vyslanec a od roku 1942 jako československý vyslanec ve Spojeném království. Došlo-li k převzetí nemovitostí státem na základě zápisu sepsaného dne 26. 3. 1948 o převzetí a předání dvora [obec] podle zák. č. 142/1947 Sb., nemohlo tak být učiněno po právu vůči [anonymizováno] [celé jméno žalobce], který nemohl být zákonným vlastníkem uvedených nemovitostí s ohledem na neplatnost směnné smlouvy.

6. K odejmutí nemovitostí mohlo dle žalobce dojít buď vůči pozůstalosti (hereditas iacens) či vůči„ zůstavitelům“ (správně má být nejspíše uvedeno dědicům), kterým byl též přímý předek žalobce.

7. Žalobce, jehož děd, [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], byl jedním z dětí a tedy i neopominutelných dědiců majetku po [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], je tak oprávněn žádat vydání předmětné nemovitosti také z důvodu, že splňuje podmínky dle § 4 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zák. č. 229/1991 Sb.“).

8. S odkazem na tvrzené žalobce navrhl, aby soud jako předběžnou otázku posoudil závěry dědického řízení po [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] a v té souvislosti i platnost směnné smlouvy, která měla být uzavřena po smrti [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] s [anonymizována tři slova] a být titulem pro nabytí předmětných nemovitostí.

9. Žalovaný č. 1 k žalobě uvedl, že podaná žaloba neobsahuje zákonem požadované náležitosti, není v ní uvedeno, kdy žalobce obdržel rozhodnutí Státního pozemkového úřadu a není tak zřejmé, kdy mu začala běžet dvouměsíční lhůta k podání žaloby.

10. Návrh přesně nevymezuje spor, který byl projednán správním orgánem, odkazuje pouze na spisovou značku, neobsahuje ani tvrzení rozhodných skutečností, na jejichž základě by soud mohl učinit předběžný závěr o včasnosti žaloby, věcné legitimaci i zásahu do soukromých práv žalobce.

11. Žalobce pak ani neoznačil účastníky, s nimiž by mělo být v řízení jednáno, resp. učinil tak až v podání ze dne 10. 1. 2021, tedy po lhůtě uvedené v ust. § 247 odst. 1 o.s.ř., jejíž zmeškání nelze prominout.

12. K věci samé pak žalovaný č. 1 zdůraznil, že k tvrzení žalobce, že je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., neboť [anonymizováno] [celé jméno žalobce] nebyl vlastníkem pozemků, když směnná smlouva ze dne 15. 7. 1941, jíž došlo k převodu majetku z již v tu dobu zesnulého [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] na [anonymizováno] [celé jméno žalobce], je neplatná, žalobce nenabídl žádné důkazy, a do spisu založil pouze rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 21. 2. 2020 a grafická znázornění srovnávacího sestavení vypracovaná Ing. [jméno] [příjmení].

13. Zák. č. 229/1991 Sb. definuje pojem„ oprávněná osoba“ v ust. § 4 a to tak, že se musí jednat o fyzickou osobu, která naplní všechny zákonem předpokládané znaky a jedná se o osobu se stání příslušností k České republice, trvalým pobytem na území České republiky, která byla vlastníkem nemovitostí uvedených v § 1 cit. zák., které následně přešly na stát postupem dle § 6 zák. č. 229/1991 Sb. Podmínka trvalého pobytu byla následně z textu vypuštěna. Pokud by takový vlastník zemřel před uplynutím lhůty k uplatnění restitučního nároku, ust. § 4 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb. definuje okruh dalších oprávněných osob tak, že jsou postupně v předem stanoveném pořadí povoláváni právní nástupci původního vlastníka vypočtení cit. ustanovením. Ust. § 4 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb. upřednostňuje právní nástupnictví dle tohoto zákona před nástupnictvím dle ustanovení o dědění podle občanskoprávních předpisů, když přechod restitučního nároku na tam uvedené další oprávněné osoby uvozuje výrazem„ v tomto pořadí“, a nikoli na základě dědické posloupnosti.

14. Právní nástupnictví dědice je relevantní pouze podle ust. § 4 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb. a použije se pouze v případě smrti osoby, která sice nárok uplatnila, ale dosud o něm nebylo Státním pozemkovým úřadem rozhodnuto, tedy v případě smrti žalobce samého.

15. Dle žalovaného č. 1 z knihovních vložek [číslo] pro k. ú. Pohlody, [číslo] pro k. ú. Nové Sedlo a [číslo] pro k. ú. Kyjice, které se týkají pozemků označených žalobcem v podání ze dne 14. 1. 2022 pod body (v ), (vi), (vii) a (vii) nového petitu žaloby, vyplývá, že jejich původním vlastníkem byl [anonymizováno] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], jehož majetek byl následně převzat čsl. státem. Pokud jde o body (i) až (iv) a (ix) až (xx) opraveného petitu žaloby podáním ze dne 14. 1. 2022, pak je žaloba proti žalovanému č. 2 nedůvodná, jelikož o jejich vydání vlastníkovi panu [jméno] [celé jméno žalobce] bylo již Státním pozemkovým úřadem rozhodnuto a aktuálně se nacházejí ve vlastnictví osob, které nejsou žalobcem označenými účastníky soudního řízení.

16. Žalovaný č. 1 je přesvědčen, že vlastnické právo [anonymizováno] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] by nemělo být mezi účastníky sporné, jelikož sám žalobce ve svém podání ze dne 24. 1. 1993 označeném jako„ Výzva k vydání zemědělského majetku podle ust. § 9 zák. č. 229/91 Sb.“ uvedl, že:„ Já, [jméno] [anonymizována dvě slova], [datum narození], [rodné číslo] jsem prasynovec [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce], registrovaného v zemských deskách jako vlastník na základě dohody ze dne 10. 12. 1927“ Tedy sám žalobce odvozuje svůj restituční podíl od původního vlastníka [anonymizováno] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce]. Restituční nároky by tedy za pomoci zákonné posloupnosti podle § 4 odst. 2 písm. a) a b) zák. č. 229/1991 Sb. mohly směřovat pouze k závětním dědicům [příjmení] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], ovšem žalobce závětní posloupnost netvrdí. Jako další oprávněné osoby dle § 4 odst. 2 písm. c) by mohly být označeny děti a manželka [příjmení] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] ([jméno], [jméno] a [jméno]) a jejich děti ([jméno], [jméno], [jméno] a [jméno]). Vůči paní [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce] bylo již Státním pozemkovým úřadem rozhodnuto o tom, že je vlastníkem pozemků v k. ú. Nové Sedlo a to rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 24. 7. 2020.

17. Až pokud by těchto osob nebylo, náležel by restituční nárok rodičům (zemřeli) podle § 4 odst. 2 písm. d) zák. č. 229/1991 Sb. a konečně podle § 4 odst. 2 písm. e) zák. č. 229/1991 Sb. sourozenci [příjmení] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], tj. např. [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], jehož je žalobce vnukem.

18. Žalobce však není ani manželem, ani dítětem sourozence [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] (§ 4 odst. 2 písm. e) zák. č. 229/1991 Sb., ale je až vnukem. Nárok by žalobci svědčil pouze v případě, že by byl synovcem (potomkem v přímé linii) [anonymizováno] [celé jméno žalobce] (§ 4 odst. 2 písm. c) zák. č. 229/1991 Sb.), vůči této osobě jej však pojí pouze příbuzenství v příčné linii. Takto Státní pozemkový úřad rozhodl v roce 2012, tj. rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 2. 4. 2012 (žalobci doručeno již v roce 2012), rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 14. 2. 2020, rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 24. 7. 2020, kdy ve všech případech Státní pozemkový úřad dovodil, že žalobce není oprávněnou osobou.

19. Odvozuje-li žalobce svůj nárok jako oprávněná osoba podle § 4 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb. od původního vlastnictví [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], pak tento byl výměrem zemského národního výboru v Praze ze dne 29. 8. 1947, č. [anonymizováno] [číslo] z roku 1947 shledán osobou národnosti německé a jeho majetek byl ex lege konfiskován ve smyslu § 1 dekretu prezidenta č. 12/1945 Sb. II. O tom svědčí i fakt, že u pozemkových majetků byla při převodu z pana [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] na pana [příjmení] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] vymazána poznámka konfiskace. Takový majetek byl vyloučen z restitučních nároků.

20. K tvrzené neplatnosti směnné smlouvy žalovaný č. 1 uvedl, že z knihovních vložek [číslo] pro k. ú. Nové Sedlo, [číslo] pro k. ú. Nové Sedlo, [číslo] pro k. ú. Kyjice a [číslo] pro k. ú. Pohlody bylo ve všech případech vloženo vlastnické právo pro osobu [anonymizováno] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], tedy pro jeho vlastnictví svědčí nejen právní titul, ale i navazující zápis v knihovní vložce.

21. Platnost směnné smlouvy ze dne 15. 7. 1941 nelze dle žalovaného č. 1 zpochybnit poukazem na smrt původního vlastníka pana [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] zemřelého dne 22. 12. 1938 a nepřítomnost [anonymizováno] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], když je v ní zmíněna situace pozůstalosti pana [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], oprávnění dědiců po projednání pozůstalosti, ingerence říšské finanční správy a zastoupení účastníků smlouvy. Podle obsahu se jedná o písemné potvrzení ústní smlouvy dohodnuté v roce 1938 (pamětní protokol ze dne 20. 1. 1938, který byl předložen bernímu úřadu v Bílině dne 27. 1. 1938 a vyměřen z něj poplatek) přímo panem [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], a hlavně byla potvrzena schvalovací doložkou ministerstva zemědělství a byla tak způsobilá vkladu vlastnického práva na pana [příjmení] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce]. Směnná smlouva byla schválena Pozemkovým úřadem pro Čechy a Moravu dne 22. 11. 1944 a následně schválena i Ministerstvem zemědělství. Uvedenou směnnou smlouvu pak opakovaně zmiňuje i Státní pozemkový úřad ve svých rozhodnutích a považuje ji za platnou.

22. Vlastnické právo [anonymizováno] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] vyplývá i ze soupisů pozemkového majetku podléhající revizi podle zák. č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy.

23. Žalovaný č. 1 současně uvedl, že na základě Rozhodnutí místopředsedy vlády, ministra průmyslu a obchodu a ministra dopravy č. 59/2021, [číslo jednací] ze dne 4. 11. 2021 došlo v souladu s ust. § 7 a 7a zák. č. 77/1997 Sb., o státním podniku, a ustanovení § 178 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, k fúzi sloučením státního podniku [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova], [IČO] na straně zanikajícího státního podniku se státním podnikem [název žalované], [IČO] na straně nástupnického státního podniku, ke dni 1. 1. 2022. V důsledku této fúze sloučením [anonymizována dvě slova] [obec], státní podnik zanikl a veškeré jeho jmění přešlo na [název žalované], který je jeho právním nástupcem. [název žalované] se tak stalo osobou, která má podle zák. č. 77/1997 Sb., o státním podniku právo hospodařit s majetkem státu, a to mimo jiné k pozemku p. [číslo] v k. ú. Kyjice, p. [číslo] v k. ú. Nové Sedlo nad Bílinou, p. [číslo] v k. ú. Nové Sedlo nad Bílinou, p. [číslo] v k. ú. Vrskmaň, pročež by mělo být rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalovaného č. 1.

24. Okresní soud poté, co skutečnosti uváděné žalovaným č. 1 osvědčil, rozhodl usnesením č.j. 28C 156/2021-91 dne 25. 1. 2023 o tom, že v řízení bude na straně žalovaného č. 1 pokračováno s [název žalované]. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 2. 2023.

25. Žalovaný č. 2 ve svém vyjádření k žalobě dne 15. 7. 2022 uvedl, že není vlastníkem, resp. subjektem oprávněným k hospodaření s žádným z pozemků uvedených v žalobě, a nebylo s ním jako s účastníkem řízení jednáno ani ve věci napadeného rozhodnutí SPÚ [číslo jednací] ze dne 21. 2. 2020.

26. Žalovaný č. 2 v minulosti hospodařil s některými pozemky ve vlastnictví státu uvedenými v žalobě, konkrétně pak s pozemky p. [číslo] v k. ú. Drmaly a p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. Pohlody v částech odpovídajících předchozí pozemkové evidenci, které žalobce požadoval v restituční žádosti. 27. vydání těchto pozemků v restituci však již bylo Státním pozemkovým úřadem pravomocně rozhodnuto, a to ve prospěch pana [jméno] [celé jméno žalobce], který o jejich vrácení požádal návrhem ze dne 26. 1. 1993. Vzhledem k tomu, že vydání těchto pozemků Státní pozemkový úřad již jednou pravomocně rozhodl, neměl o nich znovu rozhodovat pro překážku věci pravomocně rozhodnuté.

28. Žalovaný č. 2 veškeré své povinnosti jako povinné osoby dle restitučních předpisů týkajících se předmětných pozemků splnil na základě rozhodnutí SPÚ [číslo] [spisová značka] ze dne 14. 12. 1999 ve znění opravy ze dne 7. 6. 2000 a rozhodnutí SPÚ č. [spisová značka] [spisová značka] [číslo] ze dne 5. 2. 2010, a žaloba je tak bezpředmětná.

29. Žalobce v polemice se stanovisky žalovaných setrval na podané žalobě, na níž při vyvracení argumentů žalovaných odkázal.

30. Státní pozemkový úřad, který byl jako správní orgán vyzván ve smyslu § 250c odst. 2 o.s.ř. svého práva vyjádřit se nevyužil.

31. Soud ve věci nařídil jednání na 12. 9. 2023, z účasti na něm se však žalovaný č. 2 omluvil. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného č. 2.

32. Dle § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1 o.s.ř.), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

33. Dle § 246 odst. 1 o.s.ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta 34. Dle § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout 35. Než se soud zabýval důvodností podané žaloby, zkoumal její přípustnost dle shora uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že byla podána včas, neboť napadené rozhodnutí správního orgánu bylo žalobci doručeno dne 17. 9. 2020, a oprávněnou osobou, jelikož správní orgán rozhodoval o právech žalobce. K námitce žalovaného č. 1 je nutno uvést, že žaloba doručená soudu dne 30. 10. 2020 sice neobsahovala veškeré zákonem předvídané náležitosti a byla tak vadná, nadto podána k věcně nepříslušnému soudu, nicméně postupem dle občanského soudního řádu byla příslušnost soudu napravena, když byla věc postoupena Okresnímu soudu v Chomutově jako věcně a místně příslušnému, a žalobní tvrzení byla dodatečně doplněna natolik určitě, že bylo lze žalobu projednat. V takovém případě byla dvouměsíční lhůta k podání žaloby dodržena.

36. Dle § 250a odst. 1 o.s.ř. jsou účastníky řízení před soudem žalobce a ti, kdo byli účastníky před správním orgánem. Účastenství v řízení podle části páté občanského soudního řádu není založeno procesním způsobem, není tedy rozhodné, koho žalobce v žalobě za účastníky řízení označil. Účastenství je vymezeno přímo zákonem, který stanoví, že účastníkem soudního řízení musí být každý, kdo byl účastníkem správního řízení vedeného před správním orgánem, v němž byl rozhodován soukromoprávní spor nebo jiná právní věc. Není tedy rozhodující, koho za účastníka řízení označil žalobce, neboť soud musí z úřední povinnosti zajistit, aby se řízení účastnil právě ten, kdo se jej podle zákona účastnit má, a naopak soud nesmí jednat jako s účastníkem řízení s tím, kdo jím být podle zákona nemá (srov. J. Jirsa a kol. Občanské soudní řízení – Kniha IV. str. 232). To v intencích projednávaného případu znamená, že soud jednal se žalovanými č. 1 a č. 2, neboť s nimi jednal již správní orgán jako s osobami povinnými (s tím, že mají právo hospodařit s žalobou dotčenými pozemky).

37. Soud usnesením správní orgán vyzval ve smyslu § 250c odst. 2 o.s.ř., aby se ve lhůtě 1 měsíce vyjádřil k podané žalobě, Státní pozemkový úřad však na výzvu v této lhůtě, ani kdykoli později, nereagoval a své stanovisko k žalobě nesdělil.

38. Ze správního spisu vedeného Státním pozemkovým úřadem pod sp. zn. [číslo], resp. [anonymizováno] bylo v souvislosti s nárokem uplatněným ve věci sp. zn. 28C 156/2021 zjištěno, že podáním ze dne 24. 1. 1993, doručeným Okresnímu úřadu v Chomutově dne 26. 1. 1993 a dále vedeným pod [číslo jednací], uplatnil pan [celé jméno žalobce] (dříve [jméno] [anonymizována dvě slova]) jako prasynovec [anonymizováno] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], tedy jako oprávněná osoba podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., u věcně a místně příslušného správního orgánu svůj restituční nárok dle § 9 zákona č. 229/1991 Sb. na vydání zemědělského majetku, který měl [anonymizováno] [celé jméno žalobce] nabýt dohodou ze dne 10. 12. 1927. Přílohou žádosti měl být krom jiného výpis ze zemských desek a fideikomisní dohoda, z níž je vlastnické právo [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] odvozováno.

39. Žalobce v žádosti o vydání majetku uváděl, že se jedná o nemovitosti vedené na pana [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] na základě dohody ze dne 10. 12. 1927. Správní orgán uzavřel, že jde o nemovitosti v k.ú. Nové Sedlo nad Bílinou (kn. vložka [číslo]), Kyjice (kn. vložka [číslo]), Pohlody (kn. vložka [číslo]), Podhůří (kn. vložka [číslo]), [obec] (kn. vložka [číslo]) a Drmaly (kn. vložka [číslo]).

40. K těmto pozemkům dále zjistil, a soud z jeho skutkových závěrů majících podklad v dalších listinách ve správním spise obsažených jako věcně správných vycházel, že jejich původním vlastníkem skutečně prastrýc žalobce, [anonymizováno] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], ale nikoli na základě fideikomisní dohody ze dne 2. 11. 1927, jež je v kopii obsahem správního spisu, nýbrž na základě směnné smlouvy ze dne 15. 7. 1941, která je obsahem spisu jak v německém originále, tak v českém překladu, opatřené schvalovací doložkou ministerstva zemědělství a výměrem ministerstva zemědělství [číslo jednací] – [anonymizována čtyři slova] [číslo] [anonymizováno] ze dne 28. listopadu 1947, což je doloženo knihovní vložkou [číslo] pro k. ú. Drmaly, knihovní vložkou [číslo] pro k. ú. Podhůří, knihovní vložkou [číslo] pro k. ú. Pohlody, knihovní vložkou [číslo] pro k. ú. Nové Sedlo, knihovní vložkou [číslo] pro k. ú. Kyjice a knihovní vložkou [číslo] pro k. ú. Vysoká Pec. V úvodu textu smlouvy je uvedeno, že její obsah byl smluvními stranami zastoupenými zvláštními zplnomocněnci ujednán již 20. 1. 1938 v Bílině ústně, o čemž byl sepsán před tehdy přítomnými svědky pamětní protokol, který byl oběma smluvními stranami prohlášen za perfektní a právoplatný, a podle tohoto pamětního protokolu byla následně směnná smlouva sepsána a předložena bývalému bernímu úřadu v Bílině dne 27. 1. 1938 pod prp. [anonymizováno] za účelem vyměření poplatků. Při tom bylo pod bodem XIII., druhý odst. Pamětního protokolu stanoveno, že podle směrnic tohoto protokolu má být urychleně, nejpozději však do konce dubna 1938 vyhotovena formální písemná smlouva. Protože přezkoumání navzájem vyměněných majetkových hodnot zabralo více času, než se původně předpokládalo, bylo oboustrannou dohodou smluvních stran usneseno, že povinnost vyhotovit smlouvu lze splnit dodatečně. Dle obsahu správního spisu přešlo vlastnické právo [anonymizováno] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] jako původního vlastníka na československý stát bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., přičemž k převzetí nemovitostí státem došlo na základě zápisu sepsaného dne 19. 3. 1948 o převzetí lesního a rybničního majetku velkostatků [anonymizováno] [jméno] [jméno] [příjmení] podle zák. č. 142/1947 Sb. státem a odevzdáním do správy podniku [anonymizována čtyři slova], a to krom jiného v případě pozemkových parcel p. [číslo] v k. ú. Vysoká Pec (kn. vložka [číslo]), uvedený zápis je obsahem správního spisu, a dále dle zápisu sepsaného dne 26. 3. 1948 o převzetí a předání dvora Nové Sedlo podle zák. č. 142/1947 Sb. státem v různých katastrálních územích, mimo jiné i v k. ú. Kyjice, Nové Sedlo, Pohlody, Podhůří, Vysoká Pec a Drmaly, který však obsahem spisu není, a je toliko konstatován. Předání nemovitostí čsl. státu je však mezi stranami nesporné, proto soud správní orgán nežádal o doplnění listin.

41. Dále soud ze správního spisu zjistil, že dalším podáním ze dne 24. 1. 1993 doručeným Okresnímu úřadu v Chomutově dne 26. 1. 1993 a dále vedeným pod [číslo jednací], uplatnil pan [celé jméno žalobce] (dříve [jméno] [anonymizována dvě slova]) jako pravnuk původního vlastníka, pana [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], tedy jako oprávněná osoba podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., u věcně a místně příslušného správního orgánu svůj restituční nárok dle § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. na vydání zemědělského majetku, který byl specifikován v připojeném seznamu. Žádost dle poznámek správního orgánu byla vedena pod sp. zn. [anonymizováno] a souvisí se sp. zn. 24 C 153/2021, o níž již bylo soudem (zatím nikoli pravomocně) rozhodnuto.

42. Soud dále provedl důkaz informacemi o pozemcích, z nichž zjistil, že [právnická osoba] [právnická osoba] byla ke dni 28. 4. 2021 vlastníkem pozemkových parcel p. [číslo] (lesní pozemek) a p. [číslo] (lesní pozemek) v k. ú. Vysoká Pec, [anonymizována dvě slova] [obec] ke dni 28. 4. 2021 hospodařil s majetkem státu a to pozemkovou parcelou p. [číslo] (ostatní plcoha), p. [číslo] (ostatní plocha) v k. ú. Kyjice, pozemkovou parcelou p. [číslo] (ostatní plocha), p. [číslo] (ostatní plocha) v k. ú. [obec] nad [příjmení], pozemkovou parcelou p. [číslo] (ostatní plocha) v k. ú. [obec], [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce] bylake dni 28. 4. 2021 zapsána jako vlastník pozemkové parcely p. [číslo] v k. ú. Drmaly, společnost [právnická osoba] byla ke dni 28. 4. 2021 zapsána jako vlastník pozemkových parcel p. [číslo] v k. ú. Podhůří u Vysoké Pece. P. [číslo] se na [list vlastnictví] nenachází. Dále byla společnost [právnická osoba] ke dni 28. 4. 2021 vlastníkem pozemkové parcely p. [číslo] (lesní pozemek), p. [číslo] (ostatní plocha), p. [číslo] (lesní pozemek), p. [číslo] (ostatní plocha) v k. ú. Podhůří u Vysoké Pece. Společnost [příjmení] [právnická osoba] byla ke dni 28. 4. 2021 zapsána jako vlastník pozemkových parcel st.p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. Podhůří u Vysoké Pece, ovšem p. [číslo] se na [list vlastnictví] nenachází.

43. Dle výpisu z obchodního rejstříku byl státní podnik [anonymizována dvě slova] [obec] ke dni 28. 4. 2021 zapsán v oddíle [anonymizováno], vložka [anonymizováno] obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem.

44. Dle výpisu z obchodního rejstříku byla [právnická osoba] [právnická osoba] ke dni 28. 4. 2021 zapsána v oddíle [anonymizováno], vložka [číslo] obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem.

45. Dle výpisu z obchodního rejstříku byla [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] ke dni 28. 4. 2021 zapsána v oddíle [anonymizováno], vložka [číslo] obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem.

46. Z rozhodnutí referátu okresního pozemkového úřadu Okresního úřadu v Chomutově č.j. [číslo] [spisová značka] ze dne 14. 12. 1999 bylo zjištěno, že mezi účastníky [jméno] [celé jméno žalobce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno], [právnická osoba], [územní celek], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část obce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [obec] bylo rozhodnuto, že nárok pana [jméno] [celé jméno žalobce] na vydání nemovitého majetku uplatněného oprávněnou osobou je z titulu § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě oprávněný a pan [jméno] [celé jméno žalobce] je krom jiných vlastníkem části p. [číslo] části p. [číslo] části p. [číslo] části p. [číslo] v k. ú. Podhůří u Vysoké Pece, neboť je synem původního vlastníka, pana [příjmení] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], a je tedy oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě. Vyjma uvedených nabyl jmenovaný pozemkové parcely na základě dohody dané v Praze dne 4. 5. 1925 a Londýně dne 8. 5. 1925 a odevzdací listiny Zemského soudu civilního v Praze ze dne 10. 12. 1927, č.j. [spisová značka], jak je uvedeno a zaznamenáno v zemských deskách [číslo] pro k. ú. Vysoká Pec a Podhůří. Nemovitosti z kn. vložky [číslo] v k. ú. Vysoká Pec a Podhůří nabyl [anonymizováno] [celé jméno žalobce] na základě směnné smlouvy ze dne 15. 7. 1941, opatřené schvalovací doložkou Ministerstva zemědělství a výměru ministerstva zemědělství [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 28. 11. 1947. Vlastnické právo [anonymizováno] [celé jméno žalobce] přešlo na československý stát postupem bez náhrady dle zák. č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, což bylo důvodem pro vydání zemědělského majetku dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě.

47. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu, č.j. [spisová značka] [spisová značka] [číslo] ze dne 5. 2. 2010 se podává, že mezi účastníky [příjmení] [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizováno] [země], [anonymizováno] a [jméno] [celé jméno žalobce] bylo rozhodnuto, že [jméno] [celé jméno žalobce] je vlastníkem pozemkové parcely p. [číslo] (lesní plocha) v k. ú. Drmaly (knihovní vložka [číslo] č. kat. [anonymizováno]), neboť dne 29. 12. 1992 uplatnil v zákonné lhůtě nárok na vrácení zemědělského majetku, tj. p.p. [číslo] v k. ú. Drmaly, dle bývalého pozemkového katastru, dle zák. č. 229/1991 Sb., a je oprávněnou osobou dle ustanovení § 4 odst. 2 písm. c) cit. zák., jelikož je synem původního vlastníka [anonymizováno] [celé jméno žalobce] zemřelého dne 1. 4. 1967. V odůvodnění rozhodnutí bylo dále konstatováno, že [anonymizováno] [celé jméno žalobce] nabyl předmětné nemovitosti do svého vlastnictví na základě směnné smlouvy ze dne 15. 7. 1941 opatřené schvalovací doložkou UZ a výměru MZ [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [číslo] – [anonymizováno] ze dne 28. 11. 1947, jak je zaznamenáno v knihovní vložce [číslo] pro k. ú. Drmaly. Vlastnické právo původního vlastníka následně přešlo na čsl. stát bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi 1. pozemkové reformy, což je důvodem pro uznání restitučního nároku oprávněné osoby podle ust. § 6 odst. 1 písm. b) cit. zákona. K převzetí nemovitostí státem došlo na základě zápisu sepsaného dne 26. 3. 1948 o převzetí a předání dvora Nové Sedlo podle zákona č. 142/1947 Sb., státem v různých katastrálních územích, mimo jiné i k. ú. Drmaly. Ke dni vydání rozhodnutí byl pozemek zaznamenán na [list vlastnictví] jako vlastnictví České republiky s právem hospodařit s majetkem státu pro [anonymizováno] [země], [anonymizována dvě slova], [obec].

48. S odkazem na obsah správního spisu, s nímž se účastníci zevrubně seznámili nahlédnutím při jednání, soud ve shodě se správním orgánem uzavřel, že původním vlastníkem nemovitostí požadovaných žalobcem v tomto řízení byl pan [příjmení] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], což je doloženo výpisy z knihovní vložky [číslo] v katastrálním území Nové Sedlo nad Bílinou, knihovní vložky [číslo] v katastrálním území Kyjice, knihovní vložky [číslo] v katastrálním území Podhůří, knihovní vložky [číslo] v katastrálním území Vysoká Pec a knihovní vložky [číslo] v katastrálním území Pohlody (dnes k. ú. Vrskmaň), přičemž předmětné nemovitosti byly z původního vlastníka převedeny na československý stát, neboť šlo o majetek podléhající revizi podle zák. č. 142/1947 Sb. a dne 25. 4. 1948, č. d. [anonymizováno], došlo dle výměru Zemského národního výboru v Praze ze dne 20. 4. 1948, [číslo jednací] k záznamu národní správy dle ust. § 15 dekretu prezidenta republiky ze dne 19. 5. 1945 č. 5/45 Sb. Pozemkové parcely p. [číslo] kn. vložka [číslo] pro k. ú. Nové Sedlo, pozemková parcela p. [číslo] kn. vložka [číslo] pro k. ú. Kyjice, pozemková parcela p. [číslo] kn. vložka [číslo] pro k. ú. Pohlody (později Vrskmaň) byly zapsány pro [anonymizována tři slova] [část obce], [anonymizována dvě slova], pozemkové parcely p. [číslo] kn. vložka 40 pro k. ú. Podhůří (dříve Šimperk), pozemkové parcely p. [číslo] kn. vložka 40 pro k. ú. Vysoká Pec a p. [číslo] kn. vložka 69 pro k. ú. Drmaly byly zapsány pro [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Uvedené státní organizace měnily v průběhu času označení.

49. Blíže nezjištěného dne roku 1992 (viz sp. zn. rozhodnutí níže) uplatnil podle § 9 zákona č. 229/1991 Sb. u věcně a místně příslušného správního orgánu restituční nárok na vydání zemědělského majetku v katastrálním území Podhůří (pozemková parcela p. [číslo] – kn. vložka [číslo] pro k . ú. Podhůří) a v katastrálním území Vysoká Pec (pozemková parcela p. [číslo] – kn. vložka [číslo] pro k . území [obec]) pan [jméno] [celé jméno žalobce], jako žadatel podle ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. Jeho žádosti bylo vyhověno rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Chomutov č.j. [číslo] [spisová značka] ze dne 5 14. 12. 1999.

50. Dále dne 29. 12. 1992 uplatnil podle § 9 zákona č. 229/1991 Sb. u věcně a místně příslušného správního orgánu restituční nárok na vydání zemědělského majetku v katastrálním území Drmaly (pozemková parcela p. [číslo] kn. vložka [číslo] pro k. ú. [část obce]) pan [jméno] [celé jméno žalobce], jako žadatel podle ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. I této jeho žádosti bylo vyhověno rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Chomutov č.j. [spisová značka] [spisová značka] [číslo] ze dne 5. 2. 2010.

51. Souběžně ovšem na tento majetek uplatnil podle § 9 zákona č. 229/1991 Sb. svůj restituční nárok žalobce, pan [celé jméno žalobce] (dříve [jméno] [anonymizována dvě slova]), a to dne 26. 1. 1993. Žalobce se domáhal ve správním řízení vydání předmětných nemovitostí přesto, že o pozemkových parcelách p. [číslo] – kn. vložka [číslo] pro k . ú. Podhůří, dále p. [číslo] – kn. vložka [číslo] pro k . území Vysoká Pec a p. [číslo] kn. vložka [číslo] pro k . ú. Drmaly již bylo jednáno a rozhodnuto ve prospěch [jméno] [celé jméno žalobce], a s ohledem na zamítavý výrok správního rozhodnutí následně přezkumu správního rozhodnutí a určení vlastnictví ke všem nemovitostem popsaným ve výroku shora žalobou v této věci. O těchto skutečnostech ostatně ani nebylo mezi účastníky sporu.

52. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále také jen„ zákon o půdě) je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

53. Podle § 4 odst. 2 zákona o půdě, zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské federativní republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitou, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel.

54. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud neshledal žalobu důvodnou.

55. Žalobce se domáhal soudního přezkumu správního rozhodnutí, kterým správní orgán zamítl žalobcem uplatněný nárok na vydání předmětných pozemků podle zákona o půdě.

56. Zákon o půdě upravuje zmírnění následků některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 písm. a) až u) zákona o půdě. V řízení bylo prokázáno, že [anonymizováno] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] byl původním vlastníkem žalobcem požadovaných nemovitostí. Požadované nemovitosti byly po 25. 2. 1948 z původního vlastníka převedeny do vlastnictví československého státu a jejich správu vykonávaly dílem [anonymizována čtyři slova] a dílem [anonymizována tři slova] [část obce]. Ke dni 24. 6. 1991 byly povinnými osobami [anonymizována tři slova] [část obce], [anonymizováno] a [anonymizováno] [země] [anonymizováno], [obec].

57. Podle shora citovaného § 4 zákona o půdě je osobou oprávněnou, osoba splňující obě zákonem vymezené podmínky, tedy musí se jednat o občana České a Slovenské Federativní Republiky (resp. České republiky) a nemovitosti musely přejít na stát v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990.

58. Nemovitosti, jichž se žalobce žalobou, potažmo restitučním návrhem ze dne 26. 1. 1993, domáhá, byly ke dni 25. 2. 1948 ve vlastnictví [anonymizováno] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], žalobce však své vlastnické právo žalobou, oproti restitučnímu návrhu ze dne 26. 1. 1993, odvozuje nově od [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] s poukazem na neplatnost směnné smlouvy ze dne 15. 7. 1941, která byla uzavřena až několik let po smrti [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], praděda žalobce.

59. Všech osm dětí [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], tedy i jeho syn - děd žalobce, byly povolány k dědictví povinného dílu na pozůstalosti, který jim nemohl být upřen, pročež nemohlo dojít k odejmutí nemovitostí [anonymizováno] [celé jméno žalobce], nýbrž dědicům [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], případně ležící pozůstalosti.

60. I když se žalobce dovolával neplatnosti převodu směnnou smlouvou, netvrdil a taktéž ani neprokázal, že by jeho právní předchůdci učinili jakékoliv kroky pro vyvolání takové neplatnosti a určení svého vlastnického práva k nemovitostem, naopak z řízení před správním orgánem vyplynulo, že nejméně potomek [anonymizováno] [celé jméno žalobce] uzavřenou směnnou smlouvu jako platnou respektoval, když se domáhal vydání nemovitostí, které byly ke dni 25. 2. 1948 vlastnictvím jeho otce, nikoli děda (získaným směnnou smlouvou s [anonymizováno] [celé jméno žalobce]). V tomto řízení pak soud není oprávněn tyto otázky řešit, a to ani jako předběžné, a to tím spíše, když tyto otázky žalobce nepokládal za nutné řešit ani před správním orgánem, u něhož svůj nárok uplatněný žalobou odvozoval právě od [anonymizováno] [celé jméno žalobce] jako svého prastrýce (jako by směnnou smlouvu považoval za platnou).

61. Podle § 250 odst. 3 o.s.ř. návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn.

62. Jak soud rozvedl shora, žalobce restitučním návrhem žádal vydat v žalobě specifikované nemovitosti s odkazem na vlastnické právo [anonymizováno] [celé jméno žalobce] jako svého prastrýce, v řízení před soudem však nově odvozuje své vlastnické právo k nemovitostem od svého praděda, [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] s tím, že směnná smlouva uzavřená mezi oběma muži (otcem a synem) je z důvodů v žalobě popsaných neplatná. Jde proto o zcela nové skutečnosti, jimiž se správní orgán pro jejich absenci v restitučním návrhu zabývat nemohl, a pokud by se jimi v tomto řízení věcně zabýval soud, zatížil by své rozhodnutí vadou, neboť by již nešlo o nové projednání téže věci (projednané správním orgánem), ale o projednání věci fakticky zcela nové (restituční nárok je oproti správnímu řízení odvozován od jiné osoby).

63. Byť dne 26. 1. 1993 byly správnímu orgánu doručeny dva restituční návrhy žalobce, jeden odkazující na vlastnické právo praděda [anonymizováno] [celé jméno žalobce] (věc o přezkumu správního rozhodnutí je vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. 24C 153/2021) a druhý odkazující na vlastnické právo prastrýce, [anonymizováno] [celé jméno žalobce], nelze je pochopitelně svévolně, ani nedopatřením zaměňovat či směšovat, naopak je nutno je zcela jasně vzájemně odlišit a rozhodnutí správního orgánu přezkoumat toliko v intencích návrhu, jímž bylo řízení před ním zahájeno.

64. Jiný přístup není akceptovatelný ani s případným poukazem na možnost účastníka k původnímu restitučnímu návrhu skutková tvrzení doplňovat či je v některých ohledech rozvíjet, jelikož v dané věci doplnění tvrzení o neplatnosti nabývacího titulu pro [anonymizováno] [celé jméno žalobce] a vztažení restitučního nároku k osobě, která se tímto neplatným titulem svého vlastnického práva ve prospěch [anonymizováno] [celé jméno žalobce] vzdávala, mění restituční návrh způsobem natolik podstatným, že se jedná již o návrh zcela jiný.

65. Délka řízení před správním orgánem, na níž žalobce u soudu poukazoval, zajisté mohla v žalobci (a nejen v něm, o čemž svědčí duplicitní rozhodování správního orgánu o již vydaných nemovitostech jiným oprávněným osobám!) vyvolat dezorientaci o uplatněných nárocích, v jejím nepřiměřeném trvání však nelze spatřovat samostatnou právní skutečnost, pro níž by bylo na místě a spravedlivé žalobnímu žádání vyhovět bez ohledu na to, že žalobce není oprávněnou osobou.

66. S ohledem na vyložené důvody soud dospěl k závěru, že u žalobce nejsou ve vztahu k předmětným pozemkům naplněny podmínky stanovené § 4 zákona o půdě a žalobce pro jejich absenci není osobou oprávněnou. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

67. Podle § 151 odst. 1 o.s.ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí.

68. Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu účastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

69. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1 rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému č. 1, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 15 585,19 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 3 100 Kč stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 680,32 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 7. 2022 za účelem nahlédnutí do spisu náhrada 1 353,89 Kč za 130 ujetých km v částce 953,89 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,6 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 9. 2023 k jednání soudu náhrada 1 326,43 Kč za 130 ujetých km v částce 926,43 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,6 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 880,32 Kč ve výši 2 704,87 Kč 70. Náklady řízení je žalobce povinen uhradit v běžné pariční lhůtě tří dnů, když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány podklady.

71. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 soud akcentoval, že správní orgán v napadeném rozhodnutí rozhodoval duplicitně o nemovitostech, k nimž právo hospodaření státu vykonával (y) [anonymizováno] [země], [anonymizováno], přestože o nich v minulosti již jednou rozhodl na základě restitučních návrhů [jméno] [celé jméno žalobce], a v řízení vedeném pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] tedy jednal s tímto subjektem nadbytečně. Bylo by proto nespravedlivé, aby žalobce hradil náklady řízení tohoto účastníka, kterého neoznačil sám, ale vtáhl jej do řízení soud, a to pouze proto, že s ním jako s účastníkem jednal už sám správní orgán.

72. Soud proto s odkazem na ust. § 150 o.s.ř. rozhodl tak, že v řízení úspěšnému žalovanému č. 1 náhradu nákladů řízení nepřiznal.