28 C 163/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 815 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 999 Kč, do 7 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 814 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 721,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručeno soudu dne 22. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 10 820 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně na základě internetové žádosti žalovaného poskytla žalovanému dne 17. 1. 2023 na účet č. , č. účtu, , z něhož byla provedena ověřovací platba, úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně nabízela úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru a doba splatnosti úvěru. Následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla, e-mailové adresy a čísla bankovního účtu. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup ke svému uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formuláře s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu „, Anonymizováno, “ do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a dále se zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž byl označen jako ověřovací platba. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou a žalovaný jej měla splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 16. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dle tvrzení žalobkyně dostal do prodlení s úhradou úvěru dne 23. 5. 2023. V poslední upomínce ze dne 19. 5. 2023 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 22. 5. 2023 a vyzván k jeho úhradě. Vzhledem k prodlení žalovaného byl upomenut ještě právním zástupcem žalobkyně dne 15. 10. 2023.

2. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 5. 9. 2024, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Ze skenu občanského průkazu žalovaného se podává, že žalobkyně má sken občanského průkazu žalovaného ve své dispozici a je jí tak známá jeho identita.

6. Ze skenu řidičského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně má sken občanského průkazu žalovaného ve své dispozici a je jí tak známá jeho identita.

7. Z Výplatní pásky za měsíc 10/2022 se podává, že zaměstnavatel, , právnická osoba, , žalovanému za měsíc říjen vyplatil na účet dobírku ve výši 30 318 Kč.

8. Z Výplatní pásky za měsíc 11/2022 se podává, že zaměstnavatel, , právnická osoba, , žalovanému za měsíc listopad vyplatil na účet dobírku ve výši 31 771 Kč.

9. Z Výplatní pásky za měsíc 12/2022 se podává, že zaměstnavatel, , právnická osoba, , žalovanému za měsíc prosinec vyplatil na účet dobírku ve výši 30 256 Kč.

10. Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na žalovaného za období od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022 se podává, že počáteční zůstatek na účtu činil 45 252 Kč, konečný zůstatek činil 44 457,68 Kč. Dne 9. 12. 2022 byla na účet od , právnická osoba, připsána částka 31 771 Kč, dne 12. 12. 2022 od , právnická osoba, . částka 4 000 Kč a dne 13. 12. 202 z platební brány Thepay CZ, s. r. o. částka 1 100 Kč. Dne 12. 12. 2022 žalovaný z účtu vybral hotovost ve výši 24 200 Kč.

11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 51013 Kč uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným se podává, že jejím předmětem je poskytnutí bezhotovostního úvěru až do výše 20 000 Kč s tím, že dnem poskytnutí úvěru je 17. 1. 2023, přičemž je možné opakované čerpání a úvěr je poskytnut na dobu neurčitou, až do úplného splacení jistiny. Úvěr je úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % p. m. (tj. měsíčně) a RPSN činí 5 577,51 %. U žalovaného je uveden bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouva je opatřena datem uzavření 17. 1. 2022 a prostým elektronickým podpisem žalovaného (uvedení jména a příjmení žalované strojopisem). Ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaný vyjadřoval souhlas s obsahem dokumentu zadáním jakéhokoli autentizačního kódu umožňujícího jeho bližší identifikaci ke konkrétnímu časovému okamžiku.

12. Z potvrzení o platbě vyhotoveného Fio bankou, a.s . bylo zjištěno, že dne 17. 1. 2023 byla na účtu žalobkyně č. , č. účtu, zaúčtována platba ve výši 1 Kč poukázaná z účtu č. č. , č. účtu, pod VS: , RČ, .

13. Dle potvrzení o provedení transakce byla z účtu č. , č. účtu, na jméno žalobkyně ve prospěch účtu č. , č. účtu, pod VS: , RČ, poukázána platba 7 000 Kč.

14. Jak vyplývá z listiny označené jako Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , dne 19. 5. 2023 žalobkyně vyhotovila výzvu, jíž žalovaného vyzvala k zaplacení částky 22 059 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 10. 2023 se podává, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 23 414,42 Kč jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 17. 1. 2023 a náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 8 566,79 Kč v dodatečné lhůtě, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

16. Dle podacího lístku zástupce žalobkyně předal výzvu adresovanou žalovanému dne 15. 10. 2023 k poštovní přepravě jako doporučenou zásilku.

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

18. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru a při jednání o uzavření smlouvy žalobkyni poskytl sken svého občanského průkazu a výplatní pásky za tři po sobě jdoucí měsíce (říjen až prosinec 2022). Z těch bylo lze zjistit, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, a za uvedené období mu byla průměrně vyplacena čistá měsíční mzda ve výši 30 782 Kč. Výši mandatorních výdajů žalovaného žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala. Je alarmující, že žalobkyně způsob, jakým žalovaný po tři měsíce před podáním žádosti o úvěr hospodařil, zcela záměrně pominula a na základě úvěrové smlouvy opatřené jen strojopisovým podpisem žalovaného na jeho bankovní účet poukázala dne 17. 1. 2023 finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Dne 19. 5. 2023 žalobkyně vyhotovila výzvu, jíž žalovaného vyzvala k zaplacení částky 22 059 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy, dne 15. 10. 2023 žalovaného k zaplacení vyzval právní zástupce žalobkyně a výzvu dne 15. 10. 2023 předal k poštovní přepravě jako doporučenou zásilku.

19. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:

20. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014. Elektronickým podpisem se, Anonymizováno, rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání (čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení).

21. Podle §104 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

22. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

23. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

24. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

25. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 17. 1. 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr tak, že peněžité prostředky ve výši 7 000 Kč poukázala na jím určený účet. Žalovaný se měl smlouvou zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena prostým slovním údajem jména a příjmení žalovaného, autentizační kód či jiná forma bližší identifikace žalovaného chybí. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně nejenže nevěděla/neověřila, kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, zadával údaje a vyjadřoval souhlas s předloženým návrhem smlouvy o úvěru, ale současně není zajištěno, že žalobkyní předložený dokument je tím dokumentem, který byl žalované (pakliže se skutečně o žalovanou jednalo) předložen k podpisu a obsah tohoto dokumentu dodatečně nikdo nezměnil.

28. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ, že takovým podpisem jednající uznal jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze. Že žalovaný úvěrovou smlouvu podepsal, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ta však v řízení zůstal nečinný.

29. Žalobkyně sice v řízení nabídla nepřímé důkazy v podobě skenu občanského a řidičského průkazu či výplatních pásek. Ovšem i v případě, kdy lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný (nikoli jeho manželka, družka či jiný příslušník domácnosti, event. třetí osoba). Žalobkyně však ničeho neprokázala a svou nepřítomností u jednání soudu se vzdala možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř o nutnosti označit důkazy na podporu tvrzení, že smlouvu uzavřel právě žalovaný (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy, ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

30. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky z úvěru, smluvní pokuta, upomínací poplatky…) tak nelze považovat za důvodné.

31. I přes vyslovenou neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatek písemné formy soud rovněž nemohl přehlédnout, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet.

32. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Věřitel má povinnost při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti a v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování práv spotřebitele na ochranu jeho osobních údajů. Zjištěny by měly být informace o příjmech spotřebitele ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost, výživu dětí, případně o nákladech na již existující závazky. Výsledkem je pak takové zjištění, že s ohledem na frekvenci splátek (týdenní, měsíční či kvartální) zůstane či nezůstane spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. V zásadě nelze zanalyzovat jen jednu stranu rozpočtu spotřebitele (například příjmy) s tím, že výdaje lze přepokládat ve standardní výši. Nelze vycházet jen ze subjektivního popisu spotřebitele, nýbrž jeho tvrzení je nutné konkrétními doklady zobjektivizovat. V tomto případě nelze hovořit o opakovaném prohlášení téhož obsahu, jedná se o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které objektivně a věrohodně vypovídají o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Z logiky věci lze totiž očekávat, že spotřebitel, který chce získat úvěr, má tendenci svou majetkovou situaci prezentovat v lepším světle. Ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Věřitel i s ohledem na princip přiměřenosti nemá povinnost ověřovat pravdivost každého předloženého dokumentu, naopak má povinnost užívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Proces ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by měl zanalyzovat jeho rozpočet a vždy by měl zahrnovat zjištění jeho příjmů i konkrétních výdajů. Proces zjišťování úvěruschopnosti by nebyl úplný, došlo-li by k nedůvodně rozdílnému přístupu mezi žadateli, navíc je nutné vzít v potaz i tu skutečnost, že osoby s vyššími příjmy mají vysoké (mnohdy i excesivní) výdaje.

35. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud. Pokud totiž spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ. Další soukromoprávní sankcí neplatně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru je, že nárok na nesplacenou jistinu úvěru je vázán na novou dobu splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutou anebo soudem určenou), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některými poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

36. V projednávané věci žalobkyně vycházela sice z částečně doložených příjmů žalovaného, nezkoumala však její poměry, ani výdajovou stránku rozpočtu. Žalobkyně se nezabývala tím, zda je žalovaný zaměstnán na dobu určitou či neurčitou, jaké jsou jeho pravidelné výdaje na bydlení, stravu, dopravu do zaměstnání, neřešila, ke komu a v jaké výši má žalovaný vyživovací povinnost. Bylo na místě, aby si žalobkyně vyžádala nájemní smlouvu či doklad o vlastnictví předmětu bydlení, aktuální evidenční list, dále pak výpisy z bankovního účtu žalovaného za alespoň tři po sobě jdoucí měsíce, a vypořádala se s tím, že kladný zůstatek na účtu žalovaný dosáhl jen čerpáním dalších půjček (z platební brány Thepay, nebo od společnosti , právnická osoba, .), to však neudělala. Soud je proto přesvědčen, že z listin, které měla žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy k dispozici, nemohla dospět k ustálenému přesvědčení, že žalovaný je skutečně schopen měsíční splátky hradit. Žalobkyně tedy neprokázala, že šetřila úvěruschopnost žalovaného řádně, a tím spíše pak, že žalovaný v době jednání o obsahu smlouvy úvěruschopný byl. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž žalobkyně žalobou uplatněný nárok odvozuje, je absolutně neplatná i pro porušení povinnosti dle ust. § 86 ZoSÚ, a plnění, která si strany na jejím základě poskytly, je třeba kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení.

37. Věc se však neposoudí podle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 ObčZ, Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, neboť upravuje soukromoprávní sankci nepoctivých poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a žalovaný coby spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

38. Žalobkyně prokázala, že žalované proti její verifikační platbě ve výši 1 Kč poukázala 7 000 Kč, a je tak ve věci aktivně legitimována domáhat se nároku na vrácení jistiny úvěru z neplatné smlouvy bez 1 Kč, kterou je naopak povinna vydat žalovanému.

39. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovaného nevyzývala, aby poskytnutou jistinu úvěru dle neplatné smlouvy v určité lhůtě vrátila, nepokoušela se s ním na splatnosti poskytnutého plnění dohodnout, a žalovaný se k jednání soudu nedostavil a nemohl tak vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinen tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti k zaplacení dlužné částky, soud žalovanému uložil dlužnou částku uhradit ve lhůtě sedmi měsíců, kterou lze bez znalosti aktuálních osobních i majetkových poměrů považovat vzhledem k výši dlužné částky ještě za přiměřenou možnostem běžného dlužníka, a tím vyvolal splatnost dosud nesplatné pohledávky.

40. Ve zbývající části předmětu řízení představované úroky z úvěru, smluvní pokutou i zákonným úrokem z prodlení v celé požadované výši soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 721,87 Kč, přičemž tato částka představuje 29,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 300 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 815 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.