28 C 193/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 26 448,37 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 12 211,55 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 448,37 Kč od 13.11.2023 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částky ve výši 14 236,82 Kč, do 15 měsíců od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 3. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 26 448,37 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “) uzavřela dne 4. 12. 2023 se žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla částku ve výši 20 000 Kč platbou na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, z téhož dne. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 12. 5. 2024, na tuto pohledávku však zaplatil pouze 5 763,18 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupil původní věřitel na základě smlouvy ze dne 8. 12. 2022 žalobkyni. Zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby soud o zaplacení upomenul, na výzvu k dodatečnému zaplacení pohledávky však žalovaný nereagoval.

2. Soud ve věci nařídil jednání, k nimž se žádný z účastníků, žalobkyně vždy po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o jejich odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnost účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Ze dvou vyhotovení Smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že , Anonymizováno, jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli dne 12. 4. 2023 a dne 11. 7. 2023 postupně dvě úvěrové smlouvy shodného čísla, jimiž se , Anonymizováno, v každém jednotlivém případě zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr splatný jednorázově a to v prvém případě ve výši 20 000 Kč, ve druhém případě ve výši 17 994 Kč, v obou případech vyplacením na bankovní účet č. , č. účtu, se splatností 12 a 10 měsíců. Obě vyhotovení měl žalovaný akceptovat pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku zadáním autentizačního kódu.

5. Dle Výpisu z běžného účtu vedeného u společnosti Banka CREDITAS a. s. byla na účet z účtu č. , č. účtu, pod VS: , var. symbol, poukázána 0,1 Kč.

6. Dle Výpisu z běžného účtu vedeného u společnosti Banka CREDITAS a. s. byla z účtu na účet č. , č. účtu, pod VS: , var. symbol, vyplacena dne 12. 4. 2023 částka 20 000 Kč.

7. Dle Sdělení Česká spořitelna, a. s. je majitelem účtu č. , č. účtu, žalovaný a dne 12. 4. 2023 pod VS , var. symbol, byla na tento účet připsána částka ve výši 20 000 Kč.

8. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , Anonymizováno, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 8. 12. 2022 včetně její přílohy byla na žalující společnost postoupena pohledávka za žalovaným ve výši 26 448,37 Kč.

9. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 12. 2023 adresované žalovanému společností , Anonymizováno, byla pohledávka za žalovaným vzniklá z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. , hodnota, byla postoupena žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky.

10. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 12. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení částky 25 006,58 Kč jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2023 a nákladů právního zastoupení ve výši 5 904 Kč v dodatečné lhůtě, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

11. Dle Poštovního podacího archu byla doporučená zásilka adresovaná žalovanému , Jméno advokáta, , advokátem, předána k poštovní přepravě dne 15. 12. 2023.

12. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vyplývající z jednotlivých důkazů vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

18. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

19. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014. Elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání (čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení).

20. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. V projednávaném případě žalobkyně prokázala, že smlouvy mezi , Anonymizováno, a žalovaným byly sjednány pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku a žalovaný souhlas se smlouvami vyslovil zadáním autentizačního kódu formou přiděleného PIN, tedy tzv. jiným elektronickým podpisem, a smlouvy lze ještě považovat za uzavřené písemně. Další povinností , Anonymizováno, bylo zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.

25. Věřitel má , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, =, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti a v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování práv spotřebitele na ochranu jeho osobních údajů. Zjištěny by měly být informace o příjmech spotřebitele ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost, výživu dětí, případně nákladech na již existující závazky. Výsledkem je pak takové zjištění, že s ohledem na frekvenci splátek (týdenní, měsíční či kvartální) zůstane či nezůstane spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. V zásadě nelze zanalyzovat jen jednu stranu rozpočtu spotřebitele (například příjmy) s tím, že výdaje lze přepokládat ve standardní výši. Nelze vycházet jen ze subjektivního popisu spotřebitele, nýbrž jeho tvrzení je nutné konkrétními doklady zobjektivizovat. V tomto případě nelze hovořit o opakovaném prohlášení téhož obsahu, jedná se o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které objektivně a věrohodně vypovídají o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Z logiky věci lze totiž očekávat, že spotřebitel, který chce získat úvěr, má tendenci svou majetkovou situaci prezentovat v lepším světle. Ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Věřitel i s ohledem na princip přiměřenosti nemá povinnost ověřovat pravdivost každého předloženého dokumentu, naopak má povinnost užívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Proces ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by měl zanalyzovat jeho rozpočet a vždy by měl zahrnovat zjištění jeho příjmů i konkrétních výdajů. Proces zjišťování úvěruschopnosti by nebyl úplný, došlo-li by k nedůvodně rozdílnému přístupu mezi žadateli, navíc je nutné vzít v potaz i tu skutečnost, že osoby s vyššími příjmy mají vysoké (mnohdy i excesivní) výdaje.

26. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud. Pokud totiž spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ. Další soukromoprávní sankcí neplatně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru je, že nárok na nesplacenou jistinu úvěru je vázán na novou dobu splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutou anebo soudem určenou), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některými poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

27. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně šetřila úvěruschopnost žalovaného řádně, tím spíše pak, že žalovaný v době sjednání smlouvy úvěruschopný byl. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání, zbavili se možnosti vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o povinnost tvrdit a prokázat, že předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovaný byl ke dni uzavření úvěrových smluv úvěruschopný. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že smlouvy o spotřebitelském úvěru, z nichž žalobkyně žalobou uplatněný nárok odvozuje, jsou absolutně neplatné.

28. Věc se však neposoudí podle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 ObčZ, nýbrž dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, neboť upravuje soukromoprávní sankci nepoctivých poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a žalovaný coby spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Z provedených důkazů vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla 20 000 Kč, na které žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 5 763,18 Kč. Nadále tak z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru zůstává dlužen 14 236,82 Kč.

30. Podle § 1879 Obč věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě.

31. Žalobkyně prokázala, že na ni pohledávka za žalovaným přešla z původního věřitele na základě postupní smlouvy, a je tak ve věci aktivně legitimována domáhat se nároku na vrácení jistiny úvěru z neplatné smlouvy.

32. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovaného nevyzývala, aby poskytnutou a nesplacenou jistinu úvěru dle neplatné smlouvy v určité lhůtě vrátil, ani se s ním nepokoušela na době splatnost dohodnout, a žalovaný se k jednání soudu nedostavil a nemohl tak vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinen tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti k zaplacení dlužné částky, soud žalovanému uložil dlužnou částku uhradit ve lhůtě 15 měsíců, kterou lze bez znalosti aktuálních osobních i majetkových poměrů žalovaného považovat vzhledem k výši dlužné částky ještě za přiměřenou možnostem běžného dlužníka, a tím vyvolal splatnost dosud nesplatné pohledávky.

33. Ve zbývající části předmětu řízení představované poplatkem za sjednání úvěru, úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení v celé požadované výši soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť v řízení cele úspěšnému žalovanému, jemuž by právo na náhradu nákladů řízení svědčilo, dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.