28 C 2/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 35 001 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do nároku na zaplacení částky 2 500 Kč, dlužných úroků ve výši 1 563 Kč, účelně vynaložených nákladů vymáhání ve výši 300 Kč, smluvních pokut za prodlení s úhradou splátek ve výši 1 497 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 31 563 Kč za období od 26. 10. 2025 do 16. 12. 2025 ve výši 1 641 Kč, smluvního úroku 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 26. 10. 2025 do 24. 1. 2026, smluvního úroku 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 1. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 475,71 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 12. 2025 domáhá po žalovaném zaplacení žalované částky jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 17. 7. 2025. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Z této částky poukázala 27 500 Kč dne 21. 7. 2025 na účet určený žalovaným jako „Účet zákazníka“ a částka 2 500 Kč byla podle smlouvy vyplacena na účet zprostředkovatele jako provize. Peněžní prostředky byly čerpány bezhotovostním převodem po uzavření smlouvy, k níž došlo elektronicky prostřednictvím tzv. verifikační platby 1 Kč z účtu žalovaného. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně úroků v celkové částce 37 500 Kč v 25 pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do 20. dne v měsíci, přičemž splatnost první splátky byla sjednána ke dni 20. 8. 2025. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,55 %. Žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil. Žalobkyně jej pro opakovaně upomínala dne 25. 8. 2025 a 25. 9. 2025 a dne 25. 10. 2025 mu zaslala oznámení o zesplatnění úvěru, které bylo současně předžalobní výzvou k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. Ke dni zesplatnění úvěru dne 25. 10. 2025 činila dle žaloby dlužná částka 31 563 Kč, a to z titulu dlužných splátek ve výši 4 500 Kč (z toho 1 563 Kč úrok a 2 937 Kč úmor) a zesplatněné části jistiny ve výši 27 063 Kč. Celková dlužná jistina ke dni žaloby tak podle žaloby činí 30 000 Kč. Za každý jednotlivý případ prodlení žalovaného se zaplacením měsíční splátky vznikla žalovanému podle čl. IV bodu 2 písm. c) smlouvy povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to do okamžiku zesplatnění úvěru. Za období do dne zesplatnění úvěru žalobkyně požaduje smluvní pokuty za tři případy prodlení v celkové výši 1 497 Kč. Dále se žalobkyně opírá o ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a z dlužných splátek po zesplatnění úvěru a v této souvislosti požaduje smluvní pokutu ve výši 1 641 Kč, vypočtenou jako 0,1 % denně z částky 31 563 Kč za období od 26. 10. 2025 do 16. 12. 2025. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, z jeho čestných prohlášení o příjmech, výdajích a závazcích, z výplatních pásek a z výpisů z jeho bankovního účtu. Dále zohlednila údaje z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, registru REPI a vlastní databáze žalobkyně a využila veřejně dostupné statistické údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva. Na základě takto zjištěných údajů žaloba tvrdí, že žalovaný prokázal dostatečný příjem k řádnému splácení úvěru.

2. Žalovaný uznal, že se žalobkyní uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, avšak popřel tvrzení, že žalobkyně řádně posoudila jeho úvěruschopnost. Uváděl, že v době sjednání úvěru se nacházel ve finanční tísni způsobené dlouhodobou pracovní neschopností a zdravotními obtížemi, v jejichž důsledku nebyl schopen hradit své pravidelné závazky. Smlouvu uzavřel s cílem stabilizovat svou finanční situaci, kterou se mu předtím nepodařilo zlepšit ani dvěma dalšími úvěry ve výši 20 000 Kč od společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, .

3. K listinným důkazům vztahujícím se k posouzení jeho příjmů a výdajů uvedl, že předložené výpisy z účtu neodpovídají jeho běžné finanční situaci, protože zachycují měsíce, v nichž obdržel 13. a 14. plat nebo jiné mimořádné částky (přesčasy, daňové zúčtování). Tvrdil, že jeho skutečný měsíční příjem činí přibližně 30 000–37 000 Kč. Současně namítl, že údaje, z nichž žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela, jsou nepravdivé – zejména že nikdy nebydlel u rodičů s měsíčními náklady 7 000 Kč, ale že již roku 2025 bydlel sám v nájemním bytě s náklady cca 13 000 Kč měsíčně. Odmítl také tvrzení o osobě jeho matky uvedené v listinách předložených žalobkyní. Jeho matka se nejmenuje , jméno FO, , ale , jméno FO, , a narodila se v roce , Anonymizováno, . Žalovaný navrhl, aby soud tyto údaje ověřil z matričních evidencí.

4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný má průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši přibližně 37 000 Kč. Jeho pravidelné měsíční výdaje činí přibližně 13 000 Kč na nájemné a energie, 4 000 Kč na dopravu do zaměstnání, 1 300 Kč na provoz mobilního telefonu, 1 700 Kč na úrazové a penzijní pojištění, 3 500–5 000 Kč na stravu, oblečení a základní hygienu a 1 000 Kč na léky nezbytné k léčbě vysokého krevního tlaku. Dále hradí pojištění vozidla ve výši 3 000 Kč ročně. Žalovaný uvedl, že nemá další závazky, nikdo na něj není odkázán výživou a jiné osoby nemá vyživovací povinnost. Úvěr se žalobkyní sjednal z důvodu finanční tísně po dlouhodobé pracovní neschopnosti, kdy se mu nepodařilo stabilizovat své hospodaření ani dvěma úvěry, které předtím čerpal u společností , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Splátky úvěru žalobkyni nehradil, neboť na ně neměl dostatek finančních prostředků. Jeho matka se jmenuje , jméno FO, a narodila se v roce , Anonymizováno, .

6. Z veřejného výpisu České národní banky vyplývá, že společnost , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, , je vedena jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru s platným povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů dle zákona č. 257/2016 Sb. Oprávnění bylo uděleno dne 18. 5. 2018 a platí do 31. 12. 2028. Výpis také potvrzuje, že společnost je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiného než bytového typu, úvěry vázané i nevázané a rovněž spotřebitelské úvěry na bydlení.

7. Z přiložených čestných prohlášení vyplývá, že žalovaný poskytl žalobkyni vlastní údaje o své finanční situaci. Uvedl čistý měsíční příjem 35 000 Kč a současně vyplnil položku měsíčních výdajů na bydlení částkou 7 000 Kč. Dále deklaroval pravidelné měsíční výdaje v celkové výši 7 556 Kč, nulové splátky jiných úvěrů a skutečnost, že nemá závazky po splatnosti, není v úpadku ani v hrozícím úpadku.

8. Z listiny „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ je patrné, že žalobkyně zpracovala interní hodnocení žalovaného pro úvěrovou smlouvu č. , hodnota, . U žalovaného evidovala číslo účtu , č. účtu, , číslo občanského průkazu , Anonymizováno, a rodné číslo , RČ, . Jako místo bydliště je uvedena adresa , adresa, , s kontaktními údaji e‑mail , e-mail, a telefon , tel. číslo, .

9. V části týkající se příjmů žalobkyně vycházela z průměrného čistého příjmu žalovaného ve výši 35 000 Kč, přičemž interní výpočet uvádí průměr 37 795 Kč. Příjem domácnosti je veden rovněž ve výši 35 000 Kč. Druh bydlení je označen jako „u rodičů“ s poznámkou „prohl.“ (prohlášení), měsíční výdaje na bydlení ve výši 7 000 Kč a celkové měsíční splátky úvěrů ve výši 7 556 Kč, z toho měsíční splátka úvěru u žalobkyně 1 500 Kč. Další běžné výdaje jsou uvedeny částkou 1 000 Kč, pojištění 0 Kč, počet vyživovaných osob 0. Žalobkyně dále uvádí normativní náklady na bydlení ve výši 13 737 Kč, životní minimum 4 860 Kč a nezabavitelnou částku na osobu 12 398 Kč. Na základě těchto údajů vyhodnotila „zbývající částku zákazníka“ ve výši 21 739 Kč a celkové hodnocení (scoring) označila stupněm A – „ANO“, tedy úvěruschopnost akceptovala. Hodnocení provedla , adresa, dne 18. 7. 2025 v 11:41 a zkontrolovala , jméno FO, téhož dne ve 12:53, přičemž listina je opatřena digitálním podpisem , jméno FO, .

10. Z výpisu z Centrální evidence exekucí založeného v souboru plyne, že při dotazu na osobu , Jméno žalovaného, , narozeného , Datum narození žalovaného, , nebyl ke dni 18. 7. 2025 zjištěn žádný exekuční titul; počet nalezených exekučních řízení je nula.

11. Z výpisu z registru REPI je patrné, že žalovaný je evidován pod adresou , adresa, , a že k datu 17. 7. 2025 má vedeny tři úvěrové kontrakty, z toho dva otevřené a jeden ukončený. Celková částka po splatnosti činí 0 Kč a celková vymáhaná částka inkasními agenturami rovněž 0 Kč, což svědčí o absenci prodlení v evidovaných smlouvách. Prvním z otevřených kontraktů je spotřebitelský úvěr s celkovou částkou 2 000 Kč a zbývající částkou 2 390 Kč, bez částky po splatnosti, vzniklý dne 8. 7. 2025 s plánovaným ukončením 7. 8. 2025. Druhým a třetím kontraktem jsou revolvingové úvěry s úvěrovými rámci 20 000 Kč a 17 990 Kč, oba vedené bez částek po splatnosti a bez vymáhání, přičemž druhý vznikl 7. 7. 2025 a třetí 19. 6. 2025 s plánovaným ukončením 19. 6. 2030. Výpis dále obsahuje historii splátek a změn zůstatků u dříve uzavřeného spotřebitelského úvěru ve výši 4 000 Kč, který byl ukončen a označen jako „odprodán“, přičemž i u tohoto kontraktu je uvedena nulová částka po splatnosti. Výpis REPI současně potvrzuje, že žalovaný nemá evidovány negativní záznamy o platební morálce a že jeho předchozí i aktuální úvěrové závazky jsou vedeny bez prodlení.

12. Z prohlášení rodiče , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , bytem , Adresa žalovaného, , datovaného dnem 17. 7. 2025, vyplývá, že žalovaný má být jejím synem a že jí měsíčně přispívá částkou 7 000 Kč na bydlení v bytě (domě) na uvedené adrese; prohlášení je opatřeno vlastnoručním podpisem , jméno FO, . Právě tento údaj žalovaný během řízení výslovně zpochybnil s tvrzením, že v rozhodné době bydlel samostatně v nájemním bytě s náklady na bydlení kolem 13 000 Kč měsíčně, nikoli u matky, a že osoba uvedená v dalších listinách žalobkyně není jeho matkou.

13. Z potvrzení o provedené lustraci v ISZR sud zjistil, že dle centrální evidence obyvatelstva je matkou žalobkyně paní , jméno FO, , narozena v roce , Anonymizováno, .

14. Z výplatní pásky vystavené pro žalovaného společností , právnická osoba, vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného za blíže nečitelně označené období činil 47 421 Kč. Z další výplatní pásky téhož zaměstnavatele je zřejmé, že žalovaný byl v době od 17. 6. 2025 do 30. 6. 2025 v pracovní neschopnosti, přičemž čistý příjem vyplacený za blíže nezjištěné období činil 18 578 Kč.

15. Z výpisu č. , hodnota, z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , Anonymizováno, za období od 1. 5. 2025 do 31. 5. 2025 plyne, že počáteční zůstatek na účtu činil 1 143,18 Kč a konečný zůstatek 574,60 Kč. Dne 14. 5. 2025 byla na účet připsána částka 40 944 Kč od společnosti , právnická osoba16. Z výpisu č. , hodnota, z téhož účtu žalovaného za období od 1. 6. 2025 do 30. 6. 2025 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 574,60 Kč a konečný zůstatek 576,95 Kč; výpis zachycuje jako příjmovou transakci zejména připsání částky 47 331 Kč dne 13. 6. 2025 od společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno17. Z dalšího, neúplného výpisu z téhož účtu je patrné připsání částky 35 494 Kč dne 15. 4. 2025 od společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a obdobně z dalšího výpisu připsání částky 28 717 Kč dne 14. 3. 2025 od téže společnosti. Tyto výpisy nezachycují běžné odchozí platby ani další transakce na účtu žalovaného, slouží toliko jako doklad o výších jeho příjmů z pracovního poměru; pouze u dvou z nich jsou uvedeny počáteční a konečné zůstatky účtu.

18. Z výpisu z insolvenčního rejstříku vedeného k rodnému číslu žalovaného nevyplývá žádný záznam o zahájeném či probíhajícím insolvenčním řízení vůči jeho osobě.

19. Z e‑mailu generovaného systémem žalobkyně je patrné, že žalovanému bylo oznámeno schválení jeho žádosti o úvěr a byl vyzván k elektronickému podpisu dokumentů prostřednictvím přiloženého odkazu. Dále byl informován, že pro uzavření úvěrové smlouvy a následné čerpání úvěru je nutné provést verifikační platbu ve výši 1 Kč na účet žalobkyně č. , č. účtu, s variabilním symbolem odpovídajícím číslu úvěrové smlouvy 9176179. Listina obsahuje rovněž pokyn, aby žalovaný po provedení platby informoval žalobkyni e‑mailem, a sdělení, že ostatní dokumenty ke smlouvě má k dispozici ve své zákaznické schránce zřízené na webu žalobkyně.

20. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 17. 7. 2025 uzavřena smlouva o neúčelovém úvěru ve výši 30 000 Kč s provizí zprostředkovatele 2 500 Kč, že úvěr měl být splacen v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci, a že roční zápůjční úroková sazba činila 21,55 %.

21. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému před uzavřením smlouvy zákonem vyžadované předsmluvní informace dle § 94 až § 100 zákona č. 257/2016 Sb. Formulář uvádí údaje o věřiteli, popis sjednávaného úvěru jako neúčelového, přímého nebo nepřímého, a podmínky jeho čerpání včetně informace, že prostředky ve výši 27 500 Kč mají být převedeny na účet žalovaného a 2 500 Kč zprostředkovateli jako provize. Dále dokument obsahuje údaje o době trvání úvěru, výši měsíční splátky 1 500 Kč, splatné vždy do 20. dne v měsíci, celkové ceně úvěru 37 500 Kč, pevné roční zápůjční úrokové sazbě 21,55 %, roční procentní sazbě nákladů (RPSN) 35,2 %, a popisu způsobu výpočtu úroků. Součástí listiny je také sazebník sankcí a poplatků, včetně smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné splátky či neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokuty 499 Kč za prodlení jednotlivé splátky. Formulář dále uvádí právo žalovaného na odstoupení od smlouvy ve lhůtě 14 dnů, možnost kdykoliv úvěr předčasně splatit, a rovněž uvádí databáze a registry, které může poskytovatel pro posouzení úvěruschopnosti využít (CEE, insolvenční rejstřík, katastr, registry typu REPI či SOLUS). Součástí dokumentu je také vyjádření žalovaného o převzetí a porozumění těmto informacím datované 17. 7. 2025.

22. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 18. 7. 2025 byla z účtu žalovaného převedena na účet žalobkyně jako verifikační platba částka 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, .

23. Z úvěrových podmínek soud zjistil, že podmínkou splácení úvěru bylo hrazení sjednaných měsíčních splátek ve výši uvedené ve smlouvě vždy do 20. dne v měsíci a že v případě prodlení vznikal žalobkyni nárok na smluvní pokuty 0,1 % denně a smluvní pokutu 499 Kč za prodlení jednotlivé splátky, jakož i právo na zesplatnění úvěru při prodlení delším než dva měsíce.

24. Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že žalobkyně dne 21. 7. 2025 odeslala z účtu č. , č. účtu, částku 27 500 Kč na účet žalovaného vedený u , Anonymizováno, pod č. , č. účtu, , s variabilním symbolem úvěrové smlouvy , Anonymizováno, . Tato transakce představuje bezhotovostní poskytnutí vlastní části úvěru žalovanému po schválení žádosti, odpovídající částce určené ve smlouvě jako prostředky určené k převodu na účet zákazníka.

25. Z dalšího potvrzení o provedení transakce je zřejmé, že tentýž den, tj. 21. 7. 2025, poukázala žalobkyně z téhož účtu částku 2 500 Kč na účet č. , č. účtu, vedený na jméno , jméno FO, , s variabilním symbolem , var. symbol, . Tato platba odpovídá části úvěru sjednané jako provize zprostředkovatele, již měl poskytovatel podle smlouvy uhradit přímo zprostředkovateli na pokyn žalovaného.

26. Z přehledu plateb a splátek označeného jako „Bonita smlouvy“ soud zjistil, že žalovaný měl podle splátkového kalendáře uhradit tři měsíční splátky úvěru ve výši 1 500 Kč splatné dne 20. 8., 20. 9. a 20. 10. 2025, avšak žádnou z nich neuhradil, a ke dni 25. 10. 2025 byla celá zbývající část jistiny ve výši 27 063 Kč zesplatněna; celkový dluh ke dni zesplatnění tak činil 31 563 Kč.

27. Z dokumentu označeného jako „Oznámení o zesplatnění úvěru / předžalobní výzva“ datovaného 25. 10. 2025 vyplývá, že žalobkyně sdělila žalovanému, že úvěr ze smlouvy č. , hodnota, se stal splatným ke dni odeslání tohoto oznámení z důvodu jeho prodlení s úhradou alespoň jedné splátky po dobu delší než dva měsíce, a to po předchozí marné upomínce, v níž mu byla poskytnuta 30denní lhůta k úhradě. Listina uvádí dlužnou částku ve výši 31 563 Kč, která zahrnuje neuhrazené splátky a zesplatněnou část jistiny, dále smluvní pokuty 1 497 Kč, upomínací náklady 300 Kč a upozorňuje na běh úroků z prodlení a smluvních pokut ve výši 0,1 % denně od dne následujícího po zesplatnění.

28. Součástí výzvy je i poučení, že žalovaný má možnost uhradit veškerou dlužnou částku do 7 dnů, aby se vyhnul dalším nákladům soudního řízení, a rovněž výslovné označení této výzvy jako předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř. Uvedeny jsou také identifikační údaje žalobkyně, bankovní spojení, variabilní symbol žalovaného a kontaktní údaje, kam se měl žalovaný obrátit v případě dotazů.

29. Z upomínky žalobkyně datované dnem 25. 8. 2025 je patrné, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 1 500 Kč, smluvních pokut ve výši 499 Kč a upomínacích nákladů 100 Kč, a poskytla mu k tomu 30denní lhůtu od odeslání této výzvy. Výzva současně obsahuje upozornění na možnost zesplatnění úvěru při prodlení se splátkou po dobu delší než dva měsíce. Upomínka je určena pro smlouvu č. , hodnota, a adresována na adresu žalovaného.

30. Z druhé upomínky žalobkyně datované dnem 25. 9. 2025 vyplývá, že žalobkyně žalovaného znovu upozornila na jeho prodlení, tentokrát ve výši 3 000 Kč, smluvních pokut 998 Kč a upomínacích nákladů 200 Kč, opět s poskytnutím 30denní lhůty k úhradě. I tato výzva obsahuje upozornění na možnost zesplatnění úvěru a byla vystavena pro smlouvu č. , hodnota, .

31. Z čestného prohlášení , jméno FO, ze dne 25. 8. 2025 soud zjistil, že jmenovaný na svou čest prohlásil, že dne 25. 8. 2025 prostřednictvím systému „Služba Dopisy“ provozovaného společnostmi , právnická osoba, ., a Českou poštou, s. p., odeslal větší množství upomínek vyhotovených žalobkyní, mezi nimiž se nachází upomínka adresovaná žalovanému na smlouvu č. , hodnota, . K prohlášení je připojen seznam odeslaných upomínek, v němž je žalovaný uveden pod pořadovým číslem , hodnota, , a přehled odeslaných dávek, jenž obsahuje u jeho zásilky kód objednávky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

32. Z čestného prohlášení , jméno FO, ze dne 25. 9. 2025 vyplývá, že jmenovaný potvrzuje odeslání další várky upomínek prostřednictvím téhož systému; přílohou je opět seznam odeslaných zásilek a přehled odeslaných dávek, které rovněž zachycují upomínky k příslušným úvěrovým smlouvám.

33. Ze seznamů odeslaných upomínek ze dne 25. 8. 2025 i 25. 9. 2025 vyplývá, že žalobkyně téhož dne hromadně odeslala několik stovek upomínek svým klientům. V obou seznamech je doložena existence upomínky adresované žalovanému ke smlouvě č. , hodnota, , a to na adresu , adresa, .

34. Z přehledu odeslaných dávek České pošty – Hybridní pošta, soud zjistil, že zásilka pro žalovaného byla skutečně technicky zpracována a předána k doručení, neboť je uvedena s datem odeslání 25. 8. 2025 a odpovídajícím kódem objednávky.

35. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný je dlouhodobě zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, (resp. , právnická osoba, ) a v rozhodném období roku 2025 pobíral pravidelný čistý příjem v řádu desítek tisíc korun měsíčně. Příjmy žalovaného byly pravidelně připisovány na jeho účet vedený u , právnická osoba, ., přičemž jednotlivé měsíce roku 2025 vykazují příchozí platby mezd v částkách odpovídajících tvrzení žalovaného o výši jeho příjmu.

36. Žalobkyně v rámci šetření úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že žalovaný neměl v době uzavření smlouvy žádné exekuce ani probíhající insolvenční řízení a jeho dřívější i současné úvěrové závazky u jiných nebankovních poskytovatelů byly ke dni posuzování úvěruschopnosti vedeny bez prodlení. Současně měl žalovaný sjednáno několik úvěrových produktů v celkové výši přibližně 40 000 Kč, které zvyšovaly jeho celkové zadlužení, s jejich splácením však nebyl v prodlení.

37. Pokud jde o osobní a majetkové poměry, soud nepovažuje za věrohodné prohlášení , jméno FO, , že žalovaný žil v rozhodné době v její domácnosti jako její syn a že jí hradil měsíční příspěvek na bydlení ve výši 7 000 Kč. Toto prohlášení je v rozporu s údajem z informačního systému základních registrů, podle něhož je matkou žalovaného , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , a nekoresponduje ani s výpovědí žalovaného, že s matkou ve společné domácnosti nežil. Soud má naopak za prokázané, že v době uzavření úvěrové smlouvy žalovaný bydlel samostatně v nájemním bytě s náklady na bydlení přibližně 13 000 Kč měsíčně. Soud dále považuje za nutné poukázat v této souvislosti na markantní rozdíl mezi skutečnými výdaji žalovaného, jak vyšly najevo z provedeného dokazování, a výdaji, z nichž žalobkyně vycházela při posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně ve svém interním hodnocení přisoudila žalovanému měsíční náklady na bydlení ve výši 7 000 Kč, splátky úvěrů 7 556 Kč a ostatní běžné výdaje vyčíslila paušální částkou 1 000 Kč, čímž jeho pravidelné životní náklady redukovala na přibližně 15 556 Kč měsíčně. Z údajů získaných soudem však plyne, že žalovaný hradil nájemné a energie v úhrnu okolo 13 000 Kč měsíčně, a že jeho ostatní pravidelné výdaje (doprava do zaměstnání, telefon, pojištění, strava, oblečení, hygiena a léčba) činily dohromady nejméně 14 175 Kč měsíčně, tedy že jeho skutečné měsíční náklady dosahovaly zhruba 27 175 Kč. Žalobkyně tak nevycházela z objektivně zjistitelných údajů o majetkových poměrech žalovaného, nýbrž z údajů, které byly neúplné, zkreslené a ve stěžejní části nesprávné. To se týká nejen nepravdivého údaje o bydlení „u rodičů“, jenž byl následně „podložen“ prohlášením osoby, která matkou žalovaného není, ale i samotných bankovních výpisů, které neobsahují žádné výdajové operace a neposkytují tedy skutečný obraz o tom, jak žalovaný se svými příjmy hospodaří. Z jejich obsahu, zj. porovnání počátečních a konečných zůstatků, naopak vyplývá, že žalovaný nevytvářel žádné finanční rezervy a jeho hospodaření probíhalo na samé hraně likvidity.

38. Způsob, jakým žalobkyně (pravděpodobně prostřednictvím své finančně motivované zprostředkovatelky) vstupní údaje o majetkových poměrech žalovaného upravila, vzbuzuje důvodnou obavu, že podklady pro posouzení úvěruschopnosti jsou v praxi přizpůsobovány tak, aby se žadatel jevil jako úvěruschopný, nikoli aby byla jeho skutečná schopnost splácet úvěr reálně posouzena. Výsledkem takové praxe je posouzení, které neodpovídá požadavku odborné péče podle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nebere v úvahu všechny známé nebo rozumně zjistitelné okolnosti rozhodné pro schopnost spotřebitele dostát svým závazkům bez toho, aby ohrozil svou základní životní situaci. Za této situace nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pracovala s podklady, které byly zjevně neúplné a ve významné části neodpovídaly realitě.

39. Na základě výpovědi žalovaného soud uvěřil, že žalovaný se nacházel v době sjednání úvěru ve finanční tísni, která souvisela s dlouhodobou pracovní neschopností a neschopností pokrývat běžné výdaje ze svých příjmů, a že již před uzavřením sporného úvěru uzavřel dva další úvěrové vztahy u nebankovních poskytovatelů (vždy ve výši 20 000 Kč), s cílem konsolidovat svou nepříznivou finanční situaci.

40. Soud považuje za prokázané, že dne 17. 7. 2025 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to distančním způsobem prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků. Žalovaný před uzavřením smlouvy obdržel standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, byl vyrozuměn e‑mailem o schválení úvěru a vyzván k elektronickému podpisu smluvní dokumentace a k provedení verifikační platby 1 Kč z účtu vedeného na jeho jméno. Prováděním verifikační platby dne 18. 7. 2025 a potvrzením smlouvy došlo k uzavření úvěrové smlouvy.

41. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla sjednaný úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že dne 21. 7. 2025 poukázala částku 27 500 Kč na bankovní účet žalovaného a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatelky jako provizi dle smluvního ujednání. Tím došlo k čerpání úvěru v plném rozsahu.

42. Soud má na základě shodných tvrzení účastníků za prokázané, že žalovaný nezaplatil žádnou ze splátek splatných ke dne 20. 8., 20. 9. a 20. 10. 2025 a že jeho dluh z této smlouvy představoval ke dni zesplatnění jistinu 30 000 Kč, rozdělenou na dosud neuhrazenou zesplatněnou část jistiny 27 063 Kč a část jistiny tří splátek v souhrnu 2 937 Kč, a úrok ve výši 1 563 Kč.

43. Pokud jde o komunikaci žalobkyně vůči žalovanému před zesplatněním úvěru, soud má za prokázané, že žalobkyně dne 25. 8. 2025 a 25. 9. 2025 vystavila a prostřednictvím hybridní pošty odeslala dvě písemné upomínky, v nichž žalovaného vyzvala k úhradě dlužných splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru při prodlení delším než dva měsíce, současně mu účtovala smluvní pokuty a upomínací náklady v souladu se smlouvou. Odeslání těchto upomínek je doloženo nejen jejich textem, ale i čestnými prohlášeními osoby zajišťující jejich odeslání a podrobnými seznamy odeslaných zásilek generovanými systémem hybridní pošty, v nichž je upomínka na smlouvu č. , hodnota, vedená na jméno žalovaného jednoznačně identifikována.

44. Dne 25. 10. 2025 žalobkyně na základě smluvního ujednání úvěr zesplatnila a žalovanému odeslala písemné oznámení, které zároveň obsahovalo předžalobní výzvu k úhradě dle § 142a o. s. ř. V této výzvě žalobkyně vyčíslila dlužnou částku na jistině a úrocích částkou 31 563 Kč, dále smluvní pokuty a upomínací náklady, a poskytla žalovanému krátkou lhůtu k úhradě s upozorněním, že v případě neuhrazení bude dluh vymáhán soudní cestou. Odeslání této výzvy bylo prokázáno jednak podacím lístkem České pošty, jednak tvrzením žalobkyně, které žalovaný relevantním způsobem nezpochybnil.

45. Po právním posouzení popsaného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:

46. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

47. V projednávané věci se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr výši 30 000 Kč tak, že částka 27 000 Kč bude vyplacena žalovanému a 2 500 Kč poukázáno na účet zprostředkovatele a žalovaný se naproti tomu zavázal úvěr s roční zápůjční úrokovou sazbou 21,55 % splatit v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč vždy do 20. dne v měsíci. Taková smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.

48. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

49. Podle ustálené judikatury je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda byla úvěruschopnost spotřebitele řádně posouzena, a to i v případě, že žalovaný zůstává ve sporu pasivní. Tento závěr vyplývá z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie, podle něhož články 8 a 23 směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele (srov. článek v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221, JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.).

50. Žalobkyně ani její zástupce se k jednání nedostavili, a proto se zbavili možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak dosud řádně netvrdila ani neprokázala, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy schopen povinnosti z ní vyplývající řádně plnit.

51. Z žádného z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně k soudu předložila pouze omezený soubor bankovních výpisů žalovaného, které fakticky zachycují jen připsání mezd od zaměstnavatele a jen zčásti počáteční a konečné zůstatky na účtu, avšak prakticky žádné výdajové operace. Z těchto podkladů nelze rekonstruovat skutečnou strukturu běžných výdajů žalovaného ani ověřit, zda a v jaké výši si vytvářel finanční rezervu; naopak z nízkých koncových zůstatků v jednotlivých měsících se podává, že žalovaný své příjmy v zásadě beze zbytku spotřebovával. Tím spíše nelze akceptovat, že žalobkyně – přestože měla k dispozici jak mzdové podklady, tak bankovní výpisy – neprovedla žádnou skutečnou analýzu poměru mezi příjmy a pravidelnými výdaji žalovaného a spokojila se s několika schematickými údaji o výdajích, které zjevně podhodnocují realitu. Soud proto hodnotí postup žalobkyně tak, že poměry žalovaného před uzavřením smlouvy neprověřila řádně a ani v řízení nedoložila takové podklady, z nichž by bylo možno dovodit, že žalovaný byl objektivně schopen splácet další měsíční závazek i v situacích výpadku či snížení příjmu (např. v době pracovní neschopnosti).

52. Podle judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 11. 2023 nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. V daném případě skutečnost, že žalovaný své povinnosti řádně neplnil již bezprostředně po uzavření úvěrové smlouvy, zřetelně svědčí o jeho neschopnosti úvěr splácet již v době jejího uzavření.

53. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

54. Jak vyplývá z ustálené judikatury, jedná se o absolutní neplatnost smlouvy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. SR 10/2023 publikované v Soudních rozhledech 10/2023, s. 311). Při výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona, ale je třeba zohlednit účel a smysl zákona, systematickou souvislost a unijní právo. Záměrem zákonodárce bylo posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a posílení principu zodpovědného úvěrování. Pouze absolutní neplatnost představuje dostatečně účinnou sankci.

55. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z."), soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.

56. Podle § 1796 odst. 1 o. z. kdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jiného a dá si nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, je právní jednání neplatné.

57. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.

58. Jak má soud za prokázané, žalovaný uzavíral smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení osoby nacházející se ve finanční tísni v důsledku dlouhodobé pracovní neschopnosti. Z jeho výpovědi i z listinných důkazů vyplývá, že jeho hospodaření probíhalo nejméně po dva po sobě jdoucí měsíce na hranici ekonomické udržitelnosti: veškeré příjmy byly v podstatě okamžitě spotřebovávány na úhradu nezbytných životních potřeb a nákladů na bydlení, přičemž žalovaný nevytvářel žádnou finanční rezervu, která by mu umožnila absorbovat byť jen krátkodobý výpadek příjmů, například v důsledku nemoci či snížení pracovní schopnosti. V takové situaci byl žalovaný objektivně vysoce zranitelný a jakékoli další peněžité závazky mohly vést k dalšímu prohloubení jeho nepříznivé ekonomické situace. Poměry žalovaného, jak vyšly najevo, odpovídají stavu finanční tísně ve smyslu § 1796 odst. 1 občanského zákoníku, neboť žalovaný jednal pod tlakem okamžité potřeby finančních prostředků, bez reálné schopnosti zvážit dlouhodobé dopady sjednávaného závazku při zachování stabilního finančního fungování domácnosti. Tento stav tísně byl navíc umocněn skutečností, že žalovaný již před sjednáním sporného úvěru čerpal jiné nebankovní úvěry a jeho měsíční výdaje převyšovaly příjmy do té míry, že nezůstával žádný prostor pro neočekávané výdaje či splácení dalšího úvěru. Takové jednání žalovaného je proto na místě hodnotit jako neplatné ve smyslu výše citovaných ustanovení.

59. Na základě provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž do majetkové sféry žalovaného se dostala částka ve výši 27 000 Kč.60.

26. Oba shora rozvedené důvody neplatnosti vedou k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru jako takové či dotčených smluvních ujednání. V případě, že by nebylo možné dovodit neplatnost podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, byla by smluvní ujednání neplatná podle § 1796 odst. 1 a § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor s dobrými mravy, soud však vycházel z neplatnosti smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť je to pro žalovaného jako spotřebitele příznivější.

61. Nároky z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je třeba vypořádat podle § 87 odst. 1 věty druhé a odst. 2 ZoSÚ ve spojení s § 2993 o. z., který upravuje bezdůvodné obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální úpravou k obecnému režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z.

62. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z neplatné smlouvy nemůže žalobkyni náležet žádný další smlouvou upravený nárok, zejména smluvní úrok, poplatky nebo sankce. Žalobkyně má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny.

63. V projednávané věci se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili k nařízenému jednání, ač byli řádně a včas obesláni. Tím se zbavili možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř., které by soud za jejich přítomnosti poskytl, o tom, že soud může žalobkyní tvrzený nárok po právní stránce posoudit odlišně, než jak jej žalobkyně kvalifikovala v žalobě. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze její nárok subsumovat pod § 87 odst. 1 větu druhou ZoSÚ, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně má tak – po právní stránce – právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, a její nárok je tedy třeba posuzovat jako nárok z bezdůvodného obohacení sui generis.

64. Z předložených listin i shodných tvrzení účastníků je zřejmé, že do majetkové sféry žalovaného se dostala částka 27 000 Kč, jíž je žalovaný povinen žalobkyni vrátit.

65. Žalovaný tvrdil, že v jeho možnostech je vrátit žalobkyni přijatou částku ve splátkách po 5 000 Kč. Přestože soud takový závěr z účastnického výslechu žalovaného neučinil, jeho závěry (v podrobnostech viz shora) by vedly ke stanovení splátek nižších, vyhověl směru návrhu žalovaného a zavázal jej uhradit přisouzenou částku po 5 000 Kč měsíčně, jak je uvedeno ve výroku ad I. shora, pod ztrátou výhody splátek.

66. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 475,71 Kč, přičemž tato částka představuje 54,28 % z jejich celkové výše včetně požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,14 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,86 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 657 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 001 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

67. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně, který je platebním místem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).