28 C 200/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 27 144,96 Kč s Anonymizováno

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 469,72 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 5 675,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 023,48 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 25 388,96 Kč od 14.5.2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 840,9 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 144,96 Kč od 14.5.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 350,69 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 27 144,96 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastnicemi byla dne 11. 10. 2022, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované, uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , RČ, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Dle smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy však maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná se naproti tomu zavázala takto poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za něj úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 25 397 Kč, a žalovaná byla povinna poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. Během úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem částku ve výši 48 354,54 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 26 884,82 Kč. Jelikož žalovaná porušila závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1 ÚP úvěr zesplatnit a to ke dni 12. 2. 2024. Žalovaná po zesplatnění úvěru již žádnou další částku neuhradila, a její závazek tak činí 27 144,96 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 25 388,96 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč požadovaných rovněž v souladu se smlouvou. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, ani na tu však žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 26. 9. 2024, k němuž se žalobkyně, po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Žalovaná u jednání potvrdila, že úvěrovou smlouvu se žalobkyní sjednala, když si na internetu vybrala ložnicový nábytek a využila možnosti zakoupit jej na splátky od žalobkyně. Žalobkyni předložila výplatní pásky za tři po sobě jdoucí měsíce a scan občanského průkazu. Nic více od ní žalobkyně nežádala. Zpočátku splácela řádně, v důsledku ztráty zaměstnání však na další splátky neměla a dostala se do prodlení.

5. Z provedených důkazů má soud za prokázané tyto skutečnosti:

6. Z úvěrové smlouvy č. , RČ, označené jako , Anonymizováno, účet č. , RČ, vyplynulo, že žalovaná dne 11. 10. 2022 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku stvrdila svůj souhlas se zněním smlouvy zadáním autentizačního kódu „, Anonymizováno, “, a tím se se žalobkyní dohodla na poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru až do výše 25 397 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni splácet spolu s ročním úrokem ve výši 26,28 % v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z úvěrového rámce, tj. 2 575 Kč, vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci prvého čerpání. Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání a žije v podnájmu, a jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, , zaměstnána je od 08/2022, dosahuje čistého měsíčního příjmu 29 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti zjištěn nebyl. Náklady žalované zjišťovány nebyly. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, k jednání, zbavila se žalobkyně možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud neprokázala, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované řádně a žalovaná byla schopna smlouvou sjednaný úvěr splácet.

7. Podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta zpracovaného oddělením řízení rizik žalobkyně a výkladem metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je zřejmé, že žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých jí žalovanou při uzavírání smlouvy a dále učinila dotaz na žalovanou v registrech dostupných žalobkyni (NRKI, CEE, MVCR).

8. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná čerpala dne 28. 12. 2021 úvěr ve výši 248 000 Kč, měsíční splátka činí 5 017 Kč, předpokládané datum ukončení smlouvy 23. 1. 2027. Další čerpané úvěry byly předčasně ukončeny z důvodu splacení či ze strany finanční instituce.

9. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná provedla prvé čerpání dne 10. 1. 2023 v částce 25 397 Kč Dne 14. 2. 2023 uhradila prvou splátku ve výši 2 614 Kč, dne 20. 2. 2023 však čerpala dalších 500 Kč. Druhou až šestou splátku řádně uhradila, dne 15. 7. 2023 čerpala 1 500 Kč, ale uhradila 87,23 Kč, Dne 27. 7. 2023 čerpala 500 Kč, dne 31. 7. 2023 dalších 11 400 Kč, ale dne 14. 8. 2023 uhradila 3 260 Kč. Dne 20. 8. 2023 uhradila dalších 3 260 Kč, dne 7. 9. 2023 čerpala 2 700 Kč, dne 11. 9. 2023 uhradila 3 260 Kč. Dne 20. 9. 2023 uhradila splátku 3 260 Kč, dne 21. 9. 2023 čerpala 2 937,54 Kč a dne 11. 10. 2023 uhradila 3 824 Kč. Dne 18. 10. 2023 čerpala 3 200 Kč. Dne 20. 10. 2023 zaplatila 3 824 Kč a dne 25. 10. 2023 132,21 Kč. Splátku 4 144 Kč splatnou dne 20. 11. 2023 již neuhradila splátku, stejně tak splátku 3 975 Kč splatnou dne 20. 12. 2023, ani následující ve výši 1 569 Kč splatnou dne 20. 1. 2024. Dne 12. 2. 2024 byl úvěr zesplatněn a žalovaná vyzvána k úhradě 18 983,50 Kč. Na úhradu dluhu včetně běžných splátek žalovaná tak postupně poukázala 26 884,82 Kč. Bez sankcí žalovaná celkem vyčerpala 48 134,54 Kč.

10. Jak je zřejmé s výzvy ke splacení úvěru ze dne 12. 2. 2024 adresované žalované, žalobkyně žalovanou písemně vyzvala ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy č. , RČ, v celkové výši 28 671,50 Kč na tam uvedený účet v dodatečné lhůtě 14 dnů od sepisu výzvy, jinak se žalobkyně obrátí na soud.

11. Dle poštovního podacího archu byla doporučená zásilka adresovaná žalované předána k poštovní přepravě dne 13. 2. 2024.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 2. 2024 soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovanou písemně vyzval k zaplacení částky ve výši 29 002,85 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy č. , RČ, nejpozději do 7. 3. 2024, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

13. Z poštovního podacího archu se podává, že zástupce žalobkyně předal zásilku adresovanou žalované k poštovní přepravě jako doporučenou dne 1. 3. 2024.

14. Z účastnického výslechu žalované bylo zjištěno, že žalovaná je v dočasné pracovní neschopnosti z důvodu těhotenství a výši příjmu, kterého dosáhne, dosud nezná. Žije spolu s přítelem v podnájmu. Měsíčně hradí 12 500 Kč jako nájemné, 1 500 Kč zálohu na elektřinu, 500 Kč zálohu na plyn. Druh je zaměstnán u firmy BOS v Klášterci nad Ohří a jeho čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč. Vyjma závazku k žalobkyni má žalovaná ještě dluh ke společnosti , právnická osoba, a splácí jej po 500 Kč měsíčně. V jejích současných možnostech a schopnostech je hradit dluh žalobkyni po 1 000 Kč.

15. Vzhledem k tomu, že si jednotlivé skutečnosti vyplývající z provedených listin vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

16. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

17. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle §104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

21. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

22. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014. Elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání (čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení).

23. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. V projednávaném případě žalobkyně prokázala, že smlouva mezi účastnicemi byla sjednána pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku a žalovaná souhlas se smlouvou vyslovila zadáním autentizačního kódu formou přiděleného PIN, tedy tzv. jiným elektronickým podpisem, a smlouvu lze ještě považovat za uzavřenou písemně. Další povinností žalobkyně bylo zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.

28. Věřitel má povinnost při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti a v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování práv spotřebitele na ochranu jeho osobních údajů. Zjištěny by měly být informace o příjmech spotřebitele ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost, výživu dětí, případně nákladech na již existující závazky. Výsledkem je pak takové zjištění, že s ohledem na frekvenci splátek (týdenní, měsíční či kvartální) zůstane či nezůstane spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. V zásadě nelze zanalyzovat jen jednu stranu rozpočtu spotřebitele (například příjmy) s tím, že výdaje lze přepokládat ve standardní výši. Nelze vycházet jen ze subjektivního popisu spotřebitele, nýbrž jeho tvrzení je nutné konkrétními doklady zobjektivizovat. V tomto případě nelze hovořit o opakovaném prohlášení téhož obsahu, jedná se o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které objektivně a věrohodně vypovídají o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Z logiky věci lze totiž očekávat, že spotřebitel, který chce získat úvěr, má tendenci svou majetkovou situaci prezentovat v lepším světle. Ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Věřitel i s ohledem na princip přiměřenosti nemá povinnost ověřovat pravdivost každého předloženého dokumentu, naopak má povinnost užívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Proces ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by měl zanalyzovat jeho rozpočet a vždy by měl zahrnovat zjištění jeho příjmů i konkrétních výdajů. Proces zjišťování úvěruschopnosti by nebyl úplný, došlo-li by k nedůvodně rozdílnému přístupu mezi žadateli, navíc je nutné vzít v potaz i tu skutečnost, že osoby s vyššími příjmy mají vysoké (mnohdy i excesivní) výdaje.

29. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud. Pokud totiž spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ. Další soukromoprávní sankcí neplatně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru je, že nárok na nesplacenou jistinu úvěru je vázán na novou dobu splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutou anebo soudem určenou), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některými poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

30. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že šetřila úvěruschopnost žalované řádně, tím spíše pak, že žalovaná v době poskytnutí úvěru úvěruschopná byla. Žalobkyně totiž úvěr se žalovanou sjednala dne 11. 10. 2022, úvěr byl však žalované poskytnut až dne 10. 1. 2023, tedy o tři měsíce později. Jak vyplývá z vyjádření žalované, že žalobkyni poskytla pouze výplatní pásky za tři po sobě jdoucí měsíce, je zřejmé, že žalobkyně nezjišťovala, zda byl pracovní poměr se žalovanou sjednán na dobu určitou či neurčitou, ani zda byla v pracovní smlouvě sjednána zkušební doba. Rovněž nezjišťovala, jaké byly pravidelné výdaje žalované na bydlení, dopravu do zaměstnání a stravu. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání, zbavili se možnosti vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o povinnost tvrdit a prokázat, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a žalovaná byla v době poskytnutí úvěru úvěruschopná. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž žalobkyně žalobou uplatněný nárok odvozuje, je absolutně neplatná.

31. Věc se však neposoudí podle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 ObčZ, nýbrž dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, neboť upravuje soukromoprávní sankci nepoctivých poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a žalovaný coby spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Vzhledem k výsledku dokazování, z něhož vyplývá, že je v možnostech i schopnostech žalované splácet dluh žalobkyni po 1 000 Kč měsíčně, soud žalovanou zavázal, aby částku, o níž se na základě neplatné úvěrové smlouvy obohatila, tj. částku ve výši 21 469,72 Kč (tj. načerpaných 48 134,54 Kč - uhrazených 26 884,82 Kč), žalobkyni uhradila v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

33. Ve zbývající části předmětu řízení představované požadovanou jak nedůvodně požadovanou jistinou úvěru sestávající z poplatků, nákladů na vymáhání, smluvních pokut, tak úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení v celé požadované výši soud žalobu s odkazem na důvody rozvedené shora zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 350,69 Kč, přičemž tato částka představuje 12,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,24 % a úspěchu žalované v rozsahu 43,76 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 358 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 144,96 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.