28 C 206/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24 206,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 672,42 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 10 533,72 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 19 999,8 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 999,8 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 24 206,14 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou uzavřela se žalovaným dne 7. 5. 2023 prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví. Na základě této smlouvy žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr vedený na účtu č. , č. účtu, , původně do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, který byl následně dodatkem ze dne 25. 6. 2023 navýšen na 50 000 Kč a dodatkem ze dne 20. 7. 2023 opět snížen na původních 20 000 Kč. Smlouva byla sjednána jako revolvingový úvěr, tedy s možností opakovaného čerpání splacené části úvěruaž do výše sjednaného limitu. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami, které byly postupně upravovány dodatky ke smlouvě, a to ve výši 600 Kč, následně 1 500 Kč a opět 600 Kč měsíčně. Sjednaná úroková sazba činila 16,9 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, a proto žalobkyně po předchozích marných výzvách k úhradě úvěr ke dni 12. 6. 2024 zesplatnila. V souladu s čl. 7.2 smlouvy a o této skutečnosti žalovaného vyrozuměla. Výzvou ze dne 20. 2. 2025 jej následně vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil. Žalobkyně vyčíslila svůj nárok ke dni zesplatnění částkou 24 206,14 Kč, která sestává z vyčerpané jistiny ve výši 19 999,80 Kč, řádného úroku ve výši 1 244,60 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 5,74 Kč a poplatků ve výši 2 956 Kč. Od 13. 6. 2024 požaduje žalobkyně vedle této částky úrok ve výši 14,75 % ročně dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zákonný úrok z prodlení, v obou případech z dlužné jistiny 19 999,80 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě po celé řízení nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 28. 8. 2025 ve 14:15 hod., k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě, nedostavil. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z výzvy k zaplacení založené na č.l. 13 se podává, že žalobkyně žalovaného dne 20. 2. 2025 vyzvala k úhradě dlužné částky z úvěru č. , č. účtu, ve výši 28 024,39 Kč nejpozději do 7. 3. 2025 na tam uvedený účet.

6. Z dodejky založené na č.l. 13 p.v. je zřejmé, že žalovanému byla zasílána doporučená zásilka na adresu , adresa, , žalovaný byl na označené adrese neznámý.

7. Z výzvy k zaplacení založené na č.l. 14 vyplývá shodné upomenutí žalovaného o úhradu dluhu z úvěru č. , č. účtu, ve výši 28 024,39 do 7. 3. 2025 jako z výzvy shora.

8. Z dodejky založené na č.l. 14 p.v. je zřejmé, že žalovanému byla zasílána doporučená zásilka na adresu , adresa, , žalovaný byl na označené adrese neznámý.

9. Z poslední výzvy založené na č.l. 15 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala, že eviduje dluh po splatnosti ve výši 3 442 Kč a vyzvala jej k úhradě do 12. 6. 2024. Pro případ, že dlužnou částku neuhradí, jej upozornila, že bude žádat okamžité splacení úvěru, který ke dni sepisu výzvy činí 22 140 Kč.

10. Z výzvy založené na č.l. 16 vyplývá, že žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k okamžitému zaplacení částky 24 207 Kč.

11. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru založené na č.l. 17–19 p.v. se podává, že mezi účastníky, žalobkyní jako úvěrující bankou a žalovaným jako úvěrovaným klientem byla dne 7. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru s možností opakovaného čerpání do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč a měsíční splátkou úvěru 600 Kč.

12. Z dodatku ke smlouvě založeného na č.l. 20 je zřejmé, že dohodou ze dne 20. 7. 2023 došlo ke úpravě výše úvěrového limitu zpět na částku 20 000 Kč a výše měsíční splátky zpět na částku 600 Kč.

13. Z dodatku ke smlouvě založeného na č.l. 21 včetně p.v. soud zjistil, že dohodou ze dne 25. 6. 2023 byl úvěrový limit změněn na částku 50 000 Kč a výše splátky byly zvýšena na 1 500 Kč měsíčně.

14. Z podkladů pro soudní řízení založených na č.l. 22–24 p.v. se podává, jak žalobkyně vyčíslila svůj nárok a jaké dokumenty k tomu přiložila. Rozdíl mezi načerpanými částkami ve výši 71 818,6 Kč a splacenými částkami ve výši 58 146,18 Kč činí 13 672,42 Kč.

15. Z výpisů z úvěrového účtu založených na č.l. 25, 26, 27 a 28 vyplývá pohyb na úvěrovém účtu žalovaného, tzn. jaké částky byly čerpány a jaké spláceny a aktuální stav úvěrového účtu k určitému datu včetně příslušenství, stejně jako je z nich zřejmé, jaké poplatky byly žalobkyní účtovány.

16. Z ceníku založeného na č.l. 30–34 p.v. vyplývá výše jednotlivých poplatků účtovaných žalobkyní v souvislosti s úvěrem.

17. Soud ze souhrnu provedených důkazů zjistil, že žalobkyně jako úvěrující banka uzavřela se žalovaným dne 7. 5. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě mu umožnila opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Tento limit byl následně dodatkem ze dne 25. 6. 2023 zvýšen na 50 000 Kč a dodatkem ze dne 20. 7. 2023 opět snížen na původních 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, jejichž výše se v průběhu trvání smluvního vztahu měnila. Žalobkyně žalovanému skutečně poskytla finanční prostředky, přičemž rozdíl mezi načerpanými a splacenými částkami činil ke dni zesplatnění úvěru 13 672,42 Kč.

18. V důsledku neplnění smluvních povinností ze strany žalovaného žalobkyně úvěr ke dni 12. 6. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho okamžitému splacení. Poslední výzvou ze dne 20. 2. 2025 žalobkyně požadovala úhradu částky 28 024,39 Kč nejpozději do 7. 3. 2025. Zásilky s výzvami byly žalovanému doručovány na adresu , adresa, , avšak žalovaný byl na této adrese neznámý.

19. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, a proto nemohla být poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že dosud neuvedla tvrzení, zda a jak před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a že byl žalovaný ke dni sjednání smlouvy schopen povinnosti z ní vyplývající řádně plnit. Žalobkyně rovněž nenabídla důkazy k prokázání těchto tvrzení. Soud proto nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy jakýmkoli způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného a že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy schopen plnit povinnosti, k nimž se úvěrovou smlouvou zavázal.

20. Neunesení povinnosti tvrzení a důkazní má rozhodný vliv na právní posouzení zjištěného skutkového stavu:

21. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Protože se žalobkyně nedostavila k jednání a nemohla být poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., soudu nezbylo než účastníky uzavřenou smlouvu považovat za absolutně neplatnou.

25. Nároky z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. Žalobkyně však nepochybně prokázala, že jako úvěr žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 71 818,60 Kč, z nichž žalovaný žalobkyni do zahájení řízení vrátil 58 146,18 Kč. Žalobkyně má tak právo na vrácení zbývajících 13 672,18 Kč. Smluvní úrok z úvěru ani poplatky a další nároky z úvěrové smlouvy žalobkyni vzhledem k její absolutní neplatnosti nenáleží.

26. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala.

27. Podle ust. § 87 ZosÚ má žalobkyně právo toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.

28. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

29. Jelikož se žalovaný k jednání soudu nedostavil a nemohl tak vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinen tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti k zaplacení dlužné částky, soud vyšel z předpokladu, že v jeho možnostech je splnit jej bez zbytečného odkladu, tj. do tří dnů, což odpovídá ust. § 1958 odst. 2 o. z.

30. S odkazem na důvody rozvedené shora soud žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 13 672,18 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.31. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když jejich úspěch ve věci lze po zohlednění zamítaného příslušenství pohledávky hodnotit jako rovnocenný.