28 C 223/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Sídliště 676/4, 431 86 Kovářská o zaplacení 18 976 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 976 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 976 od 25. 6. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 18 976 Kč spolu s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný uzavřel dne 30. 5. 2023 se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako původním věřitelem, smlouvu o, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, splatný nejpozději dne 24. 6. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového rozhraní původního věřitele po předchozí registraci žalovaného a její uzavření bylo potvrzeno zadánímjedinečného ověřovacího SMS kódu zaslaného na mobilní telefon žalovaného, a to postupem předvídaným smluvní dokumentací.

2. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky čerpal, když částka 10 000 Kč mu byla dne 30. 5. 2023 poukázána na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , avšak ke dni splatnosti ani později žalovaný úvěr neuhradil. Předmětem žalobou uplatněné pohledávky je jednak nesplacená jistina úvěru ve výši 10 000 Kč, jednak poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 976 Kč, rovněž splatný dne 24. 6. 2023, celkem tedy částka 18 976 Kč.

3. Žalobkyně dále tvrdí, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 12. 2024 postoupila společnost , právnická osoba, ., na žalobkyni mimo jiné i pohledávku vůči žalovanému vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru, a že žalobkyně se tak stala jejím oprávněným věřitelem. Protože žalovaný ani po splatnosti dlužné částky plnění neposkytl, domáhá se žalobkyně zaplacení dlužné částky včetně příslušenství. Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodným, uplatnila žalobkyně subsidiárně požadavek na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu poskytnuté a nevrácené částky.

4. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil.

5. Soud ve věci nařídil jednání na 11. 12. 2025 ve 13:45 hod., k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

6. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

7. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , uzavřené dne 30. 5. 2023 mezi společností , právnická osoba, ., jako úvěrujícím, a žalovaným , jméno FO, , jako klientem, stejně jako z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, s jednorázovou splatností ke dni 24. 6. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového rozhraní úvěrujícího a podpis klienta byl nahrazen zadáním jedinečného ověřovacího SMS kódu zaslaného na mobilní telefon žalovaného.

8. Z téže smlouvy dále vyplynulo, že mezi smluvními stranami byl sjednán úrok z úvěru ve výši 40 %. Součástí celkových nákladů úvěru byl rovněž poplatek za poskytnutí úvěru, a to ve výši 3 426 Kč v případě přiznání slevy, resp. 8 976 Kč před uplatněním slevy, přičemž přiznání slevy bylo smluvně vázáno na řádné a včasné splnění povinností klienta.

9. Z obsahu smlouvy je rovněž zřejmé, že měsíční a současně jediná splátka úvěru činila 13 699,97 Kč při uplatnění slevy, resp. 19 249,97 Kč bez uplatnění slevy, a že roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla ve smlouvě uvedena ve výši 9 810,80 %.

10. Z potvrzení o provedení transakce se podává, že dne 30. 5. 2023 byla z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno , právnická osoba, . ve prospěch účtu č. , č. účtu, vedeného na žalovaného poukázána částka 10 000 Kč.

11. Ze sdělení společnosti , Anonymizováno, , a.s., vyžádaného soudem, soud zjistil, že na bankovní účet č. , č. účtu, , vedený na jméno žalovaného, byla dne 30. 5. 2023 připsána částka 10 000 Kč, a to z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno , právnická osoba, . Tím bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy fakticky poskytnuty peněžní Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 12. 2024 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., jako postupitel, postoupila na žalobkyni , Jméno žalobkyně, ., mimo jiné pohledávku za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, a že žalobkyně se tak ke dni účinnosti postoupení stala jejím věřitelem.12. prostředky v uvedené výši.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2024 a výzvy k úhradě z téhož dne bylo zjištěno, že původní věřitel dopisem žalovaného uvědomil, že pohledávku ve výši 28 786,04 Kč z výše označené úvěrové smlouvy postoupil žalobkyni a právní zástupce žalobkyně samostatným dopisem žalovaného vyzval k jejímu zaplacení a poučil jej, že v případě marného uplynutí třídenní lhůty se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

14. Jelikož si skutečnosti vyplývající z uvedených listin vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ"), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Ze spotřebitelského úvěru č. , Anonymizováno, , potvrzení o provedení transakce a ze sdělení , Anonymizováno, a. s. soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému jako spotřebiteli dne 30. 5. 2023 neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s úrokem 40 % ročně a poplatkem ve výši 3 426 Kč po slevě a 8 976 Kč před slevou. Tato smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.

18. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle ustálené judikatury je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda byla úvěruschopnost spotřebitele řádně posouzena, a to i v případě, že žalovaný zůstává ve sporu pasivní. Tento závěr vyplývá z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie, podle něhož články 8 a 23 směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele (srov. článek v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221, , tituly před jménem, , právnická osoba, , , tituly za jménem, ).

20. Žalobkyně ani její zástupce se k jednání nedostavili, a proto se zbavili možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak dosud řádně netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním způsobem před uzavřením úvěrové smlouvy původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného a že žalovaný ke dni uzavření smlouvy úvěruschopný byl.

21. Z žádného z předložených důkazů nevyplývá, že by původní věřitel provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména že by zkoumal jeho pravidelné příjmy a výdaje na bydlení, dopravu a jiné pravidelné výdaje, jak vyžaduje § 86 odst. 2 ZoSÚ. Pouhá lustrace z registrů dlužníků, jež nadto rovněž nebyla doložena, není pro řádné posouzení úvěruschopnosti dostatečná.

22. Podle judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 11. 2023 nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. V daném případě skutečnost, že žalovaný nesplatil poskytnutý úvěr ani částečně, svědčí o jeho neschopnosti úvěr splácet již v době uzavření smlouvy.

23. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

24. Jak vyplývá z ustálené judikatury, jedná se o absolutní neplatnost smlouvy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. SR 10/2023 publikované v Soudních rozhledech 10/2023, s. 311). Při výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona, ale je třeba zohlednit účel a smysl zákona, systematickou souvislost a unijní právo. Záměrem zákonodárce bylo posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a posílení principu zodpovědného úvěrování. Pouze absolutní neplatnost představuje dostatečně účinnou sankci.

25. Podle § 1796 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z."), kdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jiného a dá si nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, je právní jednání neplatné.

26. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.

27. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 11. 11. 2004 judikoval: „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“28. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 Nejvyšší soud dále uvedl: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné.“29. V rozhodnutí ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 20 Cdo 3218/2024 Nejvyšší soud zdůraznil, že při posuzování spotřebitelských smluv nelze odhlédnout od ostatních ujednání a smlouvu je nutno posuzovat jako celek za účelem zjištění, zda ujednání v celém komplexu negenerují výrazně nerovnocenný právní vztah (srov. rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 4601/2008).

30. Na základě provedených listinných důkazů měl soud za prokázané, že původní věřitel poskytl žalovanému jako spotřebiteli dne 30. 5. 2023 neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s jednorázovou splatností ke dni 24. 6. 2023. Ačkoli byla ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, formálně sjednána úroková sazba ve výši 40 % ročně, podstatnou část ceny úvěru představoval paušálně sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 426 Kč po uplatnění slevy, resp. 8 976 Kč před její aplikací, přičemž jediná splátka byla stanovena na částku 13 699,97 Kč po slevě, respektive 19 249,97 Kč bez slevy. Roční procentní sazba nákladů byla smluvně určena v excesivní výši 9 810,80 %.

31. Soud při hodnocení přiměřenosti ujednání o úroku a poplatku nevyšel pouze z jejich formálního označení ve smlouvě, nýbrž z jejich materiální povahy a ekonomické funkce. Z obsahu smlouvy totiž nevyplývá, že by poplatek za poskytnutí úvěru představoval protiplnění za konkrétní, individualizovanou službu poskytovanou věřitelem nad rámec samotného zpřístupnění peněžních prostředků. Poplatek byl sjednán paušální částkou, nebyl vázán na žádnou dodatečnou činnost věřitele a stal se splatným spolu s jistinou. Jeho účelem bylo fakticky navýšení celkové ceny úvěru, nikoli úhrada nákladové či servisní služby.

32. Za tohoto stavu soud dospěl k závěru, že poplatek za poskytnutí úvěru plnil funkci odměny věřitele za poskytnutí peněžních prostředků, a je proto nutno jej hodnotit jako materiální součást úroku, případně jako tzv. skrytý úrok. Tento závěr odpovídá ustálené judikatuře dovolacího i ústavního soudu, podle níž nelze připustit, aby byla rozhodující část odměny věřitele koncentrována do poplatkových ujednání, která obcházejí ochranný účel spotřebitelského práva tím, že formálně snižují úrokovou sazbu, avšak fakticky výrazně zvyšují celkové náklady úvěru.

33. V projednávané věci činila cenová zátěž spotřebitele již v případě uplatnění slevy částku přesahující 3 600 Kč za období kratší než jeden měsíc, tedy přibližně 37 % poskytnuté částky. V případě neuplatnění slevy se tato zátěž blížila částce 9 250 Kč, tedy téměř dvojnásobku jistiny během velmi krátké doby. Takové nastavení cenových podmínek soud hodnotí jako zjevně nepřiměřené, a to i s přihlédnutím k délce úvěrového vztahu, výši poskytnuté jistiny a postavení žalovaného jako spotřebitele bez vyjednávací možnosti ovlivnit obsah smlouvy.

34. Soud proto uzavírá, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, posuzované ve spojení se sjednaným úrokem, vede k nepřiměřené ceně plnění ve smyslu § 1796 o. z. a současně zakládá rozpor s požadavkem poctivosti a transparentnosti smluvních podmínek ve spotřebitelských vztazích (§ 1811 a § 1813 o. z.). V této části proto nelze ujednání o úhradě poplatku považovat za platné a vymahatelné.. RPSN 1 141,20 % je zcela extrémní hodnotou35. Jedná se tedy o excesivní případ, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem, a to i s přihlédnutím k vyšší míře rizikovosti u spotřebitelských úvěrů poskytovaných osobám v obtížné finanční situaci. Takto vysoký úrok hrubě odporuje dobrým mravům a generuje výrazně nerovnocenný právní vztah mezi poskytovatelem a spotřebitelem.

36. Skutečnost, že žalovaný nebyl schopen úvěr splatit, svědčí o tom, že se nacházel v obtížné finanční situaci, kterou poskytovatel zneužil ke sjednání lichvářského úroku.

37. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, je neplatná i podle § 1796 odst. 1 a § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy v důsledku sjednání lichvářského úroku.

38. Oba shora rozvedené důvody neplatnosti vedou k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. V případě, že by nebylo možné dovodit neplatnost podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, byla by smlouva neplatná podle § 1796 odst. 1 a § 580 odst. 1 o.z. pro lichvu a rozpor s dobrými mravy.

39. Nároky z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je třeba vypořádat podle § 87 odst. 1 věty druhé a odst. 2 ZoSÚ ve spojení s § 2993 o.z., který upravuje bezdůvodné obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální úpravou k obecnému režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z.

40. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z neplatné smlouvy nemůže žalobkyni náležet žádný další smlouvou upravený nárok, zejména smluvní úrok, poplatky nebo sankce. Žalobkyně má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny.

41. Žalobkyně prokázala, že je právní nástupkyní právního předchůdce a tím i nositelkou hmotného práva (§ 1879 o. z.), který poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Smluvní úrok/poplatek ve výši 8 976 Kč žalobkyni vzhledem k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nenáleží. Soud proto žalobě co do částky 8 976 Kč, jakož i z ní jdoucímu zákonnému úroku z prodlení nevyhověl a žalobu v této části zamítl.

42. Hmotněprávní splatnost bezdůvodného obohacení se posuzuje podle speciální úpravy v § 87 ZoSÚ. Ke splatnosti zároveň nedojde dříve než na základě výzvy poskytovatele k plnění podle § 1958 odst. 2 o.z. (srov. článek , tituly před jménem, , adresa, , , tituly za jménem, v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221).

43. Výzva k plnění je tedy nutnou podmínkou vzniku povinnosti plnit. Podle § 1958 odst. 2 o.z. není-li sjednána doba plnění, plní se na výzvu, a to bez zbytečného odkladu po takové výzvě. Teprve od okamžiku doručení výzvy do dispozice dlužníka začíná běžet „doba přiměřená možnostem spotřebitele“ podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

44. V projednávané věci byla jako výzva k plnění předložena pouze předžalobní výzva k úhradě ze dne 20. 12. 2024, jejíž doručení je prokázáno pouze poštovním podacím archem. Podací arch však prokazuje pouze předání zásilky k poštovní přepravě, nikoliv její doručení do dispozice adresáta.

45. Za prvou prokazatelně doručenou výzvu k plnění lze tedy považovat až samotnou žalobu, která byla žalovanému doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem.

46. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

47. Žalovaný v řízení zůstal zcela pasivní, nevyjádřil se ke svým majetkovým poměrům ani ke svým možnostem hradit dlužnou částku. Mezi účastníky tak nevznikl „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 ZoSÚ o tom, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele. Za takových okolností soud postupuje výhradně podle kritéria uvedeného v § 87 odst. 1 ZoSÚ (srov. článek , tituly před jménem, , adresa, , , tituly za jménem, v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221).

48. Podle judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) platí, že pokud žalovaný zůstane v řízení pasivní a soud rozhoduje jen podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, pak rozsudek, kterým soud stanoví lhůtu k plnění, má konstitutivní povahu - teprve jím je stanovena splatnost dlužné jistiny. Z toho vyplývá, že žalovaný se do vyhlášení rozsudku nemohl ocitnout v prodlení s plněním a nárok na úrok z prodlení může vzniknout až po marném uplynutí lhůty stanovené tímto rozsudkem.

49. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z., ten nemohl být žalobkyni přiznán za vymezené období od 25. 6. 2023 do zaplacení ani z částky 10 000 Kč, neboť splatnost zbývající části jistiny u neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru doposud nenastala.

50. Jelikož se žalovaný k jednání soudu nedostavil, nemohl vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinen tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti k zaplacení dlužné částky. Žalovaný ve věci netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech, příjmech či výdajích, na základě čehož by bylo možné konkretizovat „dobu přiměřenou jeho možnostem“ ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud proto nemá dostatečný skutkový podklad pro přesné určení doby, která by byla přiměřená aktuálním možnostem žalovaného. Za této situace soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. obecnou procesní lhůtu tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, v níž je žalovaný povinen dlužnou jistinu uhradit. V běžných případech (u deklaratorních rozsudků) procesní lhůta podle § 160 o.s.ř. nemá vliv na hmotněprávní splatnost, která již nastala dříve. V případě rozhodování podle § 87 odst. 1 ZoSÚ má však rozsudek konstitutivní charakter a teprve jím se stanovuje hmotněprávní splatnost. Hmotněprávní splatnost dlužné jistiny proto nastává až uplynutím lhůty stanovené tímto rozsudkem.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich zaplacení vzhledem k rovnocennému poměru jejich úspěchu ve věci nepřiznal.