28 C 228/2019

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno celé jméno žalovaného sídlem adresa o zaplacení 380 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 380 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 380 000 Kč od 14. 8. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 380 000 Kč od 1. 1. 2013 do 13. 8. 2016 zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 80 243,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 8. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 380 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 1. 1. 2013 do zaplacení s tvrzením, že žalobce dne 15. 6. 2012 žalovanému půjčil hotovostní finanční prostředky ve výši 380 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobci vrátit do 31. 12. 2012. Tento dluh žalovaný utvrdil uznáním dluhu ze dne 15. 6. 2012, podpis na uznání byl úředně ověřen dne 27. 6. 2012 Městským úřadem v Žatci. Dne 1. 1. 2013 se žalovaný dostal s vrácením finančních prostředků do prodlení a nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne 11. 1. 2019.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Na svou obranu uvedl, že žalobci žádné peněžní prostředky nedluží, žalobce mu je nikdy nepůjčil, ani jinak neposkytl. Žalovaný sice částku ve výši 380 000 Kč, resp. 350 000 Kč, obdržel, ale stalo se tak již v první polovině roku 2011. Prostředky převzal za [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], jíž byl v té době jediným jednatelem, a poskytla mu je paní [jméno] [příjmení], [IČO], která mu předmětnou částku předávala v Žatci, sama si z ní však ponechala 30 000 Kč. Poskytnutí peněz bylo bezúročné a bezúčelové, nebyla sjednána splatnost a na částku, kterou obdržel, tj. 350 000 Kč, žalovaný, resp. [právnická osoba] [anonymizováno] postupně vrátil 3x 20 000 Kč, celkem tedy 60 000 Kč k výzvě [jméno] [příjmení], ještě před podpisem uznání dluhu. Žalobce po žalovaném požadoval uznání dluhu v roce 2012, kdy se žalovaný dověděl, že paní [jméno] [příjmení] měla být přítelkyní žalobce. Žalovaný se zdráhal uznání podepsat, neboť v něm nebyly zohledněny skutečnosti popsané shora, ale po naléhání žalobce, při vědomí, že je činným příslušníkem služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR v Rakovníku tak nakonec učinil. Uznání dluhu pak nebylo podepsáno dne 15. 6. 2012, ale žalovaným až dne 27. 6. 2012, žalobcem dokonce dne 21. 9. 2012, tudíž dne 15. 6. 2012 žalobce žalovanému půjčku neposkytl a poskytnou nemohl, tedy je zřejmé, že půjčka ze dne 15. 6. 2012 neexistovala a jako taková nemohla být platně uznána. Z obsahu dokumentu rovněž vyplývá, že se jedná nikoli o uznání dluhu, ale o smlouvu o půjčce, kterou žalobce sledoval vytvoření fiktivní hotovostní půjčky ve výši 380 000 Kč poskytnuté dne 15. 6. 2012, tedy jednalo se o simulovaný právní úkon tzv.„ na oko“. Protože je půjčka reálný kontrakt, je k jejímu uzavření nezbytné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi v okamžiku jejího uzavření. Jakékoli jiné varianty jsou simulovaným právním úkonem, tzv.„ na oko“. Dále žalovaný rovněž namítal, že nárok je nejméně částečně promlčen, a to jak v případě obchodního závazku mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a paní [příjmení] a čtyřleté promlčecí doby dle zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, která za situace, kdy nebyla sjednána splatnost, počala běžet dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tak v případě, kdy bude na dluh nahlíženo jako na závazek ze smlouvy o půjčce, kterou byla sjednána splatnost dnem 31. 12. 2012, ale minimálně v části příslušenství žalované pohledávky, zákonných úroků z prodlení, které se staly splatné po uznání dluhu, neboť ohledně nich běží standardní promlčecí doba.

3. U jednání žalobce k žalobě doplnil, že mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda o půjčce částky 380 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit do 31. 12. 2012. Po vzájemné dohodě stran došlo k uznání dluhu žalovaným. Doba od splatnosti půjčku do uplatnění nároku u soudu odpovídá řadě jednání účastníků, během nichž žalovaný žalobce ubezpečoval, že půjčku žalobci vrátí z výtěžku prodeje nemovitostí v jeho vlastnictví, kde se nacházela restaurace [anonymizováno] [obec] [anonymizováno]. V roce 2018 se žalobce dověděl, že žalovaný nemovitost prodal, peníze na vrácení půjčky žalobci mu však nezbyly. Proto se obrátil na soud.

4. Žalovaný setrval na svém stanovisku, znovu zdůraznil, že se žalobcem žádnou smlouvu o půjčce neuzavřel a finanční prostředky od něj nepřebíral. Peníze převzal od paní [příjmení] a uznání dluhu podepsal až po dlouhém naléhání ze strany žalobce poté, co si paní [příjmení] přála, aby dluh uznal. Nejméně v části příslušenství je žalovaný nárok promlčen.

5. Nato žalobce potvrdil, že peníze žalovanému předala paní [příjmení], ale žalovaný podle něj věděl, že se jedná o peníze žalobce, s ním se také dohodl na podmínkách smlouvy, a na platnost smlouvy o půjčce to nemůže mít vliv. Námitky k dataci uznání dluhu jsou dle žalobce irelevantní, peníze byly předány v den uzavření smlouvy o půjčce a následně žalovaný dluh uznal. Protože žalobce trval na úředním ověřením podpisu, aby předešel budoucímu zpochybňování pravosti podpisu, proto došlo k ověření až o 12 dní později. Zcela nepodstatný je pak okamžik, kdy svůj podpis úředně ověřil žalobce.

6. Z provedených důkazů soud zjistil tyto skutečnosti:

7. Z účastnické výpovědi žalovaného vyplynulo, že fakticky převzal pouze částku 330 000 Kč, kterou mu někdy z jara 2011 u Žateckého pivovaru, 20 až 30 metrů od brány, u provozovny tabáku, v 16:00 hod. odpoledne předala [jméno] [příjmení]. Tu zná od roku 2009 – 2010. Na půjčce se domluvili cca 14 dní před tím. Nastoupila k němu do auta na sedadlo spolujezdce a tam mu peníze předala. Obnos byl v bankovkách 1 000 Kč výše. Už asi dva či tři měsíce před tím si od ní půjčil 50 000 Kč a řádně jí je vrátil, byla mezi nim již určitá důvěra. Znal ji přes kamarády, proto ji znovu požádal o půjčku. Při předání u sebe měla 350 000 Kč, z nichž mu 330 000 Kč dala s tím, že si 20 000 Kč ponechá na lodičky. Žalovaný v tu dobu nevěděl, že se jedná o peníze žalobce, toho poznal až za šest měsíců na oslavě narozenin. Uznání dluhu na 380 000 Kč podepsal, protože žalobce byl přítelem [jméno] [příjmení] a on mezi nimi nechtěl dělat rozbroje a postupně mezi nimi vznikaly i lepší vazby, měl snahu se domluvit. Uvěřil, že se jedná o peníze žalobce. S částkou 380 000 Kč problém neměl, říkal si, že jsou v ní i úroky pro žalobce. Peníze chtěl vrátit, ale částku 380 000 Kč nikdy neobdržel. Uznání nepřisuzoval větší význam, nečekal, že se budou soudit, proto částku podepsal. Prvou splátku 20 000 Kč uhradil paní [příjmení] ještě před seznámením se žalobcem, další dvě až poté, ale neví, zda je žalobci vrátila. Žalobce se na to nikdy neptal, v době uznání nevěděl, zda mu peníze dala nebo nedala. Až při třetí splátce věděl, že jde o peníze žalobce, ale nevěděl, v jakém rozsahu si od něj paní [příjmení] půjčila. V tu dobu neměl problém splácet, ty tři splátky následovaly v rychlém sledu. Žalovaný souhlasil s částkou 380 000 Kč, protože mu žalobce pomoc a měl za to, že by měl dostat něco navíc. Současně si myslel, že mu žalobce odpustí těch 60 000 Kč, které dal paní [příjmení] s tím, že je žalobce dostal. Nijak v tom ale nešťoural, nechtěl mezi nimi vyvolávat rozbroje. Počítal, že peníze vrátí z prodeje restaurace, tehdy mu ale nedošlo, že za kolegou jsou obrovské dluhy, cca 16 mil., a k penězům se při exekučním prodeji nemovitosti nedostane. Peníze si půjčoval na materiál, párkrát peníze otočil a použil je na koupi traktoru se štěpkovačem. Ten byl následně odcizen a s řešením té věci mu žalobce pomáhal. Půjčku účetně zanesl do účetnictví [právnická osoba] [anonymizováno] s tím, že jde o půjčku od paní [příjmení]. Do účetnictví dal příjmový pokladní doklad, paní [příjmení] žádný nedal, neboť jej nechtěla.

8. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že má vztah k oběma účastníkům řízení, žalobce je její bývalý přítel, před 12 lety asi po 2 roky, řekla by do roku 2010, nejpozději však do roku 2012, udržovali blízký vztah, dnes mezi nimi žádný kontakt není. Žalovaný je rodinný přítel, zdají se cca 15 let. Stýkají se pravidelně jako přátelé, volají si, píší. Svědkyně se domnívá, že mezi účastníky jde o vztah z nevydařené investice do recyklace solárních panelů a její úloha spočívala v tom, že předávala peníze. Žalovaný se se žalobcem domluvili, že svědkyně má předat peníze od žalobce žalovanému někde v Žatci v autě a to se také stalo. Peníze jí předal pan [celé jméno žalobce] a ona je následně předala žalovanému. Pro časový odstup si na bližší okolnosti nevzpomněla, ale má za to, že žalovanému předala 360 000 Kč, byť je na předvolání uvedeno 380 000 Kč. Nejméně jednou či dvakrát, možná vícekrát, u žalovaného byla a vyzvedla od něj pro žalobce 20 000 Kč. Prvá úhrada proběhla asi do měsíce od předání částky, ale účastníci dál pokračovali v jednání o tom, že investují více peněz. Úhrada 20 000 Kč, které u žalovaného vyzvedla, měla být výnosem z investice. Stejně i další úhrady, neví ale, kolik jich bylo. Z částky pro žalovaného si nic nenechávala, stejně tak z peněz, které vyzvedla u žalovaného pro žalobce. Ona sama dříve ani později žalovanému nic nepůjčovala. O věc se více nezajímala, osobně si myslí, že jde o investici, kterou si účastníci špatně domluvili. Je třeba počítat s rizikem a ne na někoho později svádět, že akce nevyšla, to dle svědkyně není správné. V době předání částky 360 000 Kč se účastníci již velice dobře znali, znali se totiž již nějakou dobu před oslavou 30. narozenin svědkyně, tj. 12. 8. 2010, sama svědkyně byla se žalobcem několikráte u žalovaného v kanceláři, kde si společný obchod domlouvali. Žalovaný se tehdy zabýval solárními panely, to slyšela, když se spolu účastníci domlouvali. V tu dobu se všichni pravidelně stýkali, scházeli se v restauraci, kterou svědkyně provozovala. Žalobce měl stálý zájem investovat, neustále vyhledával nějaké příležitosti, a to i společně se svědkyní. Žalobce byl podle svědkyně rozhazovačný, peníze měl podle ní na účtu a několikrát se svědkyni, ale i mezi lidmi, chlubil, kolik peněz má. To byl také důvod, proč vztah nefungoval. Ve vztahu ke svědkyni žalobce žádal uhradit svůj podíl na společné investici, proto mu svědkyně sama sepsala a podepsala uznání dluhu na částku 90 000 Kč, protože to považovala za správné a peníze mu chtěla v rámci dobrých vztahů vrátit. Žalobce se nebála, ale nechtěla, aby bylo její jméno špiněno, když je žalobce veřejná osoba. Dnes žalobce po svědkyni dluh, který se vyšplhal na 1 mil. korun, vymáhá v exekučním řízení. Žalobce svědkyni po rozchodu obvinil, že peníze žalovanému nepředala, byl nervózní z toho, že špatně investoval. Peníze pro žalobce vyzvedávala v kanceláři žalovaného, žalobce jí vždy řekl, aby vyzvedla peníze u [jméno], a to udělala. Odehrávalo se to za trvání vztahu se žalobcem, později už k tomu nebyl důvod. Svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] vnímal soud jako objektivní, svědkyně vypovídala přirozeně a plynule, a přesto, že mezi ní a žalovaným je přátelský vztah, a mezi svědkyní a žalobcem probíhal soudní spor, její výpověď nejevila nikterak tendenční.

9. Z Uznání dluhu se podává, že žalovaný písemně uznal, že dluží věřiteli [celé jméno žalobce] (žalobci) částku 380 000 Kč, kterou mu žalobce„ dnešního dne“ v hotovosti zapůjčil. Částku 380 000 Kč se zavázal žalobci zaplatit nejpozději do 31. 12. 2012 a to pouze na tam uvedený bankovní účet. Věřitel s tím vyslovil souhlas. Uznání bylo sepsáno v Rakovníku dne 15. 6. 2012. Věřitel listinu opatřil úředně ověřeným podpisem před Městským úřadem v Rakovníku dne 21. 9. 2012, dlužník ji rovněž opatřil úředně ověřeným podpisem před Městským úřadem v Žatci dne 27. 6. 2012.

10. Dle předžalobní výzvy ze dne 11. 1. 2019 zástupce žalobce žalovaného vyzval k zaplacení částky 380 000 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě marného uplynutí této lhůty se žalobce s nárokem obrátí na soud.

11. Z podacího lístku je zřejmé, že zástupce žalobce předal k poštovní přepravě doporučenou zásilku adresovanou žalovanému dne 11. 1. 2019 pod podacím číslem [anonymizováno].

12. Jak je zřejmé z e-mailové zprávy od České pošty, doporučené psaní s podacím číslem [anonymizováno] podané k přepravě dne 11 1 2019 bylo dne 14. 1. 2019 doručeno příjemci zásilky.

13. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

14. Žalobce a žalovaný se seznámili nejpozději dne 12. 8. 2010 na narozeninové oslavě tehdejší přítelkyně žalobce a kamarádky žalovaného, paní [jméno] [příjmení]. Protože žalovaný disponoval vyšším finančním obnosem, hodlal jej rozmnožit investicí do podnikatelských aktivit třetích osob, krom jiných i žalovaného. Za tímto účelem v blíže nezjištěný den v období od 1. 8. 2010 až do rozchodu žalobce s [jméno] [příjmení] v roce 2012, předal žalovanému, který se v tu dobu zabýval recyklací solárních panelů, prostřednictvím [jméno] [příjmení] částku ve výši 360 000 do 380 000 Kč. V době po předání této částky žalovaný žalobci prostřednictvím [jméno] [příjmení] poukázal nejméně jedenkrát částku 20 000 Kč. Dne 15. 6. 2012 sepsal žalobce, k tomuto závěru soud dospěl proto, že listina je sepsána v místě bydliště žalobce, uznání dluhu, v němž žalovaný prohlásil, že uznává dluh k žalobci ze smlouvy o půjčce hotovostní částky 380 000 Kč uzavřené v den sepisu, tj. 15. 6. 2012, a zavázal se ji zaplatit do 31. 12. 2012. Listinu žalovaný opatřil svým vlastnoručním podpisem dne 27. 6. 2012, tedy uznávací prohlášení je třeba vztáhnout k tomuto dni. Závazek, že právě tuto částku žalovaný žalobci zaplatí, učinil žalovaný proto, že podle něj žalobci náleží i nějaké úroky. Myslel si sice, že mu žalobce odpustí 60 000 Kč, které mu po [jméno] [příjmení] poukázal, ale nechtěl dělat rozbroje. Do dne splatnosti půjčky žalovaný žalobci ničeho neuhradil a od 1. 1. 2013 se ocitl v prodlení. Povinnost nesplnil ani dodatečně, na základě předžalobní upomínky.

15. Podle hlavy II. – ustanovení Přechodných a závěrečných – oddílu 1 - Přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není - li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Soud proto při posouzení žalobou uplatněného nároku postupoval podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

16. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

17. Podle § 558 obč. zák., uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

18. Podle § 516 odst. obč. zák., účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti.

19. Podle § 516 odst. 2 cit. zák. nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti.

20. K platnému uznání dluhu je kromě obecných náležitostí (§ 34 a násl. obč. zák.) třeba, aby tento jednostranný právní úkon dlužník učinil písemnou formou, vyjádřil v něm příslib zaplacení dluhu a uvedl důvod dluhu a jeho výši (tedy uznal dluh co do důvodu a výše). Uznáním dluhu podle § 558 obč. zák. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2854/99, ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 32 Cdo 633/2000, dále jeho rozsudek ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 7 ročník 2003, pod číslem 113, jakož i rozsudek ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/2003, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 2736, a ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2206/2010). V řízení tedy mohou nastat jen dvě možné situace - buď platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka, za prokázanou, anebo vyšel v řízení najevo její opak (obsah domněnky byl vyvrácen důkazem opaku, tj. důkazem, že skutečnost je v konkrétním případě právě opačná, než jak ji uvádí domněnka). V žádném případě však nelze za situace platného uznání závazku učinit závěr, že oprávněný věřitel neunesl ohledně skutečnosti, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, důkazní břemeno, a to ani tehdy, popírá-li dlužník takovou skutečnost negativními tvrzeními. Kladné řešení otázky, zda účastník řízení unesl důkazní břemeno, nemůže být založeno na pouhém popření skutečnosti, o které platí vyvratitelná domněnka, tímto účastníkem (srovnej již zmiňované rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 180/2003 a sp. zn. 32 Odo 1160/2003).

21. V dané věci žalovaný tvrdil, že si od žalobce dne 15. 6. 2012 žádné hotovostní finanční prostředky nepůjčil, že částku, ovšem pouze ve výši 350 000 Kč, převzal již v prvé polovině roku 2011 za [právnická osoba] [anonymizováno] a to od [jméno] [příjmení]. Až později se dověděl, že peníze pochází od žalobce, kterému také po [jméno] [příjmení] poukázal 60 000 Kč. Jak vyplynulo z jeho účastnické výpovědi, později uznání dluhu na částku 380 000 Kč podepsal, protože nechtěl dělat rozbroje mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], obával se postavení žalobce (policista) a sám měl za to, že žalobci nějaké úroky náleží. Z výpovědi svědkyně [příjmení] bylo zjištěno, že žalovanému od žalobce v období od 12. 8. 2010 do roku 2012 předala částku 360 000 Kč jako investici do podnikatelské aktivity žalovaného, z níž žalovaný žalobci vyplatil minimálně 20 000 Kč. Ke smlouvě o půjčce ze dne 15. 6. 2012 nic zjištěno nebylo, žalovaný netvrdil, že se dne 15. 6. 2012 se žalobcem sejít nemohl, neboť se v daný čas nacházel např. v zahraničí, byl hospitalizován apod., proto soud vycházel z vyvratitelné právní domněnky, že účastníci dne 15. 6. 2012 nejméně v ústní formě uzavřeli smlouvu o půjčce, jíž nahradili svá práva a povinnosti vyplývající z předchozí nepojmenované smlouvy o investici žalobce do aktivit žalovaného, a žalovaný svůj závazek ze smlouvy o půjčce dne 27. 6. 2012 co do důvodu i výše uznal. Protože reálný charakter smlouvy o půjčce je zachován i v případě, byla-li částka, která je předmětem půjčky, dlužníku fakticky předána před uzavřením smlouvy o půjčce z jiného právního důvodu, nelze v takovém případě považovat smlouvu o půjčce za simulované právní jednání. Jazykový výklad projevu vůle stran vyjádřené na uznávacím prohlášení sepsaném dne 15. 6. 2012 sice může vzbuzovat pochybnost o tom, kdy došlo k fyzickému předání peněz:„ …, které mně [celé jméno žalobce] dnešního dne v hotovosti zapůjčil.“, ale v kontextu se zjištěními vyplývajícími z provedených důkazů je patrno, že slovní vyjádření smlouvy o půjčce neupravuje předání hotovosti dne 15. 6. 2012, nýbrž uzavření půjčky dne 15. 6. 2012 o hotovosti dříve předané z jiného právního důvodu. Problémy dle přesvědčení soudu nečiní ani nejistota o výši předaných prostředků na investici, ani o výši výnosu z investice, kterou žalovaný žalobci vyplatil, jež je s ohledem na časový odstup téměř deseti let od události pochopitelná, když právě pro takový případ je třeba vycházet ze skutečnosti, která se má za prokázanou, a to z uznání dluhu ze dne 27. 6. 2012.

22. Soud proto dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 15. 6. 2012 ústně uzavřena smlouva o půjčce částky 380 000 Kč, jež byla žalobcem žalovanému fakticky předána v hotovosti před uzavřením této smlouvy, a žalovaný se zavázal ji žalobci vrátit do 31. 12. 2012.

23. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

24. Podle § 100 odst. 2, věta prvá, obč. zák. promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.

25. Podle § 101 obč. zák., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

26. Podle § 110 odst. 1, věta druhá, obč. zák., bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůta.

27. Podle § 112, věta prvá, obč. zák., uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží.

28. Podle § 517 odst. 1 cit. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.

29. Podle § 122 odst. 2 obč. zák. konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den.

30. Podle § 122 odst. 3 obč. zák., připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

31. Žalovaný se ocitl v prodlení dnem 1. 1. 2013, desetiletá promlčecí doba proto začala běžet tento den a pro případ, že by se žalobce neobrátil na soud, skončila by dne 2. 1. 2023, neboť dne 1. 1. 2023 je svátek.

32. Žalobce podal žalobu soudu dne 14. 8. 2019, tedy před uplynutím promlčecí doba a učinil tak co do uznané části žalovaného nároku, tedy dlužné jistiny, včas.

33. Podle § 517 odst. 2 cit. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

34. Jak vyplývá z uznávacího prohlášení, vůlí žalovaného bylo uznat dluh k žalobci pouze co do jistiny, tedy bez příslušenství, a pakliže žalovaný namítl promlčení žalobou uplatněného nároku, je jeho námitka týkající se zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 380 000 Kč od 1. 1. 2013 do 13. 8. 2016, důvodná.

35. Neboť jistina žalované pohledávky není v důsledku jejího uznání promlčena, není promlčen ani zákonný úrok z prodlení v části, která byla žalobcem uplatněna včas, tj. za tři roky před zahájením řízení. Žalobci proto svědčí právo na zákonný úrok z prodlení ve výši ke dni 1. 1. 2013 stanovené § 1 nař. vlády 142/1994 Sb., který se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, tj. 7,05 % ročně.

36. S odkazem na důvody rozvedené shora soud podané žalobě co do jistiny žalované pohledávky a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně jdoucího z částky 380 000 Kč od 14. 8. 2016 do zaplacení vyhověl a ve zbývající části předmětu řízení z důvodu uplatněné námitky promlčení žalobu zamítnul.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 80 243,16 Kč, přičemž tato částka představuje 68,82 % z jejich celkové výše 116 598,6 Kč (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 84,41 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15,59 %). Poměr úspěchu účastníků soud hodnotil jak vzhledem k jistině, tak k požadovanému a skutečně přisouzenému příslušenství do dne vydání rozhodnutí ve věci. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 9 820 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 380 000 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u třech soudních jednání, z nichž dvě přesáhla dvě hodiny) a z částky 4 910 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 80 660 Kč ve výši 16 938,6 Kč.