28 C 241/2017

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 198 841 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 198 841 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 198 841 Kč od 10. 5. 2017 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 93 600 Kč k rukám zástupce žalované, JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2017 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 198 841 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z žalované částky ode dne 10. 5. 2017 do zaplacení s tvrzením, že účastníci žili jako druh a družka do počátku roku 2011 a v polovině roku 2011 se žalobce od žalované odstěhoval. Za trvání družského soužití uzavřel žalobce i žalovaná několik smluv o půjčkách a úvěrech. Celá mzda žalobce byla poukazovaná na účet žalované č. [bankovní účet], která z těchto prostředků měla hradit jak závazky žalobce ze smluv o půjčkách či o poskytnutí úvěru, které žalobce uzavřel, a vést domácnost. Po rozchodu se účastníci dohodli, že na účet žalované bude dále poukazovaná celá mzda žalobce s tím, že žalovaná bude z těchto prostředků i nadále hradit závazky žalobce ze smluv o půjčkách či poskytnutí úvěru. Do konce roku 2011 žalobce žalované nad rámec uvedeného předával diety ve výši 300 Euro měsíčně, aby byly jeho závazky dříve uhrazeny. Od roku 2013 vyžadoval přehledy rozsahu splacení svých závazků, ovšem marně. Od ledna 2013 do srpna 2015 poukázal zaměstnavatel žalobce na účet žalované mzdy v souhrnné výši 198 841 Kč. V listopadu 2015 žalobce zjistil, že žalovaná jeho závazky dlouhodobě nesplácí. Emailem ze dne 30. 4. 2017 tak žalovanou, prostřednictvím jejího zástupce, vyzval, aby mu vydala částku 199 757 Kč, kterou považoval za částku, o níž se žalovaná výše popsaným způsobem bez právního důvodu obohatila.

2. Žalovaná s podanou nesouhlasila. Učinila sice nesporným, že jí byla na bankovní účet č. [bankovní účet] za dobu od 1. 1. 2013 do 31. 8. 2018 poukázána mzda žalobce v celkové výši 198 841 Kč, bezdůvodné obohacení jí ale nevzniklo. Finanční prostředky, které jí byly připsány na účet, totiž použila v souladu s dohodou účastníků, že mzda žalobce bude vyplácena na účet žalované, ta z ní bude hradit jednak závazky žalobce, jednak náklady na motocykl, který byl formálně ve vlastnictví žalované, ale fakticky jej užíval žalobce, a z části peníze použije jako příspěvek na společnou domácnost, přičemž zbývající prostředky si mohla žalovaná ponechat, rozhodně nebyla sjednána povinnost žalobci cokoli vracet. Uvedla, že za rozhodné období poukázal na běžný účet žalobce č. [bankovní účet] částku v celkové výši 9 315 Kč, na [anonymizováno] kartu [anonymizováno] částku 30 800 Kč, na úvěr žalobce u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet] celkem 33 300 Kč a dne 10. 6. 2013 uhradila na pojištění žalobce částku 642 Kč. Dále žalovaná vydala za splátky úvěru čerpaného na pořízení motocyklu [anonymizováno], formálně vlastněného žalovanou, ale fakticky užívaného žalobcem, na účet č. [bankovní účet] od ledna 2013 do srpna 2017 celkem 131 615 Kč, od ledna 2013 do srpna 2017 uhradila pojštění výše uvedeného úvěru ve výši 14 520 Kč a dále od ledna 2013 až do srpna 2017 uhradila zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motocyklu ve výši 5 882 celkem. Pro případ, že by byly výdaje žalované pro potřeby žalobce nižší nežli příjmy od něj poukázané, jedná se dle žalované o tzv. vnucené obohacení, které nemá povinnost žalobci vracet. Žalovaná však namítá. že prostředky ze mzdy žalobce byly určeny rovněž na výdaje společné domácnosti. Ještě v průběhu roku 2013 se žalobce k žalované vracel, pobýval u ní a ona tedy platby za toto období využívala ještě na úhradu potřeb společné domácnosti. Dále žalovaná namítla částečné promlčení žalovaného nároku. Protože žaloba byla podána soudu až dne 27. 10. 2017, je nárok na vrácení částek poukázaných žalované od ledna 2013 do října 2014 promlčen. Dál žalovaná nesouhlasila s tím, že by s žalobcem o věci nekomunikovala.

3. Soud ve věci nařídil jednání, u něhož po přednesech stran vyložil, že žalobou uplatněný nárok považuje za nárok na náhradu škodu z porušené účastníky uzavřené příkazní smlouvy, a v tomto směru žalobce poučil, že je povinen uvést, kdy konkrétně byla taková smlouva uzavřena, jaký byl její obsah, tedy jaké konkrétní povinnosti měla žalovaná dle smlouvy plnit – jaké závazky a v jaké výši měla ze svěřených prostředků hradit, dále jakou smluvní povinnost žalovaná porušila, kdy se žalobce o škodě dověděl a kdy zjistil, že za ni odpovídá žalovaná. K tomu žalobce doplnil, že účastníci se v polovině roku 2011, kdy se již žalobce stěhoval do [obec], dohodli, že mzda žalobce bude nadále vyplácena na účet žalované, která z ní bude hradit veškeré závazky žalobce, jako činila před rozchodem účastníků. Jednalo se o závazek žalobce k [právnická osoba] ve výši 3 700 Kč měsíčně, dále k [právnická osoba] ve výši 1 400 Kč a další závazek k [právnická osoba] ve výši 700 Kč měsíčně. Pokud by po úhradě těchto závazků nějaké prostředky zbyly, byla žalovaná povinna je dle dohody poukázat na účet žalobce vedený u [právnická osoba] Dále doplnil, že za období měsíců leden 2013 až srpen 2015 byla na účet žalované připsána mzda ve výši vyplývající z výpisů o vyplacené mzdě, které učinil součástí svým žalobních tvrzení. Skutečnosti z nich vyplývající budou rozvedeny níže.

4. Žalovaná u jednání na svou obranu doplnila, že z přijatých plateb, jejichž výši učinila nespornou, které přijala, nebyla povinna hradit tři závazky žalobce, ale její povinností bylo hradit plateb více. Jednalo se o platby spojené s pořízením motocyklu a jeho provozem, a splátky úvěru na [značka automobilu] ve výši 4 500 Kč. Protože mzda, kterou žalobce žalované poukazoval, byla nižší než součet všech těchto závazků, žalovaná je nemohla zaplatit všechny. Automobil byl evidován na žalovanou, ale důvodem toho, stejně jako výplaty mzdy na účet žalované, bylo exekuční řízení vedené s žalobcem, jemuž se chtěl vyhnout. Automobil po dobu společného soužití užívali oba účastníci, po rozchodu pak výlučně žalovaná. K rozchodu pak podle žalované došlo až v roce 2013.

5. Žalobce dále doplnil, že se po žalované domáhal vydání motocyklu, protože k němu neměl, stejně jako ke garáži, přístup. Dle listin se za vlastníka považovala žalovaná, žalobce se chtěl stát vlastníkem poté, co se úvěr doplatí. Tehdy mu jej měla žalovaná převést. V současné době motocykl není, ztratil se, přičemž žalobce jej neužívá od rozchodu účastníků. Skutečným důvodem, proč byl každý nabytý majetek veden na žalovanou, byla vyživovací povinnost žalobce k nezletilým dětem z předchozího vztahu, protože by to mohlo být hodnoceno jako zvýšení životní úrovně, pro kterou by žalobce hradil vyšší výživné. Vlastnictví tak bylo formální, a žalobce se cítil jako skutečný vlastník. Po rozchodu účastníků však žádná vlastnická práva k motocyklu nevykonával.

6. Stran motocyklu žalovaná uvedla, že jeho vlastnictví považuje za společné. Motocyklu se domáhala až čtyři roky po rozchodu, kdy po celou dobu splácela úvěr na jeho pořízení, a využila tak výhody evidence motocyklu na svou osobu k jeho vrácení. Motocykl užíval žalobce. Dále potvrdila, že vyživovací povinnost žalobce byla skutečně důvodem, proč byl majetek veden na žalovanou, ale je to jen další důvod vedle již tvrzených exekucí. Část mzdy byla na účet žalované poukazovaná výlučně z důvodu exekučního řízení. Žalobce v tu dobu neměl na své jméno veden bankovní účet, pokud by tomu tak bylo, byl by zablokován.

7. K tomu žalobce uvedl, že si není vědom, zda se jednalo o exekuci či výkon rozhodnutí, jediné, co takto nuceně hradil, bylo výživné a to formou srážek ze mzdy. Dále učinil nesporným, že motocykl [anonymizováno] i [značka automobilu] byly evidovány na žalovanou.

8. Z provedených důkazů byly zjištěny tyto skutečnosti:

9. Z přípisu ze dne 17. 5. 2017 soud zjistil, že JUDr. [jméno] [příjmení], advokát, jaká zástupce žalované žalobci k uplatnění nároku na zaplacení 199 757 Kč sdělil, že 73 457 Kč žalovaná použila na splácení jeho výlučných závazků, a žalobce od roku 2013 do 2017 užívá jak motocykl [anonymizováno], tak garáž, přičemž veškeré náklady hradí žalovaná. Protože po žalobci požaduje vydání bezdůvodného obohacení za užívání garáže ve výši 1 000 Kč měsíčně, tj. 53 000 Kč celkem, a 1 500 Kč za užívání motocyklu, tj. 79 500 Kč celkem, je její nárok vůči žalobci vyšší, a požadavek žalobce tak neopodstatněný. Dále žalovaná žalobce vyzvala k vyklizení garáže a předání klíčů od ní, jakož i předání motocyklu a klíčů od něj do jednoho měsíce.

10. Z nedatovaného dopisu žalobce adresovaného žalované, rukou dopsáno 30. 4. 2017, se podává, že žalobce žalované navrhoval vypořádání majetku a práv, která nabývali v družském poměru v letech 2006 až 2010, resp. 2011. V dopisu konstatuje, že na účet žalované č. [bankovní účet] odcházely mzdy žalobce od jeho zaměstnavatelů, a to i po ukončení soužití účastníků, do července 2015 včetně. Od ledna 2013 do července 2015 tak bylo na účet žalované poukázáno 199 757 Kč. Uvedená částka a předchozí převody od ukončení soužití v roce 2010 až 2011 se již netýkaly společného hospodaření, ale byly dle žalobce žalované převáděny proto, aby mohla hradit splátky půjček, které byly poskytnuty postupně žalobci i žalované, a za které byly postupně zakoupeny v autobazaru v [obec] v roce 2009 motorové vozidlo [anonymizováno], dále rovněž v autobazaru za 125 000 Kč motocykl [anonymizováno], a dále půjčka, ze které bylo investováno do nájemního bytu žalované o velikosti 3 + 1 v ulici [ulice] v [obec] cca 100 000 Kč Vedle toho žalobce žalované poskytl 50 000 Kč na pořízení garáže v [obec], která je v katastru nemovitostí dle kupní smlouvy vedena jako výlučné vlastnictví žalované. Dále žalobce v přípisu hodnotí finanční poměry obou účastníků, z nichž dovozuje, že by žalovaná na pořízení majetku a výdaje neměla, a to ani na jejich ¼. V rámci vypořádání vzájemných vztahů žalobce žalované navrhl uzavření dohody o narovnání, v níž na něj žalovaná převede vlastnické právo ke garáži a motocyklu [anonymizováno] a žalobce se vzdá svého nároku na zaplacení 199 757 Kč. V závěru dopisu žalobce opět hodnotí majetkové poměry účastníků na počátku na jejich vztahu i v jeho průběhu ve smyslu nemajetnosti žalované oproti žalobci a jeho výdělečným schopnostem.

11. Z e-mailové korespondence mezi žalobcem a zástupcem žalované soud zjistil, že dne 10. 8. 2017 žalobce zástupce žalované kontaktoval, a dne 4. 9. 2017 vyzýval k reakci na svůj mail a okamžitému převedení motorky [anonymizováno] a garáže do vlastnictví žalobce a předání jeho osobě. Pokud se tak nestane, poukázal na podání žaloby na žalovanou. Pro případ, že žalovaná výzvě nevyhoví a bude podána žaloba, požádal o možnost vyklizení garáže a vydání osobních věcí z bytu (rodného listu, výučního listu, oblečení a zařízení bytu). Zástupce žalované na výzvu reagoval tak, že dokumenty žalovaná žalobci předá, oblečení však nemá, stejně jako nemá žádné zařízení bytu žalobce k vydání. Garáž nechť žalobce vyklidí, neboť má k dispozici klíče, příp. se domluví na termínu s žalovanou. Závěrem vyzval k řešení sporu pomocí mediátora. Žalobce v odpovědi reagoval tak, že žalovaná na něj podala trestní oznámení pro údajné odcizení motorky, ke které již několik let odpírá přístup, vyčká tedy na řešení věci policií. Uvedl, že klíče od společného bytu, garáže, auta a motocyklu nemá už několik let, nic z toho tedy nemohl využívat a nemá k tomu přístup. Veškeré vybavení bytu bylo pořízeno jím, žalovaná měla na začátku soužití jen pračku. V rámci smírného řešení opět navrhl vydání a přepis motocyklu a garáže s tím, že se vzdá práva na zaplacení 198 841 Kč.

12. Z dopisu žalobce adresovaného zástupci žalované dne 4. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalobce zpochybnil vznik bezdůvodného obohacení na své straně, když popřel, že by garáž a v ní zamčený motocykl užíval. Částka 73 457 Kč, použitá na splácení spotřebitelského úvěru a půjček, byla využita k nákupu motorky, garáže a vyplacení předcházející nájemnice bytu. Žalovaná tyto věci užívá a žalobci odmítala poskytnout přístup pod pohrůžkou odvedení policí. Spotřebitelský úvěr a půjčka jsou vedeny na žalobce, neboť žalovaná byla několikráte nezaměstnaná, bez majetku, proto jí byla půjčka opakovaně odepřena. Veškerý společný majetek a věci, které jsou předmětem sporu, byly pořízeny z platů a závazků ve formě a úvěru a půjčky žalobce. Zmínil, že mu bezdůvodné obohacení na úkor žalované nevzniklo, neboť garáž i motocykl neužíval, na základě ústního jednání žalované předal klíčky od obou věcí, a technický průkaz od motorky nikdy nedržel, do doby splacení úvěru a půjčky. Motorka i garáž na něj měla být přepsána po uhrazení všech závazků a žalovaná si měla ponechat auto a byt, do nichž bylo z uvedených půjček investováno. Od roku 2013 je byt, jeho vybavení, auto i garáž a motocykl výlučně využíván žalovanou, osobní věci jsou mu navíc zadržovány.

13. Z e-mailové korespondence účastníků soud zjistil, že dne 13. 9. 2013 žalovaná žalobci sdělovala, že jí nezbyde než zase nezaplatit nějaké splátky a počkat, až přijde výplata, vzít si ji na žití, a vyhazovat hory dopisů, co chodí od [jméno], GE Money, soukromých exekutorů apod. Žalovaný v reakci z téhož dne uvádí, že myslela vyřešit to nějak hlouběji, už kolikrát chtěl po žalované vědět, co kde platí a nějak to rozdělit. Dne 13. 12. 2014 žalovaná žalobci píše, že už mu to jednou posílala, ale 6 500 Kč je nájem, 1 400 Kč elektřina, 1 400 Kč city bank, přičemž netuší, do kdy, papíry už nebyly, byla to karta, už to ani nechodí, ale naposledy, co ví, scházelo cca 50 tisíc. Dále GE Money úvěr 3 700 Kč, už to nechodí, jelikož se to neplatí tak od dubna, GE Money účet 700 Kč, to se dle žalované bude platit donekonečna, pokud se tam nevloží 6 tisíc, úvěr auto 4 532 Kč + měsíčně pojištění úvěru 304 Kč – do května, úvěr motorka 2 393 Kč + měsíčně pojištění úvěru 264 Kč – do srpna 2017, karta, ze které se doplácela motorka, myčka, pračka atd. 1 100 Kč – tam chybí kolem 20 tisíc, pojištění auta 471 Kč, obědy škola 550 Kč atd., a dále nějaké drobné okolo. Na to žalobce reaguje výzvou ze dne 14. 12. 2014, ať žalovaná připraví papíry a nějak to dořeší, když se jeho úvěry neplatí. Dál uvádí, že auto mají pět let a motorku čtyři, a ptá se, zda to budou splácet deset let? Závěrem uvádí, že už tam tři roky nebydlí. Žalovaná v odpovědi ze dne 15. 12. 2014 uvádí, že jediné, co se neplatí, je 3 700 Kč, ale to dle ní žalobce věděl, když jí přestal dávat peníze. Úvěry jsou na dlouho, ale mohou k motorce, garáži prodat i [jméno], o němž nebylo zjištěno, oč či o koho se jedná, aby se vše splatilo.

14. Z e-mailové korespondence účastníků ze dne 13. 9. 2013 je zřejmé to, co soud konstatoval shora, přičemž dne 15. 9. 2013 žalovaná v reakci na výzvu žalobce ze dne 13. 9. 2013 k hlubšímu řešení uvádí, že už žalobci několikrát sdělovala, že jí z účtu odchází nějakých 24 tisíc, a to je tak vše, co jí přijde i s alimenty na účet. Pokud jí žalobce nepřiveze peníze, na které spoléhá, nemá z čeho žít. Navíc teď platila STK, pojištění motorky, novou baterii do auta, a zadní brzdové destičky jsou„ v hajzlu“. Vše na dluh, jelikož čekala na peníze. Spoléhala na květnové diety, ale neví proč a kde je žalobce celé utratil. Dále uvádí, co hradí: nájem 6 500 Kč, elektřina 1 400 Kč, [jméno] bank 1 400 Kč, GE Money úvěr 3 700 Kč, GE Money účet 700 Kč, SIPO 1 100 Kč + čtvrtletně popelnice 250 Kč, úvěr auto 4 532 Kč + měsíčně pojištění úvěru 304 Kč, úvěr motorka 2 393 Kč + měsíčně pojištění úvěru 264 Kč, karta, ze které doplácela motorka, myčka, pračka atd. 1 100 Kč, pojištění auta 464 Kč, obědy škola 550 Kč atd., nějaké drobné okolo.

15. Z e-mailové korespondence účastníků ze dne 14. 3. 2017 se podává, že vzájemně diskutovali finanční vyrovnání, přičemž žalované dne 14. 3. 2017 žalobce vyzvala, ať si do konce dubna vyklidí garáž, vezme si, co potřebuje, a dá do garáže [anonymizováno]. Zbytek vyhodí do kontejneru. Až motorku prodá, pošle mu peníze na účet, ke kterému jí pošle číslo. Je to poslední návrh vyrovnání bez tahanic a policie, který nabízí. Na to žalobce v odpovědi ze dne 16. 3. 2017 poukazuje na byt a auto s tím, že on si garáž a [anonymizováno] nechá, pokud to chce žalovaná řešit takto, tak se sejdou a pokecají, jinak to půjde přes právníky.

16. Z přehledu o vyplacených mzdách [právnická osoba], s. r. o. ze dne 12. 9. 2017 soud zjistil, že na účet zaměstnance [celé jméno žalobce] byla v roce 2015 poukázána částka 6 215 Kč v lednu, 6 237 Kč v únoru, 6 210 Kč v březnu, 6 644 Kč v dubnu, 6 177 Kč v květnu, 5 294 Kč v červnu a 6 332 Kč v červenci. V roce 2014 byla na účet žalobce poukázána mzda 6 570 Kč v lednu, 6 615 Kč v únoru, 6 510 Kč v březnu, 6 329 Kč v dubnu, 6 334 Kč v květnu, 6 310 Kč v červnu, 6 648 Kč v červenci, 6 288 Kč v srpnu, 6 310 Kč v září, 6 321 Kč v říjnu, 6 744 Kč v listopadu a 6 458 Kč v prosinci. V roce 2013 byla na účet žalobce poukázána částka 6 521 Kč v lednu, 6 336 Kč v únoru, 6 449 Kč v březnu, 6 524 Kč v dubnu, 6 574 Kč v květnu, 6 510 Kč v červnu, 6 799 Kč v červenci, 6 510 Kč v srpnu, 6 510 Kč v září, 6 523 Kč v říjnu, 6 510 Kč v listopadu a 6 529 Kč v prosinci. Ze všech přehledů je patrno, že žalobci bylo ze mzdy sráženo na výživné 5 200 Kč měsíčně.

17. Z dopisu žalobce adresovaného žalované, zaslaného žalované prostřednictvím e-mailu dne 30. 4. 2017, bylo zjištěno, že žalobce žalované navrhoval vypořádání majetku a práv, která nabývali v družském poměru v letech 2006 až 2010, resp. 2011. V dopisu konstatuje, že na účet žalované č. [bankovní účet] odcházely mzdy žalobce od jeho zaměstnavatelů, a to i po ukončení soužití účastníků, do července 2015 včetně. Od ledna 2013 do července 2015 tak bylo na účet žalované poukázáno 199 757 Kč. Uvedená částka a předchozí převody od ukončení soužití v roce 2010 až 2011 se již netýkaly společného hospodaření, ale byly dle žalobce žalované převáděny proto, aby mohla hradit splátky půjček, které byly poskytnuty postupně žalobci i žalované, a za které byly postupně zakoupeny v autobazaru v [obec] v roce 2009 motorové vozidlo [anonymizováno], dále rovněž v autobazaru za 125 000 Kč motocykl [anonymizováno], a dále půjčka, ze které bylo investováno do nájemního bytu žalované o velikosti 3 + 1 v ulici [ulice] v [obec] cca 100 000 Kč Vedle toho žalobce žalované poskytl 50 000 Kč na pořízení garáže v [obec], která je v katastru nemovitostí dle kupní smlouvy vedena jako výlučné vlastnictví žalované. Dále žalobce v přípisu hodnotí finanční poměry obou účastníků, z nichž dovozuje, že by žalovaná na pořízení majetku a výdaje neměla, a to ani na jejich ¼. V rámci vypořádání vzájemných vztahů žalobce žalované navrhl uzavření dohody o narovnání, v níž na něj žalovaná převede vlastnické právo ke garáži a motocyklu [anonymizováno] a žalobce se vzdá svého nároku na zaplacení 199 757 Kč. V závěru dopisu žalobce opět hodnotí majetkové poměry účastníků na počátku na jejich vztahu i v jeho průběhu ve smyslu nemajetnosti žalované oproti žalobci a jeho výdělečným schopnostem.

18. Z další e-mailové korespondence účastníků soud zjistil, že žalovaná v e-mailové zprávě ze dne 1. 3. 2014 spatřuje jediné východisko, jak dluhy splatit a začít znovu, v prodeji [anonymizováno] a garáže, což bude tak akorát na rozdělení peněz a splacení dluhů. K tomu žalobce dne 2. 3. 2014 uvádí, že se mu to nelíbí, protože žalobkyni zůstane byt a garáž, ale co jemu? Žalovaná dne 4. 3. 2014 odpovídá tím, že byt neuživí, bude si hledat menší, ovšem žalobce na to není sám jako ona, bydlí, a ona teď vrazila do auta nehorázné peníze, a navíc, pokud si žalobce vzpomíná, dávala jim na něj její babička 50 tisíc. Žalobce ještě týž den odpovídá, že na garáž vydělal on bokem a celou částku v hotovosti, takže garáž a [anonymizováno] chce, a nebrání se dluhy rozdělit. Dva roky už spolu nejsou a on jí stále platí, jako by byli. Žalovaná ještě dne 4. 3. 2014 odpovídá, že si dluhy rozdělovat nechce, ale chce vše poplatit, když na to bude sama. Žalobce opět dne 4. 3. 2014 reaguje, ať si to žalovaná poplatí, ale ne tím, že prodá jeho garáž a [anonymizováno], do které také nacpal spoustu peněz. Dne 5. 3. 2014 žalovaná [anonymizováno], že to samé by mohla říci i ona, vydělávali na to oba stejně. Nechce prodat žalobcovu garáž a [anonymizováno], ale jejich garáž a [anonymizováno]. Co se týče zelené karty, tak pojistka na [anonymizováno] stála 1 620 Kč, které jí sliboval již v létě, když si užíval léta za peníze, které jí měl dát na splácení.

19. Z usnesení [obec] ČR, KŘP ÚK, územního odboru [obec], obvodního oddělení [obec], [číslo jednací] ze dne 5. 2. 2018 vyplývá, že byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, písm. b), odst. 3 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v přesně nezjištěné době v období od 15. 12. 2014 do 31. 3. 2015 v [obec], v areálu garáží [obec], z garáže [číslo] nezjištěným způsobem odcizil motocykl zn. [anonymizována tři slova], [registrační značka] rok výroby [rok], barva červená – základní, [příjmení]: [anonymizováno], která je vlastnictví poškozené [celé jméno žalované], rozené [příjmení], [datum narození] v [obec], trvale bytem [adresa žalované], čímž ji odcizením motocyklu vznikla škoda ve výši 99 000 Kč, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání dle § 160 tr. řádu. Z odůvodnění vyplynulo, že dne 29. 11. 2017 byl přijat podnět k prověření od OHK [obec], kde byla věc pod jiným číslem jednacím prověřována jako zpronevěra, dne 21. 11. 2017 byla ukončena usnesení o odložení věci s tím, že se jedná o spor náležející do sféry práva soukromého. V uvedené věci byla stanovena hodnota motocyklu na částku 99 000 Kč, byly zahájeny úkony trestního řízení. Vysvětlení opakovaně podala poškozená [celé jméno žalované], motocykl byl dne 13. 12. 2017 vyhlášen do pátrání jako odcizený. V evidencích bylo zjištěno, že je u motocyklu stále aktivní a uhrazené povinné pojištění u [pojišťovna], poslední bylo uhrazeno na období od 25. 8. 2017 do 24. 8. 2018, k čemuž poškozená uvedla, že pojištění stále ze svého účtu platí, aby neřešila případné problémy s neplacením. Mezi sousedy v [obec], kde žalobce bydlí, bylo zjištěno, že na výše uvedeném motocyklu v ulici pravidelně jezdil v době před 2 – 3 lety. Dále byla provedena prověrka v garáži u žalobce, a bylo zjištěno, že se tu motocykl nenachází, žalobce uvedl, že při rozchodu zanechal motocykl u žalované.

20. Ze snímku FB profilu žalobce se podává, že žalobce dne 9. 5. 2018 uveřejnil na FB svou fotografii v motorkářském oděvu červené barvy a komentářem„ [anonymizována tři slova]“.

21. Z usnesení Policie ČR, KŘP ÚK, SKPV ÚO [obec], oddělení hospodářské kriminality, [číslo jednací] ze dne 21. 11. 2017 bylo zjištěno, že trestní věc podezření ze spáchání přečinu zpronevěry, kterého se měl dopustit žalobce tím, že měl od roku 2010 se souhlasem oznamovatelky [anonymizováno] užívat motocykl [anonymizováno], [registrační značka] [anonymizováno] červené barvy, v květnu roku 2015 měl motocykl odvézt na neznámé místo, a od té doby na výzvy k jeho vrácení nereagovat a stát se nekontaktním, se podle § 159a odst. 1 tr. řádu odkládá, neboť ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě vyřídit věc jinak. Z odůvodnění dále vyplynulo, že trestní oznámení [celé jméno žalované] zastoupené advokátem bylo přijato dne 11. 8. 2017. Ze zajištěných listinných materiálů a výpovědi oznamovatelky vyplynulo, že od roku 2005 do roku 2012 žila ve společné domácnosti s [celé jméno žalobce], jehož koníčkem byly motocykly. V minulosti měl jmenovaný motocykl [značka automobilu], který následně, dle výpovědi paní [celé jméno žalované] společně prodali, neboť chtěli lepší motocykl a dohodli se, že koupí motocykl [anonymizováno]. Jelikož měl mít pan [celé jméno žalobce] v dané době exekuce a zastavený běžný účet, měla si vzít dne 16. 8. 2017 paní [celé jméno žalované] úvěr u [obec] spořitelny ve výši 125 000 Kč, k tomu přidala našetřené prostředky ve výši 10 000 Kč a na inzerát dne 18. 8. 2010 společně zakoupili motocykl [anonymizována tři slova], [registrační značka] rok výroby 2004, barva červená – základní, [příjmení]: [anonymizováno]. K nákupu paní [celé jméno žalované] uvedla, že motocykl měl být zakoupen panem [celé jméno žalobce] někde u [obec] bez její přítomnosti. Kupní smlouva byla sepsána na její jméno, ale nepodepsala ji. Pan [celé jméno žalobce] na místě uhradil kupní cenu v hotovosti, údajně z peněz, které mu paní [celé jméno žalované] předala, a následně, po dohodě z důvodu údajných exekucí pana [celé jméno žalobce], zaevidován na paní [celé jméno žalované]. Dle paní [celé jméno žalované] byly v době společného soužití finanční prostředky dohromady, výplata druha chodila na její účet. Pan [celé jméno žalobce] pracoval jako [anonymizována dvě slova], jeho výplata poukazovaná na účet paní [celé jméno žalované] měla činit 7 000 Kč měsíčně, protože mu byly z výplaty strhávány platby výživného na děti. Paní [celé jméno žalované] měla mít v tu dobu příjem ve výši 16 000 Kč. Společné výdaje činily dle výpovědi oznamovatelky 23 000 Kč, tj. nájemné bytu, úvěr na vozidlo, úvěr na motocykl, hotovostní úvěru u GE Money a Citibank. Oba partneři měli žít z cestovních výdajů ve výši cca 16 000 Kč měsíčně, které dostával pan [celé jméno žalobce] jako [anonymizována tři slova] [anonymizováno] v zahraničí. Kvůli sporům se účastníci měli rozejít někdy v květnu 2012 Pan [celé jméno žalobce] odešel z bytu, majetkové vypořádání neřešil, až následně se měl paní [celé jméno žalované] ozvat, že by chtěl uvedený motocykl a garáž, obé evidováno na paní [celé jméno žalované]. Dle vyjádření jmenované garáž zakoupili v roce 2007 z prostředků pana [celé jméno žalobce]. Paní [celé jméno žalované] měla panu [celé jméno žalobce] navrhnout prodej motocyklu a garáže, a následné rozdělení peněz, s tím pan [celé jméno žalobce] nesouhlasil, když paní [celé jméno žalované] zůstal byt s vybavením pořízeným ze společných peněz, a dále si paní [celé jméno žalované] ponechala [značka automobilu], které pořídili z již splaceného úvěru. Šetřením bylo dále zjištěno, že paní [celé jméno žalované] přesně neví, kdy její přítel motocykl z garáže údajně odvezl, uvedl, že na něm zprovu od roku 2010 jezdil s jejím souhlasem, protože ona řidičské opravnění na motocykl nemá, ale od března 2015 již v garáži motocykl neviděla. Domnívá se, že pan [celé jméno žalobce] má klíče od motocyklu, stejně jako jeden klíč od garáže, u sebe. Pan [anonymizováno] k věci uvedl, že jeho koníčkem jsou od mládí motorky, v době, kdy se seznámil s paní [celé jméno žalované], měl motocykl [anonymizována dvě slova], následně si zakoupil [anonymizována dvě slova], a tuto prodal za cca 40 tisíc. Pak měl shánět jinou motorku, protože paní [celé jméno žalované] už s touto neměla chtít jezdit, a pořídilo motocykl [anonymizována dvě slova], jednosedadlový – supersport. Pan [celé jméno žalobce] měl mít úvěr u KB ve výši 90 000, který byl využit za přenechání bytu a zařízení bytu v ulici [anonymizováno] v [obec], kde následně s paní [celé jméno žalované] bydlel, pak měl provést konsolidaci půjčky u GE Money bank, měl si vzít půjčky na uhrazení půjčky v KB, a následně měl požádat o další půjčku ve výši cca 250 tisíc. Tato částka měla být použita částečně na úhradu dluhu v KB, a dále z ní byl proveden nákup motocyklu [anonymizováno] a nákup nějakých spotřebičů do společného bytu. O splácení úvěrů se měla starat paní [celé jméno žalované], jelikož disponovala s finančními prostředky z příjmu pana [celé jméno žalobce]. Dále ve shora s paní [celé jméno žalované] popsal nákup motocyklu [anonymizováno] s tím rozdílem, že zmínil prohlídku vozidla před jeho koupí společně s paní [celé jméno žalované]. Kupní cenu dohodl na 120 tisíc a kupní smlouvu na paní [celé jméno žalované] podepsal za ní. Motocykl pak zaevidoval na paní [celé jméno žalované], stejně jako ty předchozí motocykly a auta. To z důvodu, že je pořád na cestách a také každoročního zvyšování výživného na děti pana [celé jméno žalobce]. Ke společnému soužití uvedl, že peníze měli s paní [celé jméno žalované] dohromady, jeho výplata chodila na její účet, on pracoval jako řidič kamionu a ona u stejné společnosti jako dispečerka. Po odečtení výživného na děti měl výplatu okolo 7 tisíc, které chodily na účet paní [celé jméno žalované]. Jaký příjem měla v tu dobu ona, nevěděl, ale odhadoval cca 15 tisíc. Kolik činily společné výdaje, nevěděl, ale žili a hradili výdaje valně z jeho cestovních náhrad ve výši cca 16 tisíc měsíčně. I po rozchodu měl pan [celé jméno žalobce] nějaký čas bydlet s paní [celé jméno žalované] ve společné domácnosti. Když odešel z bytu, nic si nevzal, následně se měl s paní [celé jméno žalované] dohodnout, že jí bude posílat peníze na úhradu společných dluhů. To činil, vyrovnání majetku neřešili. V roce 2017 na jaře měl obdržet e-mailovou výzvu od paní [celé jméno žalované], aby vyklidil garáž, s tím nesouhlasil, když byla koupena z jeho peněz a napsána na paní [celé jméno žalované], přičemž paní [celé jméno žalované] si nechala [anonymizována dvě slova] a byt, proto on by chtěl garáž a motocykl. Následně měl pan [celé jméno žalobce] obdržet výzvy od zástupce žalované k vydání motocyklu, na což reagoval e-maily. Motocykl měl být v garáži paní [celé jméno žalované] v [obec] připoután k podlaze dvěma řetězy, klíče od motocyklu a garáže měla mít paní [celé jméno žalované], neboť pan [celé jméno žalobce] je ponechal v jejím bytě při svém odchodu. V garáži údajně nebyl od rozchodu, tj. asi pět let, na motocyklu nejel také asi pět let. Měl být zaparkován v garáži v [obec], klíče od ní měly být dvoje, oboje měla mít paní [celé jméno žalované]. Žádný motocykl neodvezl, nemá od něj klíče, ani od motocyklu. Veškeré doklady od motocyklu by měly být u paní [celé jméno žalované]. Dle výpovědi paní [celé jméno žalované] viděla pana [celé jméno žalobce] na motocyklu naposledy za společného soužití, neviděla jej motocykl odvážet. O ukotvení motocyklu k podlaze garáže do prohlídky policistou nevěděla. Dle výpovědi otce paní [celé jméno žalované], pana [jméno] [příjmení], žili paní [celé jméno žalované] a pan [celé jméno žalobce] společně, jak vedli finance, mu známo nebylo. Že vlastnili motocykl, věděl, jednou v roce 2010 či 2011 na něm pana [celé jméno žalobce] viděl. Věděl, že měli koupenou garáž a že byla psána na paní [celé jméno žalované], protože pan [celé jméno žalobce] údajně dlužil výživné své bývalé manželce. Od dcery měl pan [příjmení] klíče od garáže, kolik jich bylo celkem, nevěděl. Do garáže šel cca před třemi lety kvůli přívěsnému vozíku, byla řádně zamčená před i po odchodu, zda v ní byl motocykl [anonymizováno], nevěděl. Pak byl v garáži v listopadu 2016, opět kvůli přívěsnému vozíku, který tam nakonec neumístil, motocykl [anonymizováno] tam v tu dobu určitě nebyl.

22. Z oznámení o blokaci Běžného účtu adresovaného GE Money Bank žalobci ze dne 1. 6. 2009 soud zjistil, že ke dni 29. 5. 2009 nebylo možné z důvodu blokace účtu žalobce č. [bankovní účet] inkasovat pravidelnou měsíční splátku úvěru ve výši 8 980,62 Kč. Žalobce byl vyzván k telefonickému kontaktu banky.

23. Z oznámení o blokaci Běžného účtu adresovaného GE Money Bank žalobci ze dne 30. 6. 2009 se podává, že ke dni 29. 6. 2009 nebylo možné z důvodu blokace účtu žalobce č. [bankovní účet] inkasovat pravidelnou měsíční splátku úvěru ve výši 13 447,23 Kč, rukou přepsáno na 13 451,23 Kč. Žalobce byl vyzván k telefonickému kontaktu banky.

24. Z oznámení o blokaci Běžného účtu adresovaného GE Money Bank žalobci ze dne 3. 8. 2009 vyplývá, že ke dni 2. 8. 2009 nebylo možné z důvodu blokace účtu žalobce č. [bankovní účet] inkasovat pravidelnou měsíční splátku úvěru ve výši 4 413,76 Kč. Žalobce byl vyzván k telefonickému kontaktu banky.

25. Z účastnické výpovědi žalobce bylo zjištěno, že se s žalovanou rozešli někdy v roce 2011, poté jí dál posílal svou mzdu a nosil jí eura, až když zjistil, že se z jeho peněz závazky nesplácí, peníze stopnul. S žalovanou žili společně cca 6 – 7 let, a asi po roce jí začal na účet posílat peníze. Nějak to vyplynulo ze situace, protože žili ve společné domácnosti a žalovaná se starala o vše, o domácnost, zkrátka hospodařila. Proto jí posílal vše, on měl vždy to, co potřeboval. Nic konkrétního si o ohledně toho neříkali, přišlo mu logické jí peníze dávat. Vyplynulo to ze situace. Rozchod neproběhl ze dne na den, on dál dojížděl do [obec] do práce, a u žalované se vždy stavil. Řekli si, že jí dál bude posílat peníze, ale později už vítán nebyl. I tak jí vozil 300 euro na úhradu závazků. Společný majetek chtěl rozdělit, ale žalovaná říkala, ať s tím počká, pak už k ničemu nedošlo. Závazky se zprvu platily, později, když chtěl peníze na zpět, se ztratila motorka, kterou pořídili, a on měl dojem, že už žalované dluží i její užívání. Přesně specifikováno, co má být z peněz, které žalované přicházely, hrazeno, mezi nimi nebylo. Žalobce sám nevěděl, co se platí, protože o finance se vůbec nestaral. Věděl, že neodešel s čistým štítem, že po něm zůstaly dluhy, proto žalované peníze posílal. Fungovalo to mezi nimi tak, že se koupilo nové auto, když žalovaná chtěla nové auto, když on chtěl motorku, koupila se nová motorka. Měli motocykl [anonymizováno], ten prodali, koupili motocykl [anonymizována dvě slova], rok výroby 2003. Byl pro něj v [obec] ještě s kamarádem. Kupoval ji on, peníze na ni, cca 120 tisíc, mu dala žalovaná. On už v tu dobu nějaký úvěr měl, ve výši 200 tisíc u GE Money Bank, z nějž se hradil jeho starší úvěr ve výši 100 tisíc u KB. Kde na ni vzala žalovaná, neví, neřekla mu to, ale většinou si půjčovali. Peníze na motorku vezl s sebou do [obec], tam podepsal za žalovanou kupní smlouvu napsanou na ni. Za společného soužití užíval motorku žalobce, byl to jejich společný majetek. Využíval ji stejně jako auto a jejich byt. V rámci vypořádání chtěl motorku a garáž, která byla koupena za jeho peníze, ale psaná na žalovanou, když žalované zůstal plně vybavený byt a auto za 300 tisíc. Žalované posílal všechny své peníze, ať s nimi hospodaří. Dokud spolu účastníci žili, byly určeny i na provoz domácnosti. I diety žalované odevzdával. V souvislosti s rozchodem žalobce žalované nesdělil, že už na společnou domácnost nepřispívá. Žalobce se dověděl až později, co a jak se z peněz splácí, primárně chtěl, aby se spláceli jeho dluhy, ale nedokázal odpovědět, zda žalované tento požadavek sdělil. Později upřesnil, že [anonymizováno] byla pořízena z peněz utržených z prodeje předchozí motorky [značka automobilu], která byla rovněž evidována na žalovanou. Na garáž dal 50 tisíc. Dluhy účastníků považoval za dluhy společné, aby mohla žalovaná půjčku na [anonymizováno] splácet, dával jí 300 euro s tím, že si majetek nějak rozdělí. Dluh za [anonymizováno] byl společný, stejně jako byl společný dluh za [anonymizováno]. K fotografii zveřejněné na svém FB provilo uvedl, že červenou kombinézu dostal k narozeninám, které má v dubnu, a poznámka„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ vyjadřuje, že o motorku stále bojuje. Žalobce nevěděl, jaký je objem závazků vedených na jeho jméno a závazků vedených na jméno žalované, a kolik zhruba činí splátky jeho závazků a závazků žalované, až v e-mailové korespondenci mu žalovaná vysvětlila, co a jak se platí. Že se jeho závazky nesplácí, zjistil až od věřitelů. S žalovanou neřešili, co by mělo být z peněz od jeho zaměstnavatelů placeno, jaké jsou priority. Nikdy žalované neřekl, že má z peněz od zaměstnavatele platit závazky vedené na své jméno. Žalované také nikdy neřekl, že má z peněz hradit pojištění motocyklu.

26. Z přepisu komunikace na messengeru, kde je zachycena totožná fotografie žalobce jako na FB profilu, soud zjistil, že dne 4. 9. 2012 v 19:42 hod. kontaktoval žalobce dceru žalované s tím, že přijede. Dne 2. 10. 2012 opět kontaktoval žalobce dceru žalované s tím, že se v pátek uvidí. Z formy komunikace je patrný blízký vztah mezi žalobcem a dcerou žalované.

27. Z výpisů z bankovního účtu vedeného na jméno žalované [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] za rok 2013 soud zjistil, že žalovaná uhradila na účet žalobce č. [bankovní účet] v lednu 500 Kč, v únoru 300 Kč, v březnu 300 Kč, v dubnu 300 Kč, v květnu 275 Kč, v červnu 300 Kč, v červenci 300 Kč, v září 280 Kč, v říjnu 280 Kč, v listopadu 280 Kč a v prosinci 280 Kč, tj. 3 695 Kč. V témže roce uhradila na Citi kartu Classic žalobce v lednu 1 400 Kč, v únoru 1 400 Kč, v březnu 1 400 Kč, v dubnu 1 400 Kč, v květnu 1 400 Kč, v srpnu 1 400 Kč, v listopadu 1 400 Kč, v prosinci 1 400. Na GE Money Bank úvěr žalobce poukázala v roce 2014 v lednu 3 700 Kč, v únoru 3 700 Kč, v březnu 3 700 Kč, v dubnu 3 700 Kč, v květnu 3 700 Kč, v červnu 3 700 Kč, v srpnu 3 700 Kč v listopadu 3 700 Kč a v prosinci 3 700 Kč. Dne 10. 6. 2013 uhradila 642 Kč. Dále v lednu téhož roku uhradila splátky úvěru [právnická osoba] ve výši 304 Kč, 264 Kč, 2 393 Kč, [částka] a 1 298,03 Kč, v únoru ve výši 304 Kč, 264 Kč, 2 393 Kč, 4 532 Kč a 1 271,36 Kč, v březnu ve výši 304 Kč, 264 Kč, 2 393 Kč, 4 532 Kč a 1 198,42 Kč, v dubnu ve výši 304 Kč, 264 Kč, 2 393 Kč, 4 532 Kč a 1 538,69 Kč, v květnu ve výši 304 Kč, 264 Kč, 2 393 Kč, 4 532 Kč a 1 139,33 Kč, v červnu ve výši 304 Kč, 264 Kč, 2 393 Kč, 4 532 Kč a 1 114,95 Kč, v červenci ve výši 304 Kč, 264 Kč, 4 532 Kč, 2 393 Kč a 1 070,69 Kč, v srpnu ve výši 304 Kč, 264 Kč, 4 532 Kč, 2 393 Kč a 1 047,84 Kč, v září ve výši 304 Kč, 264 Kč, 4 532 Kč, 2 393 Kč a 1 015,91 Kč, v říjnu ve výši 304 Kč, 264 Kč, 4 532 Kč, 2 393 Kč a 975,75 Kč, v listopadu ve výši 304 Kč, 264 Kč, 4 532 Kč, 2 393 Kč a 955,04 Kč a v prosinci ve výši 304 Kč, 264 Kč, 4 532 Kč, 2 393 Kč a 917,41 Kč. V srpnu 2013 dále uhradila 1 620 Kč.

28. Z výpisů z bankovního účtu vedeného na jméno žalované [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] za rok 2014 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na účet žalobce č. [bankovní účet] v lednu 280 Kč, v únoru 280 Kč, v březnu 280 Kč, v dubnu 280 Kč, v květnu 280 Kč, v červnu 280 Kč, v červenci 280 Kč, v září 280 Kč, v říjnu 280 Kč, v listopadu 280 Kč a v prosinci 280 Kč, V témže roce uhradila na Citi kartu Classic žalobce v červnu 1 400 Kč, v červenci 1 400 Kč, v srpnu 700 Kč, v listopadu 1 400 Kč, v prosinci 1 400 Kč. Dále v lednu téhož roku uhradila splátky úvěru [právnická osoba] ve výši 304 Kč, 264 Kč, 4 532 Kč a 1 113,16 Kč, v únoru ve výši 304 Kč, 264 Kč, 4 532 Kč, 2 393 Kč a m1 225,70 Kč, v březnu ve výši 304 Kč, 264 Kč, 4 532 Kč, 2 393 Kč a 1 078,43 Kč, v dubnu ve výši 304 Kč, 264 Kč, 4 532 Kč, 2 393 Kč a 1 427,42 Kč, v květnu ve výši 304 Kč, 264 Kč, 4 532 Kč, 2 393 Kč a 1 031,57 Kč, v červnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 008,8 Kč, v červenci ve výši 264 Kč, 2 393Kč a 967,81 Kč, v srpnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a roční pojistné [anonymizováno] [registrační značka] ve výši 1 737 Kč, v září ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 946,45 Kč, v říjnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 978,8 Kč, v listopadu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 938,52 Kč a v prosinci ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 919,01 Kč 29. Z výpisů z bankovního účtu vedeného na jméno žalované [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] za rok 2015 vyplynulo, že žalovaná uhradila na účet žalobce č. [bankovní účet] v lednu 300 Kč, v únoru 280 Kč, v březnu 280 Kč, v dubnu 280 Kč, v květnu 280 Kč, v červnu 280 Kč, v červenci 280 Kč a v srpnu 280 Kč. V témže roce uhradila na Citi kartu Classic žalobce v lednu 1 400 Kč, v únoru 1 400 Kč, v březnu 1 400 Kč, v dubnu 1 400 Kč, v květnu 1 400 Kč, v červnu 1 400 Kč, v červenci 1 400 Kč a v srpnu 1 400 Kč. Dále v lednu téhož roku uhradila splátky úvěru [právnická osoba] ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 881,25 Kč, v únoru ve výši 264 Kč a 2 393 Kč, v březnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 836,31 Kč, v dubnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 785,26 Kč, v květnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 137,58 Kč, v červnu ve výši 264 Kč a 2 393 Kč, v červenci ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 737,82 Kč, v srpnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 707,81 Kč, v září ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 693,23 Kč, v říjnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 671,97 Kč, v listopadu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 644,72 Kč a v prosinci ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 631,49 Kč.

30. Z výpisů z bankovního účtu vedeného na jméno žalované [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] za rok 2016 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila splátky úvěru [právnická osoba] v lednu výši 264 Kč, 2 393 Kč a 605,96 Kč, v únoru ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 593,57 Kč, v březnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 575,53 Kč, v dubnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 659,49 Kč, v květnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 977,36 Kč, v červnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 557,58, v červenci ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 524,75 Kč, v srpnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 461,32 Kč, v září ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1430,56 Kč, v říjnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 385,73 Kč, v listopadu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 328,21 Kč a v prosinci ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 300 Kč.

31. Z výpisů z bankovního účtu vedeného na jméno žalované [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] za rok 2016 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila splátky úvěru [právnická osoba] v lednu výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 246,40 Kč, v únoru ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 220,26 Kč, v březnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 182,16 Kč, v dubnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 109,21 Kč, v květnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 461,66 Kč, v červnu ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 063,71 Kč a v červenci ve výši 264 Kč, 2 393 Kč a 1 041,50 Kč.

32. Soud má na základě provedeného dokazování, zejména pak účastnické výpovědi žalobce, jíž i s přihlédnutím k obsahu hodnotí jako plně věrohodnou, za prokázaný tento skutkový stav:

33. Účastníci jsou bývalými partnery, v družském poměru žili cca 6 – 7 let, v nájemním bytě žalované v [obec]. Asi po roce začal žalobce žalované dávat peníze. Protože zpočátku pracovali u téhož zaměstnavatele, [právnická osoba], žalobce jako [anonymizována dvě slova], žalovaná jako [anonymizováno], nosila žalovaná peníze pro žalobce ze zaměstnání rovnou domů. Starala se o chod domácnosti, hospodařila, žalovaný se, jak sám ve výpovědi uvedl, o finance vůbec nezajímal. Když cokoli potřeboval, řekl si žalované. Když si chtěl některý z účastníků cokoli pořídit, věc si koupili. Takto byl zakoupen [značka automobilu], motocykl [značka automobilu] i motocykl [značka automobilu]. Žalobce byl povinen hradit výživné na děti z předchozího vztahu, jak bylo zjištěno z potvrzení o příjmu, ze mzdy mu bylo pravidelně sráženo výživné na děti ve výši 5 200 Kč měsíčně, a aby si pořizováním nových věcí navenek nezvyšoval životní standard, byl všechen nový majetek, jak žalobce ve výpovědi uvedl, formálně psán na žalovanou. Žalovaná tak byla zapsána jako vlastník garáže pořízené za soužití účastníků, [značka automobilu], motocyklu [značka automobilu] i motocyklu [značka automobilu]. I přes formální vlastnictví žalované se žalobce považoval za společného vlastníka pořízených věcí, stejně jako považoval za společné dluhy, které účastníkům za společného soužití vznikaly. Jakým poměrem se žalobce za vlastníka společných věcí a dlužníka ze společných závazků považoval, soud nezjišťoval. Společné závazky byly představovány závazky z úvěrových smluv, které sjednal jak sám žalobce, tak i žalovaná. Na úhradu potřeb domácnosti, stejně jako na úhradu společných závazků, byť vedených jednotlivě na toho či ono účastníka, poukazoval žalobce na účet žalované prostřednictvím svého zaměstnavatele část mzdy, která zbývala po provedení srážek, a předával jí diety. Nejpozději v roce 2012, v říjnu toho roku ještě žalobce do domácnosti žalované dojížděl, účastníci vztah ukončili. V souvislosti s rozchodem své majetkové vztahy nijak nevypořádali, žádnou dohodu, která by modifikovala předchozí nakládání s finančními prostředky neuzavřeli, naopak zaměstnavatel žalobce dál žalované poukazoval část mzdy žalobce, a zpočátku i žalobce osobně, jak sám uvedl, nadále žalované předával eura, která mu byla formou diet zaměstnavatelem vyplácena. Za dobu od ledna 2013 do července 2015 poukázal žalobce prostřednictvím svého zaměstnavatele, společnosti [právnická osoba], v pravidelných měsíčních platbách ve výši cca 6 200 Kč až 6 800 Kč celkem částku 198 841 Kč. Přes rozchod účastníků žalobce platby nezastavil, nezajímal se o to, jak bude žalovaná s prostředky, které jí zasílá, nakládat, a nadále v tomto ohledu ničemu nevěnoval pozornost, pouze spoléhal na to, že žalovaná bude z těchto prostředků hradit právě ty závazky, které byly sjednány na jeho jméno, přesto, že za společné považoval i závazky sjednané na jméno žalobkyně. Po rozchodu se žalobce pokoušel se žalovanou řešit otázku vypořádání společného majetku, ale jak jsou závazky na jeho jméno hrazeny, se začal dle svých vlastních tvrzení zajímat až v listopadu 2015 poté, co jej kontaktoval jeden z věřitelů. Soud však zjistil, že ve druhé polovině roku 2013 (v měsíci září) a dále v roce 2014 (v měsíci prosinci) mezi účastníky probíhaly e-mailové diskuse o tom, co žalovaná ze svého účtu platí, přičemž v přehledu plateb, který žalovaná žalobci zaslala, uváděla nájemné za byt, který již žalobce dle svých tvrzení neužíval, elektřinu, platbu Citi bank, GE Money úvěr 3 700 Kč, GE Money účet 700 Kč, SIPO 1 100 Kč, úvěr na auto 4 532 Kč + pojištění úvěru 304 Kč, úvěr na motorku 2 393 Kč + pojištění úvěru 264 Kč, dále karta, ze které se doplácela motorka, myčka, pračka atd. 1 100 Kč, pojištění auta 464 Kč a obědy do školy 550 Kč. V rámci této korespondence žalobce žádal, ať žalovaná připraví papíry, aby měl žalobce přehled, a nějak vše dořeší, když se jeho úvěry neplatí. Tedy nejpozději dne 14. 12. 2014 žalobce věděl, že úvěry sjednané na jeho jméno nejsou řádně spláceny, přesto ještě po sedm dalších měsíců následujícího roku žalobkyni prostřednictvím zaměstnavatele poukazoval část své mzdy. Naposledy byla část mzdy žalobce žalované poukázána v červenci 2015. Neobstojí tak tvrzení žalobce, že peníze žalované zasílal výlučně na úhradu„ svých“ závazků, tedy závazků vedených na své jméno, naopak se lze důvodně domnívat, že je žalované poukazoval na úhradu závazků společných a přispíval žalované na domácnost. Jinak by totiž nemohly obstát argumenty žalované, kolik vynakládá na nájemné, elektřinu a platby SIPO, stejně jako obědy na dítě. Žalovaná se v řízení bránila a prokázala, že na účet žalobce od ledna 2013 do srpna 2015 poukázala částku 9 315 Kč, na Citi kartu Classic, tj. závazek vedený na jméno žalobce od ledna 2013 do srpna 2015 částku 30 800 Kč, na úvěr vedený na jméno žalobce u GE Money Bank od ledna do prosince 2013 částku 33 300 Kč, na úvěr sjednaný na jméno žalované za účelem pořízení motocyklu [značka automobilu] od ledna 2013 do srpna 2017 částku 131 615 Kč, za pojištění tohoto úvěru od ledna 2013 do srpna 2017 částku 14 520 Kč a za pojištění motocyklu od roku 2013 do roku 2017 celkem 5 885 Kč, kromě toho dne 10. 6. 2013 na pojištění žalobce 642 Kč Vedle toho uhradila na úvěr za auto za rok 2013 a leden až duben 2014 částku 63 448 Kč, za pojištění tohoto úvěru částku 4 864 Kč, dále zákonné pojištění vozidla, hradila také platby spojené s užíváním garáže, která byla rovněž pořízena za soužití účastníků na její jméno, tj. celkem tak na závazky považované účastníky za společné vč. drobného výlučného závazku žalobce, zaplatila nejméně částku 226 077 Kč, resp. i s úvěrem za auto a pojištěním úvěru částku 294 389 Kč. Od žalovaného žalobkyně obdržela nejméně částku 198 841 Kč. Na zastavení plateb žalované ze strany žalobce měl dle názoru soudu zcela určující vliv spor účastníků o právní osud motocyklu [značka automobilu], neboť jak vyplynulo z úředních záznamů o podaném vysvětlení, v květnu 2015 jej měl žalobce odvézt na neznámé místo a na výzvy žalované k jeho vydání nereagovat. Tedy až spor účastníků o rozdělení společně pořízených věcí způsobil, že žalobce žalované přestal peníze poukazovat, a právě a jen neschopnost účastníků se na vypořádání společně pořízeného majetku dohodnout dle názoru soudu vyvolala zahájení tohoto řízení.

34. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k tomuto závěru:

35. Na úvod právní kvalifikace zjištěného skutkového stavu třeba konstatovat, že předmětem sporu je nárok vyvěrající z družského poměru účastníků. Ačkoli stále se zmenšující část dospělé populace považuje za zbytečné brát na svá bedra vstupem do manželství další odpovědnost, titíž v lehkovážném přesvědčení zhoršují své právní postavení tím, že zakládají vztahy tzv.„ na psí knížku“, speciálně neregulované, a k řešení pragmatických záležitostí přistupují až tehdy, co se romantika vytratí a v prostředí pustém vstřícnosti vznikne spor. Očekávání, že následky naivity či lehkomyslnosti zhojí svým spravedlivým zásahem vyšší moc, v podobě soudního rozhodnutí či božích mlýnů, je pak poněkud nereálné. Soudem nalezená pravda, v manželským právem neupravených poměrech, je totiž jen pravdou formální, jak se s odstupem doby jeví z předložených důkazů.

36. Žalobce učinil předmětem řízení požadavek na vydání neoprávněného majetkového prospěchu ve výši 198 841 Kč s tvrzením, že žalovaná porušila dohodu účastníků uzavřenou při jejich rozchodu v roce 2011 hradit z poukazovaných peněz závazky žalobce, a k jeho tíži se tak bez spravedlivého důvodu obohatila. S ohledem na podstatu žalobních tvrzení – uzavření dohody určitého obsahu, kterou měla žalovaná porušit, soud účastníky poučil, že žalobou uplatněný nárok považuje za nárok na náhradu škody z porušené smlouvy příkazního typu, a dále zaměřil svou pozornost na zjištění, zda a kdy taková dohoda mezi účastníky skutečně uzavřena byla, a jakého byla obsahu.

37. Podle hlavy II. – ustanovení Přechodných a závěrečných – oddílu 1 - Přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není - li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Soud proto v otázce posouzení existence dohody účastníků a jejího porušení postupoval podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), v otázce práv a povinností z porušení dohody vzniklých od ledna 2014 pak dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

38. Podle § 34 obč. zák. právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

39. Podle § 35 odst. 1 obč. zák. projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.

40. Podle § 44 odst. 1 obč. zák. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu.

41. Soud, jak shora konstatoval, zjistil, že účastníci začali cca v roce 2005 společně hospodařit asi po roce soužití v jedné domácnosti tak, že žalobce poukazoval žalované část své mzdy a zaměstnavatelem vyplacené diety. Žalovaná finance spravovala, hradila, co bylo třeba a účastníci si společně, v rámci svých možnost pořizovali vše, čeho se jim zachtělo. Započetí společného hospodaření neproběhlo dle zjištění soudu na základě konkrétní ústní či písemné dohody uzavřené určitého data o právech a povinnostech účastníků, když žalobci přišlo tak nějak logické žalované finančně přispívat, ale vzhledem k tomu, že musel žalované sdělit podrobnosti o závazcích vedených na jeho jméno, lze uvažovat právní jednání účastníků dílem konkludentní, dílem ústní vyvěrající v úpravu společného hospodaření – žalobce odevzdá žalobkyni část svého příjmu a žalovaná zajistí bydlení, chod domácnosti a úhradu závazků účastníků. Účastníci tak analogicky právu manželskému podle svých možností, schopností a majetkových poměrů uspokojovali potřeby společné domácnosti, v níž se nacházela ještě dcera žalované, a společně se podíleli na úhradě závazků. Protože jejich soužití probíhalo mimo režim práva manželského, zánik vztahu neměl na právní režim jejich dohody žádný vliv. Společné závazky s koncem vztahu nezanikly, přičemž ani účastníci neuzavřeli žádnou dohodu, která by předchozí praxi modifikovala. Bylo by jistě lze uvažovat o tom, že žalobce od odchodu již nadále nehodlal přispívat na chod dříve společné domácnosti, a v této části by právní důvod plnění odpadl, ale e-mailová korespondence, v níž žalovaná nájemné a energie jako jednu z hrazených položek vypočítává a žalovaný na to nijak nereaguje, svědčí pro závěr, že je srozuměn se shodným režimem, který panoval za společného soužití, tedy účastníci i po rozchodu a opuštění dříve společné domácnosti jedním z nich dál společně hospodaří.

42. Podle § 46 odst. 1 obč. zák. písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

43. Podle § 46 odst. 2 obč. zák., pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině.

44. Podle § 41a odst. 1 obč. zák. má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

45. Podle § 41a odst. 2 obč. zák., má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený.

46. Dále účastníci vždy před pořízením společné věci uzavřeli dohodu, že věc bude„ psána“ na žalovanou, tedy motorové vozidlo a motocykl evidován jako vlastněné žalovanou, a nemovitost zapsána jako vlastnictví žalované v katastru nemovitostí.

47. Z dikce cit. ust. § 41 odst. 2 obč. zák. vyplývá, že v případě, kdy účastníci simulovaným právním úkonem zastírají jiný, tzv. disimulovaný právní úkon, je simulovaný (zastírací) právní úkon pro nedostatek potřebné vůle subjektů skutečně jej uzavřít neplatný, a platným je naopak ten právní úkon, který byl účastníky zastírán, ovšem za podmínky, že skutečně odpovídá vůli subjektů a jsou u něj splněny i ostatní náležitosti požadované zákonem pro jeho platnost.

48. Ve vztahu k nabytému majetku tak soud reflektoval skutečnou vůli účastníků být společnými vlastníky [značka automobilu], motocyklu [značka automobilu], motocyklu [značka automobilu] i garáže, které si účastníci během společného vztahu pořídili a formálně byly vedeny na žalovanou. Pokud je majetek pořizován společně, je nabýván do spoluvlastnictví. Velikost podílů se může lišit (např. jeden partner může vlastnit 1/3 a druhý 2/3), a dle § 137 odst. 2 obč. zák. není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, platí vyvratitelná právní domněnka, že podíly jsou stejné. Protože předmětem řízení nebylo vypořádání podílového spoluvlastnictví, soud podíly účastníků nezjišťoval, neboť jeho úkolem bylo toliko zjistit, zda žalobci svědčí právo na zaplacení žalované částky.

49. Protože žalobce neprokázal, že účastníci uzavřeli dohodu jím tvrzeného obsahu, tedy že se nejpozději při rozchodu dohodli na tom, že žalovaná bude z peněz žalobce hradit výlučně závazky na jeho jméno, a nebylo zjištěno ani to, že by žalobce žalované peníze poukazoval bez právního důvodu, naopak, jak je opakovaně konstatováno shora, soud zjistil, že vůlí stran bylo pořizovat si majetek a hradit závazky související s jeho pořízením společně, a to i po rozchodu účastníků, žalovaná nemohla žalobcem tvrzený neexistující závazek porušit, tím spíše, když žalobce nijak neurčil, na který či které společné závazky jsou peníze zaslány primárně. Finanční příspěvek žalobce však utvrdil soud v přesvědčení, že z úvěrů pořizované věci jsou v režimu podílového spoluvlastnictví účastníků a bude na stranách, aby otázku míry svých podílů a vypořádání nabytého spoluvlastnictví vyřešily.

50. S odkazem na závěry rozvedené výše soudu nezbylo, když žalobci nevzniklo ani právo na vydání bezdůvodného obohacení, jak uváděl, ani právo na náhradu škody, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 93 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 9 060 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 198 841 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na 5-ti soudních jednání, z nichž 3 přesáhla 2 hodiny) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

52. Soud žalobci dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení v běžné pariční lhůtě tří dnů, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.