28 C 264/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 020 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 020 Kč od 10.4.2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 2. 7. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě původní věřitel žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit celkem částku 25 440 Kč, tj. jak jistinu půjčky, tak souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních hotovostních splátkách po 480 Kč do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek. Žalovaný své smluvní závazky řádně neplnil, když na dluh do 7. 7. 2008, tedy 53 týdnů, uhradil pouze 1 980 Kč. Dne 19. 6. 2015 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaných ve výši 23 460 Kč [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015, která ji následně, smlouvou ze dne 24. 8. 2018, postoupila žalující společnosti. Žalovaný byl o změně věřitele informován dopisem ze dne 13. 9. 2018.

2. Žalovaný se k podané žalobě po celé řízení nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 25. 2. 2022, k němuž se ovšem žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku a rejstříku společností vedeného [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] se podává, že [právnická osoba] [anonymizováno] (s. r. o.) je jako obchodní společnost zapsána v příslušném registru.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 vyplývá, že [právnická osoba] žalovaného písemně uvědomila, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 uzavřenou se [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce [číslo] včetně příslušenství ve výši 23 460 Kč bez příslušenství jmenované společnosti. Současně žalovaného vyzvala, aby dluh uhradil do 10 dnů od doručení výzvy na tam uvedený bankovní účet.

7. Dle poštovního podacího archu byla dne 19. 9. 2018 předána k poštovní přepravě jako doporučená zásilka adresovaná žalovanému.

8. Z poštovního podacího archu vyplývá, že dne 30. 7. 2015 byla k poštovní přepravě jako doporučená předána zásilka adresovaná žalovanému.

9. Podle poštovního podacího archu byla dne 17. 2. 2022 předána k poštovní přepravě jako doporučená zásilka adresovaná žalovanému.

10. Z výpisu z internetového bankovnictví se podává, že dne 25. 6. 2015 byla z účtu [právnická osoba] [anonymizováno] odepsána blíže neurčená částka v české měně.

11. Z výpisu ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předmětem postoupení byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] uzavřené dne 2. 7. 2007.

12. Ze smlouvy o půjčce č [číslo] vyplývá, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne 2. 7. 2007 s tím, že [právnická osoba] žalovanému poskytla půjčku 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit [anonymizováno] jak vypůjčenou částku, tak souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, tj. celkem 25 440 Kč, a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, výždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2018 bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizováno] žalovanému písemně oznámila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018 se věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] stala [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaný byl opět vyzván, aby dlužnou částku uhradit na tam uvedený bankovní účet.

14. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 15. 2. 2022 soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení částky 23 460 Kč spolu s příslušenstvím ve lhůtě do 23. 2. 2022, a pro případ jejího marného uplynutí žalovaného poučil, že se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] [anonymizováno]. jako postupníkem dne 11. 6. 2015 je zřejmé, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným [právnická osoba] [anonymizováno].

16. Ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce se krom jiného podává, že RPSN pro půjčky splácené 53 týdnů činí 206,8 % Smluvní podmínky nejsou opatřeny podpisem žalovaného.

17. Z výpisu z obchodního rejstříku [země] bylo zjištěno, že žalující společnost je zapsána po reg. číslem [anonymizováno] [číslo].

18. Ze smlouvy o postoupení pohledávek založené ve správním deníku soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni.

19. Z provedených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:

20. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 2. 7. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě jmenovaná společnost žalovanému v hotovosti předala finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a strany se dohodly, že žalovaný půjčenou částku vrátí spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč v 53 týdenních hotovostních splátkách po 480 Kč, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek s tím, že prvá splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný své povinnosti řádně neplnil, když v 53 týdnech společnosti [právnická osoba] uhradil pouze 1 980 Kč. Jmenovaná společnost postoupila pohledávku za žalovaným sestávající z dlužné jistiny a souhrnného poplatku v celkové výši 23 430 Kč [právnická osoba] [anonymizováno] O této skutečnosti byl žalovaný písemně informován. Tato společnost pak dne 24. 8. 2018 postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, o čemž byl žalovaný rovněž písemně vyrozuměn. Své povinnosti však žalovaný ani v dodatečných lhůtách k plnění, nesplnil. Žalobkyně v žalobě ničeho netvrdila o tom, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a ani z provedených důkazů soud nezjistil, že by tak právní předchůdkyně žalobkyně činila.

21. Protože se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, nemohla být soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Plní-li účastník nedostatečně svou povinnost tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), nemůže být odsouzen k neúspěchu bez toho, aby byl soudem poučen o následcích nesplnění procesních povinností (§ 118a o.s.ř.). Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10 však upravuje ustanovení § 118a o.s.ř. jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). V projednávané věci, kdy soud jen z dosavadních tvrzení žalobkyně a jí předložených listin nemohl mít za to, že předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pro nepřítomnost žalobkyně, potažmo jí zvoleného zástupce u jednání, nemohl být nedostatek žalobních tvrzení a důkazní aktivity zhojen cíleným poučením strany žalující.

22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle ust. §§ 52 a násl. z.č. 40/1964 Sb. účinného v době sjednání smlouvy, tj. občanského zákoníku (dále jen obč. zák.)

23. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

24. Podle ust. § 52 odst. 2 obč. zák. dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

25. Podle ust. § 52 odst. 3 obč. zák. spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

26. Podle §§ 657 a násl. obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí stanovené doby věci stejného druhu. Zákon pamatuje na možnost sjednání úroků v ust. § 658 odst, 1 obč. zák., když při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

27. V době poskytnutí půjčky žalovanému byl účinný zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ze dne 17. srpna 2001, který považoval za spotřebitelský úvěr poskytnutí peněžních prostředků nebo odloženou platbu, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Tento zákon nestanovil pro poskytovatele úvěru – věřitele povinnost zkoumat, zda spotřebitel bude schopen za podmínek stanovených smlouvou o úvěru či půjčce splnit svůj závazek ze smlouvy vzhledem ke svým poměrům majetkovým, výdělkovým, osobním nebo ve vztahu ke svým dalším závazkům. Věřitel neměl povinnost starat se o to, zda spotřebitel bude schopen úvěr splatit.

28. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

29. Ústavní soud vyslovil v nálezu ze dne 26.2.2019, sp zn. III ÚS 4129/18, mimo jiné názor, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v některém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Nerespektování tohoto požadavku může mít vážné důsledky, které působí proti smyslu ochrany spotřebitele, neboť v konečném důsledku vedou k riziku nadměrného zadlužování a platební neschopnosti a mohu být, a v řadě případů skutečně také jsou, příčinami řady protispolečenských jevů, jako je rozpad rodiny, ztráta bydlení nebo vznik závislostí (zejména závislost na pomoci ze strany státní sociální podpory). Dluhovou pastí jsou tak ohroženy zejména osoby, jejichž výše volných finančních prostředků (po odečtení nezbytných výdajů na živobytí z pravidelných příjmů) se blíží hranici životního minima. Uvedený názor má ještě další rovinu a sice tu, že naprosto přehlíží a vylučuje rizikovost při úvěrování. Při neexistenci,,potřeby se rozhodovat“, komu úvěr poskytnout a komu už nikoliv lze prostřednictvím státní moci získat z jakkoliv rizikového obchodu zisk, o čemž svědčí i tento případ, kdy je v roce 2022 obchodovatelná pohledávka, jejíž splatnost nastala v červenci 2007. V právním státě by měla být důsledně dodržována zásada, že mohou být mezery v zákoně, ovšem nemohou být mezery v právu. Ochranu spotřebitele je tak třeba ctít i tam, kde vývoj na trhu úvěrových produktů neměl v zastaralé právní úpravě (zák. č. 321/2001 Sb.) svůj vyvažující aspekt a dovolil i nebankovním subjektům těžit z neznalosti či nerozumu koupěchtivých subjektů.

30. Ze všech shora uvedených důvodů se soud domnívá, že smlouvu o půjčce je třeba v důsledku přímé aplikace výše citovaného nálezu Ústavního soudu za současného užití ust. § 39 obč. zák. považovat za neplatnou, neboť se příčí dobrým mravům, že věřitel přistoupil k uzavření smlouvy o půjčce s někým, o jehož osobních a majetkových poměrech mu nebylo známo zhola nic, a právě nedostatek informací na počátku mohl způsobit, že žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu přestal své povinnosti plnit. Soud vycházel ze zjištěné skutečnosti, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 15 000Kč a dle žalobních tvrzení zaplatil toliko 1 980 Kč.

31. Podle ust. § 451 odst.1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

32. Podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

33. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 13 020 Kč (15 000 Kč – 1 980 Kč) a vzhledem k tomu, že žalovaný byl dne 9. 4. 2022, tedy den následující po dni, kdy se nejpozději poslední den odběrní lhůty mohl seznámit se žalobou, která se jako jediná výzva žalobkyně k plnění dostala do dispozice žalovaného, povinen plnit a ode dne 10. 4. 2022 je v prodlení, soud žalobkyni podle § 1970 přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. Neboť žalobkyni požadovala zákonný úrok z prodlení dle nař. vlády č. 142/1994 Sb., ovšem ke skutečnému prodlení žalovaného došlo později, soud jsa jejím návrhem, který neodporuje nař. vlády č. 351/2013 Sb., vázán, přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení právě ve výši 9 % ročně. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť v řízení byl po provedení kapitalizace požadovaného úroku z prodlení a přisouzeného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku převážně úspěšný žalovaný, jemuž ovšem dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.