28 C 270/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 32 130 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, do 20 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 130 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 230 Kč od 15.6.2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 868,28 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 130 Kč (26 230 Kč a 5 900 Kč) s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 15. 5. 2023, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované, pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku, uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalované poukázala finanční prostředky ve výši 16 600 Kč na jí určený bankovní účet. Dne 23. 5. 2023 žalovaná se žalobkyní uzavřela žádost o navýšení zápůjčky o 3 400 Kč, které byly žalované zaslány na týž účet dne 24. 5. 2023, a žalovaná se zavázala je žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 6 230 Kč do 14. 6. 2023. Žalovaná své povinnosti řádně nesplnila, pročež byla žalobkyní upomínána a byla jí vyúčtována smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 15. 6. 2023 do 5. 4. 2024, tj. 5 900 Kč. Dlužné částky neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě po celé řízení nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 19. 11. 2024, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, pročež soud žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Ke svým měsíčním příjmům a výdajům žalovaná dle předložených dokumentů neuvedla ničeho, žalobkyně ani nepředložila žádnou listinu, z níž by vyplývalo, že by úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy jakýmkoli, tím spíše pak způsobem tvrzeným v žalobě, zkoumala. Protože se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání soudu, zbavili se možnosti vyslechnout poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že své tvrzení dosud neprokázala a vystavuje se tak nebezpečí ztráty sporu.

6. Jak vyplývá ze smlouvy o zápůjčce, žalovaná vyslovila s úvěrovou smlouvou souhlas pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku tzv. digitálním podpisem umožňujícím pomocí PIN kódu, jednoznačnou identifikaci žalované dne 11. 5. 2023. Digitálním podpisem smlouvu opatřila i žalobkyně. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 16 600 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 5 125 Kč do 14. 6. 2023.

7. Dále, jak vyplývá z Dodatku ke smlouvě o úvěru, účastnice uzavřely dodatek ke smlouvě o úvěru č. , RČ, , s nímž žalovaná opět vyslovila souhlas pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku tzv. digitálním podpisem umožňujícím jednoznačnou identifikaci žalované dne 23. 5. 2023. Digitálním podpisem smlouvu opatřila i žalobkyně. Dodatkem došlo k navýšení zápůjčky o 3 400 Kč, tj. na 20 000 Kč celkem a stejně tak k navýšení poplatku o 1 105 Kč, tj. na 6 230 Kč celkem. Datum splatnosti zůstalo nezměněno.

8. Dle výpisu z bankovního účtu žalobkyně žalované poukázala na jí určený bankovní účet částku ve výši 16 600 Kč dne 15. 5. 2023 a ve výši 3 400 Kč dne 24. 5. 2023.

9. Ze sdělení , právnická osoba, . se podává, že dne 15. 5. 2023 byla na účet žalované č. , č. účtu, poukázána částka 16 600 Kč a dne 24. 5. 2023 částka ve výši 3 400 Kč.

10. Žalobkyně tvrdila, že žalovanou opakovaně upomínala, soudu předložila dvě vyhotovení písemných upomínek a předžalobní výzvu, důkaz o tom, že upomínky žalované skutečně zaslala, a nejedná se tak o účelově vytvořenou písemnost, nepředložila. Prvou prokazatelně odeslanou upomínkou byla až předžalobní výzva, která byla dle podacího lístku předána k poštovní přepravě dne 29. 2. 2024. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

11. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:

12. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle §104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 30. 5. 2022, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

16. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

17. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014. Elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání (čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení).

18. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. V projednávaném případě žalobkyně prokázala, že smlouva mezi účastnicemi byla sjednána pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku a žalovaná souhlas se smlouvou vyslovila zadáním autentizačního kódu formou přiděleného PIN, tedy tzv. jiným elektronickým podpisem, a smlouvu lze ještě považovat za uzavřenou písemně. Další povinností žalobkyně bylo zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.

22. Věřitel má povinnost při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti a v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování práv spotřebitele na ochranu jeho osobních údajů. Zjištěny by měly být informace o příjmech spotřebitele ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost, výživu dětí, případně nákladech na již existující závazky. Výsledkem je pak takové zjištění, že s ohledem na frekvenci splátek (týdenní, měsíční či kvartální) zůstane či nezůstane spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. V zásadě nelze zanalyzovat jen jednu stranu rozpočtu spotřebitele (například příjmy) s tím, že výdaje lze přepokládat ve standardní výši. Nelze vycházet jen ze subjektivního popisu spotřebitele, nýbrž jeho tvrzení je nutné konkrétními doklady zobjektivizovat. V tomto případě nelze hovořit o opakovaném prohlášení téhož obsahu, jedná se o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které objektivně a věrohodně vypovídají o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Z logiky věci lze totiž očekávat, že spotřebitel, který chce získat úvěr, má tendenci svou majetkovou situaci prezentovat v lepším světle. Ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Věřitel i s ohledem na princip přiměřenosti nemá povinnost ověřovat pravdivost každého předloženého dokumentu, naopak má povinnost užívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Proces ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by měl zanalyzovat jeho rozpočet a vždy by měl zahrnovat zjištění jeho příjmů i konkrétních výdajů. Proces zjišťování úvěruschopnosti by nebyl úplný, došlo-li by k nedůvodně rozdílnému přístupu mezi žadateli, navíc je nutné vzít v potaz i tu skutečnost, že osoby s vyššími příjmy mají vysoké (mnohdy i excesivní) výdaje.

23. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud. Pokud totiž spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ. Další soukromoprávní sankcí neplatně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru je, že nárok na nesplacenou jistinu úvěru je vázán na novou dobu splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutou anebo soudem určenou), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některými poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

24. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že šetřila úvěruschopnost žalované řádně, tím spíše pak, že žalovaná v době sjednání smlouvy úvěruschopná byla. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání, zbavili se možnosti vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o povinnost tvrdit a prokázat, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a žalovaná byla ke dni uzavření úvěrových smluv úvěruschopná. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž žalobkyně žalobou uplatněný nárok odvozuje, je absolutně neplatná.

25. Věc se však neposoudí podle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 ObčZ, nýbrž dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, neboť upravuje soukromoprávní sankci nepoctivých poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a žalovaný coby spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanou nevyzývala, aby poskytnutou jistinu úvěru dle neplatné smlouvy dle svých schopností vrátila, ani se s ní nepokoušela na době splatnost dohodnout, a žalovaná se k jednání soudu nedostavila a nemohla tak vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinna tvrdit a prokázat, jaké jsou její možnosti k zaplacení dlužné částky, soud žalované uložil dlužnou částku ve výši 20 000 Kč (uhradit ve lhůtě dvaceti měsíců, kterou lze bez znalosti aktuálních osobních i majetkových poměrů žalované považovat vzhledem k výši dlužné částky ještě za přiměřenou možnostem průměrného dlužníka, a tím vyvolal splatnost dosud nesplatné pohledávky.

27. Ve zbývající části předmětu řízení představované poplatkem za sjednání úvěru, náklady spojenými s uplatněním pohledávky, smluvní pokutou i zákonným úrokem z prodlení v celé požadované výši soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 868,28 Kč, přičemž tato částka představuje 24,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,25 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 366 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 130 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.