28 C 274/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 31 575 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 6 575 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 575 Kč od 7. 12. 2024 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 432,44 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 31 575 Kč představující celkovou nesplacenou pohledávku ze spotřebitelského úvěru poskytnutého původním věřitelem žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 19. 9. 2024, č. , hodnota, , v jejímž rámci žalovaná čerpala úvěr ve výši 25 000 Kč, splatný nejpozději dne 6. 12.2024. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, dostala se do prodlení a ke dni zesplatnění zůstala neuhrazena nejen jistina úvěru ve výši 25 000 Kč, ale též smluvní úrok vzniklý do dne splatnosti ve výši 5 750 Kč a smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě ve výši 825 Kč, tedy celkem 31 575 Kč splatných dne 6. 12. 2024. Žalobkyně se dále domáhá přiznání zákonného úroku z prodlení z této částky od 7. 12. 2024, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, do zaplacení. Tvrdí rovněž, že je aktivně legitimována, neboť předmětnou pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní jako postupníkem, přičemž účinky postoupení nastaly připsáním kupní ceny dne 26. 5. 2025. Žalovaná byla k úhradě dluhu marně vyzvána jednak původním věřitelem opakovanými upomínkami, jednak žalobkyní prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025, avšak na výzvy nereagovala a ničeho neuhradila. Součástí žalobního návrhu je též požadavek na náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě po celé řízení nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 5. 2. 2026, k němuž se žádná z účastnic, žalobkyně po předchozí písemné omluvě své zástupkyně, nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle S 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 19. 9. 2024 mezi společností , právnická osoba, , a.s., jako Úvěrujícím, a žalovanou jako klientem, ve znění Dodatku č. , hodnota, , stejně jako z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč, s jednorázovou splatností ke dni 19. 10. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového rozhraní úvěrujícího a podpis klienta byl nahrazen zadáním jedinečného ověřovacího SMS kódu zaslaného na mobilní telefon žalovaného.

6. Z téže smlouvy dále vyplynulo, že mezi smluvními stranami byl sjednán úrok z úvěru ve výši 279,83 %, tj. 5 750 Kč.

7. Z obsahu smlouvy je rovněž zřejmé, že jednorázová splátka úvěru činila 30 750 Kč při roční procentní sazbě nákladů (RPSN) ve výši 1 141,20 %.

8. Z výpisu z běžného účtu u banky , Anonymizováno, , a. s. se podává, že dne 19. 9. 2024 byla ve prospěch účtu č. , č. účtu, pod VS: , var. symbol, poukázána částka 25 000 Kč.

9. Ze sdělení společnosti , Anonymizováno, Banka, a.s., vyžádaného soudem, soud zjistil, že na bankovní účet č. , č. účtu, , vedený na jméno žalované, byla dne 19. 9. 2024 připsána částka 25 000 Kč, a to z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno , právnická osoba, , a.s.

10. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 ve znění dodatků soud zjistil, že společnost , právnická osoba, , a.s., jako postupitel, postoupila na žalobkyni , Jméno žalobkyně, ., mimo jiné pohledávku za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, a že žalobkyně se tak ke dni účinnosti postoupení stala jejím věřitelem.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025 a výzvy k úhradě z téhož dne bylo zjištěno, že původní věřitel dopisem žalovanou uvědomil, že pohledávku ve výši 34 725 Kč z výše označené úvěrové smlouvy postoupil žalobkyni a právní zástupce žalobkyně samostatným dopisem žalovanou vyzval k jejímu zaplacení a poučil jej, že v případě marného uplynutí třídenní lhůty se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

12. Jelikož si skutečnosti vyplývající z uvedených listin vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , potvrzení o provedení transakce a ze sdělení , Anonymizováno, Bank a. s. soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované jako spotřebiteli dne 19. 9. 2024 neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč s úrokem 279,83 % ročně. Tato smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle ustálené judikatury je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda byla úvěruschopnost spotřebitele řádně posouzena, a to i v případě, že žalovaný zůstává ve sporu pasivní. Tento závěr vyplývá z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie, podle něhož články 8 a 23 směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele (srov. článek v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221, , tituly před jménem, , právnická osoba, , , tituly za jménem, ).

18. Žalobkyně ani její zástupce se k jednání nedostavili, a proto se zbavili možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak dosud řádně netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním způsobem před uzavřením úvěrové smlouvy původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného a že žalovaný ke dni uzavření smlouvy úvěruschopný byl.

19. Z žádného z předložených důkazů nevyplývá, že by původní věřitel provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména že by zkoumal jeho pravidelné příjmy a výdaje na bydlení, dopravu a jiné pravidelné výdaje, jak vyžaduje § 86 odst. 2 ZoSÚ. Pouhá lustrace z registrů dlužníků, jež nadto rovněž nebyla doložena, není pro řádné posouzení úvěruschopnosti dostatečná.

20. Podle judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 11. 2023 nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. V daném případě skutečnost, že žalovaný nesplatil poskytnutý úvěr ani částečně, svědčí o jeho neschopnosti úvěr splácet již v době uzavření smlouvy.

21. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

22. Jak vyplývá z ustálené judikatury, jedná se o absolutní neplatnost smlouvy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. SR 10/2023 publikované v Soudních rozhledech 10/2023, s. 311). Při výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona, ale je třeba zohlednit účel a smysl zákona, systematickou souvislost a unijní právo. Záměrem zákonodárce bylo posílení ochrany spotřebitele jakoslabší smluvní strany a posílení principu zodpovědného úvěrování. Pouze absolutní neplatnost představuje dostatečně účinnou sankci.

23. Podle § 1796 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z."), kdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jiného a dá si nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, je právní jednání neplatné.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.

25. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 11. 11. 2004 judikoval: „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“26. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 Nejvyšší soud dále uvedl: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné.“27. V rozhodnutí ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 20 Cdo 3218/2024 Nejvyšší soud zdůraznil, že při posuzování spotřebitelských smluv nelze odhlédnout od ostatních ujednání a smlouvu je nutno posuzovat jako celek za účelem zjištění, zda ujednání v celém komplexu negenerují výrazně nerovnocenný právní vztah (srov. rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 4601/2008).

28. Na základě provedených listinných důkazů měl soud za prokázané, že původní věřitel poskytl žalované jako spotřebiteli dne 19. 9. 2024 neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 24 000 Kč s jednorázovou splatností ke dni 19. 10. 2024. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla sjednána úroková sazba ve zjevně nepřiměřené výši 279,83 % ročně a roční procentní sazba nákladů byla smluvně určena rovněž excesivně ve výši 1 141,20 %.

29. V projednávané věci činila cenová zátěž spotřebitele 279,83 % ročně, tj. 5 750 Kč za jeden měsíc. Takové nastavení cenových podmínek soud hodnotí jako zjevně nepřiměřené, a to i s přihlédnutím k délce úvěrového vztahu, výši poskytnuté jistiny a postavení žalované jako spotřebitele bez vyjednávací možnosti ovlivnit obsah smlouvy.

30. Soud proto uzavírá, že ujednání o úroku ve spojení s excesivní výši RPSN vede k nepřiměřené ceně plnění ve smyslu § 1796 o. z. a současně zakládá rozpor s požadavkem poctivosti a transparentnosti smluvních podmínek ve spotřebitelských vztazích (§ 1811 a § 1813 o. z.). V této části proto nelze ujednání o úroku z úvěru považovat za platné a vymahatelné. RPSN 1 141,20 % je hodnotou zcela extrémní.

31. Jedná se tedy o excesivní případ, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem, a to i s přihlédnutím k vyšší míře rizikovosti u spotřebitelských úvěrů poskytovaných osobám v obtížné finanční situaci. Takto vysoký úrok hrubě odporuje dobrým mravům a generuje výrazně nerovnocenný právní vztah mezi poskytovatelem a spotřebitelem.

32. Skutečnost, že žalovaná nebyla schopna úvěr splatit, svědčí o tom, že se nacházela v obtížné finanční situaci, kterou poskytovatel zneužil ke sjednání lichvářského úroku.

33. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, je neplatná i podle § 1796 odst. 1 a § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor s dobrými mravy v důsledku sjednání lichvářského úroku.

34. Oba shora rozvedené důvody neplatnosti vedou k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. V případě, že by nebylo možné dovodit neplatnost podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, byla by smlouva neplatná podle § 1796 odst. 1 a § 580 odst. 1 o. z. pro lichvu a rozpor s dobrými mravy.

35. Nároky z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je třeba vypořádat podle § 87 odst. 1 věty druhé a odst. 2 ZoSÚ ve spojení s § 2993 o. z., který upravuje bezdůvodné obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální úpravou k obecnému režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z.

36. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z neplatné smlouvy nemůže žalobkyni náležet žádný další smlouvou upravený nárok, zejména smluvní úrok, poplatky nebo sankce. Žalobkyně má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny.

37. Žalobkyně prokázala, že je právní nástupkyní právního předchůdce a tím i nositelkou hmotného práva (§ 1879 o. z.), který poskytl žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Smluvní úrok ve výši 279,83 Kč žalobkyni vzhledem k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nenáleží. Soud proto žalobě co do částky 6 575 Kč, jakož i z ní jdoucího příslušenství, vyhovět nemohl a v tomto rozsahu ji zamítl.

38. Hmotněprávní splatnost bezdůvodného obohacení se posuzuje podle speciální úpravy v § 87 ZoSÚ. Ke splatnosti zároveň nedojde dříve než na základě výzvy poskytovatele k plnění podle § 1958 odst. 2 o. z. (srov. článek , tituly před jménem, , adresa, , , tituly za jménem, v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221).

39. Výzva k plnění je tedy nutnou podmínkou vzniku povinnosti plnit. Podle § 1958 odst. 2 o. z. není-li sjednána doba plnění, plní se na výzvu, a to bez zbytečného odkladu po takové výzvě. Teprve od okamžiku doručení výzvy do dispozice dlužníka začíná běžet „doba přiměřená možnostem spotřebitele" podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

40. V projednávané věci byla jako výzva k plnění předložena pouze předžalobní výzva k úhradě, jejíž odeslání je prokázáno pouze poštovním podacím archem. Podací arch však prokazuje pouze předání zásilky k poštovní přepravě, nikoliv její doručení do dispozice adresáta.

41. Za prvou prokazatelně doručenou výzvu k plnění lze tedy považovat až samotnou žalobu, která byla žalované doručena spolu s předvoláním k jednání.

42. Žalovaná v řízení zůstala zcela pasivní, nevyjádřila se ke svým majetkovým poměrům ani ke svým možnostem hradit dlužnou částku. Mezi účastníky tak nevznikl „spor” ve smyslu § 87 odst. 2 ZoSÚ o tom, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele. Za takových okolností soud postupuje výhradně podle kritéria uvedeného v § 87 odst. 1 ZoSŰ (srov. článek , tituly před jménem, , adresa, , , tituly za jménem, v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221).

43. Podle judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) platí, že pokud žalovaný zůstane v řízení pasivní a soud rozhoduje jen podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, pak rozsudek, kterým soud stanoví lhůtu k plnění, má konstitutivní povahu teprve jím je stanovena splatnost dlužné jistiny. Z toho vyplývá, že žalovaná se do vyhlášení rozsudku nemohla ocitnout v prodlení s plněním a nárok na úrok z prodlení může vzniknout až po marném uplynutí lhůty stanovené tímto rozsudkem.

44. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z., ten nemohl být žalobkyni přiznán za vymezené období od 7. 12. 2024 do zaplacení ani z částky 25 000 Kč, neboť splatnost zbývající části jistiny u neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru doposud nenastala.

45. Jelikož se žalovaná k jednání soudu nedostavila, nemohla poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je povinna tvrdit a prokázat, jaké jsou její možnosti k zaplacení dlužné částky. Žalovaná ve věci netvrdila nic o svých aktuálních majetkových poměrech, příjmech či výdajích, na základě čehož by bylo možné konkretizovat „dobu přiměřenou jejím možnostem” ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud proto nemá dostatečný skutkový podklad pro přesné určení doby, která by byla přiměřená aktuálním možnostem žalované. Za této situace soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. obecnou procesní lhůtu tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, v níž je žalovaná povinna dlužnou jistinu uhradit. V běžných případech (u deklaratorních rozsudků) procesní lhůta podle § 160 o.s.ř. nemá vliv na hmotněprávní splatnost, která již nastala dříve. V případě rozhodování podle § 87 odst. 1 ZoSÚ má však rozsudek konstitutivní charakter a teprve jím se stanovuje hmotněprávní splatnost. Hmotněprávní splatnost dlužné jistiny proto nastává až uplynutím lhůty stanovené tímto rozsudkem.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná z 79,18 %, nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení ve výši 2 432,44 Kč, což odpovídá 58,36 % jejich celkové výše po zohlednění úspěchu žalované v rozsahu 20,82 %. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 264 Kč a náklady právního zastoupení, kdy advokátovi přísluší odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty 31 575 Kč, a to 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby učiněných před podáním návrhu, spolu se třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K takto určené částce 2 400 Kč náleží rovněž DPH ve výši 21 %, tj. 504 Kč. Celková výše nákladů žalobkyně tak činí 4 168 Kč, z nichž vzhledem k poměru úspěchu byla žalobkyni přiznána částka 2 432,44 Kč. V řízení bylo žalobě vyhověno co do 25 000 Kč, zatímco co do částky 6 575 Kč z celkově uplatněných 31 575 Kč byla žaloba zamítnuta. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť žaloba byla podána prostřednictvím elektronického formuláře a skutkový základ sporu vykazuje znaky opakovaného, skutkově obdobného nároku uplatňovaného týmž žalobcem ve velkém množství případů. Z toho důvodu se jedná o typově shodné úkony právní služby, jejichž povaha odůvodňuje snížení odměny advokáta podle § 14b a. t., jenž je pro tyto situace zvláštní úpravou.