28 C 279/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 18 816 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 6 816 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 800 Kč od 13.12.2023 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč, do 12 měsíců od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 675,77 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 7. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 18 816 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně na základě internetové žádosti a vyplnění registračního formuláře žalovanou, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované, uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a poskytla jí úvěr, a to dne 9. 8. 2023 a dne 10. 8. 2023, na účet č. , č. účtu, pod VS: , RČ, . Žalobkyně nabízela úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru a doba splatnosti úvěru. Následně vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla, e-mailové adresy a čísla bankovního účtu. Žalovaná dále uvedla heslo pro přístup ke svému uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formuláře s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. K ověření žalovanou uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a dále se zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 1Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž byl označen jako ověřovací platba. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou a žalovaná jej měla splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 8. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dle tvrzení žalobkyně dostala do prodlení s úhradou úvěru. V poslední upomínce ze dne 9. 12. 2023 byla informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 12. 12. 2023 a vyzvána k jeho úhradě. Vzhledem k prodlení žalované byla upomenuta ještě právním zástupcem žalobkyně dne 29. 5. 2024.

2. Žalovaná se po celé řízení k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 26. 11. 2024, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Ze skenu občanského průkazu žalované se podává, že žalobkyně má sken občanského průkazu žalované ve své dispozici.

6. Z skenu rodného listu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje kopií rodného listu žalované.

7. Z Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory soud zjistil, že Úřad práce ČR – Krajská pobočka v Ústí nad Labem ze dne 16. 9. 2022 vyplývá, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek na dítě , jméno FO, , nar. 2022, ve výši 11 400 Kč měsíčně a žalované bude vyplácen až do září 2024.

8. Z poštovních poukázek typu B se podává, že dne 12. 5. 2023 byla žalované Úřadem práce ČR poukázána částka 12 400 Kč představující rodičovský příspěvek za měsíc 4/23 a dávka náhradního výživného za měsíc 4/23. Dne 13. 6. 2023 byla žalované Úřadem práce ČR poukázána částka 8 281 Kč jako součet dávek – náhrady výživného za měsíc 5/23, příspěvku na bydlení za měsíc 5/23, přídavku na dítě r.16 za 5/23 a přídavku na dítě r.22 za 5/23 a rodičovského příspěvku za měsíc 5/23. Dne 12. 7. 2023 byla žalované Úřadem práce poukázána částka 17 281 Kč jako součet dávek – příspěvku na bydlení za měsíc 6/23, přídavku na dítě r.16 za měsíc 6/23, přídavku na dítě r.22 za měsíc 6/23 a rodičovského příspěvku za měsíc 6/23. Dne 24. 7. 2023 byla žalované Úřadem práce poukázána částka 1 000 Kč jako náhrada výživného.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 126941 Kč uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou se podává, že jejím předmětem je poskytnutí bezhotovostního úvěru až do výše 20 000 Kč s tím, že dnem poskytnutí úvěru je 9. 8. 2023, přičemž je možné opakované čerpání a úvěr je poskytnut na dobu neurčitou, až do úplného splacení jistiny. Úvěr je úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % p. m. (tj. měsíčně) a RPSN činí 5 535,53 %. U žalované je uveden bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouva je opatřena datem uzavření 9. 8. 2023 prostým elektronickým podpisem žalované (uvedení jména a příjmení žalované strojopisem). Ze smlouvy ani jiné žalobkyní předložené listiny nevyplývá, že by žalovaná vyjadřovala souhlas s obsahem dokumentu zadáním jakéhokoli autentizačního kódu umožňujícího jeho bližší identifikaci ke konkrétnímu časovému okamžiku.

10. Z výpisu z účtu vedeného u ČSOB a. s. pod č. , č. účtu, pod názvem , právnická osoba, bylo zjištěno, že dne 9. 8. 2023 byla na vrub účtu zaúčtována odchozí okamžitá úhrada ve výši 9 500 Kč poukázaná na účet č. č. , č. účtu, pod VS: , RČ, .

11. Z výpisu z účtu vedeného u ČSOB a. s. pod č. , č. účtu, pod názvem , právnická osoba, bylo zjištěno, že dne 10. 8. 2023 byla na vrub účtu zaúčtována odchozí okamžitá úhrada ve výši 2 500 Kč poukázaná na účet č. č. , č. účtu, pod VS: , RČ, .

12. Ze sdělení air bank, a. s. ze dne 29. 10. 2024 soud zjistil, že na účet č. č. , č. účtu, pod VS: , RČ, byla dne 9. 8. 2023 a nejbližší následující pracovní dny poukázána částka 9 500 Kč a 2 500 Kč.

13. Jak vyplývá z listiny označené jako Zesplatnění dluhu, dne 9. 12. 2023 žalobkyně vyhotovila výzvu, jíž žalovanou vyzvala k zaplacení částky 35 869 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 5. 2024 se podává, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 38 775,67 Kč jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 9. 8. 2023 a náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 10 744 Kč v dodatečné lhůtě, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

15. Dle podacího lístku zástupce žalobkyně předal výzvu adresovanou žalovanému dne 29. 5. 2024 k poštovní přepravě jako doporučenou zásilku.

16. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

17. Žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru a při jednání o uzavření smlouvy žalobkyni poskytla sken svého občanského průkazu, rodného listu, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory – rodičovského příspěvku, poštovní poukázky o vyplacení dávek státní sociální podpory za tři po sobě jdoucí měsíce (duben, květen a červen 2023). Z těch bylo lze zjistit, že žalovaná je na rodičovské dovolené, má dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem (rok narození 2016 a rok narození 2022) a a za uvedené období hospodařila s částkou 17 – 18 tis. Kč měsíčně. Výši mandatorních výdajů žalované žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala. Je alarmující, že žalobkyně způsob, jakým žalovaná po tři měsíce před podáním žádosti o úvěr hospodařila, zcela záměrně pominula, tím spíše v situaci, když žalovaná jako samoživitelka pečující o dvě nezletilé děti, odkázaná na dávky státní sociální podpory, při podmínkách nastavených úvěrovou smlouvou zjevně úvěruschopná být nemohla, a na základě uzavřené smlouvy opatřené jen strojopisovým podpisem žalované na její bankovní účet poukázala dne 9. 8. 2023 a 10. 8. 2023 finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Dne 9. 12. 2023 žalobkyně vyhotovila výzvu, jíž žalovanou vyzvala k zaplacení částky 35 869 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy, dne 29. 5. 2024 žalovanou k zaplacení vyzval právní zástupce žalobkyně a výzvu týž den předal k poštovní přepravě jako doporučenou zásilku.

18. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:

19. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014. Elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání (čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení).

20. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

22. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

23. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

24. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 9. 8. 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla úvěr tak, že peněžité prostředky ve výši 9 500 Kč a 2 500 Kč poukázala na jí určený účet. Žalovaná se měla smlouvou zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalované; je opatřena prostým slovním údajem jména a příjmení žalované, autentizační kód či jiná forma bližší identifikace žalované chybí. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně nejenže nevěděla/neověřila, kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, zadával údaje a vyjadřoval souhlas s předloženým návrhem smlouvy o úvěru, ale současně není zajištěno, že žalobkyní předložený dokument je právě tím dokumentem, který byl žalované (pakliže se skutečně o žalovanou jednalo) předložen k podpisu a obsah tohoto dokumentu dodatečně nikdo nezměnil.

27. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ, že takovým podpisem jednající uznal jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze. Že žalovaná úvěrovou smlouvu podepsala, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná.

28. Žalobkyně sice v řízení nabídla nepřímé důkazy v podobě skenu občanského průkazu či rodného listu, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory a poštovní poukázky adresované žalované. Ovšem i v případě, kdy lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná (nikoli její manžel, druh či jiný příslušník domácnosti). Žalobkyně však ničeho neprokázala a svou nepřítomností u jednání soudu se vzdala možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř o nutnosti označit důkazy na podporu tvrzení, že smlouvu uzavřela právě žalovaná (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy, ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

29. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky z úvěru, smluvní pokuta, upomínací poplatky…) tak nelze považovat za důvodné.

30. I přes vyslovenou neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatek písemné formy soud rovněž nemohl přehlédnout, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet, když nezjišťovala její náklady a pouze na základě zjištěných příjmů nepřiměřeně uzavřela, že žalovaná úvěruschopná je.

31. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Věřitel má povinnost při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti a v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování práv spotřebitele na ochranu jeho osobních údajů. Zjištěny by měly být informace o příjmech spotřebitele ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost, výživu dětí, případně o nákladech na již existující závazky. Výsledkem je pak takové zjištění, že s ohledem na frekvenci splátek (týdenní, měsíční či kvartální) zůstane či nezůstane spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. V zásadě nelze zanalyzovat jen jednu stranu rozpočtu spotřebitele (například příjmy) s tím, že výdaje lze přepokládat ve standardní výši. Nelze vycházet jen ze subjektivního popisu spotřebitele, nýbrž jeho tvrzení je nutné konkrétními doklady zobjektivizovat. V tomto případě nelze hovořit o opakovaném prohlášení téhož obsahu, jedná se o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které objektivně a věrohodně vypovídají o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Z logiky věci lze totiž očekávat, že spotřebitel, který chce získat úvěr, má tendenci svou majetkovou situaci prezentovat v lepším světle. Ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Věřitel i s ohledem na princip přiměřenosti nemá povinnost ověřovat pravdivost každého předloženého dokumentu, naopak má povinnost užívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Proces ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by měl zanalyzovat jeho rozpočet a vždy by měl zahrnovat zjištění jeho příjmů i konkrétních výdajů. Proces zjišťování úvěruschopnosti by nebyl úplný, došlo-li by k nedůvodně rozdílnému přístupu mezi žadateli, navíc je nutné vzít v potaz i tu skutečnost, že osoby s vyššími příjmy mají vysoké (mnohdy i excesivní) výdaje.

34. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud. Pokud totiž spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ. Další soukromoprávní sankcí neplatně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru je, že nárok na nesplacenou jistinu úvěru je vázán na novou dobu splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutou anebo soudem určenou), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některými poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

35. V projednávané věci žalobkyně vycházela sice z částečně doložených příjmů žalované, nezkoumala však její poměry, ani výdajovou stránku rozpočtu. Žalobkyně se nezabývala tím, jaké jsou pravidelné výdaje žalované na bydlení, stravu, dopravu do zaměstnání, neřešila, ke komu a v jaké výši má žalovaná vyživovací povinnost. Bylo na místě, aby si žalobkyně vyžádala nájemní smlouvu či doklad o vlastnictví předmětu bydlení, aktuální evidenční list, dále pak výpisy z bankovního účtu žalované za alespoň tři po sobě jdoucí měsíce, to však neudělala. Soud je proto přesvědčen, že z listin, které měla žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy k dispozici, nemohla dospět k ustálenému přesvědčení, že žalovaná je skutečně schopna při stanovené úrokové sazbě a RPSN měsíční splátky hradit. Žalobkyně tedy neprokázala, že šetřila úvěruschopnost žalované řádně, a tím spíše pak, že žalovaná v době sjednání smlouvy úvěruschopná byla. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž žalobkyně žalobou uplatněný nárok odvozuje, je absolutně neplatná i pro porušení povinnosti dle ust. § 86 ZoSÚ, a plnění, která si strany na jejím základě poskytly, je třeba kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení.

36. Věc se však neposoudí podle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 ObčZ, Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, neboť upravuje soukromoprávní sankci nepoctivých poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a žalovaný coby spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Žalobkyně prokázala, že žalované poukázala 12 000 Kč, a je tak ve věci aktivně legitimována domáhat se nároku na vrácení jistiny úvěru z neplatné smlouvy. Protože žalovaná dle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatila, žalovaná se k jednání nedostavila a tvrzení žalobkyně nevyvrátila, soud uzavřel, že žalovaná je povinna žalobkyni vydat právě částku ve výši 12 000 Kč.

38. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanou nevyzývala, aby poskytnutou jistinu úvěru dle neplatné smlouvy v určité lhůtě vrátila, nepokoušela se s ní na splatnosti poskytnutého plnění dohodnout, a žalovaná se k jednání soudu nedostavila a nemohla tak vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinna tvrdit a prokázat, jaké jsou její možnosti k zaplacení dlužné částky, soud žalované uložil dlužnou částku uhradit ve lhůtě 12 měsíců, kterou lze bez znalosti aktuálních osobních i majetkových poměrů považovat vzhledem k výši dlužné částky ještě za přiměřenou možnostem průměrného dlužníka i schopnostem a možnostem žalované vyplývajícím z obsahu spisu, a tím vyvolal splatnost dosud nesplatné pohledávky.

39. Ve zbývající části předmětu řízení představované úroky z úvěru, smluvní pokutou i zákonným úrokem z prodlení v celé požadované výši soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 675,77 Kč, přičemž tato částka představuje 27,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 63,78 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 300 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 816 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.