28 C 283/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 12. 2016 do 20. 8. 2021 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 31. 10. 2016 elektronicky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel žalovanému poskytl a na její bankovní účet pod VS shodným s rodným číslem žalované vyplatil částku 2 000 Kč, která měla být splacena nejpozději dne 30. 11. 2016. Pohledávku za žalovaným postoupil původní věřitel smlouvou ze dne 1. 1. 2021 žalobkyni. Ta žalovaného o zaplacení prostřednictvím svého zástupce upomenula, a však marně. V průběhu řízení žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného původní věřitel ověřoval lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, s čímž žalovaný uzavřením smlouvy souhlasil. Odesláním žádosti o úvěr pak žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a je schopna zápůjčku splatit, a své možnosti řádně zvážil. Původní věřitel tak neměl pochybnosti o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Soud ve věci nařídil jednání na 3. 2. 2022, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu přezkoumal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že původní věřitel, společnost [právnická osoba] disponuje osobními údaji žalovaného, které zanesl do formuláře smlouvy o zápůjčce žalovaným nepodepsaného. Dne 31. 10. 2016 byla z účtu jmenované společnosti odepsána částka 2 000 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] pod VS [číslo] které je shodné s rodným číslem žalovaného. Podle smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní dne 1. 1. 2021 původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, což, jak je zřejmé z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 a podacího lístku z téhož dne, žalovanému písemně oznámil a týž den prostřednictvím svého zástupce žalovaného vyzval k zaplacení. Plní-li účastník nedostatečně svou důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), nemůže být odsouzen k neúspěchu bez toho, aby byl soudem poučen o následcích nesplnění procesních povinností (§ 118a o.s.ř.). Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn.

III. ÚS 2848/10 však upravuje ustanovení § 118a o.s.ř. jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. Března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). V projednávané věci, kdy soud jen z žalobkyní předložených jistin nemohl mít tvrzené skutečnosti za prokázané, a pro nepřítomnost žalobkyně, potažmo jí zvoleného zástupce u jednání, nemohl být nedostatek důkazní aktivity zhojen cíleným poučením strany žalující, soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně tvrzené skutečnosti o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s konkrétním obsahem neprokázala. Právním posouzením shora uvedeného skutkového závěru dospěl soud závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o zápůjčce (o spotřebitelském úvěru), a to ani tím způsobem, o kterém se žalobkyně zmiňovala v žalobě, tedy distančním způsobem za použití prostředků komunikace na dálku. Podle ust. § 1723 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen o. z., závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému obohacení vydat. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V projednávané věci soud žalobkyni uvěřil, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému poukázala na účet částku ve výši 2 000 Kč, na níž dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho. Protože žalobkyně, jak uvedeno shora, vznik smlouvy neprokázala, má vůči žalovanému pouze právo na zaplacení toho, co mu bez právního důvodu plnila, tedy částky 2 000 Kč. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 2 000 Kč, a vzhledem k tomu, že žalovaný byl dne 20. 8. 2021, tedy dne následujícího, kdy se poslední den odběrní lhůty mohl seznámit se žalobou, která je prvou výzvou k plnění, jež se dostala do dispozice žalovaného, povinen plnit, soud žalobkyni podle § 1970 přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení od prvého dne prodlení žalovaného, tj. od 21. 8. 2021. Neboť žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, soud vázán jejím návrhem přisoudil žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne 21. 8. 2021 právě v této výši, jež současně neodporuje nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v převážné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.