28 C 32/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 89 318,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 52 037 Kč, a to do 24 (slovy: dvaceti čtyř) měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 37 281,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 544,85 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 88 518,90 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 012,78 Kč od 26. 10. 2023 do 15. 1. 2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 89 318,90 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 1. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 89 318,90 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastnicemi byla dne 2. 1. 2022, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované, uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Dle smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy však maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná se naproti tomu zavázala takto poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za něj úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 90 000 Kč, a žalovaná byla povinna poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,05 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. Během úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem částku ve výši 94 800 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 42 763 Kč. Jelikož žalovaná porušila závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1 ÚP úvěr zesplatnit a to ke dni 11. 10. 2023. Žalovaná po zesplatnění úvěru uhradila na svůj dluh pouze částku 5 541 Kč, a její závazek tak činí 89 318,90 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 88 518,90 Kč, nákladů na vymáhání 300 Kč definovaných ve smlouvě a smluvních pokut ve výši 500 Kč požadovaných rovněž v souladu se smlouvou. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, ani na tu však žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 23. 5. 2024, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně a její zástupce po předchozí písemné omluvě, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z provedených důkazů má soud za prokázané tyto skutečnosti:

5. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, označené jako , Anonymizováno, půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, vyplynulo, že žalovaná dne 2. 1. 2022 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku stvrdila svůj souhlas se zněním smlouvy zadáním autentizačního kódu, a tím se se žalobkyní dohodla na poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru až do výše 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni splácet spolu s ročním úrokem ve výši 27,88 % v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,05 % z úvěrového rámce, tj. 1 523 Kč, vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci prvého čerpání. Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že žije v podnájmu, je vyučena, žije v družském poměru a jako zaměstnanec společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, dosahuje čistého měsíčního příjmu 21 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činí 27 000 Kč. Náklady žalované zjišťovány nebyly. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, k jednání, zbavila se žalobkyně možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud neprokázala, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované řádně a žalovaná byla schopna smlouvou sjednaný úvěr splácet.

6. Podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta zpracovaného oddělením řízení rizik žalobkyně a výkladem metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je zřejmé, že žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých jí žalovanou při uzavírání smlouvy a dále učinila dotaz na žalovanou v registrech dostupných žalobkyni (NRKI, CEE, MVCR)

7. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná provedla prvé čerpání dne 17. 1. 2022 v částce 50 000 Kč. Žalovaná řádně splácela, další čerpání provedla dne 27. 7. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 29. 9. 2022 ve výši 20 000 Kč, dne 17. 10. 2022 ve výši 9 000 Kč, dne 18. 10. 2022 ve výši 5 000 Kč, dne 19. 10. 2022 ve výši 3 000 Kč. Na úhradu dluhu včetně běžných splátek žalovaná postupně poukázala 42 763 Kč. Bez sankcí žalovaná celkem vyčerpala 94 800 Kč a na úhradu úvěru žalobkyni poukázala 42 763 Kč.

8. Jak je zřejmé s výzvy ke splacení úvěru ze dne 11. 10. 2023 adresované žalované, žalobkyně žalovanou písemně vyzvala ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy č. , hodnota, v celkové výši 100 094,35 Kč na tam uvedený účet v dodatečné lhůtě 14 dnů od sepisu výzvy, jinak se žalobkyně obrátí na soud.

9. Dle poštovního podacího archu byla doporučená zásilka adresovaná žalované předána k poštovní přepravě dne 12. 10. 2023.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 11. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovanou písemně vyzval k zaplacení částky ve výši 99 498,91 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy č. , hodnota, nejpozději do 13. 11. 2023, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

11. Z poštovního podacího archu se podává, že zástupce žalobkyně předal zásilku adresovanou žalované k poštovní přepravě jako doporučenou dne 7. 11. 2023.

12. Vzhledem k tomu, že si jednotlivé skutečnosti vyplývající z provedených listin vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

13. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

14. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle §104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

18. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

19. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014. Elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání (čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení).

20. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. V projednávaném případě žalobkyně prokázala, že smlouva mezi účastnicemi byla sjednána pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku a žalovaná souhlas se smlouvou vyslovila zadáním autentizačního kódu formou přiděleného PIN, tedy tzv. jiným elektronickým podpisem, a smlouvu lze ještě považovat za uzavřenou písemně. Další povinností žalobkyně bylo zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.

24. Věřitel má povinnost při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti a v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování práv spotřebitele na ochranu jeho osobních údajů. Zjištěny by měly být informace o příjmech spotřebitele ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost, výživu dětí, případně nákladech na již existující závazky. Výsledkem je pak takové zjištění, že s ohledem na frekvenci splátek (týdenní, měsíční či kvartální) zůstane či nezůstane spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. V zásadě nelze zanalyzovat jen jednu stranu rozpočtu spotřebitele (například příjmy) s tím, že výdaje lze přepokládat ve standardní výši. Nelze vycházet jen ze subjektivního popisu spotřebitele, nýbrž jeho tvrzení je nutné konkrétními doklady zobjektivizovat. V tomto případě nelze hovořit o opakovaném prohlášení téhož obsahu, jedná se o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které objektivně a věrohodně vypovídají o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Z logiky věci lze totiž očekávat, že spotřebitel, který chce získat úvěr, má tendenci svou majetkovou situaci prezentovat v lepším světle. Ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Věřitel i s ohledem na princip přiměřenosti nemá povinnost ověřovat pravdivost každého předloženého dokumentu, naopak má povinnost užívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Proces ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by měl zanalyzovat jeho rozpočet a vždy by měl zahrnovat zjištění jeho příjmů i konkrétních výdajů. Proces zjišťování úvěruschopnosti by nebyl úplný, došlo-li by k nedůvodně rozdílnému přístupu mezi žadateli, navíc je nutné vzít v potaz i tu skutečnost, že osoby s vyššími příjmy mají vysoké (mnohdy i excesivní) výdaje.

25. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud. Pokud totiž spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ. Další soukromoprávní sankcí neplatně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru je, že nárok na nesplacenou jistinu úvěru je vázán na novou dobu splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutou anebo soudem určenou), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některými poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

26. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že šetřila úvěruschopnost žalované řádně, tím spíše pak, že žalovaná v době sjednání smlouvy úvěruschopná byla. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání, zbavili se možnosti vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o povinnost tvrdit a prokázat, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a žalovaná byla ke dni uzavření úvěrových smluv úvěruschopná. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž žalobkyně žalobou uplatněný nárok odvozuje, je absolutně neplatná.

27. Věc se však neposoudí podle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 ObčZ, nýbrž dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, neboť upravuje soukromoprávní sankci nepoctivých poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a žalovaný coby spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanou nevyzývala, aby poskytnutou jistinu úvěru dle neplatné smlouvy dle svých schopností vrátila, ani se s ní nepokoušela na době splatnost dohodnout, a žalovaná se k jednání soudu nedostavila a nemohla tak vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinna tvrdit a prokázat, jaké jsou její možnosti k zaplacení dlužné částky, soud žalované uložil dlužnou částku ve výši 52 037 Kč (tj. rozdíl mezi poskytnutým úvěrem ve výši 94 800 Kč a uhrazenou částkou ve výši 42 763 Kč) uhradit ve lhůtě dvaceti čtyř měsíců, kterou lze bez znalosti aktuálních osobních i majetkových poměrů žalované považovat vzhledem k výši dlužné částky ještě za přiměřenou možnostem běžného dlužníka, a tím vyvolal splatnost dosud nesplatné pohledávky.

29. Ve zbývající části předmětu řízení představované úrokem z úvěru, poplatky, zákonným úrokem z prodlení v celé požadované výši soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich zaplacení nepřiznal, neboť jak žalobkyně, tak žalovaná v řízení dosáhly v zásadě obdobného úspěchu.