28 C 321/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 27 630,68 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 5 129,76 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 22 500,92 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 500,92 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 464,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 27 630,68 Kč s příslušenstvím jako součet dlužné jistiny a úroku z úvěru ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku dne 3. 7. 2023 a smluvní pokuty za nesplácení úvěru dle uvedené smlouvy, na jejíž zaplacení žalobkyně právo upomínkou ze dne 26. 9. 2024.

2. Žalovaný se k podané žalobě po celé řízení nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 13. 2. 2025, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku k žalobkyni bylo zjištěno, že žalobkyně je obchodní společností zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze v oddíle C, vložka 197149 a předmětem jejího podnikání je krom jiného poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Ze scanu občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně disponuje kopií průkazu totožnosti žalovaného a z ní vyplývajícími osobními údaji.

7. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vyplývá, že žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku smluvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve výši 25 000 Kč poukázáním finančních prostředků na bankovní účet klienta, který se naproti tomu zavázal úvěr žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 0,095890410958904 % denně do 360 dnů ode dne odeslání finančních prostředků na účet klienta ve 12 splátkách, jejíž výši stanovuje smlouva, pod sankcí smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž se klient ocitl v prodlení, a nákladů upomínání ve výši 200 Kč za každou písemnou upomínku. Součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, kde se nejprve registroval způsobem popsaným ve VOP.

8. Dle VOP, zejm. čl. 4.1, bylo zjištěno, že klient, který má zájem o úvěr, podá nejprve věřiteli žádost tím, že si zvolí podmínky žádosti o úvěr na svém uživatelském profilu, seznámí se s informacemi poskytnutými věřitelem dle § 95 ZoSÚ a potvrdí, že si je přečetl, následně se klientovi vygeneruje text smlouvy o spotřebitelském úvěru a VOP, poté, co s nimi klient vysloví souhlas, vyplní dotazník ke své finanční a majetkové situaci, zj. o zaměstnání a zaměstnavateli, měsíčních příjmech a výdajích, příp. existujících závazcích. Po odkliknutí se žádost považuje za podanou a není ji možné dále měnit. K poskytnutí úvěru je nutné ověření identity klientem, např. ověřovacím poplatkem ve výši 1 Kč na bankovní účet věřitele, nebo nahlášením čísla účtu pomocí aplikace Instantor či Kontomatik. V případě, kdy bude věřitel potřebovat doplnit některé doklady o klientovi k posouzení platební schopnosti klienta, musí klient do 5 dnů požadované údaje doplnit, jinak bude žádost odmítnuta. Ani splnění podmínek nezavazuje věřitele k poskytnutí úvěru.

9. Dle faktury ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, žalobkyně žalovanému sdělila, že dne 3. 7. 2023 žalovanému poukázala finanční prostředky a předepsala mu 11 splátek k úhradě úvěru ve výši 2 499,08 Kč a 12. ve výši 2 414,87 Kč.

10. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 3. 7. 2023 vyplývá, že dne 3. 7. 2023 byla z účtu společnosti , právnická osoba, na účet č. , č. účtu, pod ID , Anonymizováno, poukázána částka 25 000 Kč.

11. Z interní sestavy se podává, že dne 23. 5. 2023 žalovaný podal žádost, dne 31. 5. 2023 byla vytvořena zpráva. K osobě žalovaného je uvedeno, že je svobodný, žije v nájemním bytě nebo domě, zaměstnán je u , právnická osoba, . s měsíčním příjmem ve výši 31 000 Kč. Měsíční výdaje činí 15 000 Kč.

12. Z výpisu z účtu k žalovanému vyplývá, že je pravděpodobně přehledem o finančních produktech sjednaných žalovaným, ani z označení listiny v listině samé i v důkazních návrzích nelze zjistit, k prokázání jakého tvrzení žalobkyně byla listina předložena a jaká skutková zjištění z ní mají vyplynout. V listině jsou uvedeny záporné částky různé výše a jedná kladná částka, všechny s daty k měsíci červnu 2023 a stručným popisem, který však najisto neoznačuje věřitele ani finanční produkt či cokoli jiného, co má částka vyjadřovat.

13. Ze screenshotu interního systému žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně sdělovala žalovanému, že obdržela jeho žádost o prodloužení. Aby mohla být žádost vyřízena, je třeba dle žalobkyně uhradit poplatek 95,89 Kč.

14. Ze sdělení MMB, a. s. soud zjistil, že běžný účet č. , č. účtu, byl založen dne 12. 7. 2017 na jméno žalovaného.

15. Dle výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 26. 9. 2024 zástupce žalobkyně vyhotovil písemnou výzvu adresovanou žalovanému, jíž žalovaného vyzývá k zaplacení celkové dlužné částky 33 323,46 Kč včetně nákladů právního zastoupení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .

16. Z potvrzení o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence prostřednictvím hybridní pošty soud zjistil, že zásilka adresovaná žalovanému byla podána k poštovní přepravě dne 27. 9. 2024.

17. Jelikož si skutečnosti vyplývající z důkazů uvedených shora vzájemně neodporují, soud na ně pros stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

18. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:

19. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy má za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

22. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

23. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

24. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014. Elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání (čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení).

25. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. V projednávaném případě žalobkyně prokázala, že mezi ní a žalovaným byla pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku sjednána úvěrová smlouva a žalovaný souhlas s jejím zněním vyslovil prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně po předchozí registraci, tedy tzv. jiným elektronickým podpisem, a smlouvu tak lze ještě považovat za uzavřenou písemně. Další povinností žalobkyně bylo zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.

30. Věřitel má povinnost při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti a v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování práv spotřebitele na ochranu jeho osobních údajů. Zjištěny by měly být informace o příjmech spotřebitele ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost, výživu dětí, případně nákladech na již existující závazky. Výsledkem je pak takové zjištění, že s ohledem na frekvenci splátek (týdenní, měsíční či kvartální) zůstane či nezůstane spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. V zásadě nelze zanalyzovat jen jednu stranu rozpočtu spotřebitele (například příjmy) s tím, že výdaje lze přepokládat ve standardní výši. Nelze vycházet jen ze subjektivního popisu spotřebitele, nýbrž jeho tvrzení je nutné konkrétními doklady zobjektivizovat. V tomto případě nelze hovořit o opakovaném prohlášení téhož obsahu, jedná se o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které objektivně a věrohodně vypovídají o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Z logiky věci lze totiž očekávat, že spotřebitel, který chce získat úvěr, má tendenci svou majetkovou situaci prezentovat v lepším světle. Ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Věřitel i s ohledem na princip přiměřenosti nemá povinnost ověřovat pravdivost každého předloženého dokumentu, naopak má povinnost užívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Proces ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by měl zanalyzovat jeho rozpočet a vždy by měl zahrnovat zjištění jeho příjmů i konkrétních výdajů. Proces zjišťování úvěruschopnosti by nebyl úplný, došlo-li by k nedůvodně rozdílnému přístupu mezi žadateli, navíc je nutné vzít v potaz i tu skutečnost, že osoby s vyššími příjmy mají vysoké (mnohdy i excesivní) výdaje.

31. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud. Pokud totiž spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ.

32. Další soukromoprávní sankcí neplatně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru je, že nárok na nesplacenou jistinu úvěru je vázán na novou dobu splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutou anebo soudem určenou), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některými poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

33. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že šetřila úvěruschopnost žalovaného řádně, tím spíše pak, že žalovaný v době sjednání smlouvy úvěruschopný byl. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání, zbavili se možnosti vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o povinnost tvrdit a prokázat, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovaný byl ke dni uzavření úvěrové smlouvy závazky z ní vyplývající schopen plnit. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž žalobkyně žalobou uplatněný nárok odvozuje, je absolutně neplatná, a plnění na jejím základě poskytnuté je neoprávněným majetkovým prospěchem. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úhradu závazku z úvěrové smlouvy poukázal 2 499,08 Kč. Žalovaný tak žalobkyni zůstává dlužen 22 500,92 Kč, které je povinen jí vrátit.

34. Věc se však neposoudí podle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 ObčZ, nýbrž dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, neboť upravuje soukromoprávní sankci nepoctivých poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a žalovaná coby spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovaného nevyzývala, aby poskytnutou jistinu úvěru dle neplatné smlouvy v určité lhůtě vrátil, ani se s ním nepokoušela na době splatnosti dohodnout, a žalovaný se k jednání soudu nedostavil a nemohl tak vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinen tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti k zaplacení dlužné částky, soud žalovanému uložil dlužnou částku uhradit ve ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, které lze bez znalosti aktuálních osobních i majetkových poměrů žalovaného považovat vzhledem k výši dlužné částky ještě za přiměřené možnostem běžného dlužníka a tím vyvolal splatnost dosud nesplatné pohledávky.

36. Ve zbývající části předmětu řízení představované úrokem z úvěru, smluvní pokutou a zákonným úrokem z prodlení v celé požadované výši soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 464,90 Kč, přičemž tato částka představuje 62,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,43 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,57 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 137 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 630,68 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 560 Kč ve výši 1 587,60 Kč.