28 C 33/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplaceni 59 582,38 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žaloba o zaplacení 59 582,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročněz částky 28 824,66 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 58 760,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 28 824,66 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení, dále částku 821,91 Kč představující smluvní pokutu a náhradu nákladů řízení. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 31. 8. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr s možností postupného čerpání až do výše 40 200 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen vracet čerpané prostředky prostřednictvím denních splátek společně se smluvním úrokem, poplatky a cenami volitelných služeb sjednaných při uzavření smlouvy. Žalobkyně uvedla, žežalovanému poskytla úvěr postupně více tranšemi, které specifikovala daty a částkami jednotlivých plateb provedených na jeho bankovní účet v období od 31. 8. 2024 do 12. 11. 2024. Žalovaný měl na úvěr částečně plnit, avšak jeho platby byly podle smlouvy započítávány nejprve na úroky a poplatky a teprve poté na jistinu. Tvrdila, že žalovaný se dostal do prodlení s hrazením denních splátek, a proto úvěr ke dni 21. 3. 2025 vypověděla; následující den se měla stát splatnou celá dlužná částka. Ke dni podání žaloby měl dluh žalovaného činit 58 760,47 Kč, složený z dosud nesplacené jistiny, poplatku za vyplacení úvěrových tranší, smluvního úroku a poplatků za zvolené doplňkové služby. Dále žalobkyně uplatnila požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 821,91 Kč s tvrzením, že žalovaný byl oprávněn sankcionován sazbou 0,1 % denně z částky, ohledně níž se ocitl v prodlení, a to za prvních 90 dnů prodlení od 13. 12. 2024 do 13. 3. 2025. Pro případ, že by soud neshledal nárok z úvěrové smlouvy důvodným, žalobkyně uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající výši poskytnuté, avšak nevrácené jistiny, která byla převedena na účet žalovaného.

2. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z provedených důkazů byly zjištěny tyto skutečnosti:

4. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 31. 8. 2024. Ve výzvě je uvedeno, že ke dni jejího vyhotovení činila dlužná částka rovněž 59 582,38 Kč a že žalovaný byl vyzván k jejímu zaplacení do tří dnů na určený bankovní účet. Žalovanému byly dále sděleny dosud vzniklé náklady právního zastoupení a upozornění na možné vymáhání pohledávky cestou soudního exekutora.

5. Z potvrzení , adresa, pošty je zřejmé, že dne 21. 7. 2025 bylo prostřednictvím společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . odeslaná poštovní zásilka odesílatele , tituly před jménem, , jméno FO, pro adresáta, jímž je žalovaný.

6. Z listiny „Informace pro spotřebitele“ soud zjistil, že poskytovatelem úvěru je společnost , Jméno žalobkyně, ., oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry na základě povolení České národní banky. Dokument obsahuje poučení o možnosti řešit spory prostřednictvím finančního arbitra a uvádí, že dohled nad poskytovatelem vykonává Česká národní banka. Listina dále vymezuje základní podmínky poskytování spotřebitelského úvěru, zejména požadavky kladené na žadatele, dokumenty potřebné k posouzení úvěruschopnosti, charakter úvěru jako neúčelového, jeho dobu trvání, způsob splácení a sankce za prodlení včetně možnosti zesplatnění úvěru po 91 dnech prodlení. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že jde o interní dokument žalobkyně, který popisuje její interní procesy pro ověřování identity klienta a posuzování jeho úvěruschopnosti. Dokument deklaruje, že posuzování úvěruschopnosti se děje podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a podle interních předpisů schválených ČNB, společnost vyžaduje dvoufázovou identifikaci spotřebitele, včetně kontroly občanského průkazu, MRZ kódu, bankovního účtu a případně využití služeb BankID nebo PSD2. Mezi povinné podklady pro posouzení žádosti patří mj. občanský průkaz, výpis z bankovního účtu nebo přístup k transakční historii podle PSD2, doklad o příjmu (výplatní pásky, potvrzení o příjmu, důchodový výměr apod.). Společnost prověřuje spotřebitele v celé řadě registrů: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky exponovaných osob, katastr nemovitostí a další. Metodika dále popisuje interní výpočty příjmů, výdajů a tzv. disponibilního příjmu spotřebitele, které zahrnují i automatizované dopočty minimálních výdajů podle počtu členů domácnosti a regionálních koeficientů. Metodika uvádí, že společnost počítá pro účely úvěruschopnosti vždy s nižší hodnotou příjmu (mezi deklarovaným a doloženým) a vždy s vyšší hodnotou výdajů (mezi klientem tvrzenou a interně dopočtenou). Dokument neobsahuje žádné konkrétní údaje týkající se žalované (její příjmy, výdaje, závazky či výsledek individualizovaného výpočtu). Jde o obecnou metodiku, nikoli o individuální hodnocení klientky.

7. Z listiny označené jaké Identifikované příjmy soud zjistil, že nejde o bankovní výpis ani o dokument vydaný bankou, ale o interní dokument žalobkyně, v němž si poskytovatel úvěru vlastním způsobem sumarizoval příjmové transakce žalované. Dokument je opatřen hlavičkou společnosti , Jméno žalobkyně, ., nikoli banky, a podle jeho obsahu byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 21 466 Kč.

8. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše kreditního rámce 38 400 Kč, s možností postupného a opakovaného čerpání. Čerpání úvěru probíhá převodem na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě, jednotlivé tranše musí činit alespoň 500 Kč, úvěr je splácen v denních splátkách, zahrnujících splátku jistiny, splátku smluvního úroku a splátku poplatků podle VOP. Smluvní úroková sazba činí 1,066 % denně z aktuálně nesplacené jistiny a za každou vyplacenou tranši se účtuje poplatek ve výši 1,99 % z čerpané částky, splácený rozloženě v rámci denních splátek. Součástí smlouvy jsou také volitelné služby „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “ a „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “, jejichž zpoplatnění je ve smlouvě specifikováno. Konec doby platnosti kreditního rámce byl stanoven na 22. 2. 2026, přičemž poslední den trvání smlouvy nastává po dalších 29 dnech, pokud úvěr není dříve splacen. Jako variabilní symbol plateb byla sjednána hodnota , hodnota, . RPSN činí 2 798 %. Smlouva obsahuje rozsáhlou úpravu sankcí, mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celé dlužné částky v prodlení, nárok na úrok z prodlení ve výši repo sazby ČNB + 8 procentních bodů, a úhradu paušálních nákladů 35 Kč denně (max. 490 Kč měsíčně). Smlouva byla ze strany žalovaného i žalobkyně podepsána elektronicky dne 31. 8. 2024. V úvěrové smlouvě č. , hodnota, jsou v úvodní části mezi identifikačními údaji žalovaného uvedeny také jeho kontaktní údaje, včetně e-mailu: , e-mail, . Tento údaj žalovaný uvedl jako součást svých identifikačních a kontaktních dat při uzavření smlouvy, a smlouva s tímto e‑mailem výslovně pracuje jako s údajem klienta.

9. Z předsmluvních informací pro spotřebitele ve smyslu § 92 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., vyplývá, že obsahují identifikaci poskytovatele , Jméno žalobkyně, ., včetně IČO, sídla, kontaktů a údaje o registraci u ČNB, informace o mechanismu vyřizování stížností, orgánu dohledu (ČNB) a možnosti mimosoudního řešení sporů u finančního arbitra, výčet podmínek pro získání spotřebitelského úvěru, včetně povinnosti předložit doklady o příjmech, výdajích a existenci bankovního účtu, obecné informace o poskytovaném úvěru, zejména že jde o neúčelový úvěr, sjednávaný s pevnou úrokovou sazbou s denním úročením a s dobou trvání odpovídající kreditnímu rámci prodlouženému o 29 dnů (standardně 569 dnů), modelové příklady celkových nákladů úvěru, včetně uvedení RPSN (v řádu stovek až přes tisíc procent v závislosti na modelu splácení), informace o možnostech a podmínkách splácení, včetně doporučených měsíčních úhrad založených na součtu třiceti denních splátek, informace o nákladech v prodlení, tj. poplatek 35 Kč denně, upomínky po 105 Kč, smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení (repo sazba + 8 p. b.), dále podmínky zesplatnění úvěru při prodlení delším než 90 dní či při zahájení insolvenčního nebo exekučního řízení.

10. Z listiny BankID soud zjistil ověření totožnosti žalovaného. Dokument potvrzuje jeho jméno a příjmení, datum narození, rodné číslo, státní občanství, místo narození, kontaktní údaje (e‑mail, telefonní číslo), údaje o platném občanském průkazu a adresy trvalého i dalšího pobytu. Současně vyplývá, že k ověření došlo prostřednictvím služby BankID, která poskytla poskytovateli úvěru elektronicky ověřené identifikační údaje žalovaného.

11. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vystaveného společností , Jméno žalobkyně, . soud zjistil, že posouzení bylo provedeno dne 31. 8. 2024 pro případ vedený pod identifikačním číslem , hodnota, . Dokument obsahuje osobní údaje žalovaného, potvrzující jeho totožnost, trvalé bydliště ve , adresa, a rodinnou situaci, zejména že domácnost tvoří dvě osoby, z nichž obě mají vlastní příjem. Ověřený čistý měsíční příjem žalovaného byl stanoven na 21 466 Kč. Zaznamenány byly měsíční výdaje domácnosti, a to zejména výdaje na bydlení ve výši 17 000 Kč, zbytné výdaje ve výši 12 000 Kč a další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč. Žalovaný neměl žádné další pravidelné výdaje na půjčky. Minimální výdaje byly určeny částkou 8 755 Kč, rezerva pro výdaje částkou 500 Kč a disponibilní příjem byl vyčíslen na 12 400 Kč. Výsledkem posouzení úvěruschopnosti bylo závěrečné hodnocení „úspěšné“, tedy že žalovaný splňoval podmínky pro poskytnutí úvěru podle metodiky poskytovatele.

12. Z Předpisu denních splátek je zřejmé, že jde o podrobný denní splátkový kalendář, počínaje dnem 1. 9. 2024, tedy dnem následujícím po prvním čerpání úvěru. Denní splátka se skládá z denní splátky jistiny, denní splátky smluvního úroku a denní splátky poplatků. V průběhu splácení dochází k postupnému zvyšování denní splátky jistiny a úměrnému snižování denní splátky úroku v závislosti na klesající základně nesplacené jistiny, splátkový kalendář je rozepsán až do dne 22. 2. 2026, přičemž každá denní splátka má konstantní celkovou výši, ale proměnlivé vnitřní složení odpovídající modelu výpočtu smluvního úroku a poplatků, jak je sjednáno ve smlouvě.

13. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrové prostředky postupně v jednotlivých platbách zaslaných na bankovní účet žalovaného vedený u banky s číslem , č. účtu, . Z listiny vyplývá celkem dvanáct převodů provedených v období od 31. 8. 2024 do 12. 11. 2024, a to ve výších 3 000 Kč, 3 000 Kč, 2 000 Kč, 100 Kč, 10 000 Kč, 100 Kč, 100 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč, 2 200 Kč, 16 500 Kč a 28 000 Kč. Každá transakce byla označena variabilním symbolem , var. symbol, , odpovídajícím číslu úvěrové smlouvy, a je uvedena jako platba s poznámkou „Váš , Anonymizováno, úvěr“. Listina tak dokládá jednotlivé částky, data a identifikaci převodů provedených žalobkyní na účet žalovaného.

14. Ze Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil: že úvěr byl sjednán jako revolvingový spotřebitelský úvěr s možností vícečetného čerpání (tranší), přičemž každé čerpání je zpoplatněno poplatkem za vyplacení tranše, že úvěr se splácí formou denních splátek, které se skládají z úhrady jistiny, smluvního úroku a poplatků, že žalobkyně je oprávněna požadovat smluvní úrok ve výši stanovené smlouvou, poplatky za volitelné služby a sankční příslušenství při prodlení a že k zesplatnění úvěru může dojít nejdříve při prodlení v délce 91 dnů, po předchozí výzvě věřitele.

15. Z listiny SECCI (Standard European Consumer Credit Information) vyplynulo, že poskytovatelem úvěru je společnost , Jméno žalobkyně, ., která nabízí spotřebitelský úvěr jako bezúčelový. Celková výše úvěrového rámce byla uvedena částkou 5 000 Kč. Úvěr je splácen formou denních splátek, přičemž celková splatná částka zahrnuje aktuálně čerpanou jistinu, denní úrok ve výši 1,066 % z nesplacené jistiny, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté částky a případné poplatky za volitelné služby. Doba trvání úvěru byla stanovena na dobu platnosti kreditního rámce prodlouženou o 29 dní, celkem obvykle 569 dní. RPSN činí 2 798,10 % za předpokladu čerpání úvěru v plné výši a řádného splácení v denních splátkách. Dokument obsahuje i poučení o nákladech spojených s prodlením, včetně smluvní pokuty 0,1 % denně z jistiny, úroku z prodlení ve výši repo sazby zvýšené o osm procentních bodů, nákladů spojených s vymáháním ve výši 35 Kč denně a ceny upomínek. Spotřebitel má právo odstoupit od úvěrové smlouvy do 14 dnů od uzavření, možnost předčasného splacení úvěru bez sankce a poučení o právu na návrh smlouvy. Uvedeno je též rozhodné právo (české právo), informace o příslušnosti soudů a poučení o mimosoudním řešení sporů prostřednictvím finančního arbitra.

16. Ze zprávy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 3. 2. 2026 soud zjistil, že ca účet č. , č. účtu, , který je veden na jméno žalovaného, byly připsány tyto platby poukázané z účtu žalobkyně: dne 31. 8. 2024 Příchozí platba ve výši 3 000 Kč, dne 31. 8. 2024 částka 3 000 Kč, dne 9. 9. 2024 částka ve výši 2 000 Kč, dne 5. 10. 2024 částka ve výši 100 Kč, ve výši 10 000 Kč, ve výši 100 Kč a ve výši 100 Kč, dne 7. 10. 2024 platba ve výši 2 200 Kč, dne 10. 10. 2024 ve výši 16 500 Kč a dne 12. 11. 2024 ve výši 28 000 Kč.

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázané tento skutkový stav:

18. Účastníci pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku uzavřely dne 31. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jíž se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr v úvěrovém rámci až do 38 400 Kč, s možností postupného čerpání a žalovaný se naproti tomu zavázal úvěr splácet v denních splátkách zahrnujících jistinu, smluvní úrok a poplatky. Smluvní úrok byl ujednán ve výši 1,066 % denně z nesplacené jistiny a RPSN 2 798 %. Za každou tranši byl sjednán poplatek 1,99 % z vyplacené částky. Dále dokumentace obsahuje poplatky za volitelné služby („, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Konec doby platnosti kreditního rámce byl stanoven na 25. 6. 2025. V případě prodlení sjednávala smlouva sankce v podobě smluvní pokuty 0,1 % denně z celé dlužné částky, zákonného úroku z prodlení (repo sazba ČNB + 8 procentních bodů) a paušálních nákladů v prodlení 35 Kč denně, maximálně 490 Kč měsíčně, jakož i možnost zesplatnění po 91 dnech prodlení. Součástí smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky, SECCI a souhlas se zpracováním osobních údajů, jež upravovaly způsob splácení, započítávání úhrad, úpravu doporučené měsíční splátky a další náležitosti vztahu.

19. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila Interní metodiku posuzování úvěruschopnosti, popisující obecný postup společnosti při ověřování totožnosti, příjmů, výdajů a při prověřování klienta v externích registrech (insolvenční rejstřík, evidence exekucí, registr neplatných dokladů, registr hledaných osob PČR, katastr nemovitostí aj.) a výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného (Creditworthiness), podle něhož měl žalovaný ověřený čistý měsíční příjem 21 466 Kč, dvoučlennou domácnost, a disponibilní příjem na 12 400 Kč. Posouzení žalobkyně označila jako úspěšné. Soud tak zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla formální proces posouzení úvěruschopnosti, když pracovala se sdělenými údaji o příjmech a výdajích. Z provedených důkazů však nevyplynulo, jakými konkrétními listinami žalobkyně údaje o příjmech ověřila, ani jaké výdaje žalovaného byly při posuzování poměrů žalovaného a vyčíslení čistého příjmu skutečně zohledněny, neboť žádná listina příjmy a výdaje žalovaného neprokazuje.

20. Ze souhrnu provedených plateb z účtu žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 65 000 Kč.

21. K úhradám ze strany žalovaného žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil na jistinu 41 000 Kč, a to formou několika plateb mezi zářím a listopadem 2024. Z tvrzení žalobkyně ani předložených listin však nevyplynulo, jaké částky žalovaný skutečně uhradil celkem (včetně úroků, poplatků a zohlednění započítávacího mechanismu dle VOP) a celkovou výši plateb žalovaného se tak z předložených důkazů zjistit nepodařilo, vzdor tomu, že soud žalobkyni o její sdělení s poučením na možný neúspěch ve věci písemně žádal.

22. Žalobkyně e‑mailovou zprávou ze dne 21. 3. 2025 oznámila žalovanému, že je v prodlení již 99 dní, smlouvu vypověděla s okamžitou účinností a celý zbývající dluh vyčíslila na 59 582,38 Kč, přičemž jej označila za okamžitě splatný.

23. Předžalobní výzvou datovanou 19. 3. 2025, adresovanou žalované, v níž ji opět vyzvala k úhradě uvedené dlužné částky a nákladů právního zastoupení a dle podacího lístku z téhož dne (19. 3. 2025) ji odevzdala k poštovní přepravě. Zda se předžalobní výzva skutečně dostala do dispozice žalované, soud nezjistil.

24. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům.

25. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 8. 2024, jíž se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 28 400 Kč, s možností postupného čerpání, a žalovaný se naproti tomu zavázal úvěr splácet v denních splátkách zahrnujících jistinu, smluvní úrok a poplatky. Taková smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.

27. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle ustálené judikatury je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda byla úvěruschopnost spotřebitele řádně posouzena, a to i v případě, že žalovaný zůstává ve sporu pasivní. Tento závěr vyplývá z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie, podle něhož články 8 a 23 směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele (srov. článek v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221, JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.).

29. Žalobkyně ani její zástupce se k jednání nedostavili, a proto se zbavili možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak dosud řádně netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním způsobem před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a že žalovaný ke dni uzavření smlouvy úvěruschopný byl.

30. Z žádného z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména že by zkoumala a ověřila jeho pravidelné příjmy a výdaje na bydlení, dopravu a jiné obvyklé výdaje, jak vyžaduje § 86 odst. 2 ZoSÚ. Pouhá lustrace z registrů dlužníků, jež nadto rovněž nebyla doložena, či spokojení se s informacemi sdělenými klientem není pro řádné posouzení úvěruschopnosti dostatečná.

31. Podle judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 11. 2023 nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. V daném případě skutečnost, že žalovaný své povinnosti řádně neplnil, když žalobkyně po cca sedmi měsících od uzavření smlouvy přikročila k zesplatnění úvěru, svědčí o neschopnosti žalované úvěr splácet již v době uzavření smlouvy.

32. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

33. Jak vyplývá z ustálené judikatury, jedná se o absolutní neplatnost smlouvy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. SR 10/2023 publikované v Soudních rozhledech 10/2023, s. 311). Při výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona, ale je třeba zohlednit účel a smysl zákona, systematickou souvislost a unijní právo. Záměrem zákonodárce bylo posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a posílení principu zodpovědného úvěrování. Pouze absolutní neplatnost představuje dostatečně účinnou sankci.

34. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z."), soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.

35. Podle § 1796 odst. 1 o. z. kdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jiného a dá si nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, je právní jednání neplatné.

36. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.

37. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 11. 11. 2004 judikoval: „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“38. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 Nejvyšší soud dále uvedl: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaním bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné.“39. V rozhodnutí ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 20 Cdo 3218/2024 Nejvyšší soud zdůraznil, že při posuzování spotřebitelských smluv nelze odhlédnout od ostatních ujednání a smlouvu je nutno posuzovat jako celek za účelem zjištění, zda ujednání v celém komplexu negenerují výrazně nerovnocenný právní vztah (srov. rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 4601/2008).

40. Na základě provedených listinných důkazů měl soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli v období od 31. 8. 2024 do 12. 11. 2024 postupně 65 000 Kč, a to dne 31. 8. 2024 částku 3 000 Kč, dne 31. 8. 2024 částku 3 000 Kč, dne 9. 9. 2024 částku ve výši 2 000 Kč, dne 5. 10. 2024 částku ve výši 100 Kč, ve výši 10 000 Kč, ve výši 100 Kč a ve výši 100 Kč, dne 7.10.2024 částku ve výši 2 200 Kč, dne 10. 10. 2024 ve výši 16 500 Kč a dne 12. 11. 2024 ve výši 28 000 Kč.

41. Smluvní strany sjednaly smluvní úrok ve výši 1,066 % denně, což odpovídá efektivní roční úrokové sazbě přibližně 4 690 % ročně při denním složeném úročení. Taková výše úroku mnohonásobně přesahuje sazby obvyklé na trhu spotřebitelských úvěrů i sazby, které byly dosud v soudní judikatuře akceptovány jako ještě přiměřené. Úrok této intenzity flagrantně překračuje hranici ekonomické únosnosti. Úvěr byl sjednán jako revolvingový s dlouhodobou splatností založenou na denních splátkách, což vede k dlouhodobému řetězení úroků a jejich exponenciálnímu růstu. Takto vysoké úročení neodpovídá ani ochraně spotřebitele, ani principům poctivosti a dobrých mravů ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku. Ujednání o úroku proto není přiměřené a excesivní výši zakládá neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy.

42. V předsmluvních informacích byla žalované jako spotřebitelce prezentována roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši 2 798 %. Tato hodnota reflektuje kombinaci smluvního úroku, poplatků za vyplacení tranší a poplatků za volitelné služby. Takovou RPSN lze řadit mezi naprosto extrémní hodnoty, které zásadně vybočují ze standardů spotřebitelského financování. RPSN dosahující téměř tří tisíců procent představuje zcela mimořádnou disproporci mezi hodnotou poskytnutého plnění a cenou, kterou má spotřebitel uhradit. Zákon o spotřebitelském úvěru zdůrazňuje požadavek, aby náklady úvěru byly přiměřené, transparentní a srozumitelné, což takto vysoká RPSN rozhodně popírá.

43. Celková nákladovost úvěru vyjádřená RPSN je v extrémním nepoměru k výši čerpaných prostředků a není proto způsobilá obstát z hlediska zásady poctivosti a dobrých mravů.

44. Úvěrová smlouva obsahovala také poplatek 1,99 % z každé tranše, poplatek za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ 3,66 Kč denně, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ 165 Kč za tranši, paušální náklady prodlení 35 Kč denně a smluvní pokutu 0,1 % denně z celé dlužné částky.

45. Z povahy spotřebitelské smlouvy a z kumulace těchto ujednání nestejné povahy soud dovozuje, že celkové zatížení spotřebitele v případě prodlení nebo komplikací při splácení je mimořádně intenzivní a ekonomicky devastující. Ujednání o sankcích a poplatcích proto soud hodnotí nikoli izolovaně, ale v kontextu celkového ekonomického zatížení spotřebitele, které vzniká již samotnou výší úroku a RPSN. V tomto kontextu se jeví sjednané sankce a poplatky jako další nepřiměřené zatížení, které již nemá povahu legitimního zabezpečení plnění, ale působí souhrnně nepřiměřeně tvrdě. Taková konstrukce smlouvy ve svém celku odporuje požadavku vyváženosti práv a povinností stran a je zjevně v rozporu s § 3 odst. 1 o. z. i s účelem zákona o spotřebitelském úvěru, jímž je ochrana spotřebitele.

46. Sjednaný úrok 1,066 % denně, celková nákladovost úvěru vyjádřená RPSN 2 798 % a soubor poplatků a sankcí, tak ve své kombinaci představují nepřiměřenou finanční zátěž, jež není slučitelná se zásadami poctivosti, dobrých mravů a ochranou spotřebitele. 47.

47. Ujednání o výši úroku a nákladech úvěru je tak třeba považovat za neplatné podle § 580 a § 588 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy, popřípadě za ujednání, která nepožívají právní ochrany ve smyslu §3 odst. 1 občanského zákoníku. Skutečnost, že žalovaný nebyl schopen úvěr splatit, svědčí o tom, že se nacházel v obtížné finanční situaci, kterou poskytovatel zneužil ke sjednání lichvářského úroku.

48. Dotčená ujednání smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou proto v důsledku sjednání lichvářského úroku neplatná podle § 1796 odst. 1 a § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor s dobrými mravy.

49. Oba shora rozvedené důvody neplatnosti vedou k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru jako takové či dotčených smluvních ujednání. V případě, že by nebylo možné dovodit neplatnost podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, byla by smluvní ujednání neplatná podle § 1796 odst. 1 a § 580 odst. 1 o. z. pro lichvu a rozpor s dobrými mravy. Neboť je to pro spotřebitele příznivější, soud vycházel z neplatnosti smlouvy z důvodu rozvedeného v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ.

50. Nároky z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je třeba vypořádat podle § 87 odst. 1 věty druhé a odst. 2 ZoSÚ ve spojení s § 2993 o. z., který upravuje bezdůvodné obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální úpravou k obecnému režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z.

51. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z neplatné smlouvy nemůže žalobkyni náležet žádný další smlouvou upravený nárok, zejména smluvní úrok, poplatky nebo sankce. Žalobkyně má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny.

52. V projednávané věci se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili k nařízenému jednání, ač byli řádně a včas obesláni. Tím se zbavili možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř., které by soud za jejich přítomnosti poskytl, o tom, že soud může žalobkyní tvrzený nárok po právní stránce posoudit odlišně, než jak jej žalobkyně kvalifikovala v žalobě. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze její nárok subsumovat pod § 87 odst. 1 větu druhou ZoSÚ, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

53. Z neplatné spotřebitelské smlouvy proto žalobkyni nemůže náležet žádný smlouvou upravený nárok, zejména smluvní úrok, poplatky či sankce, neboť tato plnění byla sjednána neplatně a jsou podle § 580 a § 588 občanského zákoníku neplatná pro rozpor s dobrými mravy, resp. pro rozpor s ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ. Žalobkyně má tak - po právní stránce - právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, a její nárok je tedy třeba posuzovat jako nárok z bezdůvodného obohacení sui generis.

54. V případě právního posouzení věci jako bezdůvodného obohacení je žalobkyně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. povinna tvrdit a prokázat, v čem přesně bezdůvodné obohacení žalovaného spočívá a v jaké výši se měl žalovaný na její úkor obohatit. V takovém případě nese žalobkyně důkazní břemeno ohledně toho, kolik peněžních prostředků žalovanému poskytla a v jakém rozsahu jí žalovaný prostředky vrátil, když jen z jejích tvrzení samých lze dojít k závěru, že žalovaný po určité období úvěr splácel a žalobkyně poskytnutá plnění v souladu se smlouvou započítala na lichvářský úrok a jiné nemravné poplatky tak, že na jistinu „zbylo“ tvrzených 41 000 Kč.

55. Z předložených listin ani z tvrzení žalobkyně ovšem nebylo lze zjistit, jakou konkrétní peněžní hodnotu žalobkyně reálně přijala, a tedy není prokázáno, že by se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil o konkrétní částku, tím spíše pak o částku žalovanou, resp. vyplacenou jistinu sníženou o 41 000 Kč.

56. Jelikož břemeno tvrzení a důkazní v řízení o nároku na vydání údajného bezdůvodného obohacení nese výlučně žalobkyně, a ta řádně neprokázala výši obohacení na straně žalovaného, nebylo lze její žalobě - co do částky převyšující rozdíl mezi poskytnutou jistinou a doloženými úhradami - vyhovět.

57. Žalobkyně přesto, že byla k doplnění tvrzení a označení důkazů soudem nad rámec jeho procesních povinností vyzvána přípisem ze dne 29. 1. 2026, v němž byla rovněž poučena o následcích nesplnění výzvy, svou povinnost tvrzení ani povinnost důkazní ve vztahu k tomu, že by žalovaný byl bez právního důvodu obohacen o konkrétní částku, nesplnila a k odročenému jednání soudu se nedostavila.

58. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovanému poskytla prostředky v celkové výši 65 000 Kč, a sama tvrdila, že žalovaný úvěr po určitou dobu splácel, aniž by uvedla či doložila celkovou výši všech plateb, které od žalovaného obdržela, neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ve vztahu k hypotéze právní normy, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení v rozsahu konkrétní částky, a soud tak žalobě nemohl vyhovět ani co do nároku na vydání poskytnuté jistiny.

59. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť v řízení plně úspěšné žalované dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.