28 C 335/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 23 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 200 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 200 Kč od 4. 2. 2024 do 17. 9. 2024 zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 743,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 8. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení ve výroku shora uvedené částky s tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “) poskytla žalovanému postupnými platbami částku ve výši 23 200 Kč, jíž mu poukázala na účet čl. , č. účtu, . Následně žalovaného jak předchůdkyně žalobkyně, která pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou ze dne 12. 1. 2024 žalobkyni, tak i žalobkyně písemně upomínala, žalovaný však dlužnou částku nevrátil. Protože žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení do 10 dnů ode dne odeslání výzvy, tj. od 4. 2. 2024, požaduje od tohoto data zákonné příslušenství pohledávky. Zástupce žalobkyně žalovanou před podáním žaloby soudu o zaplacení upomenul, na výzvu k dodatečnému zaplacení pohledávky však žalovaný nereagovala.

2. Soud ve věci nařídil jednání na 23. 1. 2025, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnost účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Z výpisů z běžného účtu vedeného společností , právnická osoba, . pod č. , č. účtu, bylo zjištěno, že dne 9. 10. 2021 byla na účet č. , č. účtu, pro žalovaného poukázána částka 8 000 Kč, dne 16. 11. 2021 částka 4 500 Kč, dne 30. 5. 2022 poukázána částka 3 000 Kč a dne 18. 6. 2022 částka 7 700 Kč, celkem tedy 23 200 Kč.

5. Podle Sdělení , právnická osoba, . byla z účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, vedený pro žalovaného poukázána částka 8 000 Kč, dne 16. 11. 2021 částka 4 500 Kč, dne 30. 5. 2022 poukázána částka 3 000 Kč a dne 18. 6. 2022 částka 7 700 Kč, celkem tedy 23 200 Kč. Všechny platby byly poukázány s poznámkou „půjčka , Jméno žalovaného, “.

6. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , Anonymizováno, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 12. 1. 2024 byla na žalující společnost postoupena pohledávka za žalovaným ve výši 23 200 Kč.

7. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 1. 2024 adresované žalovanému předchůdkyní žalobkyně byla pohledávka za žalovaným ve výši 44 499 Kč ze smlouvy o úvěru č. , IBAN, postoupena žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky.

8. Dle Výzvy před podáním žaloby zástupce žalobkyně dne 24. 1. 2024 písemně vyzval k zaplacení dlužné částky ve výši 56 115 Kč v dodatečné lhůtě a předeslal, že v případě jejího marného uplynutí se žalobkyně obrátí s nárokem na soud.

9. Dle Poštovního podacího lístku byla doporučená zásilka adresovaná žalovanému předána k poštovní přepravě dne 24. 1. 2024.

10. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vyplývající z jednotlivých důkazů vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:

12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy má za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

16. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

17. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. V projednávaném případě žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poukázala na účet žalovaného postupně částku ve výši 23 200 Kč. Byť lze z provedených důkazů předpokládat, že tak učinila na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla stižena neplatností, domáhá-li se nyní vydání bezdůvodného obohacení, dokazováním nebylo zjištěno, co vedlo k neplatnosti smlouvy a soud tak nemohl uzavřít, že důvodem neplatnosti je postup předchůdkyně žalobkyně v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ.

21. Věc proto bylo třeba posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 ObčZ, které je žalovaný povinen vydat k výzvě věřitele dle § 1958 odst. 2 ObčZ.

22. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 1879 Obč věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě.

24. Žalobkyně prokázala, že na ni pohledávka za žalovaným přešla z původního věřitele na základě postupní smlouvy, a je tak ve věci aktivně legitimována domáhat se nároku na vrácení žalované částky, která byla žalovanému poukázána bez platné úvěrové smlouvy. Žalobkyni tak svědčí právo na její zaplacení a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 315/2013 Sb., od prvého dne prodlení. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaný se ocitl v prodlení uplynutím deseti dnů ode dne odeslání výzvy k úhradě, doklad o tom, že se výzva skutečně dostala do dispozice žalovaného však žalobkyně nepředložila, když soudu doložila pouze podací lístek o odeslání výzvy. Za prvou výzvu k úhradě způsobilou vyvolat hmotněprávní účinky je tak nutno považovat až samu žalobu, která byla doručena žalovanému poslední den odběrní lhůty, tj. 16. 9. 2024. Den následující byl žalovaný povinen plnit a ode dne 18. 9. 2024 je v prodlení. Od tohoto dne tak žalobkyni svědčí právo na zákonný úrok z prodlení.

25. Ve zbývající části předmětu řízení představované zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne 4. 2. 2024 do 7. 9. 2024 soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v převážné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 743 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 928 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 200 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.