28 C 347/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 000 Kč od 18.11.2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 23.9.2023 do 17.11.2023 a z částky 8 000 Kč od 18.11.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 506,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 23. 9. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky, žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (tzv. klientské zóny) uzavřena dne 25. 2. 2022 smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok v měsíčních splátkách po 1 753 Kč, vždy k 15. dni měsíce. Žalovaný se již v případě splátky splatné dne 15. 3. 2022 dostal do prodlení, pročež žalobkyně dne 18. 8. 2023 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka pak představuje nesplacenou jistinu, o jejíž zaplacení žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala, žalovaný však dlužnou částku, ani na základě předžalobní upomínky, neuhradil.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 19. 12. 2023, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z listiny nazvané Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že se v ní obsaženými ujednáními žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč tak, že na jeho účet zašle 11 136 Kč, 8 000 Kč použije na své náklady spojené s poskytnutím úvěru a 20 864 Kč bude použito na doplacení úvěru podle smlouvy [číslo] uzavřené mezi týmiž smluvními stranami dne 23. 2. 2022. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 23 % ročně a potřebné náklady sestávající z nákladů na lustrum v registrech ve výši 400 Kč, nákladů na expresní vyplacení úvěru ve výši 100 Kč, na ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši 4 300 Kč, odměnu zprostředkovateli/leadaři/obchodnímu zástupci za jeho činnost ve výši 2 400 Kč a náklady na ověření úvěrového případu ve výši 800 Kč, to vše v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 730 Kč Smlouva byla podepsána 25. 2. 2022 předsedou představenstva žalobkyně, podpis žalovaného, byť ve formě prostého elektronického podpisu, na smlouvě chybí.

5. Z Přílohy č. 1 Smlouvy označené jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, má jedno vyživované dítě, středoškolské vzdělání s maturitou, je zde zachyceno číslo jeho občanského průkazu, bankovního účtu (viz níže) a označení zaměstnavatele – [právnická osoba] K finanční situaci žalovaného žalobkyně uvedla, že jeho náklady na bydlení činí 3 000 Kč, výdaje na sázky 1 069 Kč a jeho finanční zůstatek činí 7 667 Kč. Nebyla uvedena výše příjmu, v neoznačené kolonce je zaznamenána částka 15 466 Kč. Dle údajů v příloze jako podklad pro analýzu finanční situace žalovaného sloužily výpisy z účtu, ty však připojeny nejsou a žalobkyně je ani jako důkaz nepředložila. Vyplynulo z nich však údajně, že žalovaný měl již splacený závazek z úvěru [příjmení] [jméno] ve výši 4 809 Kč.

6. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky soud zjistil, že dne 25. 2. 2022 žalobkyně z účtu č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] převedla na účet č. [bankovní účet] s názvem [právnická osoba] částku 20 864 Kč.

7. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky soud zjistil, že dne 22. 2. 2022 si žalobkyně z účtu č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] převedla na účet č. [bankovní účet] částku 11 136 Kč.

8. Z detailu pohybu – bezhotovostní příjem bylo zjištěno, že dne 25. 2. 2022 byla na účet žalobkyně č. [bankovní účet] z účtu č. [bankovní účet] z názvem [celé jméno žalovaného] převedena částka 1 Kč.

9. Z dopisu ze dne 26. 2. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně informovala žalovaného o úhradě dluhu ze smlouvy [číslo].

10. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce se podává, že žalobkyně žalovaného uvědomila, že částku 20 864 Kč vyplatí ve prospěch věřitele, CFIG, za účelem úhrady předchozího závazku, částku 11 136 Kč vyplatí na účet spotřebitele č. [bankovní účet] a částka 8 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 Smlouvy. Splátky ve výši 1 730 Kč měl žalovaný hradit vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 3. 2022 až do 15. 2. 2028 pod [variabilní symbol] na účet č. [bankovní účet].

11. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

12. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

13. V projednávaném případě žalobkyně ke své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalovaného neuvedla ničeho, předložila však úvěrovou smlouvu, k níž byl jako Příloha č. 1 připojen vyplněný formulář o osobním stavu žalovaného a jeho finanční situaci, podle něhož měla žalobkyně vycházet z údajů sdělených žalovaným, které dále ověřila předloženými lustracemi a výpisy z účtu. Žalobkyně mimo jiné takto vycházela ze skutečnosti, že žalovaný je zaměstnancem společnosti [právnická osoba], jeho čistý měsíční příjmem však nezjistila, lze však uvažovat o tom, že se jedná o blíže nespecifikovanou položku„ 15 466 Kč“. Bez připojených výpisů z účtu či položek prokazující mandatorní výdaje žalovaného však nelze dospět k jakémukoli relevantnímu závěru o skutečné finanční situaci žalovaného. Pokud se tedy žalobkyně při poskytování úvěru žalovanému spokojila s neúplnými informacemi, které zjistila z údajně předložených výpisů z účtu a sdělení žalovaného, aniž tyto údaje podrobila dalšímu zkoumání, a dále nezjišťovala běžné výdaje žalovaného, nelze než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým [číslo]). Z vyložených důvodů soudu nezbylo, než na tvrzenou úvěrovou smlouvu nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z., neboť pro nepřítomnost žalobkyně a jejího zástupce u jednání nebylo lze žalobkyni udělit poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, aby doplnila žalobní tvrzení, jak před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a navrhla důkazy k jejich prokázání. Pro tento určující nedostatek soud dále nepodroboval úvěrovou smlouvu dalšímu zkoumání z hlediska formy jejího uzavření a opatření podpisem žalovaného.

14. V řízení bylo ovšem prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč (částku 11 136 Kč na účet žalovaného a částku 20 864 Kč na splacení předchozího závazku žalovaného k žalobkyni). Toto plnění realizované na základě absolutně neplatné smlouvy soud shledal plněním bez právního důvodu, jímž se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobkyni již před zahájením řízení čehokoli zaplatil. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši žalované částky a dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků nevpylývá, že by se zasílané zásilky dostaly do dispoziční sféry žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílaných zásilek byly výzvy k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až sama žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 16. 11. 2023 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání vložena do domovní schránky), následující den, tj. 17. 11. 2023, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 18. 11. 2023 do prodlení.

15. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 18. 11. 2023 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

16. Naproti tomu co do požadavku na zaplacení dalších 8 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 40 000 Kč od 23. 9. 2023 do 17. 11. 2023 a z částky 8 000 Kč od 18. 11. 2023 do zaplacení, soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 506,80 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.