28 C 36/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 11 715,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 11 715,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 176,33 Kč od 3. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 11 550,97 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 176,33 Kč od 3.6. 2025 do zaplacení, částku 164,28 Kč představující smluvní pokutu a náhradu nákladů řízení. Tvrdila, že dlužná částka vznikla ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 1. 2. 2025, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s možností postupného čerpání až do výše 29 600 Kč, a žalovaný byl povinen vracet čerpané prostředkyformou denních splátek společně se smluvním úrokem, poplatky a cenami volitelnýchslužeb. Žalobkyně uvedla, že žalovanému poskytla úvěr ve dvou tranších dne 1. 2. 2025 v částkách 3 000 Kč a 2 000 Kč, poukázaných na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, . Tvrdila, že žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, dostal se do prodlení a žalobkyně proto úvěr dne 2. 6. 2025 vypověděla; od následujícího dne považuje celý dluh za splatný. Výši dlužné částky vyčíslila na 11 550,97 Kč, zahrnující dle jejího tvrzení nesplacenou jistinu, smluvní úrok, poplatek za vyplacení tranší a poplatek za volitelnou službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Současně uplatnila nárok na smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení se splátkou splatnou dne 3. 3. 2025 ve výši 164,28 Kč. Pro případ, že by nebylo možné nárok posoudit jako nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení v rozsahu poskytnuté, a dosud nevrácené, jistiny poukázané na účet žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě přes její řádné doručení nevyjádřil a na svou obranu neuvedl ničeho.

3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila prostřednictvím svého zástupce, žalovaný se z neúčasti neomluvil. Jelikož žádný z účastníků z důležitého nepožádal o odročení jednání, soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. žalobu projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran.

4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z listiny „Informace pro spotřebitele“ soud zjistil, že poskytovatelem úvěru je společnost , Jméno žalobkyně, ., oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry na základě povolení České národní banky. Dokument obsahuje poučení o možnosti mimosoudního řešení sporů prostřednictvím finančního arbitra a dále uvádí základní podmínky poskytování spotřebitelského úvěru, požadavky na žadatele, potřebné podklady k posouzení úvěruschopnosti, charakter úvěru a přehled smluvních sankcí, včetně možnosti zesplatnění po 91 dnech prodlení.

6. Z listiny označené jako „Identifikované příjmy“ soud zjistil, že jde o interní dokument žalobkyně, v němž si poskytovatel úvěru sumarizoval příjmové transakce žalovaného a na jehož základě ověřil čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč. Dokument nepochází od banky.

7. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena dne 1. 2. 2025, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem až 29 600 Kč a možností postupného čerpání. Úvěr měl být splácen denními splátkami zahrnujícími jistinu, úrok a poplatky. Smluvní úrok činí 1,07 % denně z nesplacené části jistiny, za každou tranši byl sjednán poplatek 1,99 % z čerpané částky a žalovaný si sjednal volitelnou službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “. RPSN činí 1 983,25 %. Kreditní rámec měl skončit dne 26.7. 2026. Smlouva obsahuje sankce včetně smluvní pokuty 0,1 % denně a paušálních nákladů prodlení 35 Kč denně. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu.

8. Z předsmluvních informací (SECCI) soud zjistil, že obsahují identifikaci poskytovatele, informace o úvěru, výši úrokové sazby, RPSN, smluvních poplatcích, podmínkách splácení, důsledcích prodlení a o právu spotřebitele odstoupit od smlouvy. Žalovanému byly rovněž sděleny informace o možnosti obrátit se na finančního arbitra.

9. Z listiny BankID soud zjistil ověření totožnosti žalovaného, včetně jeho jména, data narození, rodného čísla, státní příslušnosti, adresy bydliště a údajů z jeho platného občanského průkazu, poskytnutých poskytovateli elektronicky prostřednictvím služby BankID.

10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že posouzení proběhlo dne 1. 2. 2025, a že žalovaný uvedl dvoučlennou domácnost, přičemž měl ověřený čistý měsíční příjem 25 000 Kč. Výpis uvádí výdaje domácnosti, výši disponibilního příjmu a závěr, že posouzení bylo vyhodnoceno jako úspěšné.

11. Z listiny označené jako „Předpis denních splátek“ soud zjistil, že obsahuje denní splátkový kalendář počínající dnem 3. 3. 2025, přičemž každá denní splátka se skládá z částky na jistinu, úrok a poplatky, v souladu s mechanikou uvedenou ve smlouvě a VOP.

12. Z výpisu provedených bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně poukázala žalovanému dvě částky, a to dne 1. 2. 2025 částku 3 000 Kč a téhož dne další částku 2 000 Kč, obě na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, pod variabilním symbolem , var. symbol, .

13. Z e-mailové zprávy vyplývá, že žalobkyně oznámila žalovanému dne 2. 6. 2025 výpověď smlouvy s okamžitou účinností a uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení se splátkami 91 dní. Dluh k datu výpovědi vyčíslila na 11 550,97 Kč. Žalovaný měl být od 3.6. 2025 v prodlení s úhradou celé dlužné částky.

14. Ze Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že úvěr byl sjednán jako revolvingový spotřebitelský úvěr s možností postupného čerpání formou jednotlivých tranší, přičemž každé čerpání je zpoplatněno poplatkem za vyplacení tranše. Úvěr se splácí denními splátkami zahrnujícími splátku jistiny, smluvního úroku a sjednaných poplatků. VOP upravují rovněž sankce pro případ prodlení spotřebitele, zejména smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, paušální náklady prodlení ve výši 35 Kč denně a podmínky zesplatnění úvěru po uplynutí 91 dnů prodlení.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky vzniklé ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a upozornila jej na možnost soudního vymáhání v případě nesplnění. Výzva obsahovala specifikaci dlužné částky a pokyn k jejímu uhrazení na účet žalobkyně.

16. Z potvrzení o podání doporučené zásilky prostřednictvím , Anonymizováno, , právnická osoba, ., ze dne 10. 10. 2025 soud zjistil, že předžalobní výzva byla dne 10. 10. 2025 odeslána žalovanému na adresu jeho bydliště.

17. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že jde o interní dokument žalobkyně, který popisuje obecný postup poskytovatele při ověřování totožnosti žadatele, jeho příjmů, výdajů a platební morálky v rámci externích registrů. Dokument uvádí využití identifikačních prostředků, kontrolních mechanismů a výpočtů minimálních životních nákladů a disponibilního příjmu žadatele. Metodika neobsahuje individuální údaje žalovaného, ale popisuje obecný postup žalobkyně.

18. Ze sdělení , právnická osoba, ., soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného a že na tento účet byly dne 3.2. 2025 připsány částky 3 000 Kč a 2 000 Kč poukázané žalobkyní v rámci čerpání úvěru podle smlouvy č. , hodnota, .

19. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

20. Účastníci prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku uzavřeli dne 1. 1. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v úvěrovém rámci až 29 600 Kč, s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v denních splátkách zahrnujících jistinu, smluvní úrok a sjednané poplatky. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny, což odpovídá efektivní roční úrokové sazbě cca 4 900 % ročně. Za každou vyplacenou tranši byl sjednán poplatek ve výši 1,99 % z čerpané částky a žalovaný si zvolil volitelnou službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “. RPSN činila 1 983,25 %. Kreditní rámec měl skončit dne 26.7. 2026. Smluvní dokumentace obsahovala rovněž sankce v podobě smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky a paušálních nákladů prodlení ve výši 35 Kč denně.

21. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně předložila interní metodiku posuzování úvěruschopnosti a výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, podle nichž měl žalovaný ověřený čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč, dvoučlennou domácnost a dispoziční příjem stanovený poskytovatelem jako dostačující pro poskytnutí úvěru. Metodika popisuje obecný postup ověřování identity, příjmů, výdajů a prověřování registrů, neobsahuje však konkrétní údaje o individuálním prověření poměrů žalovaného.

22. Žalobkyně poskytla žalovanému v rámci sjednaného úvěru dvě tranše, a to dne 1.2. 2025 částku 3 000 Kč a téhož dne částku 2 000 Kč, které byly poukázány na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . Tyto transakce byly ve spise doloženy a jejich připsání na účet žalovaného potvrdila i , právnická osoba, .

23. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto podle čl. 7 odst. 1 smlouvy dne 2. 6. 2025 přistoupila k výpovědi smlouvy s okamžitou účinností. Od 2025 žalobkyně vyčíslila veškerou dlužnou částku jako splatnou a k datu výpovědi stanovila celkový dluh žalovaného částkou 11 550,97 Kč, Anonymizováno24. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 10. 2025. Z potvrzení , Anonymizováno, , právnická osoba, ., ze dne 10. 10. 2025 soud zjistil, že tato výzva byla téhož dne odeslána žalovanému na adresu jeho bydliště, zda se však dostala do dispozice žalovaného, soud nezjistil.

25. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, jíž se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do sjednaného úvěrového rámce, s možností postupného čerpání, a žalovaný se naproti tomu zavázal úvěr splácet v denních splátkách zahrnujících jistinu, smluvní úrok a poplatky. Taková smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.

28. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Podle ustálené judikatury je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda byla úvěruschopnost spotřebitele řádně posouzena, a to i v případě, že žalovaný zůstává ve sporu pasivní. Tento závěr vyplývá z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie, podle něhož články 8 a 23 směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele (srov. článek v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221, JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.).

30. Žalobkyně ani její zástupce se k jednání nedostavili, a proto se zbavili možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak dosud řádně netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním způsobem před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a že žalovaný ke dni uzavření smlouvy úvěruschopný byl.

31. Z žádného z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména že by zkoumala a ověřila jeho pravidelné příjmy a výdaje na bydlení, dopravu a jiné obvyklé výdaje, jak vyžaduje § 86 odst. 2 ZoSÚ. Pouhá lustrace z registrů dlužníků, jež nadto rovněž nebyla doložena, či spokojení se s informacemi sdělenými klientem není pro řádné posouzení úvěruschopnosti dostatečná.

32. Podle judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 11. 2023 nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. V daném případě skutečnost, že žalovaná své povinnosti řádně neplnila, když žalobkyně po osmi měsících od uzavření smlouvy přikročila k zesplatnění úvěru, svědčí o neschopnosti žalované úvěr splácet již v době uzavření smlouvy.

33. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

34. Jak vyplývá z ustálené judikatury, jedná se o absolutní neplatnost smlouvy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. SR 10/2023 publikované v Soudních rozhledech 10/2023, s. 311). Při výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona, ale je třeba zohlednit účel a smysl zákona, systematickou souvislost a unijní právo. Záměrem zákonodárce bylo posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a posílení principu zodpovědného úvěrování. Pouze absolutní neplatnost představuje dostatečně účinnou sankci.

35. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z."), soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.

36. Podle § 1796 odst. 1 o. z. kdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jiného a dá si nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, je právní jednání neplatné.

37. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.

38. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 11. 11. 2004 judikoval: „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. “39. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 Nejvyšší soud dále uvedl: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné.“40. V rozhodnutí ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 20 Cdo 3218/2024 Nejvyšší soud zdůraznil, že při posuzování spotřebitelských smluv nelze odhlédnout od ostatních ujednání a smlouvu je nutno posuzovat jako celek za účelem zjištění, zda ujednání v celém komplexu negenerují výrazně nerovnocenný právní vztah (srov. rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 4601/2008).

41. Na základě provedených listinných důkazů měl soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli dvěma platbami částku ve výši 5 000 Kč.

42. Smluvní strany sjednaly smluvní úrok ve výši 1,066 % denně, což odpovídá efektivní roční úrokové sazbě přibližně 4 900 % ročně při denním složeném úročení. Taková výše úroku mnohonásobně přesahuje sazby obvyklé na trhu spotřebitelských úvěrů i sazby, které byly dosud v soudní judikatuře akceptovány jako ještě přiměřené. Úrok této intenzity překračuje hranici ekonomické únosnosti. Úvěr byl sjednán jako revolvingový s dlouhodobou splatností založenou na denních splátkách, což vede k dlouhodobému řetězení úroků a jejich exponenciálnímu růstu. Takto vysoké úročení neodpovídá ani ochraně spotřebitele, ani principům poctivosti a dobrých mravů ve smyslu § 580 a §588 občanského zákoníku. Ujednání o úroku proto není přiměřené a svou výši zakládá neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy.

43. V předsmluvních informacích byla žalované jako spotřebitelce prezentována roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši 1 983,25 %. Tato hodnota reflektuje kombinaci smluvního úroku, poplatků za vyplacení tranší a poplatků za volitelné služby. Takovou RPSN lze řadit mezi extrémní hodnoty, které zásadně vybočují ze standardů spotřebitelského financování. RPSN přesahující tisíc procent představuje mimořádnou disproporci mezi hodnotou poskytnutého plnění a cenou, kterou má spotřebitelka uhradit. Zákon o spotřebitelském úvěru zdůrazňuje požadavek, aby náklady úvěru byly přiměřené, transparentní a srozumitelné, což takto vysoká RPSN popírá.

44. Celková nákladovost úvěru vyjádřená RPSN je v extrémním nepoměru k výši čerpaných prostředků a není způsobilá obstát z hlediska zásady poctivosti a dobrých mravů.

45. Úvěrová smlouva obsahovala také poplatek 1,99 % z každé tranše, poplatek za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ 3,66 Kč denně, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ 165 Kč za tranši, paušální náklady prodlení 35 Kč denně a smluvní pokutu 0,1 % denně z celé dlužné částky.

46. Z povahy spotřebitelské smlouvy a z kumulace těchto ujednání nestejné povahy soud dovozuje, že celkové zatížení spotřebitelky v případě prodlení nebo komplikací při splácení je mimořádně intenzivní a ekonomicky devastující. Ujednání o sankcích a poplatcích proto soud hodnotí nikoli izolovaně, ale v kontextu celkového ekonomického zatížení spotřebitele, které vzniká již samotnou výší úroku a RPSN. V tomto kontextu se jeví sjednané sankce a poplatky jako další nepřiměřené zatížení, které již nemá povahu legitimního zabezpečení plnění, ale působí souhrnně nepřiměřeně tvrdě. Taková konstrukce smlouvy ve svém celku odporuje požadavku vyváženosti práv a povinností stran a je v rozporu s § 3 odst. 1 o. z. i s účelem zákona o spotřebitelském úvěru, jímž je ochrana spotřebitele.

47. Sjednaný úrok 1,066 % denně, celková nákladovost úvěru vyjádřená RPSN 1 983,25 % a soubor poplatků a sankcí, tak ve své kombinaci představují nepřiměřenou finanční zátěž, jež není slučitelná se zásadami poctivosti, dobrých mravů a ochranou spotřebitele. Ujednání o výši úroku a nákladech úvěru je tak třeba považovat za neplatné podle § 580 a § 588 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy, popřípadě za ujednání, která nepožívají právní ochrany ve smyslu § 3 odst. 1 občanského zákoníku. Skutečnost, že žalovaná nebyla schopna úvěr splatit, svědčí o tom, že se nacházela v obtížné finanční situaci, kterou poskytovatel zneužil ke sjednání lichvářského úroku. Dotčená ujednání smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatná podle § 1796 odst. 1 a § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor s dobrými mravy v důsledku sjednání lichvářského úroku.

48. Oba shora rozvedené důvody neplatnosti vedou k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru jako takové či dotčených smluvních ujednání. V případě, že by nebylo možné dovodit neplatnost podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, byla by smluvní ujednání neplatná podle § 1796 odst. 1 a § 580 odst. 1 o. z. pro lichvu a rozpor s dobrými mravy, soud však vycházel z neplatnosti smlouvy jako takové z důvodu rozvedeného v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ.

49. Nároky z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je třeba vypořádat podle § 87 odst. 1 věty druhé a odst. 2 ZoSÚ ve spojení s § 2993 o. z., který upravuje bezdůvodné obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální úpravou k obecnému režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z.

50. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z neplatné smlouvy nemůže žalobkyni náležet žádný další smlouvou upravený nárok, zejména smluvní úrok, poplatky nebo sankce. Žalobkyně má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny.

51. V projednávané věci se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili k nařízenému jednání, ač byli řádně a včas obesláni. Tím se zbavili možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř., které by soud za jejich přítomnosti poskytl, o tom, že soud může žalobkyní tvrzený nárok po právní stránce posoudit odlišně, než jak jej žalobkyně kvalifikovala v žalobě. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze její nárok subsumovat pod § 87 odst. 1 větu druhou ZoSÚ, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

52. Z neplatné spotřebitelské smlouvy proto žalobkyni nemůže náležet žádný smlouvou upravený nárok, zejména smluvní úrok, poplatky či sankce, neboť tato plnění byla sjednána neplatně a jsou podle § 580 a § 588 občanského zákoníku neplatná pro rozpor s dobrými mravy, resp. pro rozpor s ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ. Žalobkyně má tak - po právní stránce - právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, a její nárok je tedy třeba posuzovat jako nárok z bezdůvodného obohacení sui generis.

53. V případě právního posouzení věci jako bezdůvodného obohacení je žalobkyně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. povinna tvrdit a prokázat, v čem přesně bezdůvodné obohacení žalované54. spočívá a v jaké výši se měla žalovaná na její úkor obohatit. V takovém případě nese žalobkyně důkazní břemeno ohledně toho, kolik peněžních prostředků žalovanému poskytla a v jakém rozsahu jí žalovaný prostředky vrátil, když lze z jejích tvrzení dojít k závěru, že žalovaný po určité období úvěr splácel a žalobkyně poskytnutá plnění v souladu se smlouvou započítala nejprve na lichvářský úrok a jiné nemravné poplatky tak, že dlužná jistina činí 4 999,97 Kč.

55. Z předložených listin ani z tvrzení žalobkyně nebylo lze zjistit, jakou konkrétní peněžní hodnotu žalobkyně reálně přijala, a tedy není prokázáno, že by se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil o konkrétní částku, tím spíše pak o částku žalovanou, resp. vyplacenou jistinu sníženou o 0,03 Kč. Jelikož břemeno tvrzení a důkazní v řízení o nároku na vydání údajného bezdůvodného obohacení nese výlučně žalobkyně, a ta neprokázala výši obohacení na straně žalované, nebylo lze její žalobě - co do částky převyšující rozdíl mezi poskytnutou jistinou a doloženými úhradami - vyhovět.

56. Žalobkyně přesto, že byla k doplnění tvrzení a označení důkazů soudem nad rámec jeho procesních povinností vyzvána písemně 2. 2. 2026, v němž byla rovněž poučena o následcích nesplnění výzvy, svou povinnost tvrzení ani povinnost důkazní ve vztahu k tomu, že by žalovaná byla bez právního důvodu obohacena o konkrétní částku, nesplnila a k odročenému jednání soudu se nedostavila. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovanému poskytla prostředky v celkové výši 5 000 Kč, a sama tvrdila, že žalovaný úvěr po určitou dobu splácel a nejdříve byly hrazeny úroky a poplatky, aniž by uvedla či doložila celkovou výši všech plateb, které od žalovaného obdržela, neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní o tom, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení v rozsahu konkrétní částky. Soud tak nemohl žalobě vyhovět ani co do nároku na vydání jistiny a nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť v řízení plně úspěšné žalované dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.