28 C 375/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 33 660 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 300 Kč, v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, až do úplného zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 16 360 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33 600 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 8. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 33 660 Kč byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 660 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 36 630 Kč skládající se z půjčené částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 16 360 Kč, který se žalovaný zavázal splácet po 606 Kč týdně tak, že první splátku uhradí do 7 dnů od podpisu smlouvy a každou další splátku vždy do 7 dnů od předchozí splátky. Žalovaný zaplatil částku 2 700 Kč, která byla započtena na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání částky, dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru a dále na úhradu dalších položek: na jistinu úvěru dílem ve výši 83,47 %, na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení s plnění nebo při neplnění smlouvy se stává splatným zbylý dluh včetně příslušenství k termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalobkyně určila datum splatnosti na 8. 7. 2024 a první den prodlení na 9. 7. 2024. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným před a v rámci uzavření smlouvy, dále z databáze neplatných dokladů MV, lustrace RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , náhledem do insolvenčního rejstříku, telefonického ověření zaměstnání, platební historií klienta u žalobkyně a vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného dle vyplněných podkladů a lokality klienta, předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 18. 2. 2025, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vyplynulo, že se žalobkyně zastoupena , jméno FO, a žalovaný písemně dohodli, že žalobkyně žalovanému poskytne hotovostní, bezúčelový, jiný než na bydlení spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy na dobu 60 týdnů. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 3 960 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, tj. celkem částku 36 360 Kč, žalobkyni uhradit v 60 týdenních splátkách po 606 Kč s tím, že první splátka bude uhrazena dne 22. 5. 2023 a každá další do 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Smlouva byla podepsána dne 15. 5. 2023 oběma smluvními stranami. Součástí smlouvy i smluvní podmínky, které jsou uvedeny na druhé straně formuláře smlouvy.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje údaje o věřiteli, údaje o zprostředkovateli úvěru, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, vymezení sjednaných poplatků, RPSN ve výši 212,77 %, rozvedení práva klienta na odstoupení smlouvy i podpis klienta ze dne 15. 5. 2023.

7. Z evidenční karty klienta se podává, že adresou žalovaného, na níž budou vybírány splátky, je , adresa, , adresou trvalého bydliště je úřední adresa, náhradní kontaktní adresou , adresa, , p. , jméno FO, , přičemž ke klientovi samému bylo zjištěno, že bydlení je zajištěno nájemní smlouvou, je vyučen, svobodný, v domácnosti žije sám, je majitelem vozu, nevlastní nemovitost, v minulosti byl trestně stíhán, přičemž u žalobkyně nikdy úvěr neměl. Je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , adresa, , s. r. o. na plný úvazek jako operátor výroby na dobu neurčitou. V kolonce je zaškrtnuta pracovní smlouvy, výplatní páska. Jeho mzda činí 25 782 Kč čistého, životní výdaje na bydlení činí 4 872 Kč. Nemá hypotéku ani úvěr s balónovou splátkou. Celkové výdaje domácnosti činí 9 732 Kč a disponibilní zůstatek činí 16 050 Kč. V poznámkách je uvedeno, že byl viděn OP, nájemní smlouva, pracovní smlouva, výplatní páska za 3 a 4/2023. Vzdor tomuto údaji žádné listiny k evidenční kartě připojeny nebyly. Lisitna je podepsána žalovaným dne 15. 5. 2023.

8. Z informací o smlouvě: 31-446911 se podává, že žalovaný zaplatil částku 2 700 Kč a zbývá mu splatit 33 660 Kč celkem.

9. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby soudu žalovaného o zaplacení dlužné částky prostřednictvím advokáta upomínala a poučila jej o následcích marného uplynutí dodatečné lhůty k plnění.

10. Z přehledu odeslaných zásilek je zřejmé, jeho součástí je upomínka odeslaná žalovanému dne 11. 7. 2024 pod podacím číslem , Anonymizováno, .

11. Jiné listiny žalobkyně nepředložila. Jelikož si jednotlivá skutková zjištění z listin vyplývající vzájemně neodporují, soud na ně odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V projednávaném případě žalobkyně prokázala, že smlouva mezi ní a žalovaným byla sjednána písemně a čerpání finančních prostředků proběhlo při uzavření smlouvy. Další povinností žalobkyně bylo prokázat, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a že žalovaný v době sjednání smlouvy úvěruschopný byl. Protože se žalobkyně k nařízenému jednání soudu nedostavila, zbavila se možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinna úvěruschopnost žalovaného ke dni sjednání smlouvy tvrdit a označit důkazy k prokázání svého tvrzení, jinak se vystavuje nebezpečí ztráty sporu.

21. Věřitel má povinnost při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti a v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování práv spotřebitele na ochranu jeho osobních údajů. Zjištěny by měly být informace o příjmech spotřebitele ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost, výživu dětí, případně o nákladech na již existující závazky. Výsledkem je pak takové zjištění, že s ohledem na frekvenci splátek (týdenní, měsíční či kvartální) zůstane či nezůstane spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. V zásadě nelze zanalyzovat jen jednu stranu rozpočtu spotřebitele (například příjmy) s tím, že výdaje lze přepokládat ve standardní výši. Nelze vycházet jen ze subjektivního popisu spotřebitele, nýbrž jeho tvrzení je nutné konkrétními doklady zobjektivizovat. V tomto případě nelze hovořit o opakovaném prohlášení téhož obsahu, jedná se o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které objektivně a věrohodně vypovídají o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Z logiky věci lze totiž očekávat, že spotřebitel, který chce získat úvěr, má tendenci svou majetkovou situaci prezentovat v lepším světle. Ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Věřitel i s ohledem na princip přiměřenosti nemá povinnost ověřovat pravdivost každého předloženého dokumentu, naopak má povinnost užívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Proces ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by měl zanalyzovat jeho rozpočet a vždy by měl zahrnovat zjištění jeho příjmů i konkrétních výdajů. Proces zjišťování úvěruschopnosti by nebyl úplný, došlo-li by k nedůvodně rozdílnému přístupu mezi žadateli, navíc je nutné vzít v potaz i tu skutečnost, že osoby s vyššími příjmy mají vysoké (mnohdy i excesivní) výdaje.

22. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud. Pokud totiž spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ.

23. Další soukromoprávní sankcí neplatně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru je, že nárok na nesplacenou jistinu úvěru je vázán na novou dobu splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutou anebo soudem určenou), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele).

24. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některými poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. V projednávané věci žalobkyně vycházela údajně z doložených příjmů a nákladů, ty však soudu nepředložila a o úvěruschopnosti žalovaného jej nepřesvědčila. Soud proto vycházel ze zjištění, že se žalobkyně spokojila se zjevně neúplnými informacemi poskytnutými žalovaným, které dále nijak neověřovala a slepě uzavřela, že náklady žalovaného na bydlení činí 4 872 Kč (přestože žalovaný žije sám v nájemním bytě), což zjevně neodpovídá ani trhu s bydlením, ani cenám energií. Soud je proto přesvědčen, že pouze ze žalovaným poskytnutých údajů žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nemohla dospět k ustálenému přesvědčení, že žalovaný je skutečně schopen týdenní splátky hradit. Žalobkyně tedy neprokázala, že šetřila úvěruschopnost žalovaného řádně, a tím spíše pak, že žalovaný v době sjednání smlouvy úvěruschopná byl.

26. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž žalobkyně žalobou uplatněný nárok odvozuje, je absolutně neplatná a plnění, která si strany na jejím základě poskytly, je třeba kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení.

27. Věc se však neposoudí podle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 ObčZ, nýbrž dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, neboť upravuje soukromoprávní sankci nepoctivých poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a žalovaný coby spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Žalobkyně prokázala, že žalovanému při podpisu smlouvy předala částku 20 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně samé na tuto částku žalovaný žalobkyni poukázal 2 700 Kč. Nadále je tak povinen dle svých možností žalobkyni uhradit 17 300 Kč.

29. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovaného nevyzývala, aby poskytnutou jistinu úvěru dle neplatné smlouvy v určité lhůtě vrátil, a žalovaný se k jednání soudu nedostavil a nemohl tak vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinen tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti k zaplacení dlužné částky, soud žalovanému uložil dlužnou částku uhradit v 17 měsíčních splátkách po 1 000 Kč a 18. splátce po 300 Kč, které lze bez znalosti aktuálních osobních i majetkových poměrů považovat vzhledem k výši dlužné částky ještě za přiměřené možnostem běžného dlužníka, a tím vyvolal splatnost dosud nesplatné pohledávky.

30. Ve zbývající části předmětu řízení představované úroky z úvěru, sjednanými poplatky i zákonným úrokem z prodlení v celé požadované výši soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když jejich úspěch v řízení lze hodnotit jako v zásadě rovnocenný.