28 C 38/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 000 Kč

I. Žaloba se co do částky 2 000 Kč zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovaného zavázal k zaplacení částky 2 000 Kč jako smluvní pokuty za porušení povinnosti vrátit právní předchůdkyni žalobkyně dvě zařízení MODEM anonymizováno 5 slov (SN: příjmení: anonymizováno (dále jen„ Zařízení“) zapůjčené za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě Smlouvy o jejich poskytování uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 25. 9. 2014. Pohledávku za žalovaným postoupila společnost právnická osoba smlouvou ze dne 31. 1. 2019 žalobkyni. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Obě strany daly svým postojem v řízení najevo, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 29. 5. 2014 uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně, spol. právnická osoba a žalovaný smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejímž předmětem jsou služby definované jako anonymizována dvě slova a pronájem zařízení – WIFI anonymizována dvě slova). Žalovaný jako Účastník pod písm. a) prohlásil, že se seznámil a souhlasí se specifikací služeb, ceníkem žalobkyně jako Poskytovatele, Zásadami ochrany soukromí spotřebitelů a se Všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti pro domácnosti ve znění platném ke dni podpisu smlouvy a zveřejněném na webová adresa, tyto obdržel a bere na vědomí, že jsou součástí smlouvy. Dle čl. 6 Všeobecných podmínek (dále jen„ VP“) je celkový rozsah poskytovaných služeb dán smlouvou. Účastník je povinen hradit příslušné poplatky v souladu s platným Ceníkem nejpozději do data splatnosti uvedeného na vyúčtování, jinak do 10 (deseti) dnů od obdržení vyúčtování. Dle čl. 3 VP je za účelem užívání služeb a na základě předchozí písemné dohody s účastníkem může poskytovatel poskytnout účastníkovi příslušná doplňková zařízení, a to buď dočasně formou pronájmu či výpůjčky, nebo formou prodeje dle části

II. VP. Dle čl. 3 VP je účastník povinen vrátit zařízení poskytovatele nebo dočasně poskytnuté doplňkové zařízení na adresu právnická osoba, nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy, a to na své náklady a nebezpečí. Dle čl. 3 VP jestliže účastník nevrátí zařízení poskytovatele nebo dočasně poskytnuté doplňkové zařízení ve lhůtě uvedené v odst. 3.6 nebo jej vrátí ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, je poskytovatel oprávněn účtovat účastníkovi jednorázovou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný dle zakázkového převzal dne 30. 5. 2017 k pronájmu krom jiného MODEM anonymizována tři slova SN: příjmení: anonymizováno. Dne 8. 9. 2015 anonymizováno z důvodu řádného neplacení vyúčtování služeb od smlouvy uzavřené s žalovaným odstoupila a vyzvala jej jak k úhradě nedoplatku v celkové výši 4 644,76 Kč, tak k vrácení Zařízení, jakož i dalších vypůjčených zařízený, do 14-ti dnů od data ukončení smlouvy, tj. do 4. 10. 2015. Smlouvou ze dne 31. 1. 2019 postoupila anonymizováno pohledávku za žalovaným žalobkyni. Dne 22. 10. 2015 předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení zařízení nebo zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč. Dne 18. 3. 2019 společnost právnická osoba žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě nedoplatku ve výši 3 393,21 Kč. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícím závěrům: Soud po provedeném dokazování uzavřel, že účastníky uzavřenou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací lze subsumovat pod ust. § 51 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 a § 82 odst. 3 zák. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (dále jen„ zákon o telekomunikacích“), resp. § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Podle § 2048 OZ, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle žalobních tvrzení měla předchůdkyně žalobkyně žalovanému na dobu sjednanou ve smlouvě přenechat k užívání zařízení nezbytné k poskytování služeb elektronických komunikaci a žalovaný se ve smlouvě v souladu s ust. § 2048 OZ zavázat, že uhradí smluvní pokutu, pokud nesplní povinnost vyplývající ze smlouvy vrátit po ukončení smlouvy ve sjednané lhůtě zapůjčené zařízení. Soud má na základě shora uvedených zjištění za to, že žalovaný od anonymizováno v žalobě popsané zařízení skutečně převzal a užíval jej. Smluvní pokuta pro případ nedodržení povinnosti vrátit zařízení řádně a včas byla účastníky sjednána písemně, byť ve všeobecných podmínkách a ceníku, a její výše byla určena pevnou částkou ve výši 2 000 Kč. Byť ujednání účastníků odpovídá dikci ust. § 2048 OZ, je v rozporu se zásadou poctivosti a rovnosti. Způsob, jaký anonymizováno k úpravě smluvní pokuty zvolila, nedovolil zákazníku – spotřebiteli z textu smlouvy samé seznat, jakou konkrétní povinností je vázán (ujednání váže vznik práva Poskytovatele, tj. předchůdkyně žalobkyně, na smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč na porušení povinnosti vrátit zařízení včas a v pořádku. Hypotéza normy stanovené dohodou stran, tj. povinnost vrátit zařízení ve funkčním stavu a stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení nejpozději do 7 dnů od ukončení smlouvy, je obsažena ve Všeobecných podmínkách, její dispozice a sankce pak rovněž, a postulát vyplývající z nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn.

I. ÚS 3512/11 proto nemůže být naplněn. Pro porušení rovnosti a poctivosti ze strany žalobkyně pak svědčí i to, že všeobecné podmínky nebyly při podpisu smlouvy vyhotoveny v listinné podobě (resp. zachyceny na trvalém nosiči dat), a nelze tak již s odstupem času zjistit, zda smlouva (resp. obchodní podmínky) předložené soudu odpovídají té, která byla vystavena na internetových stránkách anonymizováno ke dni uzavření smlouvy. Pro uvedený závěr svědčí fakt, že žalobkyně předložila Všeobecné podmínky pouze v elektronické podobě, nikoli opatřené podpisem žalovaného. Nadto soud na základě svých skutkových zjištění uzavřel, že sekundární povinnost žalovaného, pakliže by byla sjednána v souladu s právem, dosud nenastala a žaloba je předčasná. Žalobkyně tvrdila, že anonymizováno využila svého práva založeného smlouvou a bez udání důvodu, byť bylo současně akcentováno i porušení platební kázně žalovaným, od smlouvy uzavřené se žalovaným písemně odstoupila. Skutečnost, že se projev vůle žalobkyně dostal do dispozice žalovaného, žalobkyně dovozuje z předání odstoupení ve formě doporučené zásilky k poštovní přepravě, ani to však žalobkyně nedoložila. Bez ohledu na to je však dle již ustálené judikatury k tomu, aby hmotněprávní úkon, jímž výpověď či odstoupení od smlouvy jsou, vyvolal zamýšlené právní účinky, nezbytné, aby se dostal do dispoziční sféry adresáta a ten tedy měl reálnou možnost se s ním seznámit. Podací lístek či podací arch, který ale doložen nebyl, je pak důkazem pouze o tom, že byl písemný projev vůle jako zásilka předán k poštovní přepravě, nikoli o tom, že byl držitelem poštovní licence do sféry adresáta skutečně doručen. S poukazem na shora uvedené, když nebylo prokázáno relevantní ukončení smlouvy, povinnost žalovaného k vrácení Zařízení formulovaná ve Všeobecných podmínkách dosud nenastala, a právu na smluvní pokutu pro případ porušení této povinnosti nelze přiznat právní ochrany, nezbylo, než v dotčené části žalobu zamítnout. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly a soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nárok na jejich zaplacení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.