28 C 41/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka pro zaplacení 155 455,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 87 360 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 68 095,20 Kč, částky 4 505,28 Kč, úroku z částky 99 176,98 Kč od 14. 4. 2024 do zaplacení při sazbě 14,75 % ročně a úroku z částky 118 108 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení při sazbě 14,75 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Soudem ustanovenému opatrovníku žalovaného, , Jméno opatrovníka, , IČO , IČO, , advokátu se sídlem , adresa, se přiznává odměna ve výši 28 277,70 Kč.

V. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Chomutově náklady řízení ve výši 11 075,37 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení ve výroku shora uvedených částek s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 25. 10. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který měl být splácen ve 48 měsíčních splátkách po 6 320 Kč při sjednané nominální úrokové sazbě 71,04 % p. a. Žalovaný splnil svou povinnost pouze částečně, když uhradil dvě splátky v listopadu a prosinci 2023, následně se dostal do prodlení se splácením, v jehož důsledku vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokuty a náhradu nákladů spojených s prodlením, a po prodlení delším než 65 dnů došlo ke dni 19. 3. 2024 k zesplatnění celého úvěru. Ke dni podání žaloby tak žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení dlužné nové jistiny úvěru, smluvních pokut, náhrady nákladů spojených s prodlením, smluvní pokuty za prodlení po zesplatnění a sjednaných úroků, jakož i zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný dlužné částky neuhradil ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím ustanoveného opatrovníka tak, že zpochybnil zejména nárok žalobkyně na náhradu nákladů spojených s prodlením, neboť tyto náklady nepovažoval za prokázané ani účelně vynaložené a namítal, že jejich skutečná výše nebyla doložena. Dále namítl nepřiměřenost sjednané úrokové sazby ve výši 71,04 % p. a. s poukazem na rozpor s dobrými mravy a uvedl, že s ohledem na poskytnutí částky 100 000 Kč a dosud uhrazené splátky by případná povinnost žalovaného měla být omezena toliko na vrácení zbývající části jistiny se zákonným úrokem z prodlení.

3. Na základě poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně následně doplnila svá skutková tvrzení zejména ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla posuzována s odbornou péčí na základě dokladů o jeho příjmech, údajů o výdajích sdělených žalovaným, ověření v registrech NRKI a SOLUS, interního bodového hodnocení (scoringu) a dalších dostupných informací. Konkrétně uvedla, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 44 818 Kč, jeho měsíční náklady 11 538 Kč a volné zdroje ke splácení přesahovaly výši sjednané splátky. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl další souběžné úvěry u žalobkyně ani vyživovací povinnosti, jeho totožnost a bankovní účet byly ověřeny a údaje o jeho majetkových poměrech potvrdil vlastnoručním podpisem v příslušných dokumentech. Žalobkyně tak uzavřela, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a že případné nepravdivé či neúplné údaje o výdajích nemohou jít k její tíži.

4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného Českou národní bankou soud zjistil, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a disponuje povolením k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle této listiny bylo povolení uděleno dne 11. 5. 2018 a ke dni vyhotovení výpisu byla žalobkyně oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiného než na bydlení, vázané spotřebitelské úvěry i spotřebitelské úvěry na bydlení.Z občanského průkazu České republiky se podává, že žalovaný se jmenuje , Jméno žalovaného, , narodil se v roce , Anonymizováno, , je státním občanem České republiky a má trvalý pobyt ve , adresa, , části , adresa, .

6. Z výpisu záznamů z registru SOLUS je zřejmé, že ke dni 25. 10. 2023 byl v registru SOLUS proveden dotaz na osobu žalovaného identifikovanou rodným číslem, přičemž výpis neobsahuje žádný záznam o dlužné částce po splatnosti, počtu dlužných splátek ani o vzniku negativního příznaku. Z listiny dále vyplývá, že čas importu údajů do registru SOLUS byl zaznamenán dne 25. 10. 2023 v 13:51:03.

7. Z Oznámení o provedení příkazu k úhradě , právnická osoba, . se podává, že na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, byla dne 10. 8. 2023 připsána částka ve výši 41 942 Kč jako příchozí úhrada, přičemž listina obsahuje identifikaci majitele účtu žalovaného, číslo účtu, částku, datum splatnosti a datum zaúčtování této transakce.

8. Z Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uvedl pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 44 818 Kč, přičemž celkové měsíční výdaje byly zaznamenány ve výši 11 538 Kč, z toho náklady na bydlení ve výši 6 678 Kč a životní minimum ve výši 4 860 Kč. Dle této listiny byla sjednána výše úvěru 100 000 Kč se splatností 48 měsíčních splátek po 6 320 Kč a se zápůjční úrokovou sazbou 71,04 % p. a., přičemž volné zdroje po odečtení výdajů byly vyčísleny částkou 32 280 Kč. Z téže listiny je dále zřejmé prohlášení žalovaného, že nemá další splátkové závazky ani vyživovací povinnosti, je zaměstnán v hlavním pracovním poměru a jeho rodinný stav je označen jako svobodný. Záznam obsahuje datum 25. 10. 2023 jako den pořízení hodnocení a údaje o místě narození žalovaného a jeho totožnosti.

9. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) plyne, že dne 25. 10. 2023 byl proveden dotaz na osobu žalovaného, přičemž listina obsahuje jeho identifikační údaje, datum narození a adresu bydliště. Z tohoto výpisu je zřejmé, že k datu dotazu nebyla u žalovaného evidována žádná dlužná částka po splatnosti. Současně listina uvádí údaj o celkové expozici žalovaného ve výši 914 284 Kč, počet finančních institucí, u nichž žalovaný žádal o úvěr, a zaznamenaný limit úvěrových rámců ve výši 200 000 Kč.

10. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě , právnická osoba, ., ze dne 10. 7. 2023 plyne, že na uvedený bankovní účet byla dne 10. 7. 2023 připsána částka ve výši 39 307 Kč jako příchozí úhrada. Z listiny je zřejmé, že zachycuje pouze tuto jednotlivou transakci a neobsahuje žádné další pohyby na účtu.

11. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě , právnická osoba, ., ze dne 10. 8. 2023 plyne, že dne 10. 8. 2023 byla na uvedený bankovní účet připsána částka ve výši 41 942 Kč jako příchozí úhrada. Z obsahu listiny je zřejmé, že zachycuje pouze tuto jednotlivou transakci a neobsahuje žádné další pohyby na účtu.

12. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě , právnická osoba, ., ze dne 11. 9. 2023 se podává, že dne 11. 9. 2023 byla na uvedený bankovní účet připsána částka ve výši 44 428 Kč jako příchozí úhrada. Listina zaznamenává výlučně tuto jedinou transakci a neobsahuje žádné další transakce ani souhrnný přehled pohybů na účtu.

13. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě , právnická osoba, ., ze dne 10. 10. 2023 je zřejmé, že dne 10. 10. 2023 byla na uvedený bankovní účet připsána částka ve výši 48 086 Kč jako příchozí úhrada. Z obsahu listiny plyne, že jde o potvrzení jediné konkrétní transakce, aniž by listina obsahovala jakékoli další údaje o jiných pohybech na účtu.Z výpisu z bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, . – denní přehled pohybů na účtu je patrné, že dne 25. 10. 2023 došlo k odepsání částky ve výši 100 000 Kč z účtu žalobkyně, přičemž jako příjemce platby je uveden žalovaný a variabilní symbol odpovídá číslu úvěrové smlouvy. Z listiny se podává, že platba byla označena jako „výplata půjčky“ a byla provedena bezhotovostním převodem na účet žalovaného.

14. Z Předsmluvního formuláře ke smlouvě o spotřebitelském úvěru se podává, že žalobkyně dne 25. 10. 2023 poskytla žalovanému standardní informace o spotřebitelském úvěru podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr v celkové výši 100 000 Kč, se sjednanou dobou trvání 48 měsíců a s měsíční splátkou ve výši 6 320 Kč. Nominální úroková sazba činila 71,04 % p. a. a roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla stanovena ve výši 99,41 %. Celková částka splatná žalovaným při řádném plnění činila 303 360 Kč. Žalovaný byl poučen o právu odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů, o podmínkách předčasného splacení úvěru a o důsledcích prodlení, včetně smluvních pokut, náhrady nákladů a zesplatnění úvěru.

15. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne 25. 10. 2023 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru ve výši 100 000 Kč. Úvěr byl sjednán se splatností 48 měsíců, s měsíční anuitní splátkou ve výši 6 320 Kč a s pevnou nominální úrokovou sazbou 71,04 % p. a. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla ve smlouvě výslovně uvedena ve výši 99,41 % a celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 303 360 Kč. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvních pokutách, náhradě nákladů spojených s prodlením a o zesplatnění úvěru při prodlení delším než 65 dnů.

16. Z Dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, se podává, že smluvní strany se dohodly na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z listiny je zřejmé, že dodatek byl uzavřen dne 25. 10. 2023 a upravoval postup uzavření smlouvy tak, že po posouzení úvěruschopnosti byla žalovanému zaslána smluvní dokumentace a předsmluvní informace na jeho e‑mailovou adresu a podpis smlouvy a souvisejících dokumentů byl proveden zasláním potvrzovací SMS s jedinečným kódem odpovídajícím variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč. Z dodatku dále plyne, že oznámení o schválení úvěru mělo obsahovat základní parametry úvěru, včetně přesné výše roční procentní sazby nákladů (RPSN), která činila 102,69 %.

17. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, se podává, že úvěr byl sjednán se splatností ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 320 Kč, splatných vždy k 14. dni v měsíci, počínaje dnem 14. 11. 2023. Z listiny je zřejmé, že jednotlivé splátky obsahovaly proměnlivý poměr úroku a jistiny, přičemž celková částka splatná žalovaným při řádném plnění činila 303 360 Kč a pojištění schopnosti splácet úvěr sjednáno nebylo.

18. Z Prohlášení o politické exponovanosti ze dne 25. 10. 2023 plyne, že žalovaný v souvislosti s žádostí o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, čestně prohlásil, že ke dni učinění tohoto prohlášení nebyl politicky exponovanou osobou ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., ani osobou jednající ve prospěch politicky exponované osoby, a že vůči němu nejsou uplatňovány mezinárodní sankce. Z listiny je zřejmé, že prohlášení bylo učiněno písemně a datováno ke dni uzavření smlouvy o úvěru.

19. Z Technického popisu uzavření smlouvy a jejího podpisu plyne, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Po posouzení úvěruschopnosti byla žalovanému zaslána smluvní dokumentace na jeho e‑mailovou adresu a současně mu byla bezhotovostní platbou ve výši 1 Kč doručena informace s jedinečným podpisovým kódem. Žalovaný vyjádřil souhlas se smluvní dokumentací zasláním SMS obsahující své jméno, příjmení a tento podpisový kód, čímž došlo k podpisu návrhu smlouvy. Po akceptaci návrhu žalobkyní bylo žalovanému zasláno oznámení o schválení úvěru a následně mu byla vyplacena sjednaná částka na jeho bankovní účet.

20. Z protokolu o uzavření smlouvy na dálku a související komunikaci plyne, že dne 25. 10. 2023 byla na bankovní účet žalovaného odeslána platba ve výši 1 Kč sloužící jako nositel podpisového kódu, že téhož dne byla žalovanému zaslána informační SMS s výzvou k potvrzení smluvní dokumentace a že dne 25. 10. 2023 byla z telefonního čísla žalovaného doručena potvrzovací SMS obsahující souhlas se smluvní dokumentací a podpisový kód. Z listiny je rovněž zřejmé, že datum podpisu smlouvy a datum vyplacení úvěru byly shodně stanoveny na den 25. 10. 2023.

21. Z dodejky České pošty se podává, že žalobkyně odeslala žalovanému poštovní zásilku dne 31. 10. 2023 a že tato zásilka byla žalovanému doručena dne 6. 11. 2023, přičemž listina obsahuje označení odesílatele, adresáta, číslo zásilky a potvrzení převzetí zásilky podpisem adresáta.

22. Z odpovědi , právnická osoba, ., ze dne 19. 1. 2026 se podává, že žalovaný je majitelem běžného účtu vedeného u , právnická osoba, ., a že v prověřovaném období od 25. 10. 2023 do 31. 10. 2023 byla na tento účet připsána částka pocházející z účtu žalobkyně. Z listiny je zřejmé, že banka soudu poskytla informace o majiteli účtu žalovaného a potvrdila existenci příchozí transakce vztahující se k předmětnému úvěrovému vztahu. Z přehledu transakcí (TRN historie) plyne, že dne 25. 10. 2023 byla na bankovní účet žalovaného připsána částka ve výši 100 000 Kč, přičemž jako odesílatel je uvedena společnost , Jméno žalobkyně, ., a variabilní symbol odpovídá číslu smlouvy o úvěru. Z listiny je patrné, že platba je označena jako „výplata půjčky“.

23. Z Klientské karty ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, je zřejmé, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč se sjednanou dobou trvání 48 měsíců a celkovou nominální výší plnění 303 360 Kč. Z listiny plyne, že úvěr byl vyplacen dne 25. 10. 2023 a že žalovaný uhradil na splátkách celkem částku 12 640 Kč, přičemž ke dni zesplatnění úvěru činila dlužná částka 116 710,56 Kč. Z klientské karty je dále patrné datum vzniku nároku na smluvní pokutu a skutečnost, že pohledávka ze smlouvy byla následně uplatněna žalobou.

24. Z upomínky – výzvy k zaplacení ze dne 14. 2. 2024 se podává, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě splátky č. 3 splatné dne 14. 1. 2024 a splátky č. 4 splatné dne 14. 2. 2024, s upozorněním na prodlení a na možnost zesplatnění celého úvěru. Z listiny plyne, že žalobkyně současně uplatnila náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 499 Kč a žalovaného poučila o důsledcích dalšího prodlení, včetně povinnosti hradit smluvní pokutu po zesplatnění a zákonné úroky z prodlení.

25. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění úvěru ze dne 18. 3. 2024 je zřejmé, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě splátek č. 3, č. 4 a č. 5 splatných dne 14. 1. 2024, 14. 2. 2024 a 14. 3. 2024. Z listiny plyne, že žalobkyně uplatnila náhradu nákladů spojených s prodlením v celkové výši 400 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč a žalovaného výslovně upozornila, že v případě prodlení delšího než 65 dnů dochází podle smlouvy k automatickému zesplatnění celého úvěru, včetně povinnosti uhradit novou jistinu úvěru, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny a zákonné úroky z prodlení, a že neuhrazené splátky mohou být reportovány do registru SOLUS.

26. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19. 3. 2024 se podává, že v důsledku prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů žalobkyně ke dni 19. 3. 2024 okamžitě zesplatnila všechny závazky ze úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 118 108,00 Kč, sestávající ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 99 176,98 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 17 533,58 Kč, neuhrazených smluvních pokut ve výši 998,00 Kč a náhrady nákladů spojených s prodlením ve výši 400,00 Kč. Žalobkyně žalovaného současně upozornila na povinnost hradit v případě prodlení se zaplacení nové jistiny smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, zákonné úroky z prodlení a na možnost soudního vymáhání pohledávky.

27. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 1. 2025 plyne, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky vzniklé ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, po jejím zesplatnění ke dni 19. 3. 2024. Z listiny je zřejmé, že žalobkyně vyčíslila dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 116 710,56 Kč a současně uplatnila smluvní pokuty ve výši 998,00 Kč, náhradu nákladů ve výši 400,00 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny počínaje dnem 21. 3. 2024 a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 71,04 % p. a. z částky 99 176,98 Kč, s tím, že po 90 dnech prodlení je úrok uplatňován v zákonném limitu dle zákona o spotřebitelském úvěru. Z předžalobní výzvy dále plyne, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 118 108,00 Kč s příslušenstvím a upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky.

28. Z podacího archu České pošty ze dne 15. 1. 2025 se podává, že žalobkyně podala k poštovní přepravě listovní zásilku adresovanou žalovanému na adresu , adresa, , přičemž listina obsahuje identifikaci odesílatele, datum podání zásilky a údaje o jejím zařazení do poštovní přepravy.

29. Na základě zjištěných skutečností má soud za prokázaný tento skutkový stav:

30. Žalobkyně je nebankovní společností podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů. Od roku 2018 disponuje povolením České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů podle zákona o spotřebitelském úvěru.

31. Dne 25. 10. 2023 požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala jeho schopnost úvěr splácet. Pracovala s údaji o pravidelném čistém měsíčním příjmu ve výši 44 818 Kč, s údaji o měsíčních výdajích ve výši 11 538 Kč, jejichž výši a skladbu však nijak neověřila, s interním bodovým hodnocením a s ověřením v registrech SOLUS a NRKI. K dispozici měla bankovní transakce z předchozích měsíců, z nichž bylo patrné, že žalovanému byly v červenci, srpnu, září a říjnu 2023 na účet pravidelně připisovány částky v rozmezí přibližně 39 000 Kč až 48 000 Kč, a to od zaměstnavatele Dopravní podnik hlavního města Prahy, a. s. Žalobkyně v řízení nepředložila listiny prokazující charakter pracovního poměru, na jakou dobu byl uzavřen, ani doklady ke skutečné výši a skladbě pravidelných výdajů žalovaného, a soud má proto za prokázané, že vycházela pouze z výše a rozsahu sděleného žalovaných. Dle výstupů z registrů žalovaný nebyl veden se splatnými závazky po lhůtě splatnosti ani s negativním záznamem o prodlení.

32. Dne 25. 10. 2023 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovanému byla předem zaslána smluvní dokumentace a předsmluvní informace. Smlouva byla potvrzena zasláním SMS obsahující podpisový kód navázaný na platbu ve výši 1 Kč. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový ve výši 100 000 Kč se splatností 48 měsíců, s měsíční splátkou 6 320 Kč, s pevnou nominální úrokovou sazbou 71,04 % p. a. a s roční procentní sazbou nákladů ve výši 99,41 %. Celková částka splatná při řádném plnění činila 303 360 Kč.

33. Současně byl téhož dne uzavřen dodatek ke smlouvě, který upravoval způsob uzavření smlouvy na dálku. V oznámení o schválení úvěru žalobkyně upřesnila výši roční procentní sazby nákladů, která nově činila 102,69 %.

34. Úvěr byl žalovanému dne 25. 10. 2023 vyplacen bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný uhradil dvě splátky úvěru, a to v listopadu a prosinci 2023, celkem 12 640 Kč. Od ledna 2024 přestal splátky hradit.

35. V únoru a březnu 2024 byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě splátek splatných dne 14. 1. 2024, 14. 2. 2024 a 14. 3. 2024. Žalobkyně vyčíslila smluvní pokuty a uplatnila právo na náhradu nákladů spojených s prodlením. Žalovaný byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění úvěru.

36. V důsledku prodlení trvajícího déle než 65 dnů žalobkyně úvěr ke dni 19. 3. 2024 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 118 108,00 Kč a sestávala ze zbývající dlužné původní jistiny ve výši 99 176,98 Kč, úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 17 533,58 Kč, smluvních pokut ve výši 998,00 Kč a náhrady nákladů spojených s prodlením ve výši 400,00 Kč.

37. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zesplatnění. Dne 15. 1. 2025 byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou. K plnění nedošlo ani poté, a žalobkyně se proto domáhala zaplacení uplatněného nároku žalobou.

38. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům.

39. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

40. V projednávané věci byla mezi účastníky dne 25. 10. 2023 uzavřena smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem a dalšími náklady úvěru. Žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy mimo rámec své podnikatelské činnosti a žalobkyně jednala jako profesionální poskytovatel úvěrů s povolením České národní banky podle zákona o spotřebitelském úvěru.

41. Takto uzavřená smlouva naplňuje všechny znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ a soud ji proto podrobil přezkumu podle kogentních ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, včetně povinnosti zkoumat dodržení předsmluvních povinností poskytovatele i bez návrhu.

42. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

43. Podle ustálené judikatury je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda byla úvěruschopnost spotřebitele řádně posouzena, a to i v případě, že žalovaný zůstává ve sporu pasivní. Tento závěr vyplývá z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie, podle něhož články 8 a 23 směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele (srov. článek v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221, JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.).

44. V projednávané věci soud zkoumal, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy získala a vyhodnotila takové informace, aby bylo možné uzavřít, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně pracovala s údaji uvedenými v „Hodnocení klienta“, v němž byl zachycen pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného 44 818 Kč a celkové měsíční výdaje 11 538 Kč (z toho bydlení 6 678 Kč a životní minimum 4 860 Kč).

45. Soud však nezjistil, že by žalobkyně výdajovou stránku (zejména náklady na bydlení, dopravu a jiné pravidelné výdaje) ověřila z nezávislých a spolehlivých zdrojů. Bankovní podklady, které byly v řízení předloženy, zachycují pouze jednotlivé příchozí transakce a neobsahují žádné další pohyby na účtu; z těchto podkladů proto nelze zjistit, jaké pravidelné výdaje žalovaný skutečně hradil ani jaká byla jeho reálná disponibilní částka po úhradě nezbytných nákladů. [46. Stejně tak samotná lustrace v registrech SOLUS a NRKI nemůže nahradit komplexní posouzení úvěruschopnosti, jestliže neposkytuje dostatečný obraz o pravidelném rozpočtu spotřebitele. V registru NRKI byla u žalovaného zachycena celková expozice ve výši 914 284 Kč a limit 200 000 Kč, což jsou údaje relevantní pro posouzení dluhové zátěže, avšak bez ověření konkrétních pravidelných platebních povinností (splátky, závazky, náklady domácnosti) neumožňují učinit spolehlivý závěr o schopnosti úvěr splácet47. Za tohoto stavu nezbývá než uzavřít, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ, neboť z provedených důkazů nevyplývá, že by před uzavřením smlouvy získala a ověřila nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace o výdajích žalovaného a o jeho celkové finanční zátěži tak, aby bylo možné vyloučit důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

48. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

49. Jak vyplývá z ustálené judikatury, jedná se o absolutní neplatnost smlouvy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. SR 10/2023 publikované v Soudních rozhledech 10/2023, s. 311). Při výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona, ale je třeba zohlednit účel a smysl zákona, systematickou souvislost a unijní právo. Záměrem zákonodárce bylo posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a posílení principu zodpovědného úvěrování. Pouze absolutní neplatnost představuje dostatečně účinnou sankci.

50. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by před uzavřením smlouvy získala a ověřila takové informace o jeho výdajích a celkové finanční zátěži, které by umožňovaly vyloučit důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti bylo založeno převážně na údajích sdělených žalovaným a na lustracích v registrech dlužníků, přičemž žalobkyně neměla objektivní podklady umožňující posoudit skutečnou výdajovou stránku rozpočtu žalovaného ani jeho reálné hospodaření.

51. Za tohoto stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, neboť z výsledku posouzení úvěruschopnosti nevyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Jsou tak naplněny podmínky § 87 odst. 1 ZoSÚ, s nimiž zákon spojuje následek absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.

52. Soud proto z úřední povinnosti posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky jako absolutně neplatnou53. Podle § 1796 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z."), kdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jiného a dá si nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, je právní jednání neplatné.

54. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům. [Právní pos...- koncept.

55. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 11. 11. 2004 judikoval: „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“56. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 Nejvyšší soud dále uvedl: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné.“57. V rozhodnutí ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 20 Cdo 3218/2024 Nejvyšší soud zdůraznil, že při posuzování spotřebitelských smluv nelze odhlédnout od ostatních ujednání a smlouvu je nutno posuzovat jako celek za účelem zjištění, zda ujednání v celém komplexu negenerují výrazně nerovnocenný právní vztah (srov. rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 4601/2008).

58. V projednávané věci byla sjednána pevná nominální úroková sazba ve výši 71,04 % p. a. a roční procentní sazba nákladů ve výši 99,41 %, přičemž v oznámení o schválení úvěru byla uvedena přesná výše RPSN 102,69 %. Takto nastavené cenové podmínky vedly k tomu, že při poskytnuté jistině 100 000 Kč činila celková částka splatná spotřebitelem 303 360 Kč, tedy více než trojnásobek poskytnuté jistiny.

59. Soud hodnotil smlouvu jako celek, včetně výše úroku, RPSN, délky úvěrového vztahu, sankčních ujednání a postavení žalovaného jako spotřebitele bez reálné možnosti ovlivnit obsah smlouvy. V tomto kontextu dospěl k závěru, že sjednaný úrok ve spojení s extrémně vysokou RPSN představuje zjevně nepřiměřenou cenovou zátěž, která podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, a to i při zohlednění vyšší míry rizikovosti spotřebitelských úvěrů.

60. Takové nastavení smluvních podmínek vytváří výrazně nerovnocenný právní vztah mezi žalobkyní jako profesionálním poskytovatelem úvěrů a žalovaným jako spotřebitelem a zakládá hrubý nepoměr ve vzájemných plněních. Ujednání o úroku a nákladech úvěru odporuje dobrým mravům a současně naplňuje znaky lichvy ve smyslu § 1796 odst. 1 o. z.

61. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná i podle § 1796 odst. 1 a § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor s dobrými mravy v důsledku sjednání nepřiměřeného, resp. lichvářského úroku, a to nezávisle na neplatnosti dovozované z porušení § 86 a § 87 ZoSÚ.

62. Nároky z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je třeba vypořádat podle § 87 odst. 1 věty druhé a odst. 2 ZoSÚ ve spojení s § 2993 o. z., který upravuje bezdůvodné obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální úpravou k obecnému režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z.

63. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z neplatné smlouvy nemůže úvěrujícímu náležet žádný další smlouvou upravený nárok, zejména smluvní úrok, poplatky nebo sankce. Úvěrující má proto právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny.

64. V projednávané věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru posouzena jako absolutně neplatná. Žalobkyni proto nemohou z této smlouvy vzniknout žádné nároky na smluvní úrok, poplatky, smluvní pokuty ani jiné sankční platby. Právní základ pro vypořádání vzájemných plnění je dán výlučně režimem bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 ZoSÚ ve spojení s § 2993 o. z.

65. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný na základě této neplatné smlouvy uhradil dvě splátky v celkové výši 12 640 Kč. Tyto platby je třeba započíst na vrácení poskytnuté jistiny. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného se proto omezuje na rozdíl mezi poskytnutou jistinou a již vrácenou částí.

66. Soud proto uzavírá, že žalobkyně má vůči žalovanému právo pouze na vrácení nesplacené části jistiny spotřebitelského úvěru, a to bez jakéhokoli dalšího smluvního či sankčního navýšení. Jakékoli další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec této jistiny nemají v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy právní oporu.

67. Hmotněprávní splatnost bezdůvodného obohacení se posuzuje podle speciální úpravy v § 87 ZoSÚ. Ke splatnosti zároveň nedojde dříve než na základě výzvy poskytovatele k plnění podle § 1958 odst. 2 o. z. (srov. článek JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221).

68. Podle § 1958 odst. 2 o. z. není-li sjednána doba plnění, plní se na výzvu, a to bez zbytečného odkladu po takové výzvě. Teprve od okamžiku doručení výzvy do dispozice dlužníka začíná běžet „doba přiměřená možnostem spotřebitele“ podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Výzva k plnění je tedy nutnou podmínkou vzniku povinnosti plnit.

69. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Odeslání této výzvy bylo doloženo poštovním podacím archem. Podací arch však prokazuje pouze předání zásilky k poštovní přepravě, nikoliv její doručení do dispozice adresáta. Za této situace soud nemohl mít za prokázané, že by žalovanému byla předžalobní výzva skutečně doručena.

70. Za první prokazatelně doručenou výzvu k plnění je proto třeba považovat až žalobu, která byla žalovanému doručena spolu s dalšími soudními písemnostmi. Teprve tímto okamžikem mohlo dojít ke vzniku povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 ZoSÚ.

71. Rozsudek, jímž soud stanoví lhůtu k plnění, má konstitutivní povahu, neboť teprve jím je určena splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Z toho plyne, že žalovaný se do vyhlášení rozsudku nemohl ocitnout v prodlení s plněním této povinnosti a nárok na úrok z prodlení může vzniknout až po marném uplynutí lhůty stanovené tímto rozsudkem.

72. S ohledem na závěry přijaté v právním posouzení soud dospěl k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná. Žalobkyni proto nenáleží žádné plnění ze smluvních ujednání o úroku, poplatcích, smluvních pokutách ani jiných sankčních nárocích a její právo se omezuje výlučně na vrácení poskytnuté jistiny snížené o částku, kterou žalovaný již na základě neplatné smlouvy uhradil.

73. Výrokem ad I. soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 87 360 Kč, odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud přitom vyšel ze skutečnosti, že mezi účastníky nevznikl spor o možnosti a schopnosti žalovaného vrátit tuto částku a že v řízení nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení delší lhůty k plnění nebo povolení splátek. Za tohoto stavu soud uložil žalovanému povinnost k plnění v běžné pariční lhůtě tří dnů.

74. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 68 095,20 Kč, částky 4 505,25 Kč, dále zaplacení úroku z částky 99 176,98 Kč od 14. 4. 2024 do zaplacení při roční úrokové sazbě 14,75 % a úroku z částky 118 108 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení při roční úrokové sazbě 14,75 %, soud žalobu zamítl. Tyto nároky nemají po zjištění absolutní neplatnosti smlouvy právní základ, neboť se jedná o plnění vycházející ze smluvních ujednání, která jsou neplatná a vůči spotřebiteli nevymahatelná.

75. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze částečně, když jí bylo přiznáno právo na vrácení části jistiny, zatímco v převážné části uplatněných nároků, zejména co do úroků, sankcí a dalšího příslušenství, byla neúspěšná. Žalovaný byl naopak úspěšný v zásadní části sporu, avšak současně mu byla uložena povinnost k plnění ve vztahu k jistině. Za této situace soud vyhodnotil procesní úspěch obou účastníků jako v zásadě rovnocenný a postupoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., aniž by přiznal náhradu nákladů řízení kterémukoli z nich.

76. Žalovaný byl v řízení zastoupen soudem ustanoveným opatrovníkem z řad advokátů. Opatrovník v řízení učinil tři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast u jednání konaného dne 19. 3. 2026 (§ 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif).

77. Odměna soudem ustanoveného advokáta byla stanovena podle advokátního tarifu ve znění účinném v době poskytování právních služeb z tarifní hodnoty odpovídající žalované částce 155 455,20 Kč. Sazba mimosmluvní odměny činí podle § 7 odst. 5 advokátního tarifu 7 340 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 22 020 Kč za tři úkony.

78. Vedle mimosmluvní odměny náleží opatrovníkovi náhrada hotových výdajů ve formě paušální částky ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tedy celkem 1 350 Kč. Jelikož opatrovník doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla k odměně a náhradě hotových výdajů připočtena daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 o. s. ř.

79. Celková výše odměny a náhrady hotových výdajů soudem ustanoveného opatrovníka žalovaného tak činí 28 277,70 Kč včetně DPH.

80. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

81. Protože náklady státu představuje odměna a náhrady soudem ustanoveného opatrovníka žalovaného ve výši 28 277,70 Kč, uložil soud žalobkyni povinnost nahradit státu tyto náklady podle míry jejího úspěchu ve věci. Míra úspěchu žalobkyně činí 39,17 %, a proto žalobkyně nahradí státu 39,17 % z částky 28 277,70 Kč, tj. 11 075,37 Kč (po zaokrouhlení na haléře). Náhradu je žalobkyně povinna státu zaplatit v běžné pariční lhůtě tří dnů.