28 C 52/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 152 Kč, do dvanácti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 21 848 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 1. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 10. 12. 2021, uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a žalovaný naproti tomu žalobkyni řádně a včas úvěr vrátit v dohodnutých splátkách Smlouva byla uzavřena pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku a utvrzena verifikační platbou žalovaného z jeho bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně. Jelikož žalovaný neuhradil již splátku splatnou dne 15. 1. 2022, byly mu zaslány písemné upomínky a následně byl úvěr dopisem ze dne 9. 11. 2023 zesplatněn. Dále žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ani na tu však žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 23. 5. 2024, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně a její zástupce po předchozí písemné omluvě, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z provedených důkazů má soud za prokázané tyto skutečnosti:

5. Z předsmluvních informací a Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohou je Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vyplynulo, že žalobkyně od žalovaného získala osobní údaje i informace k jeho osobním a majetkovým poměrům. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . Výše měsíčního příjmu nebyla zaznamenána. Náklady na bydlení byly určeny ve výši 26 825 Kč, pravidelné finanční závazky na 3 000 Kč měsíčně, sázky 1 400 Kč, a po jejich zaplacení spotřebiteli, tedy žalovanému zůstává 19 127 Kč. Pravidelnými měsíčními závazky žalovaného jsou splátky úvěrů u OKV Leasing ve výši 1 375 Kč a další splátka ve výši 25 Kč. Dále má žalovaný závazek ke společnosti Cool Credit ve výši 10 000 Kč a Credit Portal ve výši 9 600 Kč. Jakou splátku na jejich úhradu měsíčně platí, nebylo uvedeno. Závazek ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 12. 2021 vůči společnosti , právnická osoba, . ve výši 15 648 Kč, na jehož vyplacení měl být poskytnutý úvěr použit, zmíněn nebyl. Smluvní strany ve smlouvě deklarovaly, že žalobkyně si od žalovaného vyžádala dva doklady totožnosti, výpis z účtu a dále, že si mohla vyžádat výplatní pásku za 3 měsíce či potvrzení o příjmu za tři měsíce, rozsudek o výživném, dohodu o výkonu pěstounské péče, nájemní smlouvu atd. Na základě těchto informací byl žalovanému nabídnut úvěr ve výši 30 000 Kč s měsíční splátkou 1 298 Kč. Ten měl být dle smlouvy poskytnut tak, že částka 8 352 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, do pěti dnů od účinnosti smlouvy, částka ve výši 15 648 Kč na účet žalobkyně k úhradě závazku žalovaného ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 15 648 Kč (viz shora) a 6 000 Kč na náklady poskytovatele a to na lustrum v registrech (400 Kč, expresní vyplacení úvěru (100 Kč), ostatní administrativní náklady poskytovatele (3 100 Kč), odměna zprostředkovateli/obchodnímu zástupci za jeho činnost (1 800 Kč) a náklady na ověření úvěrového případu (600 Kč), když žalovaný souhlasil, aby byly náklady odečteny od poskytované jistiny. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 63 456 Kč, tedy celkem částku ve výši 93 456 Kč do 15. 11. 2027.

6. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, k jednání, zbavila se žalobkyně možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud neprokázala, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a žalovaný byl schopen smlouvou sjednaný úvěr splácet.

7. Dle Detailu pohybu – okamžitá příchozí platba, byla z účtu č. , č. účtu, s názvem , Jméno zainteresované osoby 0/0, ve prospěch účtu č- , Anonymizováno, /, Anonymizováno, dne 10. 12. 2021 poukázána částka ve výši 1 Kč.

8. Dle Detailu pohybu – bezhotovostní platba byla dne 11. 12. 2021 z účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, poukázána částka 8 352 Kč s poznámkou , jméno FO, doplatek úvěru a zprávou pro příjemce , Anonymizováno, doplatek úvěru.

9. Z Detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky bylo zjištěno, že dne 11. 12. 2021 byla z účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, poukázána částka 15 648 Kč s poznámkou , jméno FO, a zprávou pro příjemce , jméno FO, .

10. Z Upomínky č. , hodnota, ze dne 20. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upozornila na dlužnou splátku úvěru ve výši 1 298 Kč splatnou dne 15. 1. 2022 ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 12. 2021.

11. Dle Poštovního podacího lístku byla zásilka adresovaná žalovanému předána k poštovní přepravě jako doporučená dne 20. 1. 2022.

12. Z Upomínky č. , hodnota, ze dne 7. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upozornila na dlužnou splátku úvěru ve výši 1 298 Kč splatnou dne 15. 1. 2022 ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 12. 2021 a poučila jej, že v případě trvání prodlení může žalobkyně přistoupit k zesplatnění pohledávky, která se tak vyšplhá na 122 427 Kč a její splatnost bude 14 dnů. Dále žalovaného vyzvala k zaplacení nákladů prvého upomínky ve výši 300 Kč a druhé upomínky ve výši 500 Kč, tedy celkem i s dlužnou splátkou ve výši 2 098 Kč.

13. Dle Poštovního podacího lístku byla zásilka adresovaná žalovanému předána k poštovní přepravě jako doporučená dne 20. 1. 2022.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovaného písemně vyzval k zaplacení částky ve výši 35 200 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy č. , hodnota, a nákladů právního zástoupení nejpozději do 14. 12. 2023, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

15. Z poštovního podacího archu se podává, že zástupce žalobkyně předal zásilku adresovanou žalované k poštovní přepravě jako doporučenou dne 9. 11. 2023.

16. Vzhledem k tomu, že si jednotlivé skutečnosti vyplývající z provedených listin vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

17. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

18. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle §104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

22. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

23. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014. Elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání (čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení).

24. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. V projednávaném případě žalobkyně tvrdila, že smlouva mezi účastníky byla sjednána pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku a žalovaný souhlas se smlouvou vyslovil přihlášením se do klientského systému prostřednictvím přiděleného PIN, tedy tzv. jiným elektronickým podpisem, ale důkaz o tom soudu nenabídla. Protože žalovaný ze svého bankovního účtu na účet žalobkyně uhradil verifikační platbu ve výši 1 Kč, jak bylo ve smlouvě sjednáno, soud tvrzení žalobkyně o registraci žalovaného v klientském systému uvěřil s tím, že smlouvu lze ještě považovat za uzavřenou písemně. Další povinností žalobkyně bylo zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.

28. Věřitel má povinnost při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti a v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování práv spotřebitele na ochranu jeho osobních údajů. Zjištěny by měly být informace o příjmech spotřebitele ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost, výživu dětí, případně nákladech na již existující závazky. Výsledkem je pak takové zjištění, že s ohledem na frekvenci splátek (týdenní, měsíční či kvartální) zůstane či nezůstane spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. V zásadě nelze zanalyzovat jen jednu stranu rozpočtu spotřebitele (například příjmy) s tím, že výdaje lze přepokládat ve standardní výši. Nelze vycházet jen ze subjektivního popisu spotřebitele, nýbrž jeho tvrzení je nutné konkrétními doklady zobjektivizovat. V tomto případě nelze hovořit o opakovaném prohlášení téhož obsahu, jedná se o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které objektivně a věrohodně vypovídají o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Z logiky věci lze totiž očekávat, že spotřebitel, který chce získat úvěr, má tendenci svou majetkovou situaci prezentovat v lepším světle. Ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Věřitel i s ohledem na princip přiměřenosti nemá povinnost ověřovat pravdivost každého předloženého dokumentu, naopak má povinnost užívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Proces ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by měl zanalyzovat jeho rozpočet a vždy by měl zahrnovat zjištění jeho příjmů i konkrétních výdajů. Proces zjišťování úvěruschopnosti by nebyl úplný, došlo-li by k nedůvodně rozdílnému přístupu mezi žadateli, navíc je nutné vzít v potaz i tu skutečnost, že osoby s vyššími příjmy mají vysoké (mnohdy i excesivní) výdaje.

29. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud. Pokud totiž spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ.

30. Další soukromoprávní sankcí neplatně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru je, že nárok na nesplacenou jistinu úvěru je vázán na novou dobu splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutou anebo soudem určenou), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některými poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

31. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že šetřila úvěruschopnost žalovaného řádně, tím spíše pak, že žalovaný v době sjednání smlouvy úvěruschopná byl. Žalobkyně sice v Příloze smlouvy vypočetla výdaje žalovaného, neuvedla však výši jeho měsíčního příjmu a výdaje samé pak nijak neověřila, neboť soudu nepředložila jediný dokument, z něhož by skutečnosti uváděné v prohlášení vyplývaly. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání, zbavili se možnosti vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o povinnost tvrdit a prokázat, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovaný byl ke dni uzavření úvěrových smluv úvěruschopná. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž žalobkyně žalobou uplatněný nárok odvozuje, je absolutně neplatná. Z provedených důkazů vyplynulo, že na účet žalovaného byla poukázána pouze částka ve výši 8 152 Kč, zbývající finanční částka 15 648 Kč šla na vlastní účet žalobkyně a 6 000 Kč na náhradu nákladů z neplatné smlouvy. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil pouze o částku 8 152 Kč.

32. Věc se však neposoudí podle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 ObčZ, nýbrž dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, neboť upravuje soukromoprávní sankci nepoctivých poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a žalovaný coby spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovaného nevyzývala, aby poskytnutou jistinu úvěru dle neplatné smlouvy dle svých schopností vrátila, ani se s ní nepokoušela na době splatnost dohodnout, a žalovaný se k jednání soudu nedostavil a nemohl tak vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinna tvrdit a prokázat, jaké jsou její možnosti k zaplacení dlužné částky, soud žalované uložil dlužnou částku ve výši 8 152 Kč uhradit ve lhůtě dvanácti měsíců, kterou lze bez znalosti aktuálních osobních i majetkových poměrů žalovaného považovat vzhledem k výši dlužné částky ještě za přiměřenou možnostem běžného dlužníka, a tím vyvolal splatnost dosud nesplatné pohledávky.

34. Ve zbývající části předmětu řízení představované částkou ve výši 21 848 Kč (součet plnění jdoucího na účet žalobkyně a náklady z neplatné smlouvy) a zákonným úrokem z prodlení v celé požadované výši soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich zaplacení nepřiznal, neboť v řízení byl úspěšný žalovaný, jemuž dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.