28 C 59/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 19 779 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky ve výši 13 979 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 591,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 312,85 Kč, zaplacení úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 6 641,61 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 641,61 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 11. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 19 779 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalovaná uzavřela dne 20. 3. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně společností, , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Zavázala se uhradit celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté jistiny, sjednaných úroků a smluvních poplatků v 78 týdenních splátkách po 263 Kč, s tím, že poslední splátka byla splatná dne 16. 9. 2024. Součástí smluvního ujednání byla rovněž povinnost hradit sjednaný úrok, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu pro případ prodlení s plněním. Žalovaná řádně a včas hradila splátky pouze do 19. 4. 2023, a ke dni splatnosti poslední splátky zůstala část závazku neuhrazena. Ke dni 17. 9. 2024 činila dlužná jistina částku 6 641,61 Kč a dlužné poplatky částku 9 137,39 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně uplatňuje zaplacení celkové částky 19 779 Kč, sestávající z dlužné jistiny, neuhrazených smluvních poplatků a smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 591,80 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 312,85 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhá přiznání sjednaného úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 6 641,61 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z téže částky za stejné období. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně dovozuje z postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 31. 3. 2026, k němuž se žádná z účastnic, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

4. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z Podacího lístku bylo zjištěno, že dne 7. 10. 2025 byla z pošty , adresa, odeslána doporučená zásilka typu RR adresovaná žalované , Jméno žalované, na adresu , adresa, . Odesílatelem byla společnost , právnická osoba, , jednající za žalobkyni. Zásilka byla podána pod podacím číslem , Anonymizováno, .

6. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem se podává, že dne 7. 10. 2025 byla žalované zaslána písemná výzva k plnění, označená jako výzva dle § 142a odst. 1 o. s. ř. Výzva se týkala pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 20. 3. 2023 mezi žalovanou a společností , právnická osoba, Ve výzvě byla vyčíslena dlužná částka ve výši 21 873,87 Kč a stanovena lhůta k plnění do 22. 10. 2025. Současně byla žalovaná upozorněna na další úročení dlužné jistiny ve výši 6 641,61 Kč úrokem 12,75 % ročně a zákonným úrokem z prodlení, jakož i na možnost uzavření dohody o splátkách. Výzva obsahovala identifikaci postoupení pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni 27. 1. 2025.

7. Z Potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky soud zjistil, že společnost , právnická osoba, potvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2025 mezi ní a žalobkyní , Jméno žalobkyně A, ., byla dne 27. 1. 2025 připsána na účet postupitele úplata za jednotlivé postoupené pohledávky uvedené v příloze č. , hodnota, smlouvy. Tímto dnem došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni v souladu se smluvním ujednáním.

8. Z Podacího lístku je zřejmé, že dne 27. 2. 2025 byla z pošty , adresa, odeslána doporučená zásilka typu RR adresovaná žalované , Jméno žalované, na adresu , adresa, . Odesílatelem byla žalobkyně , Jméno žalobkyně A, . Zásilka byla podána pod podacím číslem , Anonymizováno, .

9. Ze Seznamu postoupených pohledávek (příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek) vyplývá, že obsahuje identifikaci jednotlivých postoupených pohledávek dle čísla smlouvy a osoby dlužníka. V seznamu je uvedena pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, vedená na jméno , Jméno žalované, , která byla zahrnuta mezi pohledávky postoupené na žalobkyni.

10. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně , Jméno žalobkyně A, ., je akciovou společností se sídlem , adresa, , , Jméno žalobkyně B, /8, IČO , IČO, , zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 21915. Společnost vznikla dne 16. 5. 2005. Předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Za společnost jedná předseda správní rady samostatně.

11. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 byla žalovaná informována o tom, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 se žalobkyně , Jméno žalobkyně A, ., stala věřitelkou pohledávky vzniklé ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, K datu postoupení činila výše pohledávky částku 23 269,08 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě této částky do deseti dnů od doručení oznámení na účet žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, .

12. Z Přehled plateb (tabulka umoření) soud zjistil, že dne 20. 3. 2023 došlo k čerpání spotřebitelského úvěru ve výši 8 000 Kč na základě smlouvy č. , hodnota, . Žalovaná provedla platby dne 21. 3. 2023 a dne 19. 4. 2023 v celkové výši 2 200 Kč. Po započtení těchto plateb činil ke dni 19. 4. 2023 zůstatek nesplacené jistiny částku 6 641,61 Kč. Další platby na úvěr evidovány nejsou.

13. Ze Seznamu postoupených pohledávek (příloha č. , hodnota, – strana 19) vyplývá, že jeho součástí je pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, vedená na žalovanou , Jméno žalované, , která byla zahrnuta mezi pohledávky postoupené společností , právnická osoba, na žalobkyni , Jméno žalobkyně A, ., s účinností ke dni 27. 1. 2025.

14. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 3. 2023 vyplývá, že žalovaná a společnost , právnická osoba, se písemně dohodly, že , právnická osoba, žalované poskytne spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 78 týdenních splátkách po 263 Kč. Smlouva obsahovala ujednání o povinnosti žalované zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 611 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru (poplatek za sjednání) ve výši 1 500 Kč, úrokové sazbě 8 600 % ročně, o RPSN ve výši 17 832%, o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení a o právu věřitele požadovat zákonný úrok z prodlení. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí poskytnutých peněžních prostředků a uvedla, že poskytla věřiteli údaje potřebné k posouzení své úvěruschopnosti.

15. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 27. 1. 2025 uzavřely společnosti , právnická osoba, a , Jméno žalobkyně A, . smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem smlouvy bylo postoupení nezajištěných pohledávek vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru uvedených v příloze č. , hodnota, smlouvy, a to včetně jejich příslušenství a práv s pohledávkami spojených. Smluvní strany se dohodly, že k postoupení jednotlivých pohledávek dojde okamžikem připsání úplaty na účet postupitele. Součástí smlouvy byla identifikace postoupených pohledávek číslem smlouvy a osobou dlužníka.

16. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaná dne 20. 3. 2023 vyplnila a podepsala žádost o spotřebitelský úvěr u společnosti , právnická osoba, , v níž uvedla své osobní údaje, rodinný stav, bydlení, vzdělání, zdroje příjmů a pravidelné měsíční výdaje. Prohlásila, že není v insolvenčním řízení, není proti ní vedena exekuce ani výkon rozhodnutí a že jí nejsou známy skutečnosti bránící řádnému splácení úvěru. Potvrdila, že poskytla úplné a pravdivé údaje potřebné k posouzení její úvěruschopnosti.

17. V žádosti je zaznamenáno, že údaje o příjmech byly ověřeny předloženými doklady, zejména pracovněprávními a příjmovými dokumenty, a že tyto údaje byly zaznamenány zástupcem věřitele, tyto listiny však přílohou žádosti nejsou. Žádost obsahuje podpis žalované i podpis zástupce , právnická osoba, potvrzující ověření a zaznamenání údajů.

18. Na základě zjištěných sktuečností dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:

19. Žalovaná požádala dne 20. 3. 2023 společnost , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr. V žádosti uvedla své osobní údaje a základní informace o rodinných poměrech, bydlení, vzdělání, příjmech a výdajích a současně čestně prohlásila, že proti ní neběží insolvenční řízení ani exekuce a že nezná žádnou okolnost, která by jí bránila úvěr splácet.

20. Poskytovatel úvěru na tuto žádost téhož dne reagoval uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalované poskytl 8 000 Kč. Splácení úvěru nastavil do 78 týdenních splátek po 263 Kč, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 611 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru (poplatek za sjednání) ve výši 1 500 Kč, úrokem ve výši 8 600 % ročně, což odpovídá RPSN ve výši 17 832%. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

21. Poskytovatel před uzavřením smlouvy pracoval s údaji, které žalovaná uvedla, a v dokumentaci zachytil pouze formální ověření některých dokladů k příjmům, listiny však soudu nepředložil. V rámci tohoto postupu pak neposkytl ani individualizovaný závěr o tom, jakou splátkovou zátěž žalovaná v konkrétních poměrech dlouhodobě unese, ani nevyložil, jak zohlednil souhrn jejích příjmů, výdajů a dalších závazků při nastavení týdenního splácení a celkové ceny úvěru.

22. Po uzavření smlouvy žalovaná plnila své povinnosti jen krátce. Zaplatila celkem 2 200 Kč, naposledy 19. 4. 2023. Zůstatek nesplacené jistiny po těchto platbách činil 6 641,61 Kč a další úhrady už žalovaná neposlala. Již v rané fázi splácení úvěru se tak dostala do prodlení.

23. Dne 27. 1. 2025 , právnická osoba, postoupila soubor pohledávek, mezi nimi i pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, , na žalobkyni , Jméno žalobkyně A, . Postoupení smluvní strany sjednaly písemně a spojily jeho účinnost s úhradou úplaty, kterou postupitel téhož dne obdržel. Žalovaná obdržela oznámení o postoupení a výzvu k úhradě dluhu na účet žalobkyně.

24. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:

25. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 20. 3. 2023 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované jako spotřebiteli neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč, splatný v týdenních splátkách. Tato smlouva má povahu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ a na právní vztah mezi účastnicemi se proto plně uplatní právní úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

27. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle ustálené judikatury je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda byla úvěruschopnost spotřebitele řádně posouzena, a to i v případě, že žalovaný zůstává ve sporu pasivní. Tento závěr vyplývá z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie, podle něhož články 8 a 23 směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele (srov. článek v Soudních rozhledech 7–8/2025, s. 221, , tituly před jménem, , právnická osoba, , , tituly za jménem, ).

29. Žalobkyně v řízení neprokázala, jakým konkrétním způsobem původní věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované. Z předložených listin nevyplývá, že by původní věřitel hodnotil pravidelné příjmy žalované, její běžné výdaje ani celkovou splátkovou zátěž v relaci k délce a ceně úvěru. Dokumentace zachycuje pouze formální zaznamenání tvrzení žalované o jejích poměrech, nikoliv jejich kritické vyhodnocení z hlediska schopnosti dlouhodobě plnit závazek, jehož součástí byly mimořádně vysoké náklady.

30. Z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 odst. 1 ZoSÚ, zejména že by posoudil poměr mezi výší příjmů žalované, jejími pravidelnými výdaji a celkovou cenou úvěru rozloženou do 78 týdenních splátek. Pouhé formální převzetí údajů sdělených spotřebitelkou, bez jejich vyhodnocení, nepostačuje k závěru, že poskytovatel splnil zákonnou povinnost jednat s odbornou péčí.

31. Skutkový vývoj po uzavření smlouvy navíc potvrzuje, že žalovaná nebyla schopna úvěr řádně splácet již v rané fázi jeho trvání, když po uhrazení pouze dvou splátek plnění zcela ustalo. Tato skutečnost podporuje závěr, že žalovaná nebyla schopna úvěr splácet již v době jeho sjednání, a že poskytovatel úvěru poskytl spotřebitelský úvěr navzdory existenci důvodných pochybností o její úvěruschopnosti.

32. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

33. Jak vyplývá z ustálené judikatury, jedná se o absolutní neplatnost smlouvy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. SR 10/2023 publikované v Soudních rozhledech 10/2023, s. 311). Při výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona, ale je třeba zohlednit účel a smysl zákona, systematickou souvislost a unijní právo. Záměrem zákonodárce bylo posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a prosazení principu odpovědného úvěrování. Pouze absolutní neplatnost představuje dostatečně účinnou sankci za porušení této povinnosti.

34. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr, aniž by měl k dispozici výsledek posouzení úvěruschopnosti, z něhož by vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Naopak již krátce po uzavření smlouvy žalovaná splácení fakticky ukončila, což potvrzuje, že nebyla schopna plnit závazek ani v jeho počáteční fázi. Poskytovatel tedy úvěr poskytl v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ.

35. Smlouva o spotřebitelském úvěru je proto absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZoSÚ a soud k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.

36. Podle § 1796 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z."), kdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jiného a dá si nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, je právní jednání neplatné.

37. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.

38. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 11. 11. 2004 judikoval: „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“39. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 Nejvyšší soud dále uvedl: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné.“40. V rozhodnutí ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 20 Cdo 3218/2024 Nejvyšší soud zdůraznil, že při posuzování spotřebitelských smluv nelze odhlédnout od ostatních ujednání a smlouvu je nutno posuzovat jako celek za účelem zjištění, zda ujednání v celém komplexu negenerují výrazně nerovnocenný právní vztah (srov. rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 4601/2008).

41. V projednávané věci si původní věřitel se žalovanou sjednal úrokovou sazbu ve výši 8 600 % ročně a RPSN ve výši 17 832 %, přičemž žalované poskytl částku 8 000 Kč. Takto nastavené cenové podmínky představují extrémní a zcela nepřijatelný nepoměr mezi hodnotou poskytnutého plnění a povinnostmi žalované. Výše úroku i RPSN mnohonásobně přesahují jakoukoli obvyklou úrokovou míru na finančním trhu, a to i s přihlédnutím ke zvýšené rizikovosti nebankovních spotřebitelských úvěrů.

42. Soud při posouzení nepřihlížel pouze k samotné výši úrokové sazby, ale hodnotil smlouvu jako celek. K úrokovému zatížení přistupuje povinnost zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 611 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 500 Kč, takže celková finanční zátěž žalované zjevně neodpovídá hodnotě poskytnuté jistiny ani délce úvěrového vztahu. Smlouva tak vytváří výrazně nerovnovážný právní vztah v neprospěch spotřebitele.

43. Skutečnost, že žalovaná přestala úvěr splácet již v rané fázi jeho trvání, navíc potvrzuje, že se nacházela v tíživé finanční situaci a nebyla schopna nést takto nastavené závazky. Původní věřitel této situace využil k sjednání zcela excesivních cenových podmínek, které odporují principům poctivosti a dobrým mravům.

44. Soud proto uzavírá, že ujednání o úrokové sazbě ve výši 8 600 % ročně a o RPSN ve výši 17 832 % představují lichvu ve smyslu § 1796 odst. 1 o. z. a současně odporují dobrým mravům ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. Smlouva o spotřebitelském úvěru je z tohoto důvodu neplatná i z tohoto samostatného právního důvodu.

45. Tyto závěry obstojí nezávisle na neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. I v případě, že by nebylo možné dovodit neplatnost smlouvy pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost, vedla by sjednaná výše úroků, RPSN a souvisejících poplatků k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy pro lichvu a rozpor s dobrými mravy.

46. Následky absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru soud posuzoval podle § 87 ZoSÚ jako zvláštní právní úpravy ve vztahu k obecnému režimu bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku.

47. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

48. Z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nemůže poskytovateli ani jeho právnímu nástupci vzniknout právo na smluvní úroky, poplatky ani sankce. Věřitel má právo pouze na vrácení skutečně poskytnuté jistiny, snížené o částky, které spotřebitel již v průběhu trvání smluvního vztahu uhradil.

49. V projednávané věci poskytl původní věřitel žalované spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná po uzavření smlouvy uhradila na tento úvěr celkem 2 200 Kč, a to ve formě dvou splátek. Tato plnění soud započetl na vrácení jistiny, neboť k jinému plnění z neplatné smlouvy přihlížet nelze.

50. Po odečtení již uhrazené částky činí zůstatek nevrácené jistiny 5 800 Kč. Pouze v tomto rozsahu vzniklo žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající poskytnuté, dosud nevrácené jistině.

51. Naopak žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvních úroků, poplatků za poskytnutí úvěru, poplatků za jeho sjednání, smluvních pokut ani jiného příslušenství, neboť tyto nároky se opírají o absolutně neplatnou smlouvu. Stejně tak žalobkyni nenáleží úrok z prodlení za dobu před rozhodnutím soudu, neboť povinnost žalované vrátit jistinu vznikla až na základě tohoto rozhodnutí.

52. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 5 800 Kč, představující nevrácenou část poskytnuté jistiny, a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl.

53. Povinnost žalované vrátit zůstatek poskytnutých peněžních prostředků nevznikla ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, nýbrž až v důsledku závěru o její absolutní neplatnosti a následného vypořádání plnění mezi účastnicemi. Nejde proto o plnění ze smluvního závazku se sjednanou splatností, ale o povinnost vyplývající z rozhodnutí soudu.

54. Ze skutkového stavu nevyplývá, že by žalobkyně žalovanou před zahájením řízení prokazatelně vyzvala k vrácení poskytnuté jistiny jako plnění z neplatné smlouvy. Předžalobní výzvy směřovaly k plnění podle smlouvy, nikoli k vydání nevrácené části jistiny z titulu neplatnosti smluvního ujednání. Povinnost žalované plnit proto nemohla vzniknout před rozhodnutím soudu.

55. Soud proto stanovil lhůtu k plnění přímo ve výroku rozsudku. Teprve marným uplynutím této lhůty by se žalovaná mohla dostat do prodlení s plněním uložené povinnosti. Do té doby nemůže žalobkyni vzniknout právo na úrok z prodlení.

56. Z tohoto důvodu soud nepřiznal žalobkyni úrok z prodlení za období před právní mocí rozsudku a žalované uložil povinnost zaplatit částku odpovídající nevrácené části poskytnuté jistiny do tří dnů od právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku. Soud se dále nezabýval zkoumáním osobních a majetkových poměrů žalované ani jejích možností vrátit žalobkyni dlužnou částku jako právní nástupkyni původního věřitele. Stanovenou lhůtu soud považuje za přiměřenou a obvyklou, když mezi účastnicemi v řízení nevznikl o lhůtu k plnění ani o způsob splnění povinnosti spor, když se žalovaná k jednání soudu nedostavila a k věci, ani lhůtě k plnění se nevyjádřila.

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádné z účastnic právo na jejich zaplacení nepřiznal, když jejich úspěch ve věci lze hodnotit jako v zásadě rovnocenný.