28 C 80/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 21 000,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 999,89 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 999,89 Kč od 27.10.2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 049,3 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 299,96 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a částky ve výši 1 001 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 21 000,89 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dále jen „, Anonymizováno, “) uzavřela dne 6. 9. 2022 se žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla částku ve výši 20 000 Kč platbou na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 6. 10. 2022 spolu s poplatkem ve výši 8 600 Kč, na tuto pohledávku však nezaplatil ničeho. Pohledávku za žalovaným sníženou o verifikační platbu ve výši 0,11 Kč postoupil původní věřitel na základě Rámcové smlouvy ze dne 18. 7. 2022 žalobkyni. Zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby soudu o zaplacení upomenul, na výzvu k dodatečnému zaplacení pohledávky však žalovaný nereagoval.

2. Soud ve věci nařídil jednání na 11. 6. 2024, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnost účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 70414/431298 a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že , Anonymizováno, jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli dne 6. 9. 2022 smlouvu, jíž se , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč vyplacením na bankovní účet č. , č. účtu, splatný jednorázově spolu s úrokem ve výši 591,78 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 8 008,22 Kč dne 6. 10. 2022. Žalovaný smlouvu akceptoval pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku zadáním autentizačního kódu.

5. Dle Potvrzení o platbě ze dne 28. 7. 2021 uvedený den byla z účtu č. , č. účtu, ve prospěch účtu č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, odepsána částka ve výši 1 Kč.

6. Dle Potvrzení o platbě ze dne 6. 9. 2022 uvedený den byla z účtu č. , č. účtu, ve prospěch účtu č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, odepsána částka ve výši 20 000 Kč.

7. Podle Sdělení FIO Banka, a. s. byla na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného dne 6. 9. 2022 připsána částka 20 000 Kč.

8. Dle Upomínek ze dne 11. 10. 2022, 16. 10. 2022 a 26. 10. 2022 , Anonymizováno, žalovaného opakovaně upomínala o zaplacení dlužné částky, nejdříve ve výši 29 341,52 Kč, poté 30 083,15 Kč a 31 066,41 Kč.

9. Dle Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , Anonymizováno, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 18. 7. 2022 a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené blíže nezjištěného dne včetně její přílohy byla na žalující společnost postoupena pohledávka za žalovaným ve výši 46 800,85 Kč.

10. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 11. 2023 adresované žalovanému žalobkyní byla pohledávka za žalovaným vzniklá z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. , hodnota, byla postoupena žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky.

11. Dle Přípisu ze dne 8. 12. 2023 zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k zaplacení částky 47 146,05 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy č. , hodnota, a oznámila mu, že věc předává advokátovi k dalšímu postupu.

12. Podle Výpisů úkonů mimosoudního vymáhání sepsaného , jméno FO, dne 26. 2. 2024 byl žalovanému žalobkyní zaslán dne 8. 12. 2023 obyčejný dopis a dne , právnická osoba, . 2024 jej navštívil pověřený terénní pracovník na kontaktní adrese.

13. Dle Poštovního podacího archu byla doporučená zásilka adresovaná žalovanému předána k poštovní přepravě dne 6. 11. 2023.

14. Dle Výzvy před podáním žaloby zástupce žalobkyně dne , právnická osoba, . 2024 písemně vyzval k zaplacení dlužné částky ve výši 46 800,85 Kč v dodatečné lhůtě do 22. 2. 2024, a předeslal, že v případě jejího marného uplynutí se žalobkyně obrátí s nárokem na soud.

15. Dle Poštovního podacího archu byla doporučená zásilka adresovaná žalovanému předána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2024.

16. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vyplývající z jednotlivých důkazů vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy má za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

22. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

23. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014. Elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání (čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení).

24. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. V projednávaném případě žalobkyně prokázala, že smlouvy mezi , Anonymizováno, a žalovaným byla pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku sjednána úvěrová smlouva a žalovaný souhlas s jejím zněním vyslovil zadáním autentizačního kódu formou přiděleného PIN, tedy tzv. jiným elektronickým podpisem, a smlouvu tak lze ještě považovat za uzavřenou písemně. Další povinností , Anonymizováno, bylo zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.

29. Věřitel má povinnost při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti a v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování práv spotřebitele na ochranu jeho osobních údajů. Zjištěny by měly být informace o příjmech spotřebitele ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost, výživu dětí, případně nákladech na již existující závazky. Výsledkem je pak takové zjištění, že s ohledem na frekvenci splátek (týdenní, měsíční či kvartální) zůstane či nezůstane spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. V zásadě nelze zanalyzovat jen jednu stranu rozpočtu spotřebitele (například příjmy) s tím, že výdaje lze přepokládat ve standardní výši. Nelze vycházet jen ze subjektivního popisu spotřebitele, nýbrž jeho tvrzení je nutné konkrétními doklady zobjektivizovat. V tomto případě nelze hovořit o opakovaném prohlášení téhož obsahu, jedná se o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které objektivně a věrohodně vypovídají o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Z logiky věci lze totiž očekávat, že spotřebitel, který chce získat úvěr, má tendenci svou majetkovou situaci prezentovat v lepším světle. Ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Věřitel i s ohledem na princip přiměřenosti nemá povinnost ověřovat pravdivost každého předloženého dokumentu, naopak má povinnost užívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Proces ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by měl zanalyzovat jeho rozpočet a vždy by měl zahrnovat zjištění jeho příjmů i konkrétních výdajů. Proces zjišťování úvěruschopnosti by nebyl úplný, došlo-li by k nedůvodně rozdílnému přístupu mezi žadateli, navíc je nutné vzít v potaz i tu skutečnost, že osoby s vyššími příjmy mají vysoké (mnohdy i excesivní) výdaje.

30. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud. Pokud totiž spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ. Další soukromoprávní sankcí neplatně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru je, že nárok na nesplacenou jistinu úvěru je vázán na novou dobu splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutou anebo soudem určenou), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některými poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

31. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně šetřila úvěruschopnost žalovaného řádně, tím spíše pak, že žalovaný v době sjednání smlouvy úvěruschopný byl. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání, zbavili se možnosti vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o povinnost tvrdit a prokázat, že předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovaný byl ke dni uzavření úvěrové smlouvy závazky z ní vyplývající schopen plnit. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž žalobkyně žalobou uplatněný nárok odvozuje, je absolutně neplatná, a plnění na jejím základě poskytnutá jsou neoprávněným majetkovým prospěchem. Dle tvrzení i provedených důkazů předchůdkyně žalobkyně žalovanému poukázala 20 000 Kč a na tuto pohledávku započetla plnění žalovaného ve výši 0,11 Kč. Žalovaný tak žalobkyni zůstává dlužen 19 998,89 Kč, které je povinen jí vrátit.

32. Věc se však neposoudí podle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 ObčZ, nýbrž dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, neboť upravuje soukromoprávní sankci nepoctivých poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a žalovaný coby spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Podle § 1879 Obč věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě.

34. Žalobkyně prokázala, že na ni pohledávka za žalovaným přešla z původního věřitele na základě postupní smlouvy, a je tak ve věci aktivně legitimována domáhat se nároku na vrácení jistiny úvěru z neplatné smlouvy.

35. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovaného nevyzývala, aby poskytnutou jistinu úvěru dle neplatné smlouvy v určité lhůtě vrátil, ani se s ním nepokoušela na době splatnosti dohodnout, a žalovaný se k jednání soudu nedostavil a nemohl tak vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinen tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti k zaplacení dlužné částky, soud žalovanému uložil dlužnou částku uhradit ve lhůtě šesti měsíců, kterou lze bez znalosti aktuálních osobních i majetkových poměrů žalovaného považovat vzhledem k výši dlužné částky ještě za přiměřenou možnostem běžného dlužníka a tím vyvolal splatnost dosud nesplatné pohledávky.

36. Ve zbývající části předmětu řízení představované poplatkem za sjednání úvěru, úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení v celé požadované výši soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť úspěch žalobkyně i úspěch žalovaného jsou v zásadě rovnocenné.