28 C 95/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 10 434 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 434 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 434 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 320 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, a to v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 1. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal zaplatit žalobci částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku a nahradit mu vynaložené náklady řízení. Svůj nárok odůvodnil tvrzením, že žalovaný dne 3. 7. 2025 způsobil dopravní nehodu, když nedal přednost v jízdě vozidlu ve vlastnictví žalobce, do něhož narazil elektrokoloběžkou, čímž porušil povinnosti stanovené zákonem o silničním provozu. V důsledku této škodní události vznikla na vozidle žalobce škoda, kterou žalobce uhradil z vlastních zdrojů. Náklady na opravu poškozeného čelního skla vyčíslil částkou 10 434 Kč. Žalobce se nejprve domáhal náhrady škody u , právnická osoba, , jeho nárok byl však zamítnut. Následně se pokusil věc řešit se žalovaným mimosoudně, avšak bez úspěchu. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po doručení předžalobní výzvy.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, v němž uvedl, že si je dluhu vědom a má zájem jej uhradit, avšak s ohledem na svou nepříznivou majetkovou a osobní situaci není schopen splnit tuto povinnost jednorázově. Zmínil, že je studentem bez pravidelného příjmu, žije v domácnosti s rodiči v hmotné nouzi a současně trpí závažným onemocněním srdce, které omezuje jeho pracovní možnosti. Současně poukázal na to, že již splácí jiný závazek. Žalovaný deklaroval snahu závazek řádně splnit a navrhl, aby mu bylo umožněno uhradit dlužnou částku ve splátkách po 300 Kč měsíčně. Své tvrzení žalovaný osvědčil potvrzením o studiu, z něhož soud zjistil, že je ve školním roce 2025/2026 žákem třetího ročníku Střetní školy technické, gastronomické a automobilní , adresa, , p. o., obor prodavačské práce, s pravidelným denním vyučováním, a lékařskou zprávou , právnická osoba, , dětského kardiologa, z níž se podává, že trpí dilatační kardiomyopatií s flutterem síní.

4. Podle ustanovení § 153a o. s. ř. uzná-li žalovaná v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňování, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.

5. Jelikož žalovaný výslovně uznal uplatněný nárok, zjišťoval soud, zda jsou dále naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.

6. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2).

7. Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem.

8. V projednávané věci žalovaný žalobou uplatněný nárok výslovně uznal. Soud proto dále hodnotil, zda nejsou dány překážky uvedené v § 153a odst. 2 o. s. ř., tj. zda jde o věc, v níž lze podle povahy věci uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

9. Předmětem sporu je peněžitý nárok žalobce na náhradu škody vzniklé na jeho vozidle, kterou měl žalovaný způsobit porušením povinností při provozu na pozemních komunikacích.

10. Podle § 2927 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

11. Podle § 2927 odst. 2 o. z. povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

12. Podle § 2932 o. z. střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody.

13. Podle § 22 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší pozemní komunikaci označené dopravní značkou „Dej přednost v jízdě!“ nebo „Stůj, dej přednost v jízdě!“ musí dát přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím po hlavní pozemní komunikaci.

14. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

15. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že povaha věci uzavření smíru nevylučuje, nejsou dány překážky podle § 153a odst. 2 o. s. ř., a vydání rozsudku pro uznání ničeho nebrání. Žalovaný nárok výslovně uznal, uplatněné plnění odpovídá přípustné zákonné míře a ze spisu ani tvrzení žalobce se nepodává, že by uznání obcházelo jakékoli kogentní zákonné ustanovení. Proto soud rozhodl na základě uznání žalovaného.

16. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

17. Soud se dále zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro povolení plnění ve splátkách. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že je studentem bez pravidelného příjmu, se zdravotním hendikepem a v nepříznivé sociální situaci. Z předložených listin má soud za prokázané, že žalovaný je studentem třetího ročníku střední školy a trpí poměrně závažným srdečním onemocněním. Tyto skutečnosti soud při svém rozhodování zohlednil. Žalovaný však přes výzvu soudu nijak blíže nedoložil jak majetkové a příjmové poměry své, tak ani poměry osob, s nimiž žije ve společné domácnosti a jež jsou k němu vázány vyživovací povinností. Soud proto nemohl uzavřít, že se žalovaný nachází v natolik tíživé finanční situaci, která by stanovení mimořádně nízkých splátek, o něž žalovaný žádal, skutečně odůvodňovala.

18. Soud při svém rozhodování vycházel z toho, že žalovaný nárok nezpochybňoval a projevil vůli svůj závazek splnit, když výslovně žádal o úhradu ve splátkách. Současně však musel vzít v úvahu, že žalovaný, byť ochotu dlužnou částku splácet písemně deklaroval, fakticky splácení nezahájil. Pasivita žalovaného, a to i v reakci na výzvu soudu k předložení vyplněného formuláře, přesvědčivost jeho tvrzení o aktivní snaze dluh plnit výrazně oslabuje a soud ji proto promítl do úvahy o výši splátek.

19. Při určení splátkového kalendáře soud vycházel z potřeby zajistit žalobci reálné a včasné uspokojení jeho pohledávky a současně zohlednil i osobní poměry žalovaného, které byly alespoň v základním rozsahu osvědčeny. S přihlédnutím k nim soud neshledal, že by povolení splátek bylo v rozporu s oprávněnými zájmy žalobce, ovšem pouze v případě, budou-li nastaveny v takové výši, aby vedly k uhrazení dluhu v přiměřené době.

20. Soud proto povolil žalovanému splácet přisouzenou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši stanovené ve výroku, když tato výše představuje přiměřený kompromis mezi právem žalobce na účinné a včasné uspokojení jeho nároku a osobními poměry žalovaného. Splátkový režim přitom nemění rozsah ani právní základ povinnosti žalovaného, nýbrž pouze upravuje způsob jejího plnění, a to pod sankcí ztráty výhody splátek v případě prodlení s kteroukoliv splátkou.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 770 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 1 540 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 434 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

22. Náklady řízení je třeba dle § 149 odst. 1 o.s.ř. uhradit k rukám zástupce žalobce, který je platebním místem.