30 C 104/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 23 200 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 23 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 23 200 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 744 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [PSČ].

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 30. 7. 2020 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi ní a žalovanou došlo 27. 8. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 15 000 Kč s úrokem ve výši 12 270 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr splácet týdně splátkou ve výši 455 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a pak vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na kapitalizovaný úrok, a poté na jistinu. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh, včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku ve výši 4 070 Kč vydělila týdenní splátkou 455 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 4. 11. 2018 a datum prodlení ke dni 22. 10. 2019. Žalobkyně ve své žalobě požadovala zákonný úrok z prodlení pouze po uplynutí předepsané splatnosti smlouvy, která nastala dne 21. 10. 2019.

2. Žalovaná k věci uvedla, že s žalobkyní žádnou smlouvu o úvěru neuzavřela ani o jejím uzavření nevěděla, kdy se v tomto případě stala obětí trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, a to ze strany své tehdejší sousedky [jméno] [příjmení], [datum narození], která jménem žalované zřejmě uzavřela výše uvedenou úvěrovou smlouvu. Ze strany [jméno] [příjmení] se nejednalo o ojedinělý případ, ale žalobkyni takto podvedla ve více případech, o kterých bylo vedeno její trestní stíhání.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná a žalobkyně uzavřely 27. 8. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní, bezúčelový, spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s úrokem ve výši 12 270 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od žalobkyně převzala celou výše uvedenou jistinu úvěru v hotovosti v den podpisu smlouvy.

4. Z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo rovněž zjištěno, že úvěr měl být splacen 60 týdenními splátkami ve výši 455 Kč, kdy úhrada první splátky měla být provedena dne 3. 9. 2018 a celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit činila 27 270 Kč.

5. Z evidenční karty klienta vyplynulo, že žalovaná vlastnila nemovitost, ale nevlastnila vůz. Nebyla trestně stíhána a nikdy neměla úvěr od žalobkyně. Byla vdova a měla učňovské vzdělání. Pobírala starobní důchod ve výši 12 714 Kč a státní podporu ve výši 560 Kč Měsíční výdaje celé domácnosti činily 10 830 Kč. Do těchto výdajů byla zahrnuta částka 4 420 Kč jako životní výdaje na bydlení, částka ve výši 4 410 Kč jako životní minimum na ověření a částka ve výši 500 Kč jako životní výdaje jiné, (například telefon, internet, rozhlas, spoření, pojištění a podobně) a dále bankovní závazky ve výši 1 500 Kč. Jako disponibilní zůstatek po odečtu celkových příjmů domácnosti a měsíčních výdajů domácnosti zůstala částka 2 434 Kč.

6. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila v roce 2018 ve 34.týdnu splátku ve výši 2 000 Kč a v 38. týdnu splátku ve výši 2 070 Kč. Jiné splátky v roce 2018, 2019 ani 2020 nezaplatila.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 2. 2020 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě nedoplatku ve výši 23 200 Kč do 7 dnů od doručení této upomínky na bankovní účet ve výzvě uvedený.

8. Z přehledu podaných zásilek ke dni 3. 2. 2020 na podací poště číslo [PSČ] bylo zjištěno, že žalované byla tohoto dne odesílána doporučená pošta.

9. Z rozsudku [název soudu] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že obžalovaná [jméno] [příjmení], [datum narození] byla uznána vinou, že v úmyslu získat pro sebe neoprávněný finanční prospěch využila důvěřivosti a snadné ovlivnitelnosti poškozené [celé jméno žalované], kterou dne 10. 4. 2018 přiměla k založení běžného účtu u [právnická osoba] číslo [bankovní účet], na pobočce v [obec], a dne 25. 4. 2018 na stejném místě k založení běžného účtu u [právnická osoba] číslo [bankovní účet], s tím úmyslem, že bude s těmito účty disponovat a využívat je pro svoji potřebu, neboť její vlastní účet byl postižen několika exekucemi, poškozenou [celé jméno žalované] rovněž přiměla k tomu, aby zažádala o platební karty k těmto účtům, které taktéž používala pro svoji potřebu, dále si bez jejího vědomí a souhlasu opatřila kopie jejích osobních dokladů, aby mohla jejich prostřednictvím uzavírat jménem poškozené různé smlouvy o půjčkách a úvěrech, dále bez vědomí a souhlasu poškozené ke stejnému účelu založila u [právnická osoba] účet se-mailovou schránkou [email], který sama spravovala a jako jediná k němu měla přístup, a následně dne 27. 8. 2018 v místě svého bydliště v [obec] poškozenou [celé jméno žalované] přiměla k uzavření a podpisu smlouvy o úvěru společnosti [právnická osoba] [IČO], [číslo] na částku 15 000 Kč s tím, že peníze z úvěru si ponechá a úvěr bude hradit, ačkoliv s ohledem na svou finanční situaci věděla, že úvěr splácet nebude, peníze od poškozené [celé jméno žalované] převzala, užila je pro vlastní potřebu, splatila pouze 4 070 Kč, čímž společnosti [právnická osoba] [IČO], způsobila škodu ve výši 23 200 Kč.

10. Z rozsudku [název soudu] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že obžalovaná [jméno] [příjmení], [datum narození], byla podle § 228 odst. 1 tr. řádu zavázána k povinnosti uhradit poškozené náhradu škody, a to společnosti [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], ve výši 10 930 Kč.

11. Z rozsudku [název soudu] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalobkyně se jako poškozená včas a řádně připojila se svým nárokem na náhradu škody, který řádně doložila a požadovala na obžalované škodu uhradit, protože [název soudu] [anonymizováno] měl k dispozici podklady k náhradě škody a shledal ji odůvodněnou, uznal obžalovanou povinou k úhradě náhrady škody pro žalobkyni.

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná v místě svého bydliště dne 27.8. 2018 z podnětu své sousedky [jméno] [příjmení] podepsala smlouvu o úvěru s žalobkyní o poskytnutí částky 15 000Kč v hotovosti a zavázala se k zaplacení částky ve výši 27 270 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 455Kč Částku ve výši 15 000Kč převzala [jméno] [příjmení]. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované, ze které vyplynulo, že pobírá starobní důchod ve výši 12 714 Kč a státní podporu ve výši 560 Kč a že její měsíční náklady na domácnost činí 10 830 Kč. Disponibilní částka činila 2444Kč. [jméno] [příjmení] žalobkyni uhradila celkem částku ve výši 4070Kč. Za své jednání, kterého se dopustila vůči žalované byla [jméno] [příjmení] odsouzena a rozsudkem [název soudu] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] jí byla stanovena povinnost uhradit žalobkyni náhradu škody ve výši 10 930Kč.

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

14. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 27.8.2018 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle ust. § 551 o.z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

21. Podle ust. § 2909 o.z., škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů je povinen ji nahradit.

22. V daném případě žalobkyně sice prokázala, že zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, ale s odbornou péčí získané informace nevyhodnotila. Disponibilní zůstatek po odečtení příjmů a výdajů žalované činil částku, která byla nižší než stanovené životní minimum (3410Kč), tedy společensky uznaná a zákonem stanovená minimální hranice peněžních příjmů občana, pod níž nastává stav hmotné nouze. Za stavu, kdy z této částky by měla žalovaná hradit týdně 455Kč (měsíc má čtyři týdny) by skončila z částkou 624Kč. Soud považoval v intencích ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. za použití obecného ustanovení § 588 o.z. smlouvu o úvěru za neplatnou. V otázce bezdůvodného obohacení o 15 000Kč soud dospěl na základě závěrů z rozsudku [název soudu] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] k přesvědčení, že tím, kdo se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil nebyla žalovaná, ale [jméno] [příjmení], žalovaná byla pouze platebním místem, neboť tam, kde chybí vůle (zde vůle požádat a ponechat si částku ve výši 15 000Kč) nejde o právní jednání. Rozdíl částky 4 070Kč a částky 15 000Kč tj. částku ve výši 10 930Kč žalobkyně již získala z titulu náhrady škody v trestním řízení vedeném u [název soudu] [anonymizováno] O žalovaném nároku tak již bylo rozhodnuto v jiném řízení, neboť se prokázalo, že žalovaná sama neprojevila vůli obohatit se o částku 15 000Kč, ale byla k tomuto jednání přivedena skutkem [jméno] [příjmení], v němž byl shledán přečin podvodu podle § 209 odst. 1,3 trestního zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Je tedy vyloučeno, aby žalovaná, byla zavázána k plnění žalobkyni z neplatné smlouvy na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, jestliže k obohacení žalované nedošlo. Za tohoto stavu, který odpovídá aplikaci shora uvedených zákonných ustanovení soud výrokem I. žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení, které vznikly v souvislosti s jejím právním zastoupením dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v částce 10 744Kč a sestávaly se z částky ve výši 7 080Kč za tři úkony po 2 060Kč ve věci (převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání), tři režijní paušály po 300Kč, včetně DPH částka 8 567Kč a cestovné s náhradou za ztrátu času ve výši 6 půlhodin po 100Kč za cestu z Prahy do Chomutova a zpět při vzdálenosti obou měst 94,5km, kterou zástupce žalobkyně podnikl automobilem [registrační značka], při průměrné spotřebě 9,83 l/100km, za cenu benzínu Natural 37,10Kč, celkem tedy částkou ve výši 2 177Kč.