30 C 106/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 18 084 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 4 800 Kč a na zákonném úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 800 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení, na smluvní pokutě co do částky 1 284 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 784,64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 23. 4. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že poskytla žalovanému dne 4. 7. 2023 převodem z bankovního účtu na jeho účet číslo , č. účtu, úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru a dobu splatnosti úvěru. Následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla, čísla bankovního účtu a e-mailové adresy. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. K ověření výše příjmu poskytl žalovaný žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní pásky a dále byl žalobkyni lustrování ve veřejně dostupných databází již a na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybnostem ohledně platební schopnosti žalovaného a žádost o úvěr mu byla schválena. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru v poslední upomínce ze dne 3. 11. 2023 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 6. 11. 2023 od 7. 11. 2023 je z žalovaných v prodlení žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 16 800 Kč, která se skládala z nesplacené části jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % ročně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 800 Kč nejpozději splatných dne 6. 11. 2023 to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Zároveň se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po zesplatnění úvěru tedy 7. 11. 2023. Žalobkyně proto požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně od 7. 11. 2023 do 22. 2. 2024 ve výši 1 284 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 9. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše až 20 000 Kč. Smluvní strany si sjednaly, že úvěr bude úročen úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný měl splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 19. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Smlouva o úvěru trvala do doby úplného splacení jistiny. Žalovaný uvedenou smlouvu nepodepsal ani ji neopatřil verifikačním SMS kódem.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně číslo účtu: , č. účtu, .

5. Výpisem z účtu ze dne 17. 7. 2023 soud zjistil, že z účtu číslo , č. účtu, vedeném u ČSOB, byla tohoto dne ve prospěch účtu číslo , č. účtu, odepsána částka ve výši 2 000 Kč.

6. Výpisem z účtu ze dne 13. 7. 2023 soud zjistil, že z účtu číslo , č. účtu, vedeném u ČSOB byla tohoto dne ve prospěch účtu číslo , č. účtu, odepsána částka ve výši 5 000 Kč.

7. Výpisem z účtu ze dne 4. 7. 2023 soud zjistil, že z účtů číslo , č. účtu, vedeném u ČSOB byla tohoto dne ve prospěch účtu číslo , č. účtu, odepsána částka ve výši 5 000 Kč.

8. Výpisem z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného číslo účtu: , č. účtu, ke dni 30. 5. 2022 soud zjistil, že příjem žalovaného ze zaměstnání činil 39 312 Kč, z nichž žalovaný dne 10. 5. 2022 převedl celkem částku 35 000 Kč a částku 3 050,84 Kč na nový účet u , jméno FO, .

9. Výpisem z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného, číslo účtu: , č. účtu, ke dni 30. 6. 2022 soud zjistil, že příjem žalovaného ze zaměstnání činil 37 617 Kč, z nichž žalovaný dne 10. 5. 2022 převedl celkem částku 34 000 Kč a částku 3 028,19 Kč a dne 12. 6. 2002 částku ve výši 500 Kč ve prospěch nového účtu u , jméno FO, .

10. Výpisem z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného, číslo účtu: , č. účtu, ke dni 30. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný dne 15. 8. 2022 splácel úvěr u , právnická osoba, . splátkou ve výši 3 461 Kč, úvěr ve výši 2 491,71 Kč a úvěr ve výši 1 807,58 Kč jeho příjem ze zaměstnání za srpen 2022 činil 42 654 Kč.

11. Výpisem z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného, číslo účtu: , č. účtu, ke dni 29. 7. 2022 soud zjistil, že příjem ze zaměstnání činil 35 862 Kč a další příjmy na jeho účet činil úvěr od , právnická osoba, . ve výši 32 000 Kč a 26 271 Kč a dále byl čerpán úvěr ve výši 100 000 Kč. Konečný zůstatek na účtu ke konci července 2022 tak činil 5 061,53 Kč.

12. Dopisem žalobkyně ze dne 3. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 3. 11. 2023 a sdělila žalovanému celkovou dlužnou částku k tomuto dni ve výši 34 955 Kč.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 2. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného zaplacení dlužné částky ve výši 35 533,33 Kč do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený. Podle podacího lístku byla výzva odesílána 22. 2. 2024.

14. Žalobkyně poslala na účet žalovaného za období od 4.7.2023 do 17.7.2023 celkem částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaná získala od žalovaného v roce 2022 výpisy z účtu vedeného u ČSOB a.s., který však aktivně neužíval a používal jej pro přeposílání peněz na jiný svůj účet vedený u , jméno FO, a.s. Z účtu bylo zjištěno, že příjmovou stránku si žalovaný vylepšoval úvěry, když v červenci 2022 si tak obstaral celkem 158 271Kč. Žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného, z nichž vyplýval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 38 861Kč, ale nezjišťovala výdajovou stránku ani osobní poměry žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by kromě peněžních částek odeslaných na účet žalovaného s ním uzavřela smlouvu o úvěru s tvrzeným obsahem.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

16. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 4.7.2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

24. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

25. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů spokojila toliko s tím, že žalovaný má dostatečné příjmy a na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, rezignovala. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

26. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neexistence úvěrové smlouvy žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč a nároky.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 784,64 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 084 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.