30 C 112/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 31 368,40 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se zastavuje co do částky kapitalizovaného úroku ve výši 2 839,02 Kč a co do smluvního úroku ve výši 9,04 % ročně z částky 18 396,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 712 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 712 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 328,47 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 29 656,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 684,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 943,04 Kč, co do úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 18 396,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 250,09 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 29. 4. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky z odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, uzavřel dne 8. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do Zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části Zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patřily zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva.

2. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 30 892 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 047 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,79 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 905 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 717 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 10. 2022. Poslední příslušná splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 1. 2. 2022. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 23 288 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zasílaným doporučeně. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 31 368,40 sestávající se z dlužné jistiny ve výši 18 396,14 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12 972,26 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 782,06 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 578,56 Kč, úroku ve výši 20,79 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 396,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 396,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3 782,06 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o úrok ve výši 20,79 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 396,14 Kč od 7. 10. 2022 tj od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 27. 9. 2023. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3 578,56 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 396,14 Kč od 9. 2. 2022 tj. od marného uplynutí týdenní lhůty k úhradě poslední splátky žalovaným do 27. 9. 2023.

3. Žalobkyně učinila po podání žaloby částečně zpětvzetí co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 839,02 Kč a smluvního úroku ve výši 9,04 % ročně z částky 18 396,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.

5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 8. 4. 2021, na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr v částce 25 000 Kč a žalovaný se zavázal k zaplacení spotřebitelského úvěru s poplatkem ve výši 28 552 Kč a s pojištěním ve výši 2 340 Kč. Dohromady v částce 55 892 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 717 Kč, přičemž poslední splátka činila 683 Kč.

6. Ze zákaznické karty ze dne 8. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný uvedl svoji adresu trvalého pobytu číslo svého mobilního telefonu dále uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný má jednu vyživovací povinnost a je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako , název, .

7. Ze zákaznické karty ze dne 8. 4. 2021 soud zjistil, že pravidelný měsíční čistý příjem žalovaného činí 18 920 Kč, přičemž čisté příjmy domácnosti činí 38 600 Kč a odhadované měsíční výdaje činí 4 500 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni nezajištěné pohledávky za svými dlužníky na vrácení poskytnutých zápůjček, jejich příslušenství a práv s těmito pohledávkami spojenými vznikla ze smluv o půjčce nebo smluv o zápůjčce jakožto smluv o spotřebitelském úvěru, které jsou specifikovány v příloze 1 této smlouvy.

9. Z přílohy 1 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným je označena číslem úvěrové smlouvy , hodnota10. Dopisem ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyčíslila pohledávku k datu postoupení na 50 052,30 Kč.

11. Podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

12. Dopisem ze dne 28. 3. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 12. 4. 2024, a to ve výši 41 771,97 Kč.

13. Podacím lístkem ze dne 28. 3. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

14. Žádné další listiny se předmětem listinného dokazování nestaly.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.V daném případě měla být smlouva sjednána dne 8.4.2021 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016.

15. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. č. 257/2016 Sb. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4, z.č. 257/2016 Sb. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní.

24. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Je rozhodující posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

25. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s jeho neověřeným prohlášením, že náklady činí zřejmě 4 500 Kč měsíčně a na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů, popř. zjišťování o závazcích z dalších úvěrových smluv, rezignovala. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb svých a svého dítěte. Pokud se jednalo o další příjmy v domácnosti 38 600 Kč nebylo zřejmé, čí to byly příjmy a jaký vztah měly osoby o těchto příjmech k žalovanému. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

26. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení však bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný splatila celkem částku ve výši 23 288Kč, když úvěr, který mu měl být poskytnut činil 25 000 Kč. Za daného stavu věci soud žalobě výrokem II. vyhověl co do částky rozdílu (25 000 Kč – 23 288 Kč), včetně úroku z prodlení a zamítl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru, kterou považoval za neplatnou výrokem III. ve výši 29 656,40Kč, včetně nároků na příslušenství a smluvní pokuty ze smlouvy vyplývající. Výrok I. měl oporu v ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly.