30 C 112/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená datum bytem adresa o zaplacení 30 426 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 10 426 Kč a na zákonném úroku z prodlení co do částky ve výši 11,5 % ročně z částky 10 426 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 416,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokátky, advokátky se sídlem v adresa.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 17. 4. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že na ni byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 22. 7. 2025. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností ke dni 29. 9. 2025. Žalovaná úvěr v plné výši čerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila a dostala se tak do prodlení. Ve smlouvě se zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 10 426 Kč. Žalobkyně uplatnila celkovou pohledávku ve výši 30 426 Kč splatnou dne 29. 9. 2025 spolu se zákonným úrokem z prodlení od 30. 9. 2025 do zaplacení. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webového rozhraní po zadání osobních údajů a odsouhlasení smluvních podmínek ze strany žalované a úvěr byl žalované vyplacen převodem na její bankovní účet. Pro případ neprokázání nároku ze smlouvy uplatnila žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba postrádala tvrzení o tom, jak právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 22. 7. 2025 pomocí komunikačních prostředků na dálku smlouvu o úvěru č. hodnota.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 7. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč za podmínky jeho splacení po 30dnech částkou ve výši 24 600 Kč nebo v formou umořování dluhu formou minimálních měsíčních splátek ve výši 5% jistiny a úroku přirostlého ode dne načerpání úvěru do úplného splacení. Maximální počet těchto minimálních splátek činil 11 a 12. splátka se rovnala výši nesplaceného úvěru.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaná sdělila právní předchůdkyni žalobkyně svůj bankovní účet ve výši č. účtu.

6. Výpisem z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně u právnická osoba ze dne 22. 7. 2025 soud zjistil, že tohoto dne byla na účet připsána částka ve výši 0,01Kč z účtu č.: č. účtu jméno FO, pod VS: var. symbol 7. Výpisem z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně u právnická osoba ze dne 22. 7. 2025 soud zjistil, že tohoto dne byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně odepsána částka ve výši 20 000Kč ve prospěch účtu č. č. účtu pod VS: var. symbol.

8. Z výzvy k úhradě ze dne 27. 8. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 5 655 Kč a uvedla výši částky úvěru k zaplacení v důsledku případného zesplatnění úvěru, a to v částce 24 655 Kč.

9. Z výzvy k úhradě ze dne 29. 9. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 29. 9. 2025 a vyzvala ji k zaplacení částky ve výši 30 586 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že byla uzavřena jako smlouva Rámcová a k postupování pohledávek mělo docházet na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek, přičemž tyto dílčí smlouvy měly být uzavřeny postupem, který předvídal doručení datové pásky postupníkovi, na níž byly nahrány postupované pohledávky, a to aniž by bylo potřeba jakéhokoliv dalšího úkonu ze strany postupníka.

11. Z tabulky o 7 sloupcích a mnoha řádcích čítající tři strany listu A4 na šířku soud zjistil, že jméno a příjmení žalované je vedeno po pořadovým číslem hodnota včetně čísla smlouvy a výše dlužné částky.

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 2. 2026 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 39 505,17 Kč ve lhůtě do 3 dnů na účet ve výzvě uvedený.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dne 21. 2. 2026 oznamovala Jméno žalované právní předchůdkyně žalobkyně postoupení pohledávky ze smlouvy hodnota nikoliv ze smlouvy hodnota.

14. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Na základě provedeného dokazování měl soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevznikl platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, protože důkazy o tom, že by byla před poskytováním úvěru zkoumána úvěruschopnost žalované úplně chybí. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost splnila a sjednané peněžní prostředky žalované poskytla. Žalovaná identifikovala svůj bankovní účet, a právě na tento účet byla sjednaná částka odeslána. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, v důsledku čehož byla nejprve vyzvána k úhradě dlužných splátek a následně došlo k zesplatnění celého úvěru. Soud měl dále za prokázané, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla zařazena mezi pohledávky určené k postoupení na žalobkyni. Nebylo však prokázáno, že žalované bylo řádně oznámeno postoupení právě pohledávky ze smlouvy o úvěru č. hodnota, neboť předložené oznámení se vztahovalo k jiné smlouvě. Tato skutečnost však nic nemění na existenci samotné pohledávky ani na tom, že pohledávka byla podle předložené dokumentace zahrnuta do souboru postupovaných pohledávek.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 22. 7. 2025 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú.. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

24. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když před poskytnutím úvěru posuzování úvěruschopnosti žalované neprovedla. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

25. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč a ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy výrokem II. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 416,32 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 522 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 426 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci dle z. č. 120/2001 Sb. (exekuční řád).