30 C 114/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 130,80 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 11 130,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 954,47 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 10. 2. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 31. 5. 2021 se společností , právnická osoba, . smlouvu o spotřebitelském úvěru „, název, Půjčka“, na jejímž základě mu byl dne 3. 6. 2021 poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, . nabyla předmětnou pohledávku postoupením dne , datum, od původního věřitele. Žalovaný řádně nesplácel sjednané splátky, byl opakovaně upomínán a dne 6. 3. 2025 došlo k zesplatnění celého úvěru; od 7. 3. 2025 je tak v prodlení s úhradou celé dlužné částky. Předmětem řízení je zaplacení částky 11 130,80 Kč sestávající z jistiny 10 954,47 Kč a smluvního úroku 176,33 Kč, vše splatné nejpozději dne 6. 3. 2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení od 7. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěr byl žalovanému skutečně poskytnut bankovním převodem na jeho účet, avšak nebyl vrácen. Pro případ neprokázání nároku ze smlouvy uplatňuje nárok alternativně jako bezdůvodné obohacení. Žalobkyně poukázala na to, že povinnost zkoumat úvěruschopnost původní věřitel před uzavřením smlouvy splnil, a to na základě zkoumání údajů uvedených v žádosti o úvěr (zejména o příjmech, výdajích a zaměstnání) a dále prostřednictvím registrů dlužníků (SOLUS, bankovní a nebankovní registry).

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že dne 3. 6. 2021 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč a následně došlo i k jeho částečnému splácení (splátka jistiny, úroků a poplatků dne 21. 6. 2021), přičemž listina nazvaná výpis z úvěrového účtu vedeného u , právnická osoba, . k osobě žalovaného současně dokládá strukturu závazku (jistina, úroky, poplatky), a prokazuje tak existenci smluvního vztahu i reálné poskytnutí plnění.

4. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 60 000 Kč se splatností v 48 splátkách a poskytl bance své identifikační a ekonomické údaje, přičemž současně souhlasil s jejich ověřováním a zpracováním včetně nahlížení do úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS) a dalších zdrojů za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti.

5. Z doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr ve výši cca 60 000 Kč (resp. 61 500 Kč včetně poplatku) se splatností ve 48 splátkách, přičemž uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou od roku 2018, má čistý měsíční příjem cca 30 916 Kč a současné úvěrové zatížení ve výši cca 5 218 Kč měsíčně, a současně souhlasil se zjišťováním údajů o jeho příjmech i s jejich ověřením u zaměstnavatele a v registrech.

6. Výpisem z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný měl další úvěrové závazky, zejména hypoteční úvěr v celkové výši cca 760 000 Kč se zbývající jistinou přibližně 739 610 Kč a měsíční splátkou 2 998 Kč, dále úvěr ze stavebního spoření s úvěrovým rámcem 340 000 Kč a měsíční splátkou cca 2 220 Kč, přičemž celkové evidované měsíční splátky činily cca 2 998 Kč, a současně byl evidován i menší spotřebitelský úvěr v minulosti.

7. Výpisem z registru SOLUS soud zjistil, že pravidelné měsíční zatížení žalovaného splátkami podle výstupu z registru činilo přibližně 2 998 Kč měsíčně, což odpovídalo evidované splátce hypotečního úvěru. Vedle toho však bylo z jednotlivých položek patrné, že žalovaný měl i další závazek ze stavebního spoření se splátkou cca 2 220 Kč měsíčně, takže celkové reálné měsíční zatížení jeho rozpočtu splátkami se pohybovalo přibližně kolem 5 200 Kč měsíčně.

8. Z potvrzení o výši pracovního příjmu žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou (mimo zkušební i výpovědní dobu) a dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu přibližně odpovídajícího částce kolem 30 000 Kč (konkrétně údaj odpovídá cca 30 916 Kč z dalších podkladů), přičemž příjem byl vyplácen bezhotovostně a bez prováděných srážek.

9. Z návrhu na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi , právnická osoba, . a žalovaným soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 61 500 Kč (z toho 60 000 Kč k volnému použití a 1 500 Kč na poplatek), úročený sazbou 4,9 % p. a., splatný ve 48 měsíčních splátkách po 1 556 Kč, přičemž první splátka měla být uhrazena v červnu 2021 a celkově měl žalovaný zaplatit cca 67 745,09 Kč.

10. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze strany , právnická osoba, ., soud zjistil, že návrh žalovaného byl dne 31. 5. 2021 bankou přijat, čímž došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a ke vzniku závazkového vztahu, přičemž účinnost smlouvy nastala odesláním akceptačního dopisu a současně došlo k čerpání úvěru. Listina dále potvrzovala splatnost první splátky dne 21. 6. 2021 ve výši cca 1 414 Kč a tím i vznik povinnosti žalovaného úvěr splácet.

11. Z oznámení , právnická osoba, . o zesplatnění úvěru soud zjistil, že v důsledku prodlení žalovaného se splácením byl úvěr ke dni 6. 3. 2025 prohlášen za okamžitě splatný, přičemž ke stejnému dni činila celková dlužná částka 12 088,56 Kč (z toho 8 027,60 Kč po splatnosti) a žalovaný byl vyzván k její úhradě do 20. 3. 2025.

12. Ze smlouvy o postoupení souboru pohledávek uzavřené dne , datum, mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a , právnická osoba, . jako postupníkem soud zjistil, že banka postoupila na žalobkyni soubor svých pohledávek z nesplácených úvěrů, včetně jejich příslušenství a práv s nimi spojených, a žalobkyně toto postoupení přijala za úplatu. Současně bylo sjednáno, že na postupníka přechází právo tyto pohledávky vymáhat, přičemž postoupení se týká pohledávek specifikovaných v příloze, a celková hodnota postoupeného portfolia činila 63 842 154,05 Kč. Postupitel neodpovídal za jejich dobytnost.

13. Z oznámení , právnická osoba, . adresované žalovanému , jméno FO, soud zjistil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy „, název, Půjčka“ na společnost , právnická osoba, ., která se tak stala novým věřitelem žalovaného a žalovaný byl vyzván, aby nadále plnil již postupníkovi.

14. Výpisem z úvěrového účtu vedeného u , právnická osoba, . za období únor 2025 soud zjistil, že ke dni 28. 2. 2025 činila nesplacená jistina úvěru 10 954,47 Kč, z toho část byla po splatnosti (cca 5 510,56 Kč, resp. v konečném stavu evidováno po splatnosti vyšší plnění), přičemž dále byly evidovány i dlužné úroky a poplatky (řádné úroky po splatnosti cca 167,51 Kč, úroky z prodlení cca 231,56 Kč a poplatky cca 710 Kč) a současně nebyly v daném období provedeny žádné úhrady.

15. Na základě provedených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr 60 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných splátkách, avšak své povinnosti neplnil, čímž se dostal do prodlení a úvěr byl dne 6. 3. 2025 zesplatněn. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni. Z provedených důkazů dále vyplynulo, že žalovanému byl úvěr skutečně poskytnut a byl alespoň částečně splácen, ke dni před zesplatněním však evidoval nesplacenou jistinu přes 10 000 Kč a další příslušenství, přičemž při posuzování úvěruschopnosti vycházela právní předchůdkyně žalobkyně zejména z údajů žalovaného a z registrů (z nichž bylo patrné jeho další zadlužení a měsíční splátky cca 5 200 Kč) a z potvrzení o příjmu cca 30 900 Kč, avšak neověřila skutečné pravidelné výdaje žalovaného a jeho reálnou finanční situaci komplexně a transparentně, takže posouzení jeho schopnosti úvěr splácet nebylo dostatečně úplné a spolehlivé.

16. Soud se v průběhu řízení opakovaně zabýval otázkou, jaké plnění bylo žalovaným na úhradu poskytnutého úvěru skutečně poskytnuto. Za tímto účelem soud žalobkyni vyzval, aby konkrétně sdělila a doložila, kolik žalovaný na úhradu úvěru zaplatil? Na tuto výzvu však žalobkyně jinak nereagovala, a požadované údaje soudu nesdělila.

17. Z obsahu žaloby samotné nelze dovodit, že by žalovaný neuhradil na poskytnutý úvěr žádné plnění. Žalobkyně v žalobě pouze uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek a z tohoto důvodu byl úvěr zesplatněn. Z toho vyplývá, že vzniklo prodlení, avšak nelze bez dalšího dovodit, kolik žalovaný v předcházejícím období na úhradu úvěru splátek poskytl ani že žalovaný v následujícím období již žádné splátky neuhradil, ani v jakém rozsahu případně dále plnil. Soud přitom není oprávněn skutkový stav domýšlet či doplňovat vlastní úvahou, zejména jde-li o otázku výše již poskytnutého plnění, která je rozhodná pro posouzení důvodnosti poskytnutého nároku.

18. V řízení o vydání bezdůvodného obohacení za stavu, dojde-li soud k závěru, že smlouva je dle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. neplatná, jako tomu bylo v tomto případě, je přitom na žalobci, aby unesl břemeno tvrzení i důkazní nejen ohledně toho, jaké plnění bylo žalovanému poskytnuto, ale rovněž ohledně toho, jaké plnění žalovaný na úhradu tohoto závazku již poskytl. Bez těchto tvrzení a jejich doložení nelze určit rozsah případného bezdůvodného obohacení ( § 2991 a násl. o.z.) neboť soud nemůže vyloučit, že žalovaný určité částky uhradil, a tyto byly žalobkyní jednostranně započteny například na smluvní úroky, smluvní pokuty či jiné sankce, což je v obdobných typech sporů běžnou praxí. Takové započtení však nemůže jít k tíži žalovaného, pokud žalobkyně neprokáže, jaké plnění skutečně přijala a jak s ním naložila.

19. Za této procesní situace, když se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila a vzdala se tak poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně rozhodných skutečností týkajících se rozsahu bezdůvodného obohacení, a proto nelze žalobkyni přiznat požadované plnění, neboť soud nemá spolehlivý skutkový podklad pro určení, jaká částka by případně měla být žalovaným vrácena. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.