30 C 116/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 62 371,06 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se zastavuje co do částky 6 240,66 Kč spolu s úrokem 11,5 % ročně z částky 5 508 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení a co do úroku 48,34 % ročně z částky 46 028,62 Kč od 21. 1. 2026 do 13. 2. 2026 ve výši 1 364,8 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 194 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 194 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 39 511 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 39 511 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, co do smluvní pokuty ve výši 6 425,40 Kč a co do úroku ve výši 20 % ročně z částky 46 028,62 Kč od 23. 12. 2025 do 14. 1. 2026 ve výši 564,67 Kč a co do úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 46 028,62 Kč od 15. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 176 371,20 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 5. 5. 2026 domáhala zaplacení částky ve výši 55 213 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 55 213 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 12. 2025 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 7 158,06 Kč a úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 46 028,62 Kč od 23. 12. 2025 do 14. 1. 2026 ve výši 1 929,47 Kč a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 46 028,62 Kč od 15. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 176 371,20 Kč, to vše s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 27. 8. 2024 smlouvu o úvěru číslo hodnota. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, a to vyplacením úvěru na účet žalovaného dne 27. 8. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 062 Kč splatných vždy ke každému 16. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem zářím 2024. Smlouva byla uzavřena pomocí komunikačních prostředků na dálku na základě e-mailové komunikace mezi stranami. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, s databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech a podobně. Z výše uvedených zdrojů bylo zjištěno, že volné finanční prostředky ke splácení úvěru jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích Solus a NRKI. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěrů bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku nemělo u žalobkyně předcházející smlouvu ve stavu žalobního vymáhání a doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovaným doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaný do data zesplatnění celého úvěru uhradil žalobkyni splátky v celkové výši 39 806 Kč (13 x 3 062 Kč). Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 12. 2025, protože žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 14 splatné dne 16. 10. 2025. Na základě uzavřené smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. Podle bodu 6.4 smlouvy při zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 53 815,96 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru (53 815,96 Kč) za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě by tato částka činila od 23. 12. 2025 do data vyhotovení žaloby částku ve výši 7 158,06 Kč.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Žalobkyně dne 29. 6. 2026 vzala zpět žalobu, co do částky 5 508 Kč spolu s úrokem ve výši 11,5 % ročně od 23. 12. 2025 do zaplacení, dále o částku 732,66 Kč a o úrok 48,34 % ročně z částky 46 028,62 Kč od 21. 1. 2026 do 13. 2. 2026 ve výši 1 364,8 Kč.

5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že účastníci tohoto řízení uzavřeli za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo hodnota, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se za to zavázal zaplatit celkovou částku 146 976 Kč, a to v pravidelných 48 měsíců trvajících splátek po 3 062 Kč, splatných vždy ke každému 16. dni kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činila 68,34 % ročně.

6. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalovaný uvedl do smlouvy číslo svého běžného účtu: č. účtu.

7. Dopisem ze dne 28. 8. 2024 oznámila žalobkyně žalovanému schválení úvěru ze smlouvy o úvěru číslo hodnota.

8. Dokladem o vyplacení úvěru sestaveného právnická osoba. soud zjistil, že dne 27. 8. 2024 byla na vrub účtu vedeného pro žalobkyni č. ú.: č. účtu provedena platba ve výši -50 000 Kč, a to na účet číslo č. účtu, pod variabilním symbolem var. symbol.

9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný zaplatil celkem 13 měsíčních splátek po 3 062 Kč (39 806Kč).

10. Dopisem žalobkyně ze dne 18. 11. 2025soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení splátky číslo 14 a 15 a upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru.

11. Dopisem žalobkyně ze dne 17. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení splátky č. 14, 15 a 16 a upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru.

12. Dopisem žalobkyně ze dne 21. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 55 213 Kč ve lhůtě do 10 dnů ode dne data odeslání tohoto dopisu.

13. Z dokumentu nazvaného hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo hodnota soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 45 011 Kč, a to ze zaměstnání, když uvedl, že zaměstnavatelem je právnická osoba. Žalovaný uvedl, že je svobodný zaměstnán od 1. 4. 2017 na hlavní pracovní poměr a má vysokoškolské vzdělání a bydlí ve vlastním domě nebo bytě. Za bydlení utratí celkem 7 517 Kč měsíčně, když žalovaná k této částce připočetla ještě životní minimum ve výši 4 860 Kč. Celkem tak výdaje podle žalobkyně činily 12 377 Kč a rezerva 1 000 Kč. Volné zdroje žalovaného vypočetla žalobkyně na 31 634 Kč.

14. Výpisem z účtu žalovaného ze 13. 8. 2024 soud zjistil, že dne 13. 8. 2024 byla na účet žalovaného vyplacena částka ve výši 36 772 Kč od Statutárního města Chomutova.

15. Výpisem z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že v registru byly evidovány žádosti žalovaného o úvěr u dvou finančních institucí.

16. Výpisem z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že celkové úvěrové zatížení žalovaného již dosáhlo 1 609 416 Kč. Podle vysvětlení obsaženého v listině jde o součet zbývajících částek z kreditních karet, čerpání úvěrových rámců a zbývajících částek splátkových operací, v nichž dotčená osoba vystupovala jako žadatel nebo spolužadatel. Tato hodnota spadala do kategorie od 50 000 Kč do 1 999 999 Kč, hodnocené 50 body.

17. Výpisem z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že souhrnná výše úvěrových limitů činila 150 000 Kč. Jednalo se o součet úvěrových rámců nesplátkových operací a limitů kreditních karet v roli žadatele nebo spolužadatele. Uvedená částka spadala do kategorie od 100 001 Kč do 200 000 Kč, hodnocené 60 body.

18. Výpisem z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že dluh po splatnosti byl ve výpisu uveden částkou 0 Kč, což podle v listině popsané metodiky odpovídalo kategorii I a hodnocení 56 body. Dluh po splatnosti přitom představoval součet nesplacených částek splátkových operací, přečerpání úvěrových rámců a nesplacených částek kreditních karet.

19. Výpisem z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že žalovaný měla v době dotazu (26.8.2024) značnou existující úvěrovou expozici, avšak registr u něho současně neevidoval žádný závazek po splatnosti. Nulový dluh po splatnosti vypovídal o dosavadním plnění evidovaných závazků, nikoli sám o sobě o schopnosti nést další úvěrové zatížení. Výše celkové expozice naopak představovala údaj významný pro posouzení schopnosti žalované strany splácet další úvěr.

20. Z výpisu registru SOLUS nebyly k osobě žalovaného zjištěny žádné negativní skutečnosti.

21. Na základě uvedených skutečností zjištěných z provedených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr jak se ve smlouvě č. hodnota zavázala, když mu dne 27. 8. 2024 na jeho účet převedla částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr zaplatil celkem 13 měsíčních splátek po 3 062 Kč tj. částku ve výši 39 806 Kč. Se splátkou č. 14 se ocitl v prodlení a žalovaná po předchozích písemných výzvách k doplacení měsíčních splátek dne 21. 12. 2025 úvěr zesplatnila. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného měl soud za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zjišťovala a ověřovala některé údaje o jeho majetkových poměrech. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši 45 011 Kč ze zaměstnání u právnická osoba, přičemž tento příjem žalobkyně částečně ověřila výpisem z bankovního účtu, na němž byla dne 13. 8. 2024 zachycena výplata ve výši 36 772 Kč. Žalobkyně dále vyhodnotila pravidelné výdaje žalovaného na bydlení částkou 7 517 Kč, připočetla životní minimum 4 860 Kč a rezervu 1 000 Kč, přičemž jeho volné disponibilní prostředky stanovila na 31 634 Kč. Současně nahlédla do registrů NRKI a SOLUS. Z výpisu NRKI zjistila, že žalovaný neměl evidovány žádné závazky po splatnosti a v registru SOLUS nebyly zjištěny žádné negativní informace. Na druhou stranu z téhož výpisu NRKI vyplývalo, že celková úvěrová expozice žalovaného již dosahovala částky 1 609 416 Kč a že disponoval úvěrovými limity v celkové výši 150 000 Kč. Přestože žalobkyně disponovala údaji o příjmu žalovaného a ověřila jeho dosavadní platební morálku, z předložených listin není zřejmé, že by podrobně zjišťovala výši splátek jeho stávajících úvěrových závazků, které tvořily uvedenou úvěrovou expozici přesahující 1,6 milionu Kč, ani že by vyhodnotila jejich dopad na jeho skutečnou schopnost splácet nově poskytovaný úvěr. Z provedených důkazů tak vyplývá, že žalobkyně určité kroky ke zjištění úvěruschopnosti žalovaného učinila, avšak význam údajů o vysokém stávajícím úvěrovém zatížení žalovaného nelze při hodnocení řádnosti posouzení jeho úvěruschopnosti pominout.

22. Soud dále přihlédl k tomu, že žalobkyně již při sjednávání úvěru disponovala číslem běžného účtu žalovaného, na který měl být úvěr vyplacen, a který žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru. Přesto z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně vyžádala a vyhodnotila historii pohybů na tomto účtu za delší období předcházející uzavření smlouvy, zejména za několik měsíců před poskytnutím úvěru. Žalobkyně vycházela převážně z údajů sdělených žalovaným, z jednorázově doloženého příjmu a z informací získaných z úvěrových registrů. Takový postup sice umožňoval ověřit existenci příjmu a dosavadní platební morálku žalovaného, neposkytoval však dostatečný podklad pro zjištění jeho skutečných pravidelných příjmů a výdajů, ani pro ověření, jakým způsobem žalovaný dlouhodobě hospodaří se svými finančními prostředky. Právě z výpisů z běžného účtu by přitom mohly být patrné nejen pravidelné příjmy, ale též pravidelné splátky jiných úvěrů, náklady na bydlení a další opakující se výdaje.

23. Tato potřeba byla v projednávané věci o to významnější, že žalobkyně měla současně z výpisu NRKI k dispozici informaci o velmi vysoké celkové úvěrové expozici žalovaného dosahující částky 1 609 416 Kč. Za této situace bylo na místě věnovat zvýšenou pozornost skutečnému zatížení rozpočtu žalovaného stávajícími úvěrovými závazky.

24. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 27. 8. 2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

32. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz).

33. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

34. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

35. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když z předložených listin nevyplynulo, že by zjišťovala výši měsíčních splátek závazků žalovaného nebo že by je promítla do výpočtu disponibilních prostředků žalovaného. Skutečnost, že žalovaný neměl evidovány dluhy po splatnosti, sama o sobě nepostačovala k závěru o jeho schopnosti bezpečně splácet další úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že provedené posouzení úvěruschopnosti vykazovalo nedostatky. Za situace, kdy žalobkyně disponovala informací o značném stávajícím zadlužení žalovaného, avšak neověřila jeho skutečné finanční toky a pravidelné zatížení bankovního účtu za delší časové období, nelze mít za prokázané, že by úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě dostatečných, úplných a spolehlivých informací.

36. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

37. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. Výrok I. má oporu v ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. o tom, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení zčásti nebo zcela a soud v rozsahu provedeného zpětvzetí návrhu řízení zčásti nebo zcela zastaví. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný úvěr v tvrzené výši vyčerpal a na jeho úhradu poskytl žalobkyni 13 x 3 062 Kč, tj. částku ve výši 39 806 Kč. Výrok II. je proto vyjádřením rozdílu poskytnuté a zaplacené částky (50 000Kč – 39 806 Kč), tj. povinnosti zaplatit žalobkyni dosud nesplacených 10 194 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení. Výrok III. má oporu v posouzení úvěrové smlouvy jako neplatně sjednané, a proto ostatní nároky žalobkyně z ní vyplývající nemohly být soudem přiznány. 38. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, protože poměr úspěchu a neúspěchu ve věci by vyzníval v daném případě ve prospěch žalovaného, kterému však obsahem spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci dle z.č. 120/2001 Sb. (exekuční řád).