30 C 117/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 600 Kč,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do poplatků ve výši 1 600 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 313,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, město, , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním došlým ke zdejšímu soudu ze dne , datum, domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, nedílnou součástí byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, , Ceník a Podmínky pro používání , právnická osoba, karty. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaný požádal elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobkyni o její uzavření s tím, že elektronický podpis tohoto návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, jenž byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS na ověřené telefonní číslo, a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením smlouvy elektronickým podpisem. Před uzavřením smlouvy ověřila žalobkyně totožnost žalovaného na základě aplikace Bankovní vizitka, která funguje na principu ověřování totožnosti prostřednictvím bankovní identity. Žalovaný prokázal svoji totožnost přihlášením do internetového bankovnictví a žalobkyně provedla kontrolu osobních údajů žalovaného přenesených z banky. Následně proběhla tzv. crossvalidace dat, tedy kontrola zda data zadaná žalovaným odpovídají údajům poskytnutým bankou žalovaného. Žalobkyně měla jednoznačně ověřeno, že uzavírá smlouvu s osobou žalovaného. , jméno FO, , jméno FO, žalobkyně odesílala žalovanému poštou na adresu zadanou žalovaným. , jméno FO, nelze použít k žádným platbám, pokud žalovaný v zabezpečené části klientského portálu nepotvrdí její převzetí a nepožádá o její aktivaci. Přístup do svého zákaznického účtu má pouze žalovaný a je chráněn vícefaktorovou autentizací. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Vycházela z pokročilých scoringových a sociodemografických modelů a z výše příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně si vyžádala potvrzení žalovaným tvrzeného příjmu, vyžádala si také výpis z bankovního účtu žalovaného, na nějž byla mzda vyplácena. Žalobkyně ověřovala výši výdajů žalovaného i tím, že zkoumala platební morálku žalovaného prostřednictvím lustrace v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, BRKI/NRKI (bankovních/nebankovních registrech). Žalobkyně nezjistila žádné informace, které by naznačovaly, že by žalovaný v budoucnu nebyl schopen úvěr řádně splácet. Žalobkyně z výpisu z účtu žalovaného získal přehled o měsíčních příjmech a výdajích domácnosti žalovaného a žalovaný v průběhu celého řízení netvrdil, že by žalobkyně při posouzení jeho žádosti o úvěr vycházela z chybných podkladů. , jméno FO, základě smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč. K čerpání úvěru docházelo dvěma způsoby: a to platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech formou , právnická osoba, platby, kdy prodejce po dokončení nákupu pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, žalobkyně prodejci cenu za zboží a služby zaplatila a platbu zapsala na úvěrový účet žalovaného, a dále bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry hotovosti z bankomatů prostřednictvím , právnická osoba, karty, takto provedená čerpání byla rovněž zapsána na úvěrový účet žalovaného. V souladu se všeobecnými obchodními podmínkami se na úvěrový účet žalovaného připisovaly rovněž veškeré poplatky, a to ve výši dle ceníku. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky žalobkyni splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání, a to na základě vyúčtování vystaveného žalobkyní. Pro případ, že by žalovaný neuhradil splátku řádně a včas, zavázal se dle smlouvy uhradit žalobkyni náklady za vymáhání pohledávky ve výši dle ceníku. Jelikož žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil, byl žalobkyní opakovaně upomínán. Následně byl žalovanému vyúčtován poplatek za každou zaslanou upomínku. Jelikož žalovaný ani přes výzvy nedoplatek neuhradil, neuhrazená částka se dle smlouvy dne , datum, stala splatnou a žalobkyně přistoupila k odstoupení od smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, a současně byl vyzván k úhradě celé dlužné částky, a to nejpozději do osmi kalendářních dnů ode dne odeslání této výzvy. Dlužná částka ve výši 16 600 Kč se sestává z vyčerpaných finančních prostředků ve výši 15 000 Kč a poplatků ve výši 1 600 Kč. Poplatky ve výši 1 600 Kč zahrnují poplatky za zaslané upomínky v celkové výši 1 600 Kč (200 Kč za první až šestou odeslanou upomínku do , datum, , následně 100 Kč za první upomínku a 300 Kč za druhou až šestou upomínku) a dále náklady za vymáhání pohledávky ve výši 0 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, . Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. V podání ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prověřením skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobkyně dále posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě sociodemografických dat, kdy byl posouzen věk žalovaného, adresa, typ bydlení, počet vyživovacích povinností, zdroj příjmů aj. Nahlédnutím do databáze bankovních a nebankovních registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá v těchto registrech žádný negativní záznam. Pokud jde o rozsah zkoumání příjmů a výdajů žalovaného tak má žalobkyně za to, že úvěruschopnost se posuzuje i s ohledem na celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pokud se výše úvěru pohybuje v řádech tisíců či nízkých desetitisíců postačí, pokud poskytovatel úvěru pomocí dokumentu vystaveného třetí osobou ověří alespoň jednu informaci sdělenou spotřebitelem, která má pro posouzení úvěruschopnosti klíčový význam. S ohledem na výši poskytnutého úvěru (15 000 Kč) má žalobkyně za to, že své povinnosti dostála, a to nahlédnutím do databáze NRKI, kdy byl ověřen stav ostatních závazků. Žalobkyně tak nad rámec své povinnosti zkoumala i příjmy a výdaje žalovaného, které byly žalovaným doloženy prostřednictvím výpisu z běžného účtu žalovaného, a to za období od , datum, do , datum, . Příjmy žalovaného za sledované období činí částku 156 051 Kč, kdy součástí byla výplata ve výši 111 826 Kč (od zaměstnavatele , právnická osoba, .). Pokud jde o výdaje, tak v těchto se žalobkyně zaměřila na podezřelé výdaje, které by mohly naznačovat, že by byl žalovaný ve špatné ekonomické situaci. Takové však žalobkyně na straně žalovaného neregistrovala. Dle žalobkyně tak tato zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně, kdy žalovaný byl schopen hradit své běžné výdaje i s rezervou pro případ splátek poskytnutého revolvingového úvěru.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud má za prokázané tyto skutečnosti: Z výpisu z registru klientských informací – detail dotazu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný měl sjednaný jeden existující splátkový úvěr, (jistina ve výši 30 000 Kč, splátka ve výši 4 680 Kč, zůstatková hodnota ve výši 53 799 Kč).

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že jejím předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského, revolvingového, bezúčelného úvěru, na dobu neurčitou, kdy výše úvěrového rámce činila 5 000 Kč a možností maximálního čerpání 50 000 Kč. Úvěr měl být čerpán a splácen průběžně a opakovaně. Konkrétní podmínky splácení úvěru byly dohodnuty ve Všeobecných obchodních podmínkách. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky formou splátek. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž VOP, Ceník, dále Podmínky pro používání , právnická osoba, karty.

6. Z ceníku platného a účinného od , datum, byla zjištěna cena za upomínky v případě prodlení s úhradou, a to prodlení 5 dní ve výši 100 Kč, prodlení 10-30 dnů ve výši 300 Kč (revolvingový úvěr).

7. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně platných a účinných od , datum, soud zjistil, že tyto shrnují podmínky, za nichž žalobkyně bude žalovanému poskytovat služby, a to mimo jiné dle čl. 10 VOP pro revolvingový úvěr, kdy při poskytnutí revolvingového úvěru bude klientovi (žalovanému) poskytnuta určitá výše limitu finančních prostředků, které si může žalovaný u žalobkyně načerpat v tzv. úvěrovém rámci. Úvěrový rámec může být postupně navyšován až do částky 50 000 Kč, vždy však se souhlasem klienta (žalovaného). Za samotné čerpání nejsou žalobkyní účtovány žádné poplatky, avšak za určité doplňkové služby je možné poplatky účtovat.

8. Z Podmínek pro používání , právnická osoba, karty platných a účinných od , datum, bylo zjištěno, že tyto upravují podmínky pro používání , právnická osoba, karty, a to pro její aktivaci, používání (výběr z bankomatu, placení u obchodníka) a platební limity.

9. Z částečného výpisu z účtu (, Anonymizováno, ) za období od 5-7/2024 bylo zjištěno, že za dané období činily příjmové transakce žalovaného částku ve výši 156 051 Kč.

10. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovanému byla dne , datum, poukázána částka v celkové výši 15 000 Kč.

11. Ze zesplatnění dluhu a odstoupení od smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 16 600 Kč (částka 15 000 Kč načerpané finanční prostředky – vyúčtování 8/2024, částka 1 600 Kč za vystavené upomínky – 6 upomínek). Dále rovněž žalovanému oznámila, že s ohledem na prodlení s plněním jeho závazků pozastavuje veškeré služby a zesplatňuje dluh. Dopis byl odeslán dne , datum, .

12. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že touto žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení částky 16 600 Kč (vyúčtování 2024/08 částka 16 600 Kč), a to nejpozději do 8 kalendářních dní ode dne odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne , datum, .

13. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že touto právní zástupce žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení částky ve výši 16 600 Kč, a to do 7 dnů od dne výzvy. Výzva byla odeslána dne , datum, .

14. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně prověřovat úvěruschopnost žalovaného, kdy vyšla z registru klientských informací ohledně osoby žalovaného. Žalovaný měl dle registru jeden nesplacený úvěr a neměl v registru žádný negativní záznam. Žalovaný dne , datum, načerpal částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný však svůj závazek splácet úvěr i přes výše uvedené neplnil a z toho důvodu žalobkyně výzvou ze dne , datum, od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila. Úvěr se tak stal splatný do 8 dnů ode dne odeslání výzvy. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit nesplacenou jistina ve výši 15 000 Kč a poplatky za upomínky ve výši 1 600 Kč.15. , jméno FO, základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

16. V daném případě měla být smlouva sjednána dne , datum, tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne , datum, . Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. V posuzovaném případě by uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný by ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

24. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

25. Soud má za to, že žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného sice zajímala jeho příjmy a výdaje, ale následně je s řádnou péčí nevyhodnotila (neověřila). Příjmy žalovaného měly být ověřeny výpisem účtu žalovaného, kdy žalobkyně doložila pouze částečný výpis z účtu žalovaného, který obsahoval pouze příjmové transakce žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., tato skutečnost však z žádných doložených důkazů nevyplývá. Žalobkyně ani netvrdila, že by zkoumala a ověřovala výdaje žalovaného. V tomto směru se omezila pouze na tvrzení, že využila sociodemografických dat, aby tyto použila po posouzení poměrů žalovaného. Soud má za to, že využití statistických dat či modelů je namístě jako metoda sekundární, tedy druhotná v případě, že není možné informace od klienta získat jinak. Primárně by mělo být při posuzování úvěruschopnosti vycházeno z informací získaných či sdělných klientem. Žalobkyně tvrdila, že měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, avšak doložila jen výpis částečný pouze s příjmovými transakcemi. Žalobkyně pak ani netvrdila, že by zkoumala na jak dlouho má žalovaný uzavřenou pracovní smlouvu (zda na dobu určitou či neurčitou), jaké jsou jeho osobní a majetkové poměry (zda je ženatý nebo svobodný, zda bydlí ve vlastním nebo v pronájmu atd.). Byť žalobkyně tvrdila, že je třeba při posuzování úvěruschopnosti zohlednit výši poskytnuté částky (v projednávané věci částka 15 000 Kč) a u nižších částek není třeba podrobněji zkoumat poměry klienta (žalovaného) tak i v tomto případě je třeba poukázat na to, že určité základní zkoumání je namístě vždy. S ohledem na výše uvedené však soud uzavřel, že žalobkyně toto základní zkoumání neučinila.

26. Soud tak mohl uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, proto soud přistoupil k aplikaci ust. § 87 odst. 1 odst. z.č. 257/2016 Sb. a považoval smlouvu za neplatnou. Výrokem I. přiznal soud žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši poskytnutého úvěru včetně příslušenství od , datum, .

27. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 1 600 Kč, když toto plnění mělo vyplývat ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

28. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení byť částečně úspěšná, avšak neúspěšná jen v poměrně nepatrné části uplatněného nároku, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 5 313,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu účinného od , datum, , (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 600 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 780 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 730 Kč ve výši 783,30 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.

29. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.