30 C 118/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 299,70 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 14 299,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 441,24 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 3. 5. 2025 platně uzavřena distanční smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných splátkách, avšak své povinnosti neplnil a dostal se do prodlení. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného vícekrokově: nejprve vycházela z údajů sdělených žalovaným (zejména o příjmech, výdajích a domácnosti), které dále ověřovala, přičemž zkoumala jeho bonitu podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Současně provedla lustrace v relevantních registrech (BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, registr neplatných dokladů aj.) a získala informace o platební historii a transakcích prostřednictvím služby AISP (PSD2), případně z bankovních výpisů a potvrzení o příjmech, a na základě takto shromážděných údajů uzavřela, že žalovaný je schopen úvěr splácet (s ověřeným čistým měsíčním příjmem cca 25 000 Kč). Zároveň ověřila jeho identitu a správnost údajů a teprve poté přistoupila k uzavření smlouvy elektronickým způsobem. Žalovaný z úvěru vyčerpal celkem 7 000 Kč (5 000 Kč dne 3. 5. 2025 a 2 000 Kč dne 5. 5. 2025) a na splátkách uhradil částku ve výši 1 125,05 Kč, která byla započítána dle smluvních podmínek. Žalobkyně smlouvu dne 18. 9. 2025 vypověděla a ke dni následujícímu zesplatnila celý dluh. Podle jejího tvrzení činil dluh žalovaného částku ve výši 13 927,16 Kč (sestávající z jistiny, úroků a poplatků), dále uplatnila zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu 372,54 Kč za prodlení se splácením. Současně tvrdila, že žalovanému byla částka skutečně vyplacena na jeho účet, a že před uzavřením smlouvy řádně posoudila jeho úvěruschopnost. Pro případ neprokázání nároku ze smlouvy uplatnila žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající poskytnutému plnění.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ,,, název, půjčka“ č. , hodnota, distančním způsobem. Před poskytnutím úvěru zjistila žalobkyně o žalovaném, že žije v dvoučlenné domácnosti, jeho příjem je 25 995 Kč měsíčně a výdaje na bydlení jsou 5 500 Kč a ostatní výdaje 2 000 Kč, rezerva pro výdaje 500, vypočítané minimální výdaje 5 880 a disponibilní příjem 20 100 Kč.

4. Z potvrzení bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vytvořeném žalobkyní z jejího interního systému soud zjistil, že dne 3. 5. 2025 odeslala na účet , č. účtu, částku 5 000 Kč a dne 5. 5. 2025 částku ve výši 2 000 Kč.

5. Z přehledu identifikovaných příjmů, vytvořeného samotnou žalobkyní, jehož podkladem se měly stát bankovní výpisy obsahující příjmové transakce soud zjistil, že žalobkyně selektivním způsobem vybrala všechny příjmové finanční operace z bankovního výpisu, které opatřila různými daty od 5. 5. 2025 až 2. 5. 2024 a uvedla k nim částky.

6. Z jiných provedených listin nezjistil soud žádné podstatné informace, které by přispěly k doplnění skutkového stavu a závěru o něm.

7. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který nepochybně směřoval k tomu, že žalobkyně uzavřela distančním způsobem smlouvu o úvěru se žalovaným. Úvěr byl koncipován jako revolvingový. Vzhledem k tomu, že doklady o odeslání částek vytvořila sama pro svoji důkazní potřebu, je to jako by dlužník vytvořil kvitanci sám sobě a soud proto nemohl učinit závěr, že žalovaný úvěr ve výši 7 000 Kč čerpal. Tato skutečnost zůstala v rovině tvrzení a věrohodnost provedeného důkazu je nulová. Stejné to bylo ohledně údajů, které měla získat od žalovaného o jeho příjmových a výdajových poměrech, které nepodpořila žádnými zdroji odkud čerpala, stejně jako tomu bylo, pokud šlo o příjmovou stránku poměrů žalovaného. Jestliže měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, proč si žalobkyně dala takovou práci a přepisovala položky o příjmech a záměrně vyloučila výdaje? Tím znevěrohodnila údaje v přehledu uvedené a soud k nim nepřihlížel. Sečteno a podtrženo: žalobkyně neprokázala ani že zkoumala úvěruschopnost žalovaného ani, že údaje, které získala mají oporu ve skutečnosti ani to, že žalovaný byl úvěruschopný. Neprokázala ani to, že žalovaný úvěr čerpal.

8. Soud při hodnocení provedených důkazů vycházel ze zásady volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř., přičemž posuzoval jejich věrohodnost, pravdivost a vzájemnou souvislost. V projednávané věci žalobkyně neunesla své důkazní břemeno, neboť neprokázala základní skutkové předpoklady uplatněného nároku, tj. reálné poskytnutí úvěrových prostředků žalovanému ani řádné posouzení jeho úvěruschopnosti.

9. Pokud jde o tvrzené čerpání úvěru, žalobkyně předložila toliko interně vytvořená potvrzení o platbách, která nelze považovat za objektivní a nezávislý důkaz o převodu finančních prostředků na účet žalovaného. Takové listiny nemají povahu veřejné listiny ani listiny vydané třetím subjektem a jejich vypovídací hodnota je proto zásadně oslabena, neboť jde o jednostranné evidenční výstupy osoby, jež je na výsledku řízení bezprostředně zainteresována. Za této situace nelze učinit spolehlivý závěr o tom, že žalovaný úvěr skutečně čerpal. Neprokázání této základní skutečnosti pak vylučuje nejen vznik závazku ze smlouvy, ale i eventuální nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

10. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ačkoli tvrdila, že vycházela z údajů o příjmech a výdajích žalovaného a že prováděla lustrace v různých registrech, tato tvrzení nepodložila relevantními a verifikovatelnými důkazy pocházejícími z nezávislých zdrojů. Naopak předložené přehledy působí selektivně a účelově, když zachycují pouze příjmovou stránku bez odpovídajícího zohlednění výdajů, a nevzbuzují tak důvěru ve svou úplnost a pravdivost. Takový postup neodpovídá požadavku odpovědného úvěrování a transparentního posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr.

11. Soud považuje za nutné výslovně uvést, že postup žalobkyně, spočívající v předkládání vlastních interních dokumentů jako klíčových důkazů o podstatných skutečnostech, vykazuje znaky účelovosti. Vytváření důkazů „pro vlastní potřebu“ bez jejich opory v nezávislých a ověřitelných zdrojích nelze akceptovat jako řádné splnění důkazní povinnosti. Takový přístup nejenže neobstojí v rovině procesního dokazování, ale zároveň zpochybňuje důvěryhodnost tvrzení žalobkyně jako celku. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru profesionálně působící na finančním trhu musí nést zvýšené nároky na pečlivost, transparentnost a průkaznost svého jednání. Jestliže tyto standardy nenaplní a předkládá soudu podklady, jejichž věrohodnost je zásadně narušena jejich jednostranným původem či selektivností, jde tato skutečnost plně k její tíži.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně existence uplatněného nároku nemůže její žaloba být důvodná. Soud ji z těchto důvodů zcela zamítl13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů proti žalobkyni, jestliže obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.