30 C 12/2019

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 78 506,52 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 78 506,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 50 002,76 Kč od 6. 2. 2014 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 618,81Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [PSČ].

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu v Chomutově soudní poplatek ve výši 800Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že původní věřitel společnost [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvou o úvěru [číslo] v níž se zavázala poskytnout žalované finanční službu spočívající v možnosti žalované disponovat finančními prostředky ve výši 161 012,21 Kč oproti povinnosti žalované řádně hradit měsíční splátky. Výše měsíční splátky od 24. 4. 2014 byla stanovena na částku 3 000,33Kč, resp. na částku 3049,33Kč při zohlednění poplatku za vedení úvěrového účtu. Žalovaná nehradila měsíční splátky pravidelně, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 5. 2. 2014, čímž vznikla žalované povinnost jednorázově uhradit zbytek dluhu, včetně veškerého příslušenství. Zesplatněný dluh ve výši 79 587,46 Kč byl smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupen na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 31. 7. 2018. Žalovanou pohledávku ve výši 79 587,46 Kč tvořila jistina ve výši 50 002,76 Kč, sankční úrok ve výši 1 080,94 Kč a smluvní pokuta ve výši 28 503,76 Kč. Žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení z částky jistiny i sankčního úroku, a to od 6. 2. 2014 Smluvní pokuta byla vypočtena jako 20 % celkové částky všech splátek, splatných podle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný tj. (57 × 3 000,33Kč) a byla určena na základě přiloženého sazebníku strana 11 položka 7 v rámci části Expres půjčka, konsolidace půjček, na který odkazoval článek I smlouvy o úvěru spolu s článkem IV bodem 7 smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Celková výše smluvní pokuty by byla stanovena ve výši 34 203,76 Kč, žalována byla toliko její nesplacená část ve výši 28 503,76 Kč. Žalobkyně v této souvislosti upozornila i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018 ve věci 33 ICdo 45/2017, kde Nejvyšší soud při vědomí nálezů Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013 uvedl, že není správný názor, dle něhož smluvní pokuta sjednaná v úvěrových podmínkách je bez dalšího neplatným ujednáním, neboť dle Nejvyššího soudu je relevantní zejména přiměřenost ujednání o smluvní pokutě. Žalobkyně měla za to, že v rámci jí podané žaloby, je smluvní pokuta v ujednané výši přiměřená, když tvoří toliko 20 % celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dále je v rámci části Sazebníku, týkající se úvěru typu„ Expres půjčka“ snadno seznatelná a není zaměnitelná s jiným ujednáním. Nad rámec toho čl. III bod 7 smlouvy o úvěru výslovně odkazuje ve věci výše smluvní pokuty na přiložený Sazebník. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované dne 31. 7. 2018 předžalobní výzvu, kterou jí odeslal doporučenou poštou.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznala, a to ani zčásti. Uvedla, že podle § 3036 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Nárok ze Smlouvy o úvěru [číslo] která měla být uzavřena dne [datum] a k zesplatnění úvěru došlo dne 5. 2. 2014, musí být promlčen, když žaloba byla podána až dne 14. 12. 2018. Žalovaná byla toho názoru, že smluvní vztah založený úvěrovou smlouvu, včetně promlčení vzniklých práv se řídil zákonem č. 513/1991Sb. obchodním zákoníkem (dále jen obch. zák.) v tehdy platném a účinném znění. Podle § 392 odst. 2 obchodního zákoníku běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný celý závazek, běží promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněného závazku. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li obchodní zákoník, jinak, činí promlčecí doba 4 roky. Žalobce zesplatnil celý úvěr ke dni 5. 2. 2014 a žalobou uplatnil svůj údajný nárok z uzavřené smlouvy o úvěru u nadepsaného soudu až dne 14. 12. 2018, tedy zcela zjevně po uplynutí obecné čtyřleté promlčecí lhůty.

3. Žalobkyně s ohledem na žalovanou uplatněnou obranu spočívající v námitce promlčení žalovaného nároku uvedla, že s ohledem na průběh smluvního vztahu, tedy v návaznosti na delikvenci splácení úvěru a jeho zesplatnění ke dni 5. 2. 2014, strany smlouvy uzavřely dne 24. 3. 2014 dohodu o splátkách a uznání dluhu, ve které kromě závazku hradit měsíční splátky žalovaná písemně uznala svůj dluh, co do důvodu i výše, a to s konkrétním odkazem na ust. § 2053 občanského zákoníku. Následky tohoto uznání jsou jak procesněprávní, tedy přenos důkazního břemene v soudním řízení, tak i hmotněprávní, zejména pak, co do doby a běhu promlčecí lhůty. Žalobkyně byla toho názoru, že toto uznání mělo následky dle ustanovení § 639 o.z., tedy že délka promlčecí lhůty je desetiletá a počala běžet ode dne uznání. Žalobkyně rovněž odkázala na platební historii žalované, s tím, že nově sjednanou výši splátky dle zmíněné dohody nejednou uhradila, což lze s přihlédnutím k ustanovení § 2054 odst. 2 o.z. interpretovat jako opětovné uznání a to každou jednotlivou splátkou, včetně platby ze dne 26. 9. 2017. Námitka promlčení žalované tak nemůže obstát.

4. Podáním ze dne 7. 2. 2020 vzala žalobkyně zpět žalobu, co do sankčního úroku v částce 1 080,94 Kč. Ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. soud řízení, co do této částky zastavil.

5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru nazvanou Konsolidace – restrukturalizace úvěrů, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 161 012, 21 Kč bez žádosti o čerpání úvěru ze strany žalované s tím, že částku jistiny úvěru ve výši 50 918,61 Kč převedla na úvěrový účet číslo [bankovní účet] za účelem úhrady pohledávky banky z tohoto úvěru, částku jistiny úvěru ve výši 82 287,31 Kč převedla na úvěrový účet číslo [bankovní účet] za účelem úhrady pohledávky banky z tohoto úvěru a částku jistiny úvěru ve výši 27 806,29 Kč převedla na úvěrový účet číslo [bankovní účet] za účelem úhrady pohledávky banky z tohoto úvěru.

6. Dále soud z úvěrové smlouvy ze dne [datum] zjistil, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky podle této smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně vrátit formou měsíčních splátek v celkovém počtu 90 splátek. Měsíční splátka jistiny a úroku měla činit 3 000,33 Kč, přičemž řádná měsíční splátka měla činit 3 049,33 Kč. Poplatek za vedení úvěrového účtu byl sjednán dle platného Sazebníku pro produkt„ Expres půjčka.“ Řádná měsíční splátka měla být splatná vždy k patnáctému dni v měsíci počínaje dnem 15. 5. 2011. Roční úroková sazba činila 15,1 % ročně, RPSN 16,8 %.

7. Dále soud z úvěrové smlouvy zjistil, že celková částka splatná spotřebitelem k datu uzavření smlouvy měla činit 280 289,70 Kč a úvěr měl být zajištěn smluvní pokutou podle odstavce 7.

8. Z odst. 7 smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty dle aktuálního Sazebníku pro produkt„ Expres půjčka.“ 9. Z dohody o splátkách ze dne 24. 3. 2014 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná učinily v této dohodě nesporným, že žalovaná měla z titulu úvěrové smlouvy [číslo] vůči právní předchůdkyni žalobkyně dluh ve výši 164 507 Kč. Tento tvrzený dluh uznala, co do důvodu i výše a zavázala se jej uhradit v měsíčních splátkách na účet právní předchůdkyně žalobkyně číslo: [bankovní účet], s variabilním symbolem: [číslo] a specifickým symbolem: [číslo], a to ve splátkách po 2 000Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena ve výši 507 Kč a první splátka měla být uhrazena do 24. 4. 2014 ve výši 2 000 Kč. Ostatní splátky se žalovaná zavázala hradit vždy do 14. dne v měsíci.

10. Podle čl. II odst. 1 dohody o splátkách byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat okamžité splacení celého dluhu, pokud by žalovaná byla v prodlení se splacením jakékoliv splátky dle čl. I odst. 2 této dohody. Toto právo mohla právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 1931 o.z. uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky dle článku I odst. 2 této dohody.

11. Z výpisu z úvěrového účtu číslo: [bankovní účet] ze dne 19. 4. 2011 soud zjistil, že dne [datum] byla z tohoto účtu ve prospěch účtu [bankovní účet] odvedena částka ve výši 50 918,61 Kč.

12. Z výpisu z úvěrového účtu číslo [bankovní účet] ze dne 19. 4. 2011 soud zjistil, že dne [datum] byla z tohoto účtu ve prospěch účtu číslo [bankovní účet] odvedena částka ve výši 82 287,31 Kč.

13. Z výpisu z úvěrového účtu číslo [bankovní účet] ze dne 19. 4. 2011 soud zjistil, že dne [datum] byla z tohoto účtu ve prospěch účtu číslo [bankovní účet] odvedena částka ve výši 27 806,29 Kč.

14. Z výpisu z úvěrového účtu jako„ Z potvrzení věřitele“ ze dne 20. 7. 2018 soud zjistil že jistina úvěru činila 50 002,76 Kč, úrok z prodlení z jistiny 1 080,94 Kč a splatné poplatky, pojištění, pokuty 28 503,76 Kč, celkem 79 587,46 Kč.

15. Z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný soud zjistil, že dne 5. února 2014 oznamovala právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr číslo [bankovní účet] na částku 161 012,21 Kč za splatný ke dni 5. 2. 2014. Dlužná částka ke dni 5. 2. 2014 činila 168 506,51 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou zároveň vyzvala, aby uvedenou částku uhradila nejpozději do 10 dnů ode dne doručení tohoto oznámení na účet, který v oznámení uvedla.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum] a z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována, neboť došlo k převodu pohledávky za žalovanou ve výši 79 587,46 Kč. Pohledávka za žalovanou má v předloženém seznamu v příloze číslo 231.

17. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované skutečnost, že věřitelem pohledávky je tak nadále žalobkyně a požádala žalovanou, aby veškerá plnění poskytla na účet žalobkyně.

18. Z přehledu splácení a zápočtu plateb provedených žalovanou soud zjistil, že žalovaná od 16. 5. 2011 do 26. 9. 2017 zaplatila na úhradu poskytnutého úvěru celkem částku ve výši 180 288,02 Kč. Při postoupení pohledávky získala právní předchůdkyně žalobkyně za převod pohledávky za žalovanou celkem částku ve výši 26 431Kč.

19. Z podacího archu ze dne 2. 8. 2018 bylo zjištěno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr za účelem restrukturalizace a konsolidace jiných jejích nesplacených úvěrů, a to celkem v částce 161 012,21 Kč. Protože žalovaná řádně a včas úvěr podle úvěrové smlouvy nesplácela, byla s ní ke dni 24. 3. 2014 uzavřena dohoda o uznání dluhu a o splátkách, v níž uznala, co do důvodu a výše dluh v částce 164 507 Kč. Na uvedený dluh uhradila celkem 180 288,02 Kč. Při provedeném dokazování nebyl žalobkyní navržen ani proveden žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že před poskytnutím úvěru určeného na restrukturalizaci a konsolidaci jiných nesplacených úvěrů žalované, byly od žalované získávány údaje, které by mohly sloužit k posouzení její úvěruschopnosti. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala.

21. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 3028 odst. 3, z.č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále jen o.z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Těmito dosavadními právními předpisy byl z.č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák), z.č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník. (dále jen obch. zák.) a zákon o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb. (dále jen z.s.ú.)

22. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle ust. § 499 obch. zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

24. Podle ust. § 502 odst.1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

25. Podle ust. § 502 odst. 2 obch. zák. v pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období.

26. Podle ust. § 503 odst. 1obch. zák. závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají.

27. Podle ust. § 503 odst. 2 obch. zák. mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky.

28. Podle ust. § 504 obch. zák. dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

29. Podle ust. § 505 obch. zák. zanikne-li nebo zhorší-li se za trvání smlouvy zajištění závazku vrátit poskytnuté peněžní prostředky, je dlužník povinen doplnit zajištění na původní rozsah. Jestliže tak dlužník neučiní v přiměřené lhůtě, může věřitel od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

30. Podle ust. § 323 odst. 1 obch. zák. uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek má se za to, že v uznaném rozsahu závazek v době uznání trval. Tyto účinky nastávají i v případě, že pohledávka věřitele byla již v době uznání promlčena.

31. Podle § 407 odst. 1 obch. zák. uzná-li dlužník písemně svůj určitý závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání.

32. Podle ust. § 407 odst. 3 obch. zák. plní-li dlužník částečně svůj závazek má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku.

33. Podle ust. § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku i s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

34. Podle ust. § 52 odst. 1 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

35. Podle ust. § 52 odst. 3 obč. zák. je spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

36. Podle ust. § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

37. Podle ust. § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

38. Podle ust. § 55 odst. 3 obč. zák. v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

39. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

40. Podle ust. § 454 obč. zák. bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

41. Zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/ 2010 Sb. vtělil do právního řádu České republiky směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS (dále jen Směrnice) . Z. č. 145/ 2010 Sb. tak nahradil z.č. 321/2001 Sb., který již v roce 2010 neodpovídal tehdejšímu vývoji na trhu úvěrových produktů.

42. Čl. 8 Směrnice zakotvil povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele způsobem, kdy uložil členským státům, aby zajistili, že před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Dále tento článek Směrnice ukládal, aby členské státy zajistily, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru.

43. Čl 23 Směrnice zakotvil povinnost členských států stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

44. Podle ust. § 6 odst. 1 z.s.ú. smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat.

45. Podle ust. § 9 odst. 1 z.s.ú. ve znění účinném v době poskytnutí úvěru žalované byl věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

46. V době poskytnutí úvěru žalované neobsahoval zákon o spotřebitelském úvěru sankci neplatnosti úvěrové smlouvy za nesplnění povinnosti věřitele zkoumat před poskytnutím úvěru schopnost spotřebitele úvěr splácet. Žalované byl úvěr poskytnut za účelem konsolidace tří nesplacených úvěrů, které již měla od právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuté, ale nesplácela je řádně a včas, a proto ji byla poskytnuta částka ve výši 161 012,21Kč, která byla celá určena a účelově vázána na splacení těchto předcházejících závazků. Žalovaná z těchto získaných prostředků osobně žádný prospěch neměla, neboť byly určeny pro splacení dluhů z předcházejícího„ riskantního“ úvěrování. Soud upozorňuje v této souvislosti na závěr Ústavního soudu uveřejněný v nálezu ze dne 26.2.2019, sp zn. III ÚS 4129/18, kde mimo jiné Ústavní soud uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v některém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Nerespektování tohoto požadavku může mít vážné důsledky, které působí proti smyslu ochrany spotřebitele, neboť v konečném důsledku vedou k riziku nadměrného zadlužování a platební neschopnosti a mohu být, a v řadě případů skutečně také jsou, příčinami řady protispolečenských jevů, jako je rozpad rodiny, ztráta bydlení nebo vznik závislostí (zejména závislost na pomoci ze strany státní sociální podpory). Spotřebitele by totiž nebylo možné efektivně chránit, pokud by soud, má-li k tomu k dispozici nezbytné právní a skutkové okolnosti, nezkoumal z úřední povinnosti, zda byla splněna povinnost věřitele stanovená v § 9 odst. 1 z.s.ú.

47. V daném případě soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované nijak zkoumána nebyla. Součástí k důkazů navržených listin nebyly žádné dokumenty, které by zachycovaly splnění povinnosti původního věřitele zkoumat úvěruschopnost žalované alespoň ve smyslu dotazování se na její osobní, majetkové a výdělkové poměry nebo alespoň tvrzení o přehlednosti a představě o jejích příjmech a výdajích, včetně vyhledávání v příslušných databázích jako je insolvenční rejstřík nebo centrální evidence exekucí. Soud v daném případě musel konstatovat nesplnění zákonného požadavku zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a vyvodil z tohoto zjištění důsledky, které ochrana spotřebitele vyžaduje, jsou-li k dispozici v rámci právního řádu. Jak bylo výše uvedeno podle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. V daném případě jednáním právní předchůdkyně žalobkyně došlo zjevně k obcházení zákona, když byl žalované poskytnut úvěr, aniž by splnila svoji zákonnou povinnost zkoumat, zda budoucí dlužník bude schopen dostát závazkům z nové úvěrové smlouvy vyplývajícím. Nelze podle názoru soudu nyní poukazovat na skutečnost, že žalovaná splátky poskytovala, navíc dluh ve výši 164 057Kč dne 24.3.2014 uznala a na poskytnutou částku 161 012,21Kč zaplatila splátkami 180 288,02Kč, takže úvěruschopná byla. Tato úvaha má poskytnutí úvěru předcházet, neboť jenom tak snižuje riziko vzniku dluhové pasti na straně spotřebitelů a přispívá tak k udržení veřejného pořádku v terminologii platného občanského zákoníku. Jiné jednání musí být považováno za rizikové a závadné a jdoucí proti smyslu ochrany spotřebitelů. Ohledně uznání závazku a jeho splácení skutečně došlo dle názoru soudu k prodloužení promlčecí doby, takže námitka promlčení vznesená žalovanou nemohla být důvodná.

48. Soud tedy úvěrovou smlouvu sjednanou ve smyslu ust. § 497 obch. zák. považoval podle ust. § 39 obč. zák. za neplatnou s tím, že částku ve výši 161 012,21Kč, která se ani do dispozice žalované nedostala, ale byla použita na úhradu jejích závazků z předcházejících úvěrových smluv, by posuzoval jako bezdůvodné obohacení (§ 454 obč. zák), avšak za stavu, kdy žalovaná za poskytnutých 161 012,21Kč a uznaných 164 057Kč zaplatila celkem 180 288,02Kč dospěl soud k závěru, že žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně neobohatila a není povinna platit dalších 78 506,52 Kč, vyplývajících z neplatně sjednané úvěrové smlouvy. Soud tedy žalobu ze shora uvedených důvodů výrokem I. rozsudku zamítl.

49. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za stavu, kdy žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem. Náklady řízení v daném případě činily částku ve výši 17 618,81 Kč Tyto náklady se sestávaly z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 79 587,46 Kč sestávající z částky 4 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 761 Kč (za cestu ze Sokolova do Chomutova a zpět, při vzdálenosti obou měst 76 km, při vyhláškové ceně nafty 27,20Kč sazbě základní náhrady 4,40 a průměrné spotřebě pohonných hmot uvedených v TP 4,46l/100km) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 561 Kč ve výši 3 057,81 Kč.

50. Výrok o zaplacení soudního poplatku ve výši 800Kč má oporu v ust. §4 odst. 1 písm. a) z.č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích jde-li o poplatek za řízení vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. V daném případě byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který vydán nebyl. Poplatek byl zaplacen v souladu s položkou 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků ve výši 4% z předmětu peněžitého plnění. Věc však byla projednána v občanském soudním řízení, které předpokládá zaplacení 5% z předmětu peněžitého plnění dle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku. V daném případě je žalobkyně povinna doplatit 800Kč.