30 C 124/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 240 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do 5. 8. 2024 ve výši 19 964 Kč a dále od 6. 8. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro 1. den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2 760 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení od 2. 7. 2015 do 5. 8. 2024 co do částky ve výši 2 022 Kč a co do částky kapitalizovaného úroku ve výši 18 120 Kč od 14. 5. 2007 do 19. 5. 2008.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 984,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám tituly před jménem, advokáta se sídlem v adresa.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 13.12.2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný dne 14.5.2007 uzavřel s právním předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ: IČO smlouvu o půjčce č. hodnota dále jen "Smlouva". Na základě této Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Převzetí finančních prostředků žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na Smlouvě. Spolu s jistinou půjčky se žalovaný zavázal splatit i souhrnný poplatek ve výši 20 880 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaný se tak zavázal splatit celkovou částku ve výši 50 880 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách, které měly být spláceny v hotovosti k rukám pověřené osoby, přičemž první splátka byla dle Smlouvy splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. Při řádném splácení půjčky by pak splatnost poslední splátky, jakož i celková splatnost závazku připadla na den 19.5.2008. Žalobkyně doplnila, že shora definovaný sjednaný souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí právní předchůdkyni žalobkyně z poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, kteréžto jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Žalovaný však půjčku včetně sjednaného příslušenství nesplatil řádně a včas, a to tím, že ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 19.5.2008 svůj závazek nesplnil. Žalovaný uhradil částku ve výši 2 760 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly dle dohody smluvních stran započítány nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném splacení na jistinu pohledávky. Na souhrnný poplatek tak byla započtena částka ve výši 2 760 Kč a na jistinu pohledávky byla alokována částka ve výši 0 Kč. Žalovaný se tak ode dne 20.5.2008 dostal do prodlení s úhradou částky 48 120 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny pohledávky ve výši 30 000 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 18 120 Kč.

2. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi Původním věřitelem a přechodným věřitelem společností Anonymizováno., došlo s účinností ke dni 1.7.2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele (dále jen jako „Přechodný věřitel"). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25.6.2015. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 48 120 Kč a skládala se z nedoplatku jistiny ve výši 30 000 Kč a nedoplatku souhrnného poplatku ve výši 18 120 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi Přechodným věřitelem spol. Anonymizováno a žalobcem Anonymizováno došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 1.10.2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Předmět žalobního návrhu tak tvoří nedoplatek jistiny půjčky ve výši 30 000 Kč a nedoplatek souhrnného poplatku ve výši 18 120 Kč, případné shora specifikované kapitalizované zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobci postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako Kapitalizovaný úrok. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení za období od 1.7.2015 (tj. od účinnosti postoupení pohledávky na Přechodného věřitele) do zaplacení, a to ve výši určené konečným datem splatnosti celého závazku, tj. 19.5.2008 počítaný z žalované jistiny pohledávky. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 18.11.2022 žalobkyně předložila i s dokladem o odeslání.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce a převzal v den podpisu smlouvy 14.5.2007 částku ve výši 30 000Kč. Měl ji splatit spolu s poplatkem ve výši 20 880Kč. Celkem se zavázal poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 50 880 Kč, a to v pravidelných 53. týdenních splátkách ve výši 960Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společnosti Anonymizováno soud zjistil, že byla uzavřena dne datum. potvrzením o zaplacení kupní ceny měl soud za prokázáno, že pohledávky přešly na společnost Anonymizováno ke dni 25.6.2015. Z přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek nazvané Seznam postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným měla č. 75890.Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 25.6.2015 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uvědomila žalovaného písemně o postoupení pohledávky a změny v osobě věřitele na společnost Anonymizováno a zároveň jej vyzvala k zaplacení pohledávky ve výši 48 120Kč ve lhůtě do 10 dnů od obdržení dopisu. Shora uvedený dopis byl předán k poštovní přepravě dne 27.7.2015 a byl žalovanému doručován doporučeně.

6. Z dopisu společnosti Anonymizováno ze dne 1.10.2018 soud zjistil, že tato společnost oznamovala žalovanému postoupení pohledávky ze dne 24.8.2018 a oznamovala tak žalovanému změnu v osobě věřitele na žalobkyni, která zmocnila společnost právnická osoba ke správě výše uvedené pohledávky. V dalších krocích se měl žalovaný obracet na tuto společnost. Shora uvedený dopis byl předán k poštovní přepravě dne 4.10.2018 a byl žalovanému doručován doporučeně.

7. Předžalobní výzvou ze dne 18.11.2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 48 120Kč ve lhůtě do 29.11.2022 na účet ve výzvě uvedený. Výzva byla žalovanému odesílána doporučeně dne 23.11.2022.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s přechodným věřitelem a žalobkyní dne datum, včetně dodatku ze dne datum a včetně přílohy postupovaných pohledávek, kdy pohledávka za žalovaným je označena pod pořadovým číslem 93629, měl soud za prokázáno, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný si od právní předchůdkyně žalobkyně dne 14. 5. 2007 půjčil 30 000 Kč. Žalobkyně převedla pohledávku za žalovaným, kterou ke dni prvého postoupení vyčíslila částkou ve výši 48 120Kč na společnost Anonymizováno., a to smlouvou ze dne datum s účinností ke dni 25.6.2015 a následně ji společnost Anonymizováno postoupila dne datum na žalobkyni. Žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně pouze 2 760 Kč. V době vzniku závazku žalovaného nebyl poskytovatel úvěru zatížen zákonnou povinností zkoumat úvěruschopnost žalovaného, třebaže jde o celkem logickou povinnost každého věřitele být obeznámen s poměry dlužníka do té míry, aby návratnost investice nebyla v budoucnu zmařena.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: podle ust. §§ 52 a násl. z.č. 40/1964 Sb. účinného v době sjednání smlouvy tj. občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) Podle § 52 odst. 1 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

11. Podle ust. § 52 odst. 2 obč. zák. dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

12. Podle ust. § 52 odst. 3 obč. zák. spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

13. Podle §§ 657 a násl. obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí stanovené doby věci stejného druhu. Zákon pamatuje na možnost sjednání úroků v ust. § 658 odst, 1 obč.zák. dikcí: Při půjčce peněžité, lze dohodnout úroky.

14. V době poskytnutí půjčky žalovanému byl účinný zákon č. 321/2001 Sb. ze dne 17. srpna 2001 o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, který považoval za spotřebitelský úvěr poskytnutí peněžních prostředků nebo odloženou platbu, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Tento zákon nestanovil pro poskytovatele úvěru – věřitele povinnost zkoumat, zda spotřebitel bude schopen za podmínek stanovených smlouvou o úvěru či půjčce splnit svůj závazek ze smlouvy vzhledem ke svým poměrům majetkovým, výdělkovým, osobním nebo ve vztahu ke svým dalším závazkům. Věřitel neměl povinnost starat se o to, zda spotřebitel bude schopen úvěr splatit.

15. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

16. Ústavní soud mimo jiné vyslovil v nálezu ze dne 26.2.2019, sp zn. III ÚS 4129/18, názor, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v některém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Nerespektování tohoto požadavku může mít vážné důsledky, které působí proti smyslu ochrany spotřebitele, neboť v konečném důsledku vedou k riziku nadměrného zadlužování a platební neschopnosti a mohu být, a v řadě případů skutečně také jsou, příčinami řady protispolečenských jevů, jako je rozpad rodiny, ztráta bydlení nebo vznik závislostí (zejména závislost na pomoci ze strany státní sociální podpory). Dluhovou pastí jsou tak ohroženy zejména osoby, jejichž výše volných finančních prostředků (po odečtení nezbytných výdajů na živobytí z pravidelných příjmů) se blíží hranici životního minima. Uvedený názor má ještě další rovinu a sice tu, že naprosto přehlíží a vylučuje rizikovost při úvěrování. Za neexistence ,,potřeby se rozhodovat“ komu úvěr poskytnout a komu už nikoliv lze prostřednictvím státní moci získat z jakkoliv rizikového obchodu zisk, o čemž svědčí i tento případ, kdy je v roce 2023 obchodovatelná pohledávka, jejíž splatnost měla nastat v květnu 2008. Ochrana spotřebitele by měla být důsledně uplatňována i tam, kde vývoj na trhu úvěrových produktů neměl v důsledku zastaralosti právní úpravy (z.č. 321/2001 Sb.) svůj vyvažující aspekt a posunul by zmíněné podnikání do budoucna do podoby tzv. ,,obchodu s bídou“.

17. Ze všech shora uvedených důvodů se soud domnívá, že by smlouva o půjčce v důsledku přímé aplikace výše citovaného nálezu Ústavního soudu za současné aplikace ust. § 39 obč. zák. měla být považována za neplatnou, neboť se příčí dobrým mravům, že smlouva o půjčce byla uzavřena s někým, jehož poměry nebyly známy a nedostatek informací na počátku způsobil, že žalovaný zaplatil pouze 2 760 Kč.

18. Podle ust. § 451 odst.1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

19. Podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

20. Aplikací výše uvedených norem soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 240 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 27 240 Kč od 2.7.2015 do 5.8.2024 ve výši 19 964 Kč a zákonný úrok z prodlení od 6.8.2024 ve znění vl. nař. č. 142/1994 Sb. účinného od 25.7.2007 tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvalo prodlení dlužníka, byla výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

21. Výrokem II. pak soud aplikací shora zmíněného Ústavního nálezu a § 39 obč. zák. zamítl nárok žalobkyně v částce 2 760 Kč včetně příslušenství, neboť vyplýval z neplatně sjednané smlouvy.

22. Podle ust. §559 odst. 1 obč. zák. dluh zanikne splněním. Žalovaný byl v řízení nečinný, soud měl tedy za to, že od roku 2007 do rozhodnutí soudu dluh žalobkyni ani právní předchůdkyním žalobkyně neuhradil.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 984,36 Kč, přičemž tato částka představuje 82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 700 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 300 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (odvolání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 800 Kč ve výši 798 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci dle z.č. 120/2001 Sb. (exekuční řád).