30 C 126/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 646 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 346 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 274 Kč od 1. 5. 2021 do 3. 2. 2022, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 300 Kč na smluvní pokutě a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení co do částky ve výši 19Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1310,32 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [PSČ]

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 3.2.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 4 646 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 30. 12. 2020 do 30. 4. 2021, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit ve výši 4 346Kč podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 30. 4. 2020 a poplatku ve výši 300Kč za zaslanou upomínku s upozorněním na dlužné pojistné.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Smlouvou [číslo] ze dne 30. 4. 2020 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo životní pojištění. Pojistné mělo být hrazeno měsíčně po 1 832 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 30. 4. 2020. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Dopisem žalobkyně ze dne 12.5.2021 adresovaným žalovanému bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného upozornila, že pojistná smlouva zanikla pro nezaplacení pojistného ke dni 30.4.2021 a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky ve výši 4 346Kč dlužného pojistného do dne zániku pojištění. Dopisem ze dne 8.6.2021 bylo prokázáno, že žalobkyně účtovala žalovanému 300Kč za náklady na vymáhání dlužného pojistného.

5. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), účinného od 1. 1. 2014, se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 2758 odst. 2 o.z. není-li pojištění ujednáno na dobu kratší jednoho roku, vyžaduje smlouva písemnou formu. Podle § 2782 odst. 1, o. z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2783 odst. 2, věta prvá o. z. jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období.

6. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 30. 12. 2020 do 30. 4. 2021 a soud proto žalobě co do částky 4 346 Kč vyhověl.

7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zbytek svého nároku ve výši 300Kč uplatnila žalobkyně s odkazem na to, že se jednalo o náklady spojené s vymáháním dlužného pojistného. Žalobkyní požadovaný poplatek je nutno posoudit jako smluvní pokutu (§ 2048 o. z.), když se rovněž jedná o sankci za porušení smlouvy. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Ústavní soud ve svém nálezu sp.zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 mimo jiné uvedl, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o smluvní pokutě mimo písemnou smlouvu se žalobkyně dopustila jednání v rozporu se shora uvedenou zásadou rovnosti a poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud proto žalobu co do částky ve výši 300Kč, včetně úroku z prodlení z této částky, zamítl (výrok II. rozsudku).

8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku dlužného pojistného do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 310,32 Kč, přičemž tato částka představuje 88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 646 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.