30 C 127/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 27 293,38 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 150 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 460,36 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 10 457,72 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 113,47 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 014,79 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 450 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, a co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 7 600 Kč od 30.7.2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 450 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 296,16 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá co do částky 8 235,66 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 508,80 Kč, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 437,14 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 581,49 Kč, a co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 3 887,14 Kč od 30.7.2024 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 5. 2. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, IČO: , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 12. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 11 609 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu žádnou trvání smlouvy ve výši 5 738 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně a částku za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 966 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit v hotovosti 65 týdenních splátkách po 318 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 11. 12. 2023. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 13. 3. 2023. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 1 850 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne dvacátého , datum, na žalobkyni jako na nového věřitele, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 17 607,72 Kč, která se sestávala z dlužné jistiny ve výši 7 600 Kč a dlužné části poplatku ve výši 10 007,72 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 014,79 Kč, kapitalizovaný zákonných úroků z prodlení ve výši 1 573,83 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 600 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 600 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1 014,79 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o úrok ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 600 Kč od 12. 12. 2023, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 29. 7. 2024. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 573,84 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 600 Kč od 21. 3. 2023, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 29. 7. 2024.

2. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, IČO: , IČO, a žalovanou došlo dne 3. 8. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 9 040 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 825 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně a částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 310 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 232 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 1. 11. 2023. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 13. 3. 2023. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 4 550 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni jako na nového věřitele s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 9 685,66 Kč, která se sestávala z dlužné jistiny ve výši 3 887,14 Kč a dlužné části poplatku ve výši 5 798,52 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 581,49 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 804,96 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 887,14 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 887,14 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 581,49 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o úrok ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 3 887,14 Kč od 2. 11. 2023 to je od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 29. 7. 2024. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 804,96 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 3 887,14 Kč od 21. 3. 2023, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 29. 7. 2024.

3. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka v části ,,Ověřené dokumenty“.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělila.

5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud měl za to, že v kartě zákazníka ze dne 3.8.2022, kdy žádala o poskytnutí částky ve výši 6 000 Kč žalovaná kromě svého jména a příjmení, data narození, rodného čísla, čísla mobilního telefonu, čísla občanského průkazu a adresy trvalého pobytu uvedla rovněž, že bydlí v nájemním bytě, je vdaná, v domácnosti žije s jedním nezaopatřeným dítětem, je nezaměstnaná a její pravidelný měsíční příjem činí částka ve výši 5 806 Kč. Další příjmy domácnosti uvedla 26 000 Kč, přičemž výdaje odhadla na 3 000 Kč. Jako doklady k ověření nejsou ve formuláři zákaznické karty žádné zaškrtnuty.

6. V kartě zákazníka ze dne 12. 9. 2022 , kdy žádala o poskytnutí částky ve výši 9 000Kč žalovaná kromě svého jména a příjmení, data narození, rodného čísla, čísla mobilního telefonu, čísla občanského průkazu a adresy trvalého pobytu uvedla rovněž, že bydlí v nájemním bytě, je vdaná, v domácnosti žije s jedním nezaopatřeným dítětem, je nezaměstnaná a její pravidelný měsíční příjem činí částka ve výši 5 558 Kč a ostatní příjmy 4 940 Kč. Další příjmy domácnosti uvedla 27 000 Kč, přičemž výdaje odhadla na 1500 Kč a interní splátku , název, ve výši 1021Kč Jako doklady k ověření jsou ve formuláři zákaznické karty zaškrtnuty výpisy z bank. Účtu za měsíce červen a červenec.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky ve výši 6 000 Kč v hotovosti při podpisu této smlouvy a žalovaná se zavázala za poskytnutý úvěr zaplatit poplatek 6 635 Kč, z toho úrok ve výši 3 825 Kč, 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a částku 1 310 Kč za službu komfortního poskytnutí a flexibilního splácení.

8. Na základě shodného vyjádření stran dospěl soud k závěru, že splátkami na shora uvedenou úvěrovou smlouvu uhradila žalovaná částku ve výši 1 850 Kč.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky ve výši 9 000 Kč v hotovosti při podpisu této smlouvy a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 5 738 Kč, s poplatkem 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a částkou 1966 Kč za službu komfortního poskytnutí a flexibilního splácení.

10. Na základě shodného vyjádření stran dospěl soud k závěru, že splátkami na shora uvedenou úvěrovou smlouvu uhradila žalovaná částku ve výši 4 550 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a její přílohy a rovněž z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.7.2024 měl soud za prokázáno, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání této žaloby.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 31.10.2024 a podacího lístku ze dne 1.11.2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně dne 1.11.2024 odesílal žalované doporučeně předžalobní výzvu o tom, aby do 15.11.2024 zaplatila 33 343,57 Kč.

13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých převzala od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 6 000 Kč a 9 000 Kč. Na úvěr poskytnutý ve výši 6 000 Kč zaplatila 4 550 Kč a na úvěr ve výši 9 000 Kč zaplatila 1 850 Kč. Právní předchůdkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Zejména nevěděla nic o jejích pravidelných výdajích na bydlení, na stravu, na zajištění výživy dítěte, na úhradu energií, telefonní poplatky a další závazky. Neznala stav jejího bankovního účtu, o který se rozhodně zajímat měla, když žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná. Co přesně měly být částky pravidelného příjmu, které žalovaná uváděla právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila ani neověřoval. Za těchto okolností soud uzavřel, že právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované nezjistila řádným způsobem.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

15. V daném případě měly být smlouvy sjednány dne 12.9.2022 a 3.8.2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou úvěrové smlouvy jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného).

23. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

24. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů spokojila toliko s jejím neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 3000Kč měsíčně a v případě později uzavírané úvěrové smlouvy dokonce jen 1500 Kč a na ověřování jejích pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, rezignovala. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb svých a svých dětí. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalované a nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

25. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná úvěr v tvrzené výši vyčerpala a splatila pouze částky, tak jak byly uvedeny v odst. 13 tohoto rozsudku. Za daného stavu věci soud přiznal žalobkyni rozdíl mezi částkami poskytnutého a zaplaceného úvěru a pro neplatnost uzavřených úvěrových smluv další nároky z nich zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly.