30 C 130/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 46 410 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 12 000 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení a na smluvní pokutě co do částky 4 410 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 169,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 28. 5. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že poskytovala prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz úvěry, v českých korunách s dobou splatnosti úvěru ve dnech. Žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu v žádosti o úvěr. Žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného výpisy z bankovního účtu, případně výplatními listinami. Dále byl žalovaný žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybnostem ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalobkyně žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru schválila. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 5. 2023 úvěr převodem z bankovního účtu na bankovní účet žalovaného číslo: , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl splácet každý měsíc vždy nejpozději k 13. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období, přičemž jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a v poslední upomínce ze dne 13. 11. 2023 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 16. 11. 2023 a byl vyzván k jeho úhradě. Předmětem žaloby se stala pohledávka v celkové výši 25 200 Kč, která se skládala z nesplacené části jistiny ve výši 30 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč nejpozději splatných dne 16. 11. 2023, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení následujícího dne po dni zesplatnění úvěru, který nastal 17. 11. 2023. Žalobkyně proto požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý kalendářní den v období od 1. 12. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy tj. 12. 4. 2024 v kapitalizované výši 4 410 Kč. z2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný žalobkyni sdělil údaje týkající se jeho osoby, a sice jméno a příjmení, rodné číslo, adresu trvalého pobytu, číslo bankovního účtu: , č. účtu, , emailovou adresu a číslo mobilního telefonu.

4. Výpisem z účtu žalobkyně č: , č. účtu, soud zjistil, že dne 10. 7. 2023 bylo z tohoto účtu odepsáno 6 500 Kč ve prospěch účtu č: , č. účtu, .

5. Výpisem z účtu žalobkyně č: , č. účtu, soud zjistil, že dne 12. 7. 2023 bylo z tohoto účtu odepsáno 13 500 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, .

6. Výpisem z účtu žalobkyně č: , č. účtu, soud zjistil, že dne 3.7.2023 bylo z účtu odepsáno 4 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, .

7. Výpisem z účtu žalobkyně č: , č. účtu, soud zjistil, že dne 29.5.2023 bylo z účtu odepsáno 3 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, .

8. Výpisem z účtu žalobkyně č: , č. účtu, soud zjistil, že dne 9.7.2023 bylo z účtu odepsáno 1 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, .

9. Výpisem z účtu žalobkyně č: , č. účtu, soud zjistil, že dne 8.6.2023 bylo z účtu odepsáno 2 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, .

10. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, vedeného neznámou bankou soud nezjistil žádné relevantní informace týkající se příjmů a výdajů žalovaného.

11. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, vedeného neznámou bankou soud nezjistil žádné relevantní informace týkající se příjmů a výdajů žalovaného.

12. Dopisem ze dne 13. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila dne 13.11.2023 a vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 85 928Kč ve lhůtě do 3 dnů ode dne doručení dopisu na účet ve výzvě uvedený.

13. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 92 302,65 Kč ve lhůtě do tří dnů na účet ve výzvě uvedený.

14. Podacím lístkem bylo zjištěno, že dne 12. 4. 2024 byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

15. Na základě zjištěných skutečností shora dospěl soud k závěru, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného celkem 30 000 Kč. Žalobkyně nijak nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Lustrace z veřejně dostupných rejstříků se nestaly předmětem listinného dokazování. Žalobkyně nezjišťovala ani dotazem na žalovaného výši jeho příjmů nebo výdajů.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

17. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 29.5.2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

24. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

25. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

26. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když zanedbala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjištění jeho výdajů a příjmů, jako žalobní tvrzení tyto neuvedla vůbec a výpisy z účtů neměly věrohodnost originálního výpisu z banky, navíc ani jeden z výpisů se netýkal čísla účtu, na který žalobkyně žalovanému finanční částky posílala. Nezkoumala výši jeho závazků a rovněž neznala skutečnou výši jeho příjmů. Žalovaný žalobkyni nesděloval, zda je zaměstnán či nikoliv a s jakým výdělkem. Žalovaný nepochybně měl nějaké příjmy a nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb svých a popř. svých dětí. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pouze z toho, že má veden účet v bance, na který mu chodí příjmy a ze kterého žalovaný vyřizuje platby, aniž by se blíže zajímala, zda je žalovaný solventní či nikoliv. V registrech jako NRKI a BRKI žalovaného vůbec nelustrovala. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

27. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč, neboť v řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný úvěr v tvrzené výši získal a další nároky vyplývající z neplatné smlouvy soud výrokem II. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 169,70 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 721 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 410 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.