30 C 131/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 28 665 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 28 665 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 000 Kč od 27. 4. 2025 do zaplacení, včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním doručeným ke zdejšímu soudu ze dne 4. 3. 2026 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 28 665 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Tvrdila, že dne 23. 1. 2025 uzavřela se žalovaným prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu poskytla částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč ve třech měsíčních splátkách, avšak svůj dluh řádně a včas nesplnil. Žalobkyně proto vedle dlužné částky ve výši 24 000 Kč uplatnila také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 665 Kč a zákonný úrok z prodlení. Současně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně ověřila totožnost žalovaného a posoudila jeho úvěruschopnost v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím dokladu totožnosti a ověřovací bankovní platby a jeho úvěruschopnost posoudila na základě informací o jeho rodinných, pracovních, příjmových a majetkových poměrech, které si od něj vyžádala. Tyto informace měla ověřit z předložených dokumentů a případně též nahlédnutím do relevantních databází.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku smlouvu o zápůjčce, v níž se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem ve výši 9 000 Kč.

4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalovaný se zavázal vrátit jistinu zápůjčky spolu s poplatkem, tj. částku ve výši 24 000 Kč ve třech pravidelných rovnoměrných splátkách. První splátka ve výši 8 000 Kč byla splatná třicátý první den ode dne poskytnutí zápůjčky. Druhá splátka ve výši 8 000 Kč byla splatná šedesátý druhý den ode dne poskytnutí zápůjčky. Třetí splátka ve výši 8 000 Kč byla splatná devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky. Dnem poskytnutím zápůjčky se pro účely smlouvy považoval den, kdy byly peněžní prostředky odepsány z účtu věřitele.

5. Tabulkou o 12 sloupcích a dvou řádcích, která byla nazvána: Údaje o provedených platbách soud zjistil, že je vytvořena zcela pro účely žalobních tvrzení bez návaznosti na reálný a hodnověrný bankovní výpis.

6. Z obrázku umístěného na papír formátu A4 na šířku soud zjistil, že obsahem je identifikace účtu žalobkyně vedeného u Raiffeisen Bank: , č. účtu, .

7. Z dalších provedených listin, a to upomínky ze dne 9. 3. 2025, opakované výzvy k úhradě ze dne 6. 4. 2025, všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 1. 2026 včetně podacího lístku měl soud za prokázáno, že žalovaný nesplácel, k čemu se zavázal, že žalobkyně jej opakovaně vyzývala a upozornila jej na podání žaloby.

8. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný požádal žalobkyni o zápůjčku. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky nezkoumala jeho úvěruschopnost, uzavřela s ním na základě komunikačních prostředků na dálku smlouvu o zápůjčce, kde se zavázala mu zapůjčit částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se měl zavázat ji splatit způsobem, který byl uveden v odstavcích shora. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že žalovanému částku ve výši 15 000 Kč poskytla. Soud nebyl přesvědčen o hodnověrnosti důkazu tabulkou, která mohla být za pomoci výpočetní techniky vytvořena zcela účelově. Důkazní sílu této listiny tak soud hodnotil s určitou rezervou, neboť se jedná o jednostranně vytvořený výstup žalobkyně, nikoliv o výpis z bankovního účtu vydaný peněžním ústavem. Listina proto neprokazuje bez dalších pochybností připsání částky na účet žalovaného. Autenticita takového důkazu je stejná, jako kdyby dlužník vytvořil kvitanci sám sobě.

9. Podle ustanovení § 2390 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 23. 1. 2025 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle ust. § 2993 o.z. věta prvá, plnila-li strana, aniž byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Smlouva o zápůjčce, je smlouvou reálnou. Smlouva tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky vydlužiteli. Věc může být přenechána vydlužiteli reálně, tzv. "z ruky do ruky" nebo i jinak, například bezhotovostním převodem peněžité částky. Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru tím, že úvěrová smlouva jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít, zatímco smlouva o zápůjčce musí být splněna přenecháním zastupitelné věci (typicky peněz).

18. V daném případě z předložených listin nemohl soud učinit závěr o poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. Důkazní břemeno o této skutečnosti tížilo žalobkyni, neboť právě z tvrzení o předání částky 15 000 Kč dovozovala vznik nároku na její vrácení. K prokázání této skutečnosti žalobkyně předložila pouze listinu označenou jako „Údaje o provedených platbách“, z níž vyplývalo, že dne 23. 1. 2025 měla být z účtu žalobkyně odeslána částka 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, vedený na jméno , Jméno žalovaného, .

19. Tato listina však představuje pouze jednostranný výstup vytvořený žalobkyní. Nejedná se o výpis z bankovního účtu ani o jiné potvrzení vydané peněžním ústavem. Z jejího obsahu nelze ověřit její původ, autenticitu ani správnost v ní uvedených údajů. Sama o sobě proto neprokazuje, že tvrzená platební transakce byla skutečně provedena ani že předmětná částka byla připsána na účet žalovaného. Za situace, kdy žalobkyně nepředložila výpis ze svého bankovního účtu, potvrzení banky o provedení převodu ani jiný objektivní důkaz o převodu peněžních prostředků, nelze mít pouze na základě předmětné tabulky za prokázané, že žalovanému byla částka 15 000 Kč skutečně poskytnuta. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně základního předpokladu vzniku svého nároku, tedy předání předmětu zápůjčky žalovanému. Údaje vztahující se ke zkoumání úvěruschopnosti se také nestaly předmětem listinného dokazování, což svědčí o tom, že i kdyby k předání peněž na základě smlouvy o zápůjčce bylo došlo, byla by smlouva o zápůjčce neplatná a žalobkyni by tak mohl být přiznán jen nárok z bezdůvodného obohacení. Soud však neměl za prokázané, že 15 000 Kč žalovaný převzal, a proto soud žalobu zamítl zcela.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.