30 C 132/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 27 594 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 7 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 200 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a na smluvní pokutě co do částky ve výši 2 394 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 741,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 22. 5. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že poskytovala prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz úvěry, v českých korunách s dobou splatnosti úvěru ve dnech. Žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu v žádosti o úvěr. Žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného výpisy z bankovního účtu, případně výplatními listinami. Dále byl žalovaný žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybnostem ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalobkyně žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru schválila. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 28. 7. 2023 úvěr převodem z bankovního účtu na bankovní účet žalovaného číslo: , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl splácet každý měsíc vždy nejpozději k 27. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období, přičemž jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a v poslední upomínce ze dne 27. 11. 2023 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 30. 11. 2023 a byl vyzván k jeho úhradě. Předmětem žaloby se stala pohledávka v celkové výši 25 200 Kč, která se skládala z nesplacené části jistiny ve výši 18 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 7 200 Kč nejpozději splatných dne 30. 11. 2023, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení následujícího dne po dni zesplatnění úvěru, který nastal 30. 11. 2023. Žalobkyně proto požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý kalendářní den v období od 1. 12. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy tj. 12. 1. 2024 v kapitalizované výši 2 394 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný žalobkyni sdělil údaje týkající se jeho osoby, a sice jméno a příjmení, rodné číslo, adresu trvalého pobytu, číslo bankovního účtu: 1710673028/3030, emailovou adresu a číslo mobilního telefonu.

4. Výpisem z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023 soud zjistil, že připsáno na účet bylo 46 835,82 Kč a odepsáno z účtu 56 451,64 Kč. (-9 615,82 Kč), přičemž počáteční zůstatek činil 17 245,04 Kč a konečný zůstatek činil 7 629,22 Kč.

5. Výpisem z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 soud zjistil, že připsáno na účet bylo 50 258 Kč a odepsáno z účtu 57 086,90 Kč (-6 828,9 Kč), přičemž počáteční zůstatek činil 7 629,22 Kč a konečný zůstatek 800,32 Kč.

6. Výpisem z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 soud zjistil, že připsána na účet bylo 98 629 Kč a odepsáno z účtu 78 922,99 Kč, ( 19 706,01 Kč ), přičemž počáteční zůstatek činil 800,32 Kč a konečný zůstatek 20 506,33 Kč.

7. Výpisem z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 soud zjistil, že připsána na účet byla dne 8.6.2023 půjčka od , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč a dne 16.6.2023 přišla na účet přes platební bránu ThePay s.r.o. částka ve výši 17 000 Kč.

8. Výpisem z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaný sázel ve třech případech u společnosti , právnická osoba, 1500Kč a v jednom případě u společnosti , právnická osoba, 100Kč.

9. Dopisem ze dne 27. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila poskytnutý úvěr ke dni 27. 11. 2023 a zároveň požádala žalovaného, aby dlužnou částku ve výši 52 404 Kč uhradil nejpozději do třech dnů od doručení za splatný cíl dopisů na úvěr v dopise uvedený.

10. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 28. 7. 2023 byla z tohoto účtu odepsána částka 15 000 Kč ve prospěch účtu , č. účtu, .

11. Výpisem z účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 29. 7. 2023 byla z tohoto účtu odepsána částka ve výši 3 000 Kč ve prospěch účtu , č. účtu, .

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 55 871,99 Kč ve lhůtě do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.

13. Podacím lístkem ze dne 12. 4. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

14. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný sdělil žalobkyni číslo svého účtu: , č. účtu, . Žalobkyně poskytla žalovanému ve dnech 28.7.2023 a 29.7.2023 celkem částku ve výši 18 000 Kč na shora uvedené číslo účtu. Výpisem z tohoto účtu za 4/2023, 5/2023, 6/2023 soud zjistil, že nebezpečí záporného zůstatku za měsíc červen odvrátil žalovaný půjčkou ve výši 10 000Kč od , právnická osoba, a 17 000Kč od blíže neurčeného subjektu, když se mohlo jednat i o výhru se sázek, neboť žalovaný sázel u společností , právnická osoba, i , právnická osoba, . Výši příjmu žalovaného žalobkyně neznala, neznala ani jeho výdaje, neznala ani jeho závazky, nevěděla ani kolik a ke komu má vyživovací povinnosti. Úvěr ke dni 27.11.2023 zesplatnila. Žalovaného vyzvala, aby úvěr splatil do 30. 11. 2023.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

16. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 28. 7. 2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

24. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

25. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s uvedením konečných zůstatků na účtu za období od 4/2023 do 6/2023. Nezkoumala výši jeho závazků a rovněž neznala skutečnou výši jeho příjmů. Žalovaný žalobkyni nesděloval, zda je zaměstnán či nikoliv a s jakým výdělkem. Žalovaný nepochybně měl nějaké příjmy a nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb svých a popř. svých dětí. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z informací o výdajích a příjmech získaných od banky žalovaného, aniž by se blíže zabývala tím, které příjmy pocházejí ze zaměstnání a které příjmy jsou dalšími úvěry a tudíž nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. V registrech jako NRKI a BRKI žalovaného vůbec nelustrovala. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

26. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 18 000 Kč, neboť v řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný úvěr v tvrzené výši získal a další nároky vyplývající z neplatné smlouvy soud výrokem II. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 741,60 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 020 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 594 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.