30 C 136/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 842,34 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 842,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 190 Kč od 16.8.2017 do zaplacení, z částky 190 Kč od 16.9.2017 do zaplacení, z částky 190 Kč od 16.10.2017 do zaplacení, z částky 190 Kč od 16.11.2017 do zaplacení a z částky ve výši 82,34 Kč od 21.12.2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] a a žalovaný uzavřeli dne [datum] a dne [datum] smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] pro domácnosti, s nimiž se žalovaný seznámil a souhlasil s jejich znění a zavázal se dodržovat povinnosti v nich uvedené. Předmětem shora uvedených smluv byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytovat žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a závazek žalovaného zaplatit za jejich poskytování ceny uvedené v ceníku za sjednané služby. V rámci shora uzavřených smluv byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednán pronájem přijímacího zařízení konkrétně STB* STB KAON KFCSA700PCO PVR HDD USB READY* ([číslo]), STB* STB KAON KFC-SA PVR HDD USB READY* ([číslo]) a Modem * EPC [číslo] WIFI ([číslo]) (dále jen„ zařízení“). Převzetí zařízení potvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě ze dne 1. 11. 2014 a ze dne 23. 2. 2015. Žalovaný měl za pronájem uvedených zařízení platit měsíčně 190 Kč, které mu právní předchůdkyně žalobkyně účtovala uvedenými daňovými doklady: [číslo] s datem splatnosti dne 15. 8. 2017, ze kterého je požadováno 190 Kč, [číslo] s datem splatnosti 15. 9. 2017, ze kterého je požadováno 190 Kč, [číslo] s datem splatnosti dne 15. 10. 2017, ze kterého je požadováno 190 Kč, [číslo] s datem splatnosti dne 15. 1. 2017, ze kterého je požadováno 190 Kč a [číslo] s datem splatnosti 20. 12. 2017, ze kterého je požadována v návaznosti na dobropis [číslo] s datem splatnosti dne 5. 1. 2018 jen ponížená senátu je částka 82,34 Kč.

2. Žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající mu ze shora uvedených smluv, konkrétně tím, že nehradil řádně a včas cenu za poskytnuté služby. Právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 9. ledna 2018, který zaslala žalovanému. V rámci odstoupení od smlouvy byla žalovanému poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a rovněž byl žalovaný upozorněn na povinnost vrátit zařízení. V souladu s ustanovením čl.

7. Čtyř Všeobecných obchodních podmínek byl žalovaný povinen nepoškozené a funkční zařízení vrátit do sedmi dnů o ukončení smlouvy, a to na jakémkoliv kontaktním místě právní předchůdkyně žalobkyně či jeho zasláním na adresu distribučního skladu právní předchůdkyně žalobkyně. Pro případ nevrácení zařízení byla v rámci uvedených smluv sjednána smluvní pokuta. Žalovaný zařízení právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil a byl proto povinen uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. K vrácení zařízení a k zaplacení smluvní pokuty byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzýván. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně, včetně pohledávky za žalovaným specifikované v této žalobě. Dne 20. ledna 2020 zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému předžalobní výzvu.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze zakázkového listu ze dne 11.11.2014 soud zjistil, že žalovaný převzal zařízení s výrobním [číslo].

6. Ze zakázkového listu ze dne 23.2.2015 soud zjistil, že žalovaný převzal zařízení s výrobním [číslo].

7. Z čl. 3 VOP soud zjistil, že Účastník je povinen vrátit zařízení Poskytovatele nebo doplňkové zařízení (individuálně určené výrobním číslem), které mu bylo poskytnuto na adresu [právnická osoba], [ulice a číslo], [číslo] [obec] nejpozději do 7 dnů od data ukončení Smlouvy, a to na své náklady a nebezpečí (Poskytovatel účastníkům doporučuje, v případě vracení zařízení poštou, pojistit poštovní zásilku ve výši ceníkové hodnoty zařízení). Zařízení je považováno za vrácené okamžikem jeho převzetí Poskytovatelem nebo osobou k tomu Poskytovatelem pověřenou.

8. Z čl. 3 VOP soud zjistil, že jestliže účastník nevrátí zařízení Poskytovatele nebo doplňkové zařízení ve lhůtě uvedené v odstavci 3.6 nebo jej vrátí ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, je Poskytovatel oprávněn účtovat účastníkovi jednorázovou smluvní pokutu ve výši 5000 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z potvrzení o úhradě ceny ze dne 3. 4. 2019 stejně jako ze seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela tuto smlouvu s žalobkyní a týkala se i předmětné pohledávky za žalovanou.

10. Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne [datum] písm. a) a b) soud zjistil, že účastník smlouvy prohlašuje, že se seznámil se Všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a s aktuálním Ceníkem poskytovatele.

11. Z téže smlouvy soud zjistil, že mezi objednané služby poskytované právní předchůdkyní žalobkyně byl i pronájem FIBER POWER 10 za 299Kč měsíčně a MODEM zdarma.

12. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že mezi objednané služby náležel i pronájem dvou HD BOXU za 70Kč.

13. Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne [datum] písm. f) soud zjistil, že účastník se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku pokud nevrátí přijímací zařízení včas a v pořádku.

14. Z odstoupení od smlouvy ze dne 9. ledna 2018 soud zjistil, že vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nehradil vyúčtování za služby omezila právní předchůdkyně žalobkyně jejich poskytování od 20. ledna 2018. Zároveň v tomto odstoupení od smlouvy vyzývala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě nedoplatku ve výši 6 088,38Kč ve lhůtě do 20. ledna 2018.

15. Z ceníku právní předchůdkyně žalobkyně platného od 27.11.2009 soud zjistil, že poplatek za ztracený či zcela zničený modem činil 2000Kč.

16. Z ceníku právní předchůdkyně žalobkyně platného od 17.2.2015 soud zjistil, že smluvní pokuta za KAON HD USB PVR, který nebyl vrácen v pořádku a včas podle čl. 7 a čl. 7 VOP činila 2000Kč.

17. Z vyúčtování [číslo] s datem splatnosti 15. 8. 2017 soud zjistil, že cena za pronájem KAON HD USB PVR činila 140 Kč a cena za pronájem WIFI modemu ED3.0 činila 50 Kč.

18. Z vyúčtování [číslo] s datem splatnosti 15. 9. 2017 soud zjistil, že cena za pronájem KAON HD USB PVR činila 140 Kč a cena za pronájem WIFI modemu ED3.0 činila 50 Kč.

19. Z vyúčtování [číslo] s datem splatnosti 15. 10.2017 soud zjistil, že cena za pronájem KAON HD USB PVR činila 140 Kč a cena za pronájem WIFI modemu ED3.0 činila 50 Kč.

20. Z vyúčtování [číslo] s datem splatnosti 15. 11. 2017 soud zjistil, že cena za pronájem KAON HD USB PVR činila 140 Kč a cena za pronájem WIFI modemu ED3.0 činila 50 Kč.

21. Z vyúčtování [číslo] s datem splatnosti 20. 12. 2017 soud zjistil, že cena za pronájem KAON HD USB PVR činila 140 Kč a cena za pronájem WIFI modemu ED3.0 činila 50 Kč.

22. Z vyúčtování [číslo] s datem splatnosti 5.1.2018 soud zjistil, že cena za pronájem KAON HD USB PVR činila - 79,33 Kč a cena za pronájem WIFI modemu ED3.0 činila - 28,33 Kč.

23. Z podacího archu ze dne 11.2.2020 soud zjistil, že na adresu žalovaného byla odesílána doporučená pošta, která je označena podacím znakem [anonymizováno].

24. Z předžalobní upomínky ze dne 20. ledna 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky ve výši 11 057,39 Kč ve lhůtě do 27. ledna 2020.

25. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním, jinak jedná.

26. Dle ust. § 1813 věta prvá o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 2048 o.z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

27. Podle ust. § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

28. Podle ustanovení § 2217 odst. 1 o.z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

29. Podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno, jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Těmito právními předpisy byly zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) a Zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích.

30. Podle ustanovení § 663 obč. zák. nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. Podle ustanovení 31. Podle § 665 odst. 1, věta prvá obč. zák. nájemce je oprávněn užívat věc způsobem stanoveným ve smlouvě; nebylo-li dohodnuto jinak, přiměřeně povaze a určení věci.

32. Podle ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

33. Podle ustanovení § 544 odst. 2 a obč. zák. smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

34. Dle ustanovení § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy upravené v části osmé tohoto zákona, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

35. Podle ustanovení § 52 odst. 3 obč. zák. spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

36. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvě nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

37. V daném případě uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně spotřebitelské smlouvy, a sice smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Smlouva ze dne [datum] neobsahovala ujednání o smluvní pokutě vůbec, pouze odkazovala na to, že se účastník seznámil s Ceníkem a s VOP a druhá smlouva ze dne [datum] v článku f) obsahovala odkaz na Ceník právní předchůdkyně žalobkyně. V uvedeném článku smlouvy tedy bylo pouze uvedeno, jaká smluvní povinnost je zabezpečena úhradou smluvní pokuty, pokud nebude splněna. V daném případě se jednalo o povinnost vrátit pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku. V rámci tohoto smluvního ujednání o smluvní pokutě nebyla vůbec sjednána výše této smluvní pokuty. Bylo pouze odkázáno na Všeobecné obchodní podmínky a na Ceník. Takovýto způsob ujednání o smluvní pokutě a postup jejího vymáhání považuje soud za neslučitelný s odkazem na ustanovení § 1813 o.z..a pro smlouvu uzavíranou za účinnosti z.č. 40/1964 Sb. pak za neslučitelnou s odkazem na § 56 obč. zák.

38. S odkazem na závěry z nálezu Ústavního soudu ze dne 21.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 soud dodává, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání o smluvní pokutě zásadně nemohou být součástí tzv. Všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). Soud dodává, že při nerespektování této zásady založené nálezem Ústavního soudu uvedeným výše, nelze takovému jednání přiznat právní ochranu právě ve smyslu ustanovení § 1813 o. z., které je označilo za zakázaná. V daném případě bylo ujednání o smluvní pokutě rozloženo do celkem tří dokumentů, a to Smlouvy, Všeobecných obchodních podmínek a Ceníku. V takovém případě nebylo vůbec způsobilé vyvolat zamýšlené následky, (ujednání o smluvní pokutě ve smyslu ust. § 2048 o.z.), neboť nebylo určité ani srozumitelné. Výrokem II. rozsudku požadovanou částku smluvní pokuty soud se shora uvedených důvodů zamítl.

1. Ze shora uvedených důvodů přiznal soud žalobkyni pouze platby, které se týkaly nájmu zařízení, tedy částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť se nejednalo o služby elektronických komunikací, o nichž by příslušelo rozhodovat Českému telekomunikačnímu úřadu.

2. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že by přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, avšak obsahem spisu nebylo zjištěno, že by nějaké náklady žalované v řízení vznikly.