30 C 14/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 310 Kč s příslušenstvím ( úvěr )

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 310 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 310 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 310 Kč od 11. 5. 2023 do 14. 1. 2024.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 615 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně podala dne 29. 9. 2025 ke zdejšímu soudu žalobu, ve které se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne 20. 2. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím svého online úvěrového portálu. Žalovaný si na webové stránce původního věřitele www., název, .cz (dříve www., název, .cz) zvolil parametry požadovaného úvěru, zejména jeho výši a dobu splatnosti, poté vyplnil registrační formulář obsahující jeho osobní údaje, telefonní číslo a e-mailovou adresu. Součástí procesu bylo seznámení žalovaného s podmínkami poskytovaného úvěru, včetně práv a povinností účastníků.

2. Identifikace žalovaného proběhla v několika krocích, když žalovaný musel zadat údaje o své platební kartě (číslo karty, datum platnosti, CVC/CVV kód) a autorizovat ověřovací transakci ve výši 1 Kč, která byla následně právní předchůdkyní vrácena. K ověření osobní totožnosti byly právní předchůdkyni dále poskytnuty kopie občanského průkazu žalovaného. Prověřována byla rovněž úvěruschopnost žalovaného, a to buď doložením příjmů, nebo umožněním přístupu k údajům z bankovnictví prostřednictvím služeb Instantor či Kontomatik, které disponovaly licencí pro přístup k osobním nebo bankovním údajům.

3. Po splnění všech ověřovacích kroků žalovaný stvrdil svůj návrh na uzavření úvěrové smlouvy elektronickým podpisem kliknutím na tlačítko „Podpis“. Právní předchůdkyně žalobkyně následně návrh akceptovala a tuto akceptaci žalovanému oznámila prostřednictvím klientského profilu a e‑mailu, čímž byla smlouva platně uzavřena. Na jejím základě poskytla žalovanému sjednaný úvěr ve výši 10 310 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 20. 2. 2023. Úvěr byl tedy žalovaným prokazatelně čerpán.

4. Pohledávka z této úvěrové smlouvy byla postoupena. Nejprve Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla postoupena společnosti , právnická osoba, .. Následně byla tato pohledávka jako součást portfolia dále převedena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Touto poslední smlouvou se žalobkyně stala aktuálním věřitelem žalovaného a nabyla veškerá práva spojená s vymáhanou pohledávkou.

5. Žalovaný však neposkytl právní předchůdkyni žádné plnění. Úvěr měl být podle smlouvy splacen nejpozději do 20. 2. 2025, avšak žalovaný v této lhůtě k úhradě úvěru nepřistoupil a dostal se do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně jej opakovaně upomínala a v poslední upomínce ze dne 10. 5. 2023 jej informovala o zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení od 11. 5. 2023. Žalobkyně se domáhala úhrady nesplacené jistiny 10 310 Kč a zákonného úroku z prodlení od 11. 5. 2023 do zaplacení, případně vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího částce, kterou žalovaný obdržel na svůj bankovní účet.

6. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

7. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 20. 2. 2023 se právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . zavázala ve prospěch žalovaného poskytnout úvěr ve výši 10 310 Kč na dobu 24 měsíců s roční úrokovou sazbou 457,50 % tj. s úrokem ve výši 36 890,52 Kč, tak, že celková částka splatná klientem měla činit 47 200,52 Kč.

8. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 20. 2. 2023 soud zjistil, že úvěr měl být splatný dne 20. 2. 2025., Anonymizováno, Smluvní pokuta měla činit 0,1 % za každý den prodlení a splácení mělo probíhat 10. den v měsíci nebo následující pracovní den a žalovaný měl uhradit alespoň minimální částku, která se rovnala 10 % z použité částky spolu s veškerými úroky a penále nashromážděnými během doby čerpání úvěru nejméně však 500 Kč. Pokud 500 Kč přesáhne celkovou částku platby byla vyplacena pouze celková částka platby. Úvěrový rámec musel být splácen měsíčně při každé splatnosti až do úplného zaplacení všech částek dlužných právní předchůdkyni žalobkyně.

9. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 20. 2. 2023 soud zjistil, že nebyla vlastnoručně podepsána ze strany žalovaného a nebyla podepsána ani žádným ze způsobů nahrazujících elektronický podpis.

10. Z potvrzení o provedené platbě vystavené dne 20. 2. 2023 společností , právnická osoba, soud zjistil, že dne 20. 2. 2023 byla na účet číslo , č. účtu, odeslána částka ve výši 10 310 Kč.

11. Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřených s právní předchůdkyní žalobkyně a přechodným věřitelem společností , právnická osoba, . soud zjistil, že byla uzavřena dne , datum, a týkala se převodu 4 183 kusů pohledávek v celkové hodnotě 52 657 366 Kč specifikovaných v příloze číslo 1, která se stala nedílnou součástí této smlouvy.

12. Z přílohy číslo 1 Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně a přechodným věřitelem společností , právnická osoba, . soud zjistil, že pod pořadovým číslem , hodnota, byly postoupeny pohledávky za žalovaným ve výši 10 310 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřených přechodným věřitelem společností , právnická osoba, . na straně postupitele a žalobkyní na straně postupníka a dne , datum, soud zjistil, že předmětem postoupení se staly pohledávky společnosti , právnická osoba, ., které tato společnost uzavřela jako věřitel se svými klienty jako dlužníky, a které byly specifikovány v seznamu pohledávek, jak je tento definován níže ve smlouvě v bodu 1 článku II této smlouvy.

14. Z Přílohy číslo 1 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, nazvané Seznam pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanými je uvedena pod pořadovým číslem , hodnota, .

15. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 1. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celkové částky ve výši 24 974,22 Kč ve lhůtě do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.

16. Podacím lístkem České pošty ze dne 11. 1. 2024 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . převedla na účet žalovaného částku ve výši 10 300 Kč a předtím nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, nezkoumala jeho příjmy ani výdaje ani skutečnou výši jeho závazků v době sjednávání úvěrové smlouvy. Žalovaný na úhradu poskytnutého úvěru nic nezaplatil. Žalobkyně ho vyzvala k úhradě dopisem ze dne 11. 1. 2024 ve lhůtě do tří dnů. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku se žalovaným postoupila přes přechodného věřitele smlouvou ze dne , datum, na žalobkyni. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

19. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 20. 2. 2023 tedy za účinnosti z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

26. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

27. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

28. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nezajímala o jeho výdaje a příjmy ani o jeho závazky. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb a tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nevycházela z žádných informací získaných od žalovaného a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

29. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 10 310 Kč. Co se týče splatnosti této částky vycházel soud nikoliv z neplatné smlouvy, ale z výzvy, která byla sepsána dne 11.1.2024 a stanovila lhůtu k plnění do tří dnů od odeslání dopisu obsahujícího výzvu k plnění. Soud tedy vyšel z toho, že tato lhůta uplynula dne 14. 1. 2024 a od 15. 1. 2024 byl žalovaný v prodlení. Výrokem II. byly zamítnuty úroky, které přesahovaly dobu prodlení.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 310 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.