30 C 15/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 038,73 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 062,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 074 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 813,73 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 976 Kč a úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 10. 2024 do 24. 11. 2024, co do úroku 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení a co do kapitalizovaného úroku ve výši 600,55 Kč od 24.7.2024 do 13.10.2024 a co do zákonného úroku ve výši 12,75 % z částky 976 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 2. 12. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 13. 9. 2021 Rámcovou smlouvu číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet číslo , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně užívat. Dne 12. 12. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek číslo 4 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 10 000 Kč. Požadovaná částka úvěru byla žalovanému vyplacena dne 12. 12. 2023 na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku v celkové výši 853 Kč, která se skládala ze splátky jistiny a úroku 17,9 % ročně, jehož výše byla sjednána ve smlouvě o úvěru, a to vždy ke každému 13. dni měsíce počínaje dnem 13. 1. 2024 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 13. 1. 2025. Žalovaný nesplácel řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 14. 10. 2024. Doplněním žalobních tvrzení ze dne 19. 3. 2025 žalobkyně uvedla, že na poskytnutý úvěr uhradil žalovaný celkem 905 Kč a 21 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, dále smluvního úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 10. 2024 do 24. 11. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení spolu se smluvním úrokem 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení a dále požadovala kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 600,55 Kč za období od 24. 7. 2024 do 13. 10. 2024.

2. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 6. 2024 Smlouvu o rozložení platby – dodatek k Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal žalovaný o úvěr ve výši 4 300 Kč. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru v celkové výši 1434 Kč ke každému 13. dni měsíce počínaje dnem 13. 7. 2024 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 13. 9. 2024. Vzhledem k porušování smluvních povinností žalovanou stranou přistoupila žalobkyně dne 14. 10. 2024 k zesplatnění úvěru. Doplněním žalobních tvrzení ze dne 19. 3. 2025 žalobkyně uvedla, že na poskytnutý úvěr uhradil žalovaný celkem 1 436,27 Kč a 50 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky ve výši 2 863,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 863,73 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení od 24. 10. 2024 do zaplacení.

3. Na základě Rámcové smlouvy ze dne 13. 9. 2021 byl žalovanému aktivován běžný účet číslo , č. účtu, a žalovaný jej začal plně využívat. Smluvními stranami bylo sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Dále se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do debetu zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté co, co bude k tomu žalobkyní vyzván. Účet se tedy neměl nikdy dostat do záporného zůstatku. Žalovaný se na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 175 Kč. Žalobkyně požadovala úhradu jistiny.

4. V souvislosti s poskytnutými úvěry uváděla žalobkyně v žalobě, že vyhodnocovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a to na základě informací, které jí poskytl sám žalovaný v žádosti o úvěr. Kromě toho žalobkyně posuzovala informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta, úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací.

5. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

6. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistila žalobkyně, že žalovaný je student s hlavním příjmem ve výši 7 000 Kč a s vedlejším příjmem 2 000 Kč z brigád. Bydlí u rodičů, je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti a jeho výdaje činí 5 500 Kč měsíčně.

7. Výpisem z běžného účtu za období od 1. 9. 2023 do 30. 11. 2023 soud zjistil, že zůstatek na účtu po odečtu připsaných a odepsaných plateb činil 420,19 Kč.

8. Výpisem z běžného účtu za období od 1. 9. 2023 do 30. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný za toto období na tento účet vložil celkem 27 200 Kč, což vychází měsíčně na 9 067 Kč.

9. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že dvě žádosti o osobní úvěr byly odmítnuty.

10. Výpisem z běžného účtu za období od 1. 3. 2024 do 31. 5. 2024 soud zjistil, že zůstatek na účtu po odečtu připsaných a odepsaných plateb činil 1 015,15 Kč.

11. Výpisem z běžného účtu za období od 1. 3. 2024 do 31. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaný za toto období na tento účet vložil celkem 19 800 Kč, což vychází měsíčně na 6 600 Kč.

12. Z úvěrové zprávy vytvořené dne 21.6.2024 soud zjistil, že žalovanému byl dne 12.12.2023 poskytnut úvěr ve výši 10 000Kč, který by měl být ukončen 24.11.2034.

13. Z Rámcové smlouvy ze dne 13.9.2021 soud zjistil, že žalobkyně se v rámci této smlouvy zavázala poskytovat žalovanému platební služby, včetně vedení běžného účtu číslo , č. účtu, .

14. Z dokladu nazvaného načerpání úvěru ze dne 18. 10. 2024 soud zjistil, že dne 21. 6. 2024 byl žalovanému na účet číslo , č. účtu, vyplacen úvěr ve výši 4 300 Kč.

15. Z přehledu plateb na úvěr poskytnutý dne 21. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaný splatil celkem částku ve výši 1 436,27 Kč.

16. Z dokladu nazvaného na čerpání úvěru ze dne 18. 10. 2024 soud zjistil, že dne 12. 12. 2023 byl žalovanému na účet číslo , č. účtu, vyplacen úvěr ve výši 10 000 Kč.

17. Z přehledu plateb na úvěr poskytnutý dne 12. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaný splatil celkem částku ve výši 905 Kč.

18. Z dodatku číslo 4 k Rámcové smlouvě číslo , hodnota, ze dne 12. 12. 2023 soud zjistil, že se týkala poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč s úrokovou sazbou 17,9 % ročně bez poplatku, přičemž celková splátka, kterou měl žalovaný zaplatit měla činit 11 083,58 Kč.

19. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 14. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k předčasnému uhrazení všech dluhů a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 13 639,28 Kč do 23. 10. 2024 na účet ve výzvě uvedený.

20. Výpisem z běžného účtu za období od 28. 8. 2024 do 28. 11. 2024 soud zjistil záporný zůstatek -175 Kč.

21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně poskytla studentovi, osobě bez stálého příjmu z výdělečné činnosti, úvěr celkem v částce ve výši 14 300 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a ze stavu na jeho běžném účtu, který sama založila a pro žalovaného vedla na základě Rámcové smlouvy uzavřené dne 13.9.2021. Žalovaný na tomto účtu hospodařil s prostředky, které na účet sám v hotovosti vkládal a za období od září do listopadu 2023 činil rozdíl mezi připsanými a odepsanými prostředky částku ve výši 420,19 Kč, což je méně než činila splátka stanovená pro splácení úvěru poskytnutého dne 12.12.2023 ve výši 10 000 Kč, a která byla stanovena na 853 Kč. Za období od března 2024 do května 2024 činil tento rozdíl částku 1 015,15 Kč, ačkoliv splátka úvěru poskytnutého dne 21. 6. 2024 byla stanovena na 1 434 Kč. Žalovaný na oba poskytnuté úvěry zaplatil celkem 2 412,27 Kč.

22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

23. V daném případě měly být smlouvy sjednány dne 12. 12. 2023 a 21. 6. 2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

30. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného).

31. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

32. Žalobkyně při uzavírání posuzovaných úvěrových smluv nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho příjmů a výdajů spokojila toliko s jeho neověřeným prohlášením, že příjmy činí zřejmě 9 000 Kč měsíčně a na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů rezignovala. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela z informací o pohybu na běžném účtu žalovaného, který sama spravovala, ale i tak nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Jak bylo shora uvedeno rozdíl mezi příjmy a výdaji činil po třech měsících částku vždy menší než byla pravidelná splátka. Úvaha, kterou se žalobkyně při poskytování úvěru studentovi, tedy osobě bez trvalého příjmu, řídila, nebyla soudu zpřístupněna. Soud tedy vycházel z podobných úvah, které je možné učinit ve vztahu k osobám na mateřské či rodičovské dovolené, starobním a invalidním důchodcům, kteří jsou podobně jako student závislí na poskytování příjmů ze státní sociální podpory. U těch lze mít za to, že se snadněji než ostatní mohou v důsledku ,,štědrého“ poskytování úvěrů dostat do dluhové pasti. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

33. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení (14 475 Kč - 2 412,27 Kč). Ostatní nároky vyplývající z neplatných úvěrových smluv pak byly zamítnuty výrokem II. tohoto rozsudku.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.