30 C 155/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem adresa o zaplacení 40 937,64 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 978,84 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 666,75 Kč za období od 1. 5. 2024 do 31. 1. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 978,84 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 34 958,80 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 9 630,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 3 759,83 Kč, co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 39 978,84 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 958,80 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 11. 5. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , adresa, , smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč. Úvěr mohl žalovaný čerpat opakovaně až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu. K prvotnímu čerpání úvěru došlo 11. 5. 2022. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky nejméně však 500 Kč vždy ke každému 17. dni počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva, tedy od 17. 6. 2022. Předmětná pohledávka byla na základě Smlouvy o postoupení portfolia mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní postoupena na žalobkyni ke dni , datum, . žalovaný byl ve výzvě ze dne 24. 3. 2024 informován o zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění činila pohledávka ze žalovaným 46 082 Kč. Jistina byla tvořena částkou 39 978,84 Kč příslušenství pak tvořil kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 31. 1. 2025 ve výši 4 426,68 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok ke dni 31. 1. 2025 ve výši 9 603,22 Kč obchodní úrok z úvěru ve výši 14,75 % ročně z částky 39 978,84 Kč od prvého druhý 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 978,84 Kč od prvého druhý 2025 do zaplacení a neuhrazené poplatky ve výši 958,80 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 11. 5. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, , v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč s výší prvního čerpání ve výši 31 990 Kč. Sjednána byla základní roční úroková sazba ve výši 26,28 %.

4. Z posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně počítala s čistým měsíčním příjmem od zaměstnavatele ve výši 19 978 Kč, když žalovaný uvedl své výdaje na bydlení ve výši 2 744 Kč měsíčně. 2 000 Kč tvořily pravidelné splátky, včetně předpokládané splátky nového úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně odhadla disponibilní prostředky žalovaného na částku 15 234 Kč.

5. Z posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného ve veřejných registrech jako byla Centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík a interní databáze poskytovatele úvěru. Z uvedených zdrojů nebyly zjištěny žádné negativní informace.

6. Ze žádosti o revolvingový úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl právní předchůdkyni žalobkyně své jméno a příjmení, své rodné číslo, číslo svého občanského průkazu, číslo svého mobilního telefonu, dále uvedl, že je svobodný nemá žádné děti a bydlí u rodičů. Dále uvedl název zaměstnavatele a výši svého čistého měsíčního příjmu ve výši 19 978 Kč a celkové náklady domácnosti ve výši 2 744 Kč.

7. Z přehledu čerpání soud zjistil, že žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 31 990 Kč a 8 000 Kč.

8. Z přehledu čerpání soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil celkem 34 000 Kč.

9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 12. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 53 498,04 Kč ve lhůtě do sedmi dnů od doručení této výzvy na účet ve výzvě uvedený.

10. Z potvrzení o dodání měl soud za prokázáno, že dne 19. 12. 2024 byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

11. Dopisem žalobkyně ze dne 30. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k okamžitému zaplacení částky 40 082 Kč.

12. Z dopisu ze dne 2. 11. 2023 měl soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky.

13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru a vyčerpal částku 39 990 Kč k 7. 6. 2022. Na poskytnutý úvěr zaplatil celkem 34 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zjistila, že žalovaný je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 978 Kč a jeho náklady na bydlení měsíčně činily 2 744 Kč, protože bydlel u rodičů. Jako další výdaje žalovaného započítala právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 2 000 Kč na úhradu splátek z poskytnutých úvěrů včetně nové splátky. Právní předchůdkyně postoupila pohledávku z uvedeného revolvingového úvěru na žalobkyni dne , datum, a dne 2. 11. 2023 zaslala žalovanému oznámení, že se žalobkyně stala novým věřitelem žalovaného. V každém následujícím dopise jej také vyzvala k zaplacení aktuální částky dluhu.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

15. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 11. 5. 2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

23. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

24. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s jeho neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 2 744 Kč měsíčně a na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů rezignovala. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním svých základních životních potřeb. V cenách roku 2022 je zcela nereálné, že by životní náklady představovaly pouze asi 13,74 % jeho příjmu. Žalovaný jistě cestoval, telefonoval a jedl a za tyto položky utrácel, byť by mu bydlení zajišťovali rodiče. Tyto náklady bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

25. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení, že poskytla žalovanému úvěr a ten jej splatil ve výši 34 000 Kč odečetl soud tuto částku od vyčerpané jistiny úvěru ve výši 39 978,84 Kč a částku rozdílu ve výši 5 978,84 Kč uložil žalovanému zaplatit včetně příslušenství představovaného úroky z prodlení a kapitalizovanými úroky z prodlení. Ostatní žalobkyní požadované částky výrokem II. zamítl pro neplatnost sjednané úvěrové smlouvy.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.