30 C 157/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 250 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 15 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 600 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 28. 5. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, . Dne 27. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet, a to do 10 dnů od jeho poskytnutí. V souvislosti s prodlením žalované delším, jak 14 dní vznikla žalované povinnost uhradit právní předchůdkyně žalobkyně poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč a dále za upomínky částku ve výši 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu. Z důvodu prodlení vznikla žalované rovněž povinnost uhradit smluvní pokutu ve výše 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Smlouva limitovala výši smluvní pokuty do výše součinu čísel 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně požadovala po žalované pouze smluvní pokutu ve výši 2 320 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena na společnost , právnická osoba, IČO: , IČO, , a následně tato společnost postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

2. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru rovněž dne 25. 1. 2024, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který měla žalovaná splatit do 20 dnů od jeho poskytnutí. S řádným úrokem ve výši 50 Kč a poplatkem za poskytnutí ve výši 600 Kč. Z důvodu prodlení žalované s plněním dle smlouvy delším, jak 14 dní vznikla žalované povinnost uhradit právní předchůdkyně žalobkyně poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč a dále za upomínky částku ve výši 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu. Z důvodu prodlení vznikla žalované rovněž povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Smlouva limitovala výši smluvní pokuty do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně požadovala po žalované pouze smluvní pokutu ve výši 2 280 Kč.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná uzavřela dne 24.1.2024 s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o spotřebitelském úvěru 351638, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč s úrokem 50 Kč s poplatkem za úvěr ve výši 600 Kč tak že dne 14. 2. 2024 v den splatnosti úvěru měla být splatná částka ve výši 5 650 Kč.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , soud zjistil žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč ke dni 27. ledna 2024 a žalovaná se zavázala zaplatit tento úvěr dne 6. 2. 2024 ve výši 5 000 Kč.

6. Potvrzením ze dne 23. 4. 2024 měl soud za prokázáno, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně číslo: , č. účtu, byla na účet označený jménem a příjmením žalované číslo účtu: , č. účtu, odeslána částka ve výši 5 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky číslo , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 27. 1. 2024 ve výši 8 210 Kč, která se stala splatnou ke dni 22. 4. 2024.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi společnostmi , právnická osoba, na straně jedné a , právnická osoba, na straně druhé soud zjistil, že předmětem postoupení se staly pohledávky specifikované v dokumentu přehled pohledávek postupovaných na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , který byl veden s důvodu velkého množství dat pouze v elektronické podobě a byl postupitelem předán postupníkovi na flash disku při podpisu této smlouvy.

9. Z přehledu postupovaných pohledávek měl soud za prokázáno, že převáděny byly pohledávky označené jménem a příjmením žalované a číslem , hodnota, a číslem , hodnota, .

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnostmi , právnická osoba, a , Jméno žalobkyně, . dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně je v tomto sporu aktivně legitimována.

11. Předžalobní výzvou ze dne 7. 11. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 23 878 Kč ve lhůtě do sedmi dnů od odeslání této výzvy na účet ve výzvě uvedený. Podacím archem České pošty měl soud za prokázáno že dne 8. 11. 2024 byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

13. V daném případě měly být smlouvy sjednána dne 27. 1. 2024 a 25. 1. 2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou úvěrové smlouvy jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná je uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

21. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

22. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se o úvěruschopnost žalované vůbec nezajímala. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, která ukládají poskytovateli úvěru seznámit se s celkovým stavem plnění závazků u klienta, kterému hodlají poskytnout další spotřebitelský úvěr. Je v zájmu poskytovatele jako finančního podnikatele ochránit svou investici minimálně tím, že se bude chovat obezřetně a poskytne úvěr pouze tam, kde bude přesvědčen o jeho návratnosti. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalované úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

23. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy by žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení však bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná získala úvěr pouze ve výši 5 000 Kč nikoli 10 000 Kč. Za daného stavu věci soud žalobu zamítl, co do jistiny ve výši dalších 5 000 Kč a dále nároků vyplývajících z neplatné smlouvy jako byly poplatky za sjednání úvěru, poplatky za upomínání a smluvní pokuty.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly.